Z Vůdcova deníku I - O lásce a věrnosti
Z Vůdcova deníku I - O lásce a věrnosti
Kdysi jsem četl od Axela Mutha knihu, která se jmenovala O životě a smrti. Tenkrát mne hrozně zaujala a tak bych vám i já chtěl poskytnout nějaký literární zážitek (samozřejmě si ani nedovolím se zabývat myšlenkami velikána, literárně se pohybuji o několik úrovni jinde (níže), ale rád bych svým čtenářkám , které mne podněcovaly po přečtení prvního literárního úletu, nabídl další perly (pro neznalé či zapomnětlivé – nakladatelství Pěšáci, dílko Kačák z opačné strany. Jelikož je nutný název, zvolil jsem níže uvedené:
Z vůdcova deníku I
(no, vlastně by mělo být II, ale zase, v literatuře trochu zmatku neuškodí, když Lucas zfilmoval Hvězdné války IV, V, VI a teprve za mnoho let později zfilmoval i I – III, tak proč neudělat trochu chaosu. Předem však upozorňuje citlivé čtenářky, že dílo bude syrové a živočišné a neskončí happy endem.
O lásce a věrnosti.
Byl krásný jarní den, plný slunce a štěbetání ptactva (beru zpět, ve městě ptáci neštěbetají, dávno vymřeli). Ale jaro bylo a tak se stává, že na muže přicházejí potřeby. I přišly i na mne, a jelikož situace se stávala kritickou, rozhodl jsem se k řešení. Vybral jsem větší částku peněz (v té době jsem býval náročný a ku podivu i finance se našly) a zašel do domu, který uspokojí všechny potřeby správného chlapa. Skutečně, nešlo o klamnou reklamu, kam oko pohlédlo, nacházely se zdroje potěšení dle potřeb každého klienta. A tam jsem je spatřil a od prvního pohledu jsem se zamiloval. Stály tam vedle sebe jak rodné sestry (a skutečně si byly tak podobné, že byly velmi těžko k rozlišení). A nemohu říci, že by se krčily v koutku, naopak, hrdě se vypínaly. Zdegenerovaný měšťák by pronesl, že byly příliš mohutné, ale srdce horala pozná pravou krásu. A když jsem pečlivě prohmatal ty vábné tvary, byly tak pevné. A kůže tak jemná na dotek. Dokonalost sama. Však nebyl jsem hloupý venkovan, nejprve jsem obě ozkoušel. A nenašel chyby. Rychle jsem zašel za obchodníkem a zaplatil požadovaný obnos. Nebyl nízký, ale mohu říci, že jsem nikdy nelitoval. Obě mne věrně doprovázely na mých cestách, ve dnech krásných i v drsné nepohodě, ve vánici a v bouři. A když nebylo jejich služeb zapotřebí, vždy na mne doma trpělivě a beze slov čekaly. Nikdy nezůstala jedna osamocena bez druhé, vždy spolu a vždy se mnou. Jak bych mohl zapomenout na ty krásné noci ve stanu či především pod širákem, kdy jsem si hlavu uložil místo na tvrdý kámen na jednu z nich a druhá se tulila k mému boku, vždy čekající a vždy připraveny, když na mne v noci přišla potřeba. A kdykoliv jsem se probral ze spánku, vždy oddaně posloužily. Tolik let sloužily mlčky mým potřebám. Byli jsme dokonalá trojice. Však po těchto vzpomínkách na léta minulá přicházím k dnešnímu tragickému konci. Připravil jsem sprchu a rozhodl se své společnice v teplé lázni vykoupat. Voňavá lázeň odplavovala nečistotu z posledního vandru a tu jsem to spatřil. Strašlivé jizvy pokrývaly moji společnici, ba, co dím, jak smýváno bylo lepivé bahno do té doby spojující mou přítelkyni, začaly odpadávat části jejího těla. Děsivé zmrzačení, konec, naprostá nepouživatelnost. Ač její družka byla v lepším pořádku, musel jsem se slzami v očích odložit obě, vždyť jedna bez druhé byly zcela bezcenné. Skončily v popelnici. Ach, lásky moje milované, mé skvělé, fantastické. Mé pohorky.
Jarda