Dopadl do něčeho měkého. Chvilku po něm po tlumeném žuchnutí poznal, že dopadla i Hermiona.
"Co to je?" Optal se zvědavě Harry, který si ještě nezvykl na šero, které ho obklopovalo.
"Vypadá to, jako nějaká rostlina." odpověděla na to Hermiona.
"Tak to je štěstí, že tu byla."
"Štěstí? Podívej se na sebe!" S tím se snažila doplazit ke stěně.
Harry se tedy pozorně podíval a všiml si, jak ho úponky rostliny omotávají, zabraňují mu v pohybu a začínají ho rdousit.
"Hermiona se zatím dostala do bezpečí.
"Harry! Už vím, co to je. To je ďáblovo osidlo!"
"Jsem rád, že vím co mě zabije! Že já o bylinkářství nedával víc pozor!" Zachroptěl a začal se soustředit na svoji magii , aby ji poslal do rostliny. Povedlo se, ale rostlina na to nijak nereagovala.
"Chvilku vydrž! Já si vzpomenu!"
Tak si pospěš! Poslal Harmioně myšlenku, protože nemohl dýchat, Jak mu Ďáblovo osidlo svíralo krk.
"Už to mám. Ďáblovo osidlo má rádo vlhko a tmu. Kde je nějaké dříví, abych rozdělala oheň?" A začala se panicky rozhlížet po svém okolí.
HERMIONO! Jsi přece čarodějka, na co hledáš dřevo?
To je pravda! Hned na to vykřikla kouzlo a na rostlině se objevil oheň. Poté osidlo stáhlo své úponky a Harry zalapal po dechu. Oheň se místu, na kterém byl, vyhnul. Harry se doplazil k Hermioně do bezpečí a rozdýchaval se. Když už dýchal normálně, otočil se na Hermiono.
"Díky sestřičko, ještě že dáváš o hodinách bylinkářství pozor."
"Ještě, že si zachováváš ve vypjatých sitacích chladnou hlavu. Jak jsem mohla hledat dřevo? Já jsem tak blbá! Málem jsi umřel!" Začala být hysterická.
"Klid Hermiono, jsem v pořádku, hlavně nezačni hysterčit." Hermiona se po jeho slovech zhluboka nadechla a trochu se zklidnila. Harry, když viděl že je klidnější, rozhlédl se a všiml si dveří.
"Támhle!" ukázal na dveře a vedl Hermionu k nim.
Otevřel je a okamžitě uslyšel podivný bzukot, který vycházel z místa nad nimi. Když se tam podíval, viděl klíče s křídly, které poletovali. Jak mávali s křidélky, tak právě vydávali bzučivý zvuk. Harry se podíval po místnosti a všiml si v rohu pohozeného koštěte. Naproti dveřím, kterými přišli, byli další. Harry došel ke dvěřím a zkusil je otevřit. Byly zamčené. Nechtělo se mu vymýšlet, jak to otevřit, proto natáhl ruku k poletujícím klíčům, otevřel k nim dlaň a v duchu zvolal.
Klíči, který patříš k těmto dveřím, přikazuji ti, přileť ke mě!
A skutečně, jakmile v duchu dořekl poslední slovo, jeden z klíčů se k němu rozlétl. Když ho chytal všiml si, že ostatní klíče se vrhli směrem k němu. Nehodlal riskovat, hůlkou provedl složitý pohyb a zvolal: "Ethereal testudo!" Právě včas. Nálet klíčů byl zastaven neviditelnou stěnou. Harry rychle podal Hermioně klíč a držel kouzlo. Klíče,které se odrazili, totiž opět nabrali směr na ně, přesněji na Hermionu. Ta ovšem rychle odemkla a Harry pozadu prošel dveřmi. Pak Hermiona přibouchla dveře. Ozvala se spousta dřevěného ťukání, jak dopadali klíče na dveře.
Nyní stáli v obrovské hale. Harry vykouzlil světlo, aby celou halu osvítil. Všiml si spousty černých a bílých soch, které stály naproti sobě. Na druhé straně byly další dveře. Harry k nim okamžitě zamířil. Minul černé sochy a už byl téměř u bílích, když ty nejblížší k němu ožily a tasily zbraně. Ve stejnou chvíli Hermiona Harryho zadržela.
"Harry, to jsou obří šachy!"
"Jo už mě to taky napadlo, umíš je?"
"Pravidla znám, ale nejsem žádná dobrá hráčka."
"Tak to jsi na tom lépe než já. Já je v životě nehrál. Odhaduju, že každý profesor chrání kámen, podle svého oboru. Péče o kouzelné tvory byl Chloupek..."
"Ano, od profesorky Prýtové bylo Ďáblovo osidlo, klíče očaroval profesor Kratiknot a tohle vypadá na přeměňování, tedy profesorku McGonagalovou. A v čem nám to pomůže?"
"No, jestli to opravdu očarovávala McGonagalová, nemáme šanci je porazit. Je to inteligentní žena. Myslíš, že dáme dohromady silné matoucí kouzlo?"
"Ty chceš zmást sochy?"
"Dobře, jak jinak mohl projít Quirell? Pochybuju, že hrál a vyhrál."
"To máš asi pravdu, ale jeho oborem je obrana proti černé magii. Nenapadá tě nějaké kouzlo, které by fungovalo?"
"Tuto oblast nemám zase tolik prostudovanou, dovedeš si představit, jak tento obor studuju u Voldemorta? Já totiž ne."
"To máš asi pravdu. Něco zkusím. Chvilku vydrž." Sedla si do tureckého sedu zavřela oči a začala se soustředit." Harry jí tedy dal čas a zatím sám přemýšlel, jak z toho ven. Asi po čtvrt hodince.
"Harry chytni mě prosím za ruku." Harry tak učinil a zjistil, že mu Hermiona odčerpává magickou sílu. Pomalu, takže se mu téměř okamžitě doplňovala, ale cítil to. Harry zpozorněl. Figury se začaly pohybovat dokud se nenastavily tak, že některé figurky opustily plán, a některé zahnaly bílého krále do kouta.
"Šach-mat!" Proneslas zřetelně Hermiona. Socha bílého krle odhodila meč a dveře se otevřely."
"Jak si to udělala?"
"Použila jsem sílu vůle a nasimulovala ukončení hry. Ale bylo to na magii náročné, proto jsem si brala tvoji. Jsi v pořádku? Bylo to obrovské množství."
"Jsem v pohodě, díky Voldemortovým vyučovacím metodám, se mi doplňuje energie neuvěřitelně rychle. Tak jdeme dál."
V další místnosti je uvítal děsný smrad. Až pak si všimli trola, který ležel v rohu.
"Toho znám. Není to ten, který poctil hrad svoji návštěvou?"
"Tak to netuším, mě připadají všichni stejní, ale mohl by to být on." Prošli dál a ocitli se v menší kulaté místnosti se stolečkem, na kterém byly flakónky. Ve dveřích, kterými přišli, se rozhořel nachový oheň. Oheň se rozhořel i ve dveřích, které vedli dál . Harry se juknul do pergamenu, který ležel na stole. V něm stálo:
Od této chvíle tě čeká jen nebezpečí,
dvě z nás ti pomohou – ta menší či ta větší.
Jen jedna ze všech ti umožní pokračovat,
druhá tě vrátí zpátky a musíš začít znova.
Jen víno z kopřiv dvě z nás lahví mají v sobě,
ze tří-li upiješ, octneš se v černém hrobě.
Vyber si, nechceš-li na věky zůstat tady,
a abys uspěl spíš, dáme ti čtyři rady:
Za prvé, i když jed se přiznat barvu bojí,
nalevo od vína vždy aspoň jeden stojí.
Za druhé, liší se láhve na konci řady,
na cestě dopředu však od nich nechtěj rady.
Za třetí, všecky sic odlišnou míru mají,
obr ni trpaslík jed ale neskrývají.
Za čtvrté, ta druhá zprava i zleva tají
obě dvě stejnou chuť
byť odlišné se zdají.
"Je to rébus, to vyřešíme v pohodě. Snape se nějak nesnažil. Tak, co nám to řekne. Jedna nás pustí dál, jedna zpátky. Dvě jsou neškodné víno, doufám, že je aspoň dobré, kdybych se spletl. Ve zbytku je jed. Jak znám Snapa, tak to nebude žádný bezbolestný jed. Ne ten jed trefit nesmíme. Jdem na to. Každý sám a samostatně. Pak to porovnáme." Hermiona přikývla a vzala si od Harryho okopírovaný rébus.
Harry si něco pro sebe mumlal, stejně tak i Hermiona. Po chvíli oba přestali.
"Tak začni!" Vyzval Harry Hermionu.
"Takže tahle vede zpátky a tahle malá nás zavede dál."
"Souhlasím. Problém je, že v té, která nám umožní pokračovat, je tak jeden lok."
"Tak půjdeš ty a já se vrátím pro pomoc."
"Ne! Půjdeš ty, já to zkusím nějak obejít. Potřebuji tě tam, aby jsem měl alibi před Voldemortem. Projdi a zdrž ho, já se tam dostanu jinak. Věř mi. Nenechám tě tam samotnou. Zkus s ním pořád mluvit. Dokud udržíš rozhovor, tak ti nic neudělá a já se za dvě minuty ukážu, ale věř mi. Ať se bude dít cokoli, věř mi. Hermiona přikývla a vypila lektvar. Pak prošla ohněm a zmizela Harrymu z dohledu.