10. Kapitola
„Zdravím Severusi, jdu jen na skok, už jsem se rozhodl, jak vás potrestám, za to, že jsem odmítl Eleonor. Od tohoto okamžiku vám zakazuji se stýkat. Vídět se budete jen za odměnu. Ovšem když něco skazíte, nebo nedodržíte příkaz budeš, Severusi, mučit Eloeonor. Nechávám vás tu ještě spolu, ale od dnešní večeře to platí do odvolání. Nashledanou.“ Harry se otočil a odešel zpátky do zmijozelské koleje. Kde si vzal něco pohodlnýho na sebe a vyrazil pomalým krokem do velké síně na večeři. Jakmile zasedl na své místo mohl sledovat Nebelvírský stůl, jak vrhají soucitné pohledy na Hermionu, která jen sedí a nevnímá okolí. Ještě jednou se jí v duchu omluvil a dal se do jídla. Ke konci večeře přišel i Severus v doprovodu své dcery, která hned zamířila k prázdnému místu u Zmijozelského stolu.
Harry po jídle sledoval síň a koutkem oka pozoroval El, s kterou potřeboval opět mluvit, ale tentokrát beze svědků.
Všiml si že odchází od stolu, zvedl se také. Viděl jak se zvedají i ostatní.
„Klidně počkejte ještě tady, chci jít sám.“ vyrazil k pohodovým krokem k východu ze síně. Jakmile ovšem opustil síň svůj krok zrychlil, aby mohl dohnat Eleonor.
„El, chci s tebou mluvit.“ Zavol na ni, když si byl jist, že je nikdo neuslyší.
Zaslechla ho a počkala až k ní dojde.
„Pane!“ uvítala ho a sklopila zrak.
„Už jsem ti řekl, že když budeme sami, tak mi tykej. Ale to je teď vedlejší. Následuj mě.“ Zavedl ji do jedné z učeben.
„Takže El, jednak chci ten svitek a knihu co si dostala od otce. Dále, když budeš potřebovat mluvit, tak když půjdeš kolem mě tak do mě strč, klidně i lehce a pokračuj, já si tě odchytím. A Poslední věc. Očekávej, že tě chci vidět v boji. To znamená, že se od nás s někým utkáš, Ale protože si má budoucí snoubenka, tak nechci aby si vypadala jako totální nemehlo, tak tě naučím nějaké to kouzlo. Catena absque arma. Je to poutací a odzbrojovací kletba společně. Toto kouzlo projde všemi štíty nižší třídy. Takže ti dá do souboje určitou výhodu. A jedno obrané kouzlo. Mělo by odrazit většinu kleteb z neutrální lehké magie, ale dávej pozor, hodně toto kouzlo vysiluje.“ Obě tyto kouzla ji náležitě vysvětlil a Dokud je nezvládla na výbornou tak ji nepustil. Počkal minutu a vyrazil za ní. Během tréninku se domluvili, že knihu a papír mu předá těsně před snídaní druhý den.
Další den začal všedně. Ráno ho vzbudil Draco, že je čas jít na snídani. Vstal, provedl raní hygienu a převlékl se. Pak vyrazil v dobovodu své skupiny na snídani. Eleonor už seděla na svém místě a sledovala Nebelvírský stůl. Harry se otočil ve směru jejího pohledu. Viděl jak Herimiona sedí osamoceně. Poznamenal si, že musí zjistit proč. Ron seděl spolu s ostatními chlapci z ročníku a o něčem se bavili. Dvojčata Weasleyů studovala nějaký pergamen a posledním byl Percy, prefekt Nebelvíru, Harry usoudil, že by ho za nějaký čas dokázsal nalákat na svou stranu, ještě uvidí. Za ten týden už přibližně věděl o svém ročníku z Nebelvíru dost informací na to, aby se mohl rozhodnout jak je poskládat do svých plánů a našli by se i studenti starší o kterých něco věděl.
Po snídani vyrazil na první dnešní hodinu. V půlce cesty si náhle něco uvědomil.
„Jděte napřed, zapoměl jsem si vzít jednu učebnici na dnešní vyučování..“ s tím se odpojil od svých přátel a zamířil zpět do velké síně. Před ní se zastavil a čekal až půjde Eleonor. Ta opravdu za chvíli vyšla a. Nejspíš ho očekávala, protože už měla daný všci připravený v ruce. Předala je Harrymu a vyrazila dál na vyučení. Harry ji doběhl.
„Co je z Grangerovou? Minulý týden se mi zdálo, že se baví s Weasleym“
„To ano, bavila. Ale nějak se pohádali a teď ji celý Nebelvír pokládá za nehoráznou šprtku. Já se s ní i nadále bavím.“
„To je v pořádku. Přes noc jsem se rozhodl, že ten souboj ještě na nějaký čas odložíme. Ale budeš pravidelně docházet každé úterý a sobotu za mnou do učebny jak jsme byli včera. Chci tě učit.“
„To je vše?“
„Ne ještě chci aby si mi řekla a nebo zjistila, co zkoumali Weasleovi dvojčata dneska u snídaně. A začni si na mě a moji povahu zvykat. Vím, že nejsi pod mým dohledem ráda a ani nejsi nadšená, že se máme zasnoubit. Ovšem je to přání pána zla a musíš uznat, že si mohla dopadnout hůř, třeba zmučená či mrtvá....“ Harry chtěl pokračovat, ale slyšel Eleonor jak si tiše brblá.
„Radši bych mrtvá byla!“
„Tak ty by si radši zemřela? Jak by se cítil tvůj otec. Toto už nikdy od tebe nechci slyšet. Vždy je důvod k životu, jen ho musíš najít. Ale zpět k tématu, víš něco o tom pergamenu?“
„Jen co jsem zaslechla. Sekli ho ve Filchově pracovně na konci minulého ročníku.Údajně ho vymysleli pobertové, ale nezjistili k čemu slouží. Zatím úspěšně uráží každého, kdo ho chce rozluštit.“
„Dobře, to by mohlo být zajímavý. Dáš mi vědět jaký mají zítra rozvrh. Teď mazej!“
Eleonor ho poslechla. Zbytek dne probíhal v klidu. Jen Harry ještě naznačil Dracovi a Ginnervě, aby trochu trávili čas spolu. Odpoledne ovšem tak klidn é nebylo. Kolem paté hodině Harry pocítil znak. „A Voldy mě volá, co zase votravuje. Pomyslel si. Odešel ovšem do nepoužívané učebny, blízko vchodu do zmijozelské společenské místnosti. Chytl se amuletu a přemístil se přímo do Sídla Voldemorta.
„Co potřebuješ Mistře?“
„Trochu jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že tě zaúkoluji. Jistě víš, že jsem se snažil o prázdninách něco ukrást od Gringotových. Bohužel mě ten starej dědek předběhl. teď to uložil někde v Bradavicích. Sice už tam mám jednoho nováčka, který se chce přidat, tak jsem ho tím pověřil, ale nevěřím mu. Kdo to je ti neřeknu a znamení ještě nemá, takže ho nenajdeš. Snape o něm taky neví. Po tobě chci aby si ho získal, když jemu se to nepovede.
„Co je to, a jak poznám že se mu to nedaří?“
„Chci získat kámen mudrců, co je tam ukryt, Je fakt, že jeho neúspěch nepoznáš a potom už může být pozdě. Pátrej tedy po něm sám. Bude to lepší. Nyní můžeš jít.“
Mistře.“ poklonil se a opět se za pomoci přívěšku přemístil do Bradavic do míst odkud odešel.
Druhý den, když odcházel na snídani a miíjel Eleonor, tak mu do ruky podstrčila lístek. Harry se omluvil a vydal se na toaletu. Zbytek party pokračovalo do velké síně. Jakmile jim Harry zmizel z dohledu přečetl si vzkaz Byl to rozvrh hodin druhého ročníku Nebelvíru. Harry ho bleskově prostudoval a zaradoval se. Měli elixiry před nimi . To by mohl s tihnout. Pousmál se. Ovšem když odcházel, nasadil svůj neutrální výraz.
Jakmile skončila hodina přeměňování a, tak Harry vyrazil ze tříd jako první. Pospíchal do sklepení. Když zcházel poschodech do sklepení, tak mijel první studenty z nebelvíru. Jakmile mijel dvojčata Weasleyů.
„Hele Readly bez poskoků?“ Začal jeden
„To si jim dal kopačky?“ Doplnil hned druhý.
„Zrzavá dvojčata potřebujete něco?“
„Ale jo, chtěli bychom vyzkoušet jednu věc,“ opět začal jeden a druhý to dokončil
„Můžeš nám to chvilku pohlídat?“ s tím mu i podával nějakou hroudu hlíny.
„Víš že nemohl.“ a rychle se rozhlédl.nikoho v dohledu neviděl.
„Lumos maximus caeco! Mdloby na vás! Petrificus totalus.!“ Při první kletbě je oslnilo silné světlo, poté padly spoutaní a omráčení k zemi. Harry je bleskově prohledal dokud nenašel pergamen, který byl divně poskládán, pak vyrazil do sklepení. Když zahybal za roh tak je ještě probudil a osvobodil. Před učebnou lektvarůse opřel o zeď a zkoumal pergamen. Vyzkoušel i jednoduchá kouzla na odekletí začararovaných věcí. Nic se nestalo. Harry z něho cítil silnou magii. Bude muset najít odeklínací rituál, ten by to prolouskl, ale kniha je u Voldemorta v knihovně. Odpoledne si tam skočím. Pomyslel si. Uklidil pergamen a čekal na ostartní.
Jak se rozhodl, tak učinil. Odpoledne se přemístil do Voldemortova sídla, kde vynašel potřebnou knihu a přesunul se zpět do Bradavic. Ještě tentýž den si ji dočetl. Zjistil, že stačí pronést určitou větu objetovat kapku vlastní krve a aby posílil účinek musel počkat na úplněk. Rozhodl se počkat.
Uplynulo čtrnáct dní a život v Bradavicích se blížil k rutině. Každé pondělí, čtvrtek a neděle se scházeli s Ginnervou, Dracem a Pansy a učil je novým kouzlům, zkoušel co se naučili sami. Zjistil, že se Draco i Ginnerva začali učit nitrobranu. V úterý a sobotu zase doučoval Eleonor. Mezi nebelvírem a Zmijoezelem bylo cítit napětí, ale k ničemu nedošlo. Harry svoji partu uklidnil dřív než k něčemu došlo. Hermiona s Ronem stále nemluvili. Jediný kdfo s ní mluvil byla Eleonor. Ron travil více času s dvojčaty, popřípadně se spolužáky.
Nastala první hodina létání. Nebelvír se zmijozelem. Nastoupili na dvůr bradavického hradu. Za moment přišla madam Hoochová.
„Dobré ráno třído. Každý se postaví z jedné strany koštěte. Natáhne nad něj ruku a vykřikne hop!“
Všichni ji poslechli. Harry se postavil vedle koštěte natáhl ruku nad koště a než stačil vyslovit hop, jen si to pomyslel a už měl koště v ruce. Dracovi i Ginnervě vzlétlo hned po vyřknutí příkazu. Z nebelvíru se to prvnímu povedlo Ronovi. Hermioně se podařilo mezi posledními. Posledním byl Nevil, který s ním zápasil deset minut. Když ho měli už všichni v ruce Hoochová pokračovala.
„Teď na něj takto nasednete,“ nasedla na své koště, které měla v ruce. „Lehce se odlepíte od země a zase na ni klesnete.“ Vše doprovázela ukázkou. Všichni tak učinili, ale jedno koště se nějak splašilo a vyrazilo vzhůru. Bylo to koště Nevila.
„Pane Longbotome. Okamžitě se vraťte.!“ Harry to s nevzrušeným výrazem pozoroval. Ostatní ze zmijozelu to s pobavení sledovali a naopak nebelvířané měli vbe tváři strach. Hoochová evidentně netušila co si počít. Vyřešilo se to samo. Neville za chvíli přistál volným pádem asi z dvaceti metrů. Profesorka létání k němu okamžitě doběhla. Něco k němu hovořila. Pomohla mu vstát a otočila se na třídu.
„Nyní odvedu pana Longbotoma na ošetřovnu. Vy zůstanete pevně na zem, nebo odletíte z Bradavic dřív než stačíte říct Famfrpál.“ otočila se k nim zády. Draco zatím sebral průhlednou skleněnou kouli velikosti kulečníkové.
„Kdyby to pořádně stiskl, věděl by, že musí sestoupit na koštěti a ne spadnout jak pytel brambor.“
„Co to je?“ zeptalo se hned několik lidí.
První se ozvala Hermiona. „O tom jsem už četla, nazývá se to pamatováček. Když to stiskneš tak se buď objeví modrý, nebo červený dým. Červený znamená, že jsi na něco zapoměl. Když to stiskneš ještě pořádně tak se ukáže na co jsi zapoměl.“ Hned na to ovšem promluvil Harry.
„Velmi dobře šprtko, a teď to Draco hoď nebelvírským.“
„Zmijozelské princátko se nám snaží pomoct? Díky, ale nepotřebujeme.“
„A kdo řekl, že to dělám pro vás?...Pozdě!“ A sledoval Draca. Na něj se otočilo pár lidí a někteří se rozesmáli. V pamatováčku, kterrý Draco stále tiskl v ruce byl červený dým. Draco z rudnul a už ho chtěl zahodil, ale harryho ho předběhl a přivolal si ho. Poté ho hodil Ronovi. „Postřech Weasley!“
Ron to chytil na poslední chvíli.
„Méte štěstí, nemusíte Nevilovi vracet jen střepy.“ To už se ale vracela madam Hoochová a tak všichni stichli.
Zbytek hodiny proběhl už v klidu.
Uplynulo dalších čtrnáct dní ve stejném duchu a byl tu úplněk. Harry počkal až se vyprázdní celá společenská místnost a připravil se. Dělal, že se zasekl, při vypracování úloh, takže měl svůj školní batoh při sobě. Z něho hned vytáhl nůž, který používal na krájení přísad. Vzal si ho do ruky a pergamen, který sebral dvojčatům položil na stůl.
„Consecro cruor quae cum sub eius venio et mei holos genos teiubero deprehensio sua mysterium!“ a řízl se do prstu a nechal pátr kapek spadnout na pergamen. Ten zasvítil a na pergamenu se začalo objevovat slova.
Vítej můj dědici a příjmi co ti právem náleží, přeje dvanácterák.
Tichošlápek zdraví jelenova dědice a těší se kolik neplech způsobíš.
Náměsíčník také zdraví dědice Pobertova plánku a užívej ho dobře.
Červíček se připojuje k ostatním a přeje mnoho zdaru a úspěchuů s ním.
Jsem připraven ke každé špatnosti
Neplecha ukončena
Harry si to přečetl.a nechápal. Podle textu to vytvořili Poberti. O nich se dočetl v histori Bradavic. Byli to záškodníci největšího kalibru a zárověň nejlepší přátelé. Kde mohli tam způsobili pozdvižení. Učitelé z nich byli na prášky, ale měli skvělý výsledky. Až na červíčka to byli premianti třídy, ale jména tam nebyla uvedena, někdo je totiž smazal, na to, že se historie dopisovala vždy sama to muselo být nějaké mocné kouzlo, které ji dokázalo oklamat. Harry odhadoval, že to byli právě ti poberti. A podle toho co si přečetl jeden z nich byl jeho otec. Ale kdo se schovává pod přezdívkou Dvanácterák. Harry na něj položil hůlku a pronesl: