Z Vůdcova deníku XVIII – Jak jsem letos poprvé vyrazil na houby
Tak jsem zrušil víkend pod stanem, protože počasí mělo být opravdu škaredé, ale najednou jsem měl volno a co s tím? Tož jsem se rozhodl, že se zajedu podívat, jestli nezačnou růst houby. No, jak to dopadlo, uvidíte…
Z Vůdcova deníku XVIII – Jak jsem letos poprvé vyrazil na houby
Ráno jsem udělal svačinu, nabalil deštník, pláštěnku, košík a hurá na vlak. Hned začátek cesty byl zajímavý, protože v metru po mně nenápadně pošilhávaly ženy. „No jo, je jaro a asi obdivují moji nepohodou ošlehanou tvář, či že by tak bylo vidět mé osvalení vzniklé v rámci tréninku na lezení?“, pomyslel jsem si, pečlivě zatáhl břicho a hřál si své mužské ego. Ale když jsem si všiml, že po mne pokukují i chlapi, tak mi to došlo. Cílem jejich pohledu nebyla moje osoba, ale můj houbařský košík. Asi si mysleli něco o mé duševní …. no, úchylce? Tak jsem na Smícháči vystoupil už bez ega, ale hrdě s košíkem. Koupil jsem si jízdenku a za pár minut už mi to jelo. V ??? - hele, tajím svá místa, ale při pečlivém průzkumu mapy to stejně objevíte J- jsem si koupil kolu, makový koláč a kornspitz a vyrazil do lesa. Hned na začátku mne překvapil potok, proudící z lesa - běžně tam nic neteče. Les byl plný vody, bahna, mlhy, drobného mrholení - ideální podzimní houbařské počasí. Jenže bylo jaro. Zahnul jsem na své první místečko…. a nic. Jedna houbička (asi nějaký lošák) se krčila v mechu. Tak jsem přešel do další doubravy -výsledek skoro stejný. Tentokrát ani prašivka. Ale do uší se mi začal vnucovat jakýsi nepatřičný dunivý zvuk. Když jsem se podíval ze svahu, byl vidět původ burácení. Dole v rokli, kde normálně teče stružka, řval rozvodněný potok. Přes něj vede po kamenech brůdek, který i důchodce s hůlkou přejde suchou nohou. Teď by nepřešel. Bylo mi jasné, že to bude adrenalin. Tak jsem začal hledat vhodné místo na překonání proudu. Jedno jsem si našel, vypadalo to na mocný skok a uvidí se. Buď úspěch nebo promočené boty J. Jsem ale opravdu dobrej vůdce a tak jsem si vše napřed vyzkoušel nanečisto. Na cestičce jsem so odměřil teoretickou šířku potoka a vyzkoušel si, zda přeskočím. Překonal jsem vyměřenou šířku a už zbývalo jen vyzkoušet teorii v praxi. Přehodil jsem přes potok košík, pak batoh a už nebylo cesty zpátky. Skočil jsem…. Je vám jasné, že úspěšně, jinak bych seděl ještě za kamny (ty nemám a za ústřední topení se člověk nevejde) - tedy obrazně a sušil se -tedy reálně. Procházel jsem svoje další místečka a pořád nic nenacházel. Až konečně první hříbek - podělil jsem se o něj sice se slimáky, ale naděje ve mne opět vykvetla. Pak další a ještě jeden hodně ožraný…. optimismus vzrůstal , ale současně vzrůstalo i množství dopadajících srážek na metr čtvereční. Mžilo. Pršelo. Lilo…. Tak jsem se rozhodl, že místo hledání nerostoucích hřibů půjdu hledat mloky. V tomhle počasí se museli nadšeně opalovat (jak říct že lítali ve dne v dešti - sprchovali se?). Hledání mloků na rozdíl od hříbků bylo úspěšné, na „místečku“ se spokojeně promenovali. Fotit v dešti pod deštníkem není tedy úplně jednoduché, ale jeden krásný se docela povedl. Sice se styděl a chtěl se schovat pod listí, ale to jsem mu nedovolil. Pořád jsem z něj listy stahoval. Asi ho to dost štvalo a nakonec zalezl mezi šutry. Tak jsem ho nechal a šel dál. Houby už jsem nehledal, lilo jako z konve, byl jsem rád, že mám deštník. Vzhledem k deštivosti mi bylo jasné, že zpáteční cesta je již ještě více zaplavena a tak mi zbývá jen směr vpřed. Z cestiček se stávaly potoky, dost mi to připomínalo minulý víkend a probíjení se loukou na Rudě. Také všude bylo bahno a voda. Byl jsem rád, že jsem so koupil nové pohory a mám nohy v suchu. A těšil jsem se, jak si dám nějaký dlabanec u kiosku na Skalce. Konečně jsem dorazil ke kýženému cíli. Otevřeno bylo, ale nový personál L., takže nabídka velmi chudá - klobáska za padesát, pivo a nějaké tatranky. Buřtíky žádné, v dešti oheň nehořel. Ani hranolky a další poživatiny…. Tak jsem si dal panáka (začínala mi být docela zima), objednal klobásu (toho dne jsem byl prvý a asi jediný zájemce J ) a malé pivo. Místní pracující (zajímavé, kdykoliv tam přijdu, tak tam sedí chlapi v pracovním , pijí pivo a flákají se…. jak to říct slušněji ???), vyhodnotili můj „úlovek“ a aby dokázali, že cizinec na místní nemá, tak prohodili, že Franta jich našel šest. Tedy hříbků. Ale protože byly ožraní, tak je nevzal. Tedy ožraní od slimáků (jako hříbky), ne že ožralí (jako oni). Snědl jsem klobásu a šel směr Mníšek a autobus. Nálada pochmurná, protože ke klobáse byly dva mikrochleby. Jo, na chleba se těžko vydělává a tak mi nakonec zbyla klobása bez chlebaL. A když jsem došel ke Kájovi Maříkovi (hospoda), tak tam byla tabule : Dnes menu 1 za 65,- káčé. K vzteku, příště jdu rovnou do hospody. Aspoň jsem si v perfektní cukrárně (doporučuji návštěvu) na náměstí koupil zámeckou vánočku pro Honzu (tradiční skvělá bábovka bohužel nebyla) a jel domů.
Celkové hodnocení:
pozitiva:
- byl jsem jediný houbař a tak mne neotravovaly výkřiky typu : Mamíí ,tady rostou…
- našel jsem dokonce tři hřiby
- otestoval jsem pohorky a byla to dobrá koupě (tedy asi zas na rok, že)
- - v lese bylo krásně, klid, pohoda
- - vyfotil jsem si mloka
negativa:
- - našel jsem jen tři hřiby
- - v kiosku dávají mikrochleby ke klobáse a sortiment byl velmi chudý
Takže v závěru lze hodnotit, že pozitiva převažovaly nad negativy a tak to byl fajn den.
Jarda