Přírodní krásy České republiky

Je začátek prázdnin (sice mi je 29, ale pracuju jako učitel) a navíc krásné počasí, to znamená ideální podmínky pro další výlet. Tentokrát se vydávám ke hranicím s Německem do oblasti Českého lesa. Za městečkem Bělá nad Radbuzou odbočuji doleva a mým cílem je místo, kde stávala zaniklá ves Pleš.

Úzká silnička se vine převážně lesem, občas se mi otevře pohled na louky a siluetu kopce Velký Zvon, místní dominanty, na kterém se tyčí vojenská věž, z níž by byla skvělá rozhledna, bohužel je pro turisty nepřístupná. Jedu převážně do kopce, neboť místo, kde stávala Pleš je poměrně vysoko položené. Vesnice totiž stávala na odlesněné náhorní planině nedaleko hranic s Německem (kolem 730 m n. m.).

Když vyjedu z lesa do míst, kde vesnice stála, všude kolem silnice se rozprostírají pastviny s pasoucím se skotem, někde pomalu zarůstající keři a stromy. Z vesnice, která ještě v roce 1930 měla kolem 700 obyvatel a jejíž obyvatelstvo bylo po válce odsunuto,  zde nezbylo téměř nic, pouze bývalá hájovna, která byla po roce 1990 přestavěna na hostinec a zbytky základů domů či kamenných mostků. Pleš byla největší zaniklou obcí na Domažlicku.

Byl jsem překvapen, když nedaleko od již zmiňované bývalé hájovny, která dnes funguje jako restaurace a pension Pleš jsem zaparkoval kousek od tří nových domků, vystavěných za účelem ubytování turistů, kteří mají rád klid a odlehlost od civilizace. Silničkou podél nových domků se vydávám do kopce a kousek za křižovatkou mi dřevěný ukazatel dává na vědomí, že kousek odtud se nachází zdejší hřbitov.

Hřbitov byl sice původně také zničen, ale v 90.letech došlo opět k jeho pietní úpravě. Upraveny byly také kamenné základy, které označují půdorys kostela sv. Jana Křtitele, který zde též stával. Mnoho zdejších pomníků pod vzrostlými stromy dává místu tajuplnou atmosféru. Vracím se zpět na křižovatku a nyní budu pokračovat mezi pastvinami ke státní hranici.

Opět míjím stádo skotu, které se na mě nevěřícně dívá a poté se dává na útěk do vzdálenějších míst. Asi zde není moc zvyklé na množství lidí. Při okrajích silničky kvete množství rostlin (v čele s chrastavcem rolním) a kolem nich se to jen hemží všelijakým hmyzem. Na krátko vcházím do lesa a už jsem u hraničního přechodu Pleš / Friedrichhängl, který se nachází pod kopcem Eulenberg (817 m n. m.).

Vesničkou Friedrichhängl procházet nebudu, neboť moje cesta vede hned za hranicí doleva. Pokračuji kolem políček s obilím a jinými plodinami, kde zrovna pracují místní zemědělci a také po loukách s vůní právě posečené trávy. Dostávám se do údolí Plešského potoka, zde nazývaného Weissbach, který překračuji po dřevěné lávce.

Za potokem opouštím otevřenou krajinu a nyní mě čeká několik kilometrů lesem. Mým dalším cílem je kopec Reichenstein se zříceninou hradu. Nejdříve však stoupám po značené cestě vedoucí přes kopec Schillerberg (784 m n. m.). Odtud, kousek pod vrcholem se otevírá krásný pohled na Velký Zvon a také na Pleš, odkud jsem dnes svoji cestu začal.

Poté se již dostávám k hlavní silnici spojující Stadlern a Dietersdorf. Chvilku jdu po stezce vpravo od silnice a vyhlížím odbočku vlevo na Reichenstein. Ještě že mám cestu zanesenou ve své GPSce, neboť místní značení vůbec neodpovídá tomu, které jsem si vyhledal na mapy.cz. Podle mapy.cz bych nyní měl jít po značené cestě, ale realita tomu bohužel neodpovídá. Nevadí.

Opět tak stoupám postupně převážně bukovým lesem a vyhlížím vrchol kopce Reichenstein (874 m n. m.). Na jeho vrcholku se nachází kromě několika skalek také ruiny hradu, ze kterého se dochoval jen zbytek nevelké válcové věže (bergfritu) a malá část obvodové hradby. Kousek pod věží je sice závora přes cestu a podle nápisu na ceduli zjišťuji, že cesta na vrchol je zakázaná z důvodu nebezpečí padajících kamenů z věže, ale zákazy jsou přece pro to, aby se porušovaly.

Vystoupám tedy až na samotný vrchol kopce, který je pár metrů od věže na skále. Je zde geodetický bod a také lavička a zábradlí, aby někdo nespadl ze strmé skály dolů. Výhledu se bohužel odtud člověk nedočká kvůli vzrostlým stromům. Vydávám se tedy kolem skalek dále, hradní zřícenina se tyčí nade mnou.

Pokračuji příjemnou lesní cestičkou, která mě zavede do lesa již smíšeného. Jdu víceméně po rovině, neboť se pohybuji po hřebenu. Dalším, a pro mě hlavním dnešním cílem je pak rozhledna Böhmerwaldturm, která stojí na kopci Weingartenfels (894 m n. m.), u nás známého spíš pod označením Ebene. Procházím přes dvě sjezdovky, které byly na tomto kopci vybudovány. Nevím jestli se v zimě pořád používají, nicméně je z nich krásný výhled na Čerchov, Lysou, Starý Herštejn a jiné kopce Českého lesa.

Jsem už téměř u rozhledny, ale neodolám lavičce nahoře nad sjezdovkou a při pohledu na kopce Českého lesa chvilku posvačím. Po travnatém porostu na sjezdovce poletuje opět velké množství motýlu, například zástupci okáčů - okáč bojínkový či okáč třeslicový.

Rozhledna Böhmerwaldturm na kopci Weingartenfels (Ebene) (894 m n. m.) byla postavena v 80.letech. Jedná se o dřevěnou stavbu na zděném podkladě. Rozhledna je dobře udržovaná a stále otevřená.

Poskytuje nádherný kruhový výhled. Vidět jsou kopce Českého lesa v čele s Velkým Zvonem. Dále vidíme např. Čerchov, Přimdu a dohlédneme až na Šumavu k Velkému Javoru. Velkým plusem je i to, že zde nalezneme popis míst, která vidíme, v češtině. Naopak mínus je, že vyhlídková plošina je prosklená a sklo je na některých místech opatlané a špinavé. Takže pořizování fotografií je těžší.  Jinak je však rozhledna krásná a velmi mě zaujala.

Vidím i vrcholek Reichensteinu, odkud jsem přišel nebo Pleš, kde jsem dnešní cestu začínal. Je mi líto zdejšího zmateně poletujícího rehka domácího, který sem asi vletěl spodním vchodem a teď neví, jak se dostat ven. Bohužel, pomoci mu nemůžu, okna otevřít nejdou.

Když jsem nabažen krásných výhledů, sejdu po schodech opět dolů a vydávám se dál. Čeká mě cesta k hranicím, kde je ještě jedno zajímavé místo zvané Bügellohe. Jedná se o zaniklou nouzovou osadu, která byla v roce 1946 založena v lesích v těsné blízkosti hranice a žili zde uprchlíci z blízké české vesnice Václav. V současné době je zde zachován poslední dům, ve kterém se nachází historická dokumentace.

Hned vedle domku prochází státní hranice. Jenže kam teď? Oficiální hraniční přechod je poměrně daleko, takže zbývá jediné. "Nelegálně" přes hranici. Hned za hranicí na české straně se napojuji na pěšinu, která mě dovede až do míst, kde stávala zaniklá vesnice Václav (německy Wenzelsdorf).

Před válkou zde žilo 61 usedlostí. Část prostoru vesnice, která byla zničena v 50.letech dnes zaujímá opuštěný areál bývalé roty PS, který se zde nachází od let 70. Jako vzpomínka byl postaven kousek od rozpadajících se budov pomníček s křížem a nápisy Václav mit Rabov (což byla stejně jako Václav další část zaniklé obce Pleš).

Slunce celkem dost pálí a já váhám, zda si výlet ještě prodloužit a odbočit na Velký Zvon, a nebo se vrátit k autu na Pleši. Jelikož jsem na Velkém Zvonu ještě nebyl, rozhodnu se odbočit doprava a po úzké silničce a vydávám se na něj. I přesto, že vojenská věž, která se na něm nachází není přístupná veřejnosti stejně tak jako areál kolem ní. Dříve se každoročně jednou v roce pořádaly dny otevřených věží, kdy turisté mohli vystoupit na věž, z níž je nádherný výhled, ale bohužel to už neplatí.....

Na Velký Zvon (863 m n. m) mě čeká 1,7 km dlouhá cesta a stejně dlouhá cesta zpět k bývalé vsi Václav. Až k oplocenému areálu s vojenskou věží se dá dojít po asfaltové silnici. Opravdu je to velká škoda, že toto krásné místo není zpřístupněno turistům, věž se přímo nabízí k tomu, aby fungovala jako rozhledna. Nedá se nic dělat, udělám pár fotografií od plotu a jdu zpět.

Od Václava mi zbývají k autu necelé dva kilometry. Ty nyní vedou po silničce, okolo které se rozléhají pastviny, na nichž se spokojeně pase skot. Po mé pravé straně se tyčí za lesem Velký Zvon s věží. Okolo silničky poletuje opět velké množství motýlů, na pastvinách a při jejich okrajích kvete sléz velkokvětý (Malva alectea) a to vzácnější bílá forma.

Po chvilce jsem na Pleši. Navštívím místní penzion s restaurací a dávám si výbornou rajskou omáčku. Z terasy za pensionem pozoruji nad lesem vykukující rozhlednu na vrchu Ebene. Potom už dojdu jen pár desítek metrů k autu a mířím domů. Ušel jsem dnes celkem 15 km.

Ač je toto místo poměrně odlehlé, potkávám zde na Pleši několik dalších turistů, kteří zavítali poznávat krásy Českého lesa. Jinak jsem během mé cesty, s výjimkou páru cyklistů na Ebene, nikoho nepotkal.

Fotografie v článku:

1) Velký Zvon od bývalého Waldorfu

2) nové domky na Pleši

3) ukazatel ke hřbitovu na Pleši

4) hřbitov na Pleši

5) okáč prosíčkový a pestřenka u cesty k hraničnímu přechodu

6) hraniční přechod Pleš / Friedrichshängl

7) políčka u Friedrichshängl

8) Velký Zvon z úbočí vrchu Schillerberg

9) cesta na Reichenstein

10) zřícenina hradu na Reichensteinu

11) skalky na Reichensteinu

12) výhledy ze sjezdovky na Ebene na (zleva) Lysou, Starý Herštejn a Čerchov

13) vrchol Weingartenfels (Ebene) s rozhlednou a lavičkami

14) rozhledna Böhmerwaldturm

15) výhled z rozhledny na Velký Zvon s věží a Přimdu (vzadu)

16) výhled na kopce Českého lesa

17) chalupa na Bügellohe

18) pomník na místě bývalé vsi Václav

19) bývalá rota Václav - chátrající objekty

20) vojenská věž na Velkém Zvonu

21) Velký Zvon z Václava

22) cesta z Václava na Pleš

23) penzion Pleš

24) rozhledna Böhmerwaldturm na Ebene z Pleše

25) Přimda ze silnice z Pleše na směrem k bývalému Waldorfu

26) skot na pastvině při cestě z Václava na Pleš

27) rozhledna Böhmerwaldturm

28) Velký Zvon od Waldorfu