Jakmile se Harry s Ginervou vrátili do svého patra, Harry okamžitě zamířil do svého pokoje. Tam položil hada ke krbu, v kterém okamžitě rozdělal oheň a zatímco si uklízel nově nakoupené věci, Započal rozhovor s Hadem.
„Jak ti mám říkat?“
„Saran.“
„Co vůbec je Hadí jazyk?“
„To znamená, že dokážeš mluvit s hady. Rozumíš jim a my rozumíme tobě. Ovšem touto schopností se proslavil nynější černokněžník, Lord Voldemort.. Neslyšel jsem, že by to ovládal ještě někdo jiný.“
„Aspoň si mám s kým povídat. Jak ses dostal do té prodejny?“
„Už jsem se tam narodil.“
„A nechtěl by si na svobodu?“
„Nevím jestli bych vydržel. Možná v budoucnu, radši bych zůstal s tebou.“
Poté vyprávěl Harry, jak doposud žil. Když dohovořil Saran se ozval znovu.
„Ty si se rozhodně nenudil. Ale teď půjdu spát.“
„Tak se dobře vyspi. Já si půjdu číst.“
Jak řekl, tak udělal. Vytáhl si malou knížečku, Magie vůle – mýtus?, kterou si koupil na příčné ulici a začetl se. Už úvod ho zaujal.
Magie vůle – mýtus? Tato publikace se zajímá o obor magie, který se údajně objevil u mocných kouzelníků. V současné době to všichni pokládají za mýtus, ale ve skutečnosti to bylo odvětví magie, které překonávalo všechny ostatní. Je dokázáno, že to ovládal Godrik Nebelvír a Salazar Zmijozel. Od té doby nejsou o tomto oboru žádné zmínky, proto se usuzuje, že to je jen legenda.
O co se jedná? Pomocí tohoto oboru, by měl kouzelník sesílat kouzla, jen pomocí své vůle. Měl by být schopen si představit účinek kouzla a jeho podvědomí, by mu mělo už poradit jak to seslat…..
Zrovna dočetl, když se ozval z obývacího pokoje hlas Ginervy. „VEČEŘE!“
Harry opět zamyšlen nad tím co si přečetl, vyrazil na večeři. Ta kniha ho zaujala, i když to byli především dohady, jestli je to vůbec možné, ale Harry si byl jistý, že je. Už ji totiž ovládal. Ne tak dokonale, jak psali v knížce, ale dostatečně na to, aby poznal že je to ono. Během večeře se rozhodl. Zdokonalí se v ní jak to jen půjde. Taky se rozhodl, že ji bude držet v tajnosti. Celou dobu nevnímal ani co jí, ani zvědavý pohled Ginervy.
Harry dojedl a zamířil zpět do pokoje. Chtěl si ještě vynajít co bude číst dál a potom zalehnout, zítra měl být už výcvik s Tomem, už se docela těšil. Kdyby tak věděl, co ho čeká, netěšil by se.
Ráno se ozval opět budík. Harry už vstal bez problémů. Provedl ranní hygienu a převlékl se. Poté zamířil do společenské místnosti, kde už na něj čekala snídaně a u stolu už i seděla Ginerva.
„Dobré ráno Ginny.“
„Neznám žádnou Ginny.“
„Tak nic no.“ A pustil se do snídaně.
Jakmile zmizelo nádobí. Dveře se rozletěli a vešel Tom. Na tváři měl svůj chladný výraz a ani památky po tom, že tam byl někdy i vlídný úsměv.
„Tak mládeži. Teď vám začne vojna. Oba jste se do teď učili sami. Je načase aby se to změnilo. Už jste dost staří, aby jste se naučili i obory magie, aby jste mi mohli věrně sloužit. Výcvik bude probíhat následovně. Já vám předvedu kouzlo. A vy ho zopakujete, bez řečí. Když se vám nepovede předvedu ho znovu. Nějaké otázky?... Žádné tak začneme.
„Flamel scutica!“ a šlehl s ním Ginervu přes ruku a ještě jednou Harryho taky přes ruku. Oba vykřikli víc leknutím než bolestí.
„Tak to zopakujte, nejdřív Ginerva na Harrym a potom opačně.“
Ginerva se k tomu ovšem neměla. Tak Tom zopakoval kouzlo, ovšem tentokrát přitvrdil a přetáhl oba přes záda. „Tak bude to!“
Ginerva tedy zamířila na Harryho a vykřikla správné kouzlo. Účinek se dostavil okamžitě. Harryho trefil ohnivý bič potřetí.
„Teď ty Harry.“
Harrry to zopakoval.Sice nerad, ale musel, pokud nechtěl dostat další ránu on a Ginnerva. Podobně to probíhalo celé dopoledne. Tom jim ještě ukázal několik dalších kouzel z lehké černé magie. Před obědem skončil.
„Tak takto to bude vypadat denně. Po obědě k vám přijde můj člověk a vyléčí vám rány. A poslední věc, když mě budete oslovovat tak Pane, nebo Lorde. Jasné?“ Ani nečekal na odpověď a odešel.
Oba se svalili na židli, ale neopírali se. Na zádech měli stopy po ohnivém biči, v obličeji monokly a po celém těle taktéž modřiny. Tom je totiž každé kouzlo nechal zopakovat desetkrát, aby si ověřil, zda ho umí.
Harry by se rád omluvil, ale když sledoval Ginervu, všiml si nic neříkajícího výrazu. Nechtěl riskovat, že řekne Tomovi, že se omlouval. Z toho co dneska prožil pochopil jednu věc. On je ten černokněžník, o kterém se zmiňoval, on je ten, kterého lidé pomlouvají a právem. Musel ho poslouchat, ale v duchu sliboval pomstu. Tak blbě se nechal uchlácholit vlídným slovem. Opět přemýšlel jak se z toho dostat, ale nic ho nenapadalo. Jakmile dojedl, přišel muž v černém plášti bílou maskou na obličeji. Oba sjel pohledem.
„Svléknout, oba!“ V jeho hlasu byl led.
I když se jim nechtělo tak ho poslechli. Oba tam stáli jen ve spodním prádle. Neznámý vytáhl odněkud z pláště malou krabičku s nějakou mastičkou a začal mazat jejich rány po ohnivém biči. Potom vytáhl jinou a nanesl mastičku na modřiny. Jakmile dodělal to co měl beze slova odešel.
Harry zůstal tak jak byl a odešel do svého pokoje. Natáhl se na postel a začal přemýšlet, jak se z tohoto nezbláznit. Nechtěl ubližovat, ale musel, když by to neudělal, odnesli by to oba a stejně by to musel udělat. Jako by ho něco navádělo. Upažil ruku, a do které mu vlétla kniha s názvem Nitrobrana a nitrozpyt – od základů až po mistry. Okamžitě si přečetl úvod a věděl, že to je to co potřebuje. Až do večera si ji četl a zkoušel nově získanou teorii převést do praxe.. Jedinou přestávku si udělal na večeři.
A teď se přesunem do Bradavic za Severusem Snapem.
Severus už měl připravené lektvary, které by mohl upotřebit až se vrátí z nejbližší porady. Teď zrovna procházel školní zásoby surovin do lektvarů, které studenti tento rok budou potřebovat. Současně si zapisoval, které bude muset doplnit. Najednou ho začalo pálit levé předloktí. Porada je tu. Neváhal a vydal se mimo školní pozemky, odkud se přemístil přímo do sídla.
„Vítejte mí věrní! Tímto zahajuji třicátou třetí poradu tohoto roku. Tak jako obvykle chci vědět informace co se kde děje. Severusi!“
„V Bradavicích probíhají přípravy na nový školní rok. Brumbálovi se ovšem doneslo, o Luciusově výletě do Příčné ulice a jeho velké nákupy! Mám o tom zjistit co nejvíc informací. Můj pane. Dále pořád řád pátrá po neznámém kouzelníkovi v Londýně.“
„To vyřešíme po schůzi, počkáš tu. Další Maknaire!“
„Kouzelná stvoření, jsou zatím v klidu, mozkomoři nás v tichosti podporují. Skřeti jsou pořád neutrální, stejně tak i kentauři. Většina obrů je na naší straně.“
„Pokračuj tedy dál. Jak to vypadá na ministerstvu Luciusi?“
„Ministr plánuje inspekci Bystrozorů a také mě žádal o finanční výpomoc na další funkční období.“
„Poskytni mu ji. Jak to vypadá u Bystrozorů?“
„Pořád pátrají po tom neznámém kouzelníkovi. Tak plánujou přezkoušení všech současných bystrozorů a chtějí se podívat po nových adeptech.“
„Zkontaktuj Brufuse, ať ti vydá výsledky přezkoušení a trochu si s tím pohraj. Tak dál Co kouzelnická populace?...
….
A tak to pokračovalo ještě hodinu, než všichni, kteří měli nějaké úkoly podali hlášení.
„Dobrá, jsem s vámi potěšen. Nyní odpočívejte přesně za týden půjdeme na jednu mudlovskou vesnici. Jméno a místo vám oznámím těsně před zahájením akce. Kromě Severuse, můžou všichni odejít.“
Když se sál vyprázdnil, tak Voldemort promluvil.
„Tak co o tom vše ví Brumbál?“
„Jen, že Lucius doprovázel dvě děti kluka a dívku na příčnou ulici a nakupovali. Mimo jiné i hůlky a domácí mazlíčky. Také se dozvěděl, že chlapec je hadí jazyk.“
„Dobře. Tak mu vyřiď, že to jsou moji dědicové. Zítra začínám jejich výuku, i když už něco umějí. Ty po poledni dorazíš a vyléčíš je. Podmínky, přísnost, musí být poníženi, musí se naučit, že tady nejsou nic. Jak si přejete. Můj pane.“
„Připrav se že rány budou od ohnivého biče, a budou mít modřiny od úderného kouzla. Další dny budeš chodit taky. Kouzla se učí navzájem na sobě. Můžeš jít.“
„Ano můj pane, budu tu přesně v poledne.“
S tím také odešel. Jakmile se přemístil před Bradavickou bránu, zamířil do ředitelny. Tam ho přivítal Brumbál. Severus mu vypověděl co se dozvěděl.
„Voldemorta poslechni, ale snaž se od nich dozvědět co nejvíc. Víš jak na to, že?“
„Ano.““Dobře můžeš jít.