Ostrava a okolí
Ostrava ... Černé ocelové srdce republiky, tak se jí říkávalo.
Šachty, hutě, ocelárny, koksovny a jiné továrny. Některé existují dodnes, jiné už dávno uvolnily místo novým stavbám. Ale na přelomu 19. a 20. století Ostrava a její okolní města žila svůj horečnatý život a bylo potřeba je propojit ocelovou sítí kolejí. A tak tady vznikl unikátní systém příměstských drah jak pro veřejnou, tak i pro nákladní dopravu. Měl rozchod kolejí 760 mm a spojoval Ostravu s dalšími městy, které Ostrava potřebovala ke svému životu. V době svého největšího rozmachu měl celý systém příměstských drah cca 63 km.
Jako první vznikla v roce 1902 dráha v Bohumíně. Nejprve spojovala Nový a Starý Bohumín, kdy jezdila od nádraží v Novém Bohumíně na náměstí Svobody v Bohumíně Starém. Ponejprv jezdila na trati "koňka", kterou vystřídala parní tramvaj a v roce 1916 po elektrifikaci tramvaj elektrická. Časem došlo k napojení do Ostravského systému úzkorozchodných drah a trať fungovala až do roku 1973 kdy byla zrušena.
V roce 1904 vznikla dráha spojující Hrušov a Polskou Ostravu. Ta se později stala základem pro celou síť Ostravských příměstských drah. Vedla od hrušovské továrny na sodu k Říšskému mostu (dnes most M.Sýkory) v Moravské Ostravě a měřila cca 4 km. Trať byla jednokolejná, opatřená výhybnami, pro osobní přepravu se využíval úsek o délce 3,1 km. V roce 1911 byla trať elektrifikována a připojena k MDOK (Místní dráha Ostrava-Karviná). 2.7.1914 je dráha převedena do majetku SZD (Slezské zemské dráhy).
Roku 1909 byl zahájen pravidelný provoz na dráze spojující Ostravu s Karvinou. Pojmenována byla MDOK (Místní dráha Ostrava-Karviná). Trať vedla ze Smetanova náměstí v Ostravě přes řeku Ostravici do kunčic, dále pak přes Radvanice, Petřvald a Orlovou do Karviné k nádraží v městské části Karviná-Doly. S přestávkami jezdila dráha až do konce 2. světové války, kdy byl provoz na nějakou dobu z důvodu bojů přerušen. Hned po osvobození byly zahájeny práce na opravách poškozených úseků a provoz byl po krátké době obnoven. V roce 1949 byla MDOK sloučena s ostatními drahami na Ostravsku a přičleněna k Dopranímu podniku města Ostravy (DPMO)
DPMO po roce 1949 převzal do své pravomoci SMMD (Společnost moravských místních drah) která provozovala normálněrozchodnou tramvajovou dopravu na území města Ostravy, dále pak MDOK (Místní dráha Ostrava-Karviná) a Zemské dráhy (dříve SZD). V roce 1953 DPMO převzala i poslední samostatnou dráhu VZD (Vítkovická závodní dráha) která provozovala normálně rozchodnou trať v Ostravě. A to byl pomalý začátek konce úzkorozchodných tratí na Ostravsku.
Jako první byl v roce 1950 zrušen koncový úsek bohumínských tramvají u nádraží a tramvaje rovněž přestaly jezdit do Karviné na Fryštácké náměstí. Místo toho byla přistavěna trať ke karvinskému OÚNZ (Okresní ústav národního zdraví) na sídlišti Stalingrad, kde byla postavena jediná smyčka ostravských úzkokolejek. V roce 1951 ustoupil úsek Slezská Ostrava - Michálkovice modernějšímu dopravnímu prostředku-trolejbusu.
V roce 1959 dochází ke zrušení Ostravského úseku MDOK mezi Smetanovým náměstím a Hranečníkem kvůli výstavbě druhé koleje normálněrozchodné trati ostravských tramvají. Hned v roce 1960 zaniká úsek Divadlo - Zámostí. Potom už pokračovalo rušení tratí celkem rychlým tempem. Postupně byl zrušen provoz od Karvinského nádraží na Fryštácké náměstí, trať do Hrušova byla zrušena v několika etapách a také vzali za své úseky od nádraží v Karviné do Orlové a Dolní Lutyně.
Konec úzkokolejek nastal v roce 1973 zrušením bohumínských tramvají a jako poslední ukončil svůj provoz 1.10.1973 úsek mezi Hrušovem a Novým Bohumínem.
A to byl neslavný konec slavného úzkorozchodného systému drah na Ostravsku. Už jen pár památek nám připomíná tento unikátní drážní systém, jako je například muzeum v Orlové, a pár zachovalých vozů, které jsou umístěné v Brně u TMB (Technické muzeum Brno)