Potlach roku 2050 - Táborový oheň (Mladý svět 1975)
Vy starší asi pamatujete na týdeník Mladý svět a na to jak se špatně sháněl. Bylo tam opravdu všestrané čtení pro mladé lidi a na tu dobu to byl opravdu skvělý časopis.
Vycházela tam i rubrika pro trampy... Táborový oheň, do které příspívali i známé osobnosti trampingu..Miki a Wabi Ryvolové...Kapitán Kid ...Kavče a taky Tony Linhart a řada dalších. Vycházeli tam i trampské písničky.
Nedávno jsem na stránkách Music Open - hudební časopis nejen o muzice ... našel v rubrice Tramping články Co v Táborovém ohni neshořelo. A v jednom z článků jsem nalezl povídku od Tonyho Linharta ... Potlach roku 2050. Spolu s ní tam byly i další příspěvky z Táborového ohně.
Napsal jsem tedy Tonymu o svolení ke zveřejnění povídky na stránkách Toulavou stezkou...a Tony svolil a já vám ji tady předkládám samostatně.
Tak tedy začněte číst, dobře se bavte....a tobě Tony díky za tu skvělou povídku
Toulavej.
Tony Linhart - POTLACH ROKU 2050
(Zveřejněno se svolením autora)
Krásný den a po několika letech dokonce modré nebe. Několik dnů předem se totiž vědcům podařilo rozbít bariéry smogu, obklopující zeměkouli, takže se na chvíli ukázalo i sluníčko. Děti toho dne měly ve škole volno a učitelky rozdávaly barevná sklíčka pro snadnější pozorování toho zázraku na obloze.
Dnes je potlach – uvědomilo mě po ránu paměťové středisko. Vyskočil jsem chutě z postele a pohlédl oknem na Lužnici. Mám totiž byt na sídlišti, téměř na okraji Prahy. Fotonovou kytaru naladil automatický programátor na veselý pochod a já chystal zavazadla do svého vznášedla. Vlastním pěkné tuzexové vznášedlo, vždyť jsem se také léta služebně nadřel na Venuši. Láskyplně jsem pohladil zlacený nápis Trabant na kapotě, pak start – přepojit na automatiku – a již jsem mohl v klidu popíjet Nosrum-instant, šlágr na trhu, který není ničím jiným, než kořalkou bez alkoholu. Konečně za Prahou , oddechl jsem si, vida před sebou Alpy. Za chvilku přišla Cheopsova pyramida, Kilimandžáro, pohled na párek slonů v polyetylenovém balení s mohutnými poutači „ Přežili rok 2000“ – a byl jsem na místě.
Stánky s občerstvením, kolotoče, kouzelník, Státní soubor trampských písní a tanců a Pro ante antiqua, což není nic jiného, než rozhlasový taneční orchestr.
Správňáckej potlach – řekl jsem si při pohledu na tradiční trampské radovánky. Šampaňské šumělo, kabanos byl podáván správně vychlazený a šustění večerních dámských toalet doplňovalo nevšední potlachovou atmosféru. Procházel jsem se bezvadně pěstěným nafukovacím lesem. Ten však najednou skončil – a já s hrůzou pozoroval, že tentokrát jsem poprvé v životě v lese opravdovém.
Podivná vůně pryskyřice, mechu a jehličí ve mně vyvolávala takové pocity, že i psychoanalýza byla v tom momentě málo na rozdrásané nervy. Skutečný, opravdový, zurčící potok, dokonce bez světelné signalizace H2O.Do křoví odkopkoval zajíc a veverka – nikoliv polyamidová – přeskočila z větve na větev. Stezka se svažovala do údolí, kde velebně praskal skutečný oheň, se kterým jsem se setkal jen v technickém muzeu. Mihotavou záři pohlcovaly okolní borovice. U ohně seděla na obyčejných šutrech dvě individua, pojídající cosi z očazené nádoby.
To je na mne moc. Povolil jsem si vázanku. Prokristapána, mají skutečný nůž, vždyť se ještě pořežou ! A co ta sekera ! Jsem zkušeným trampem, nositelem stupně, ale tohle – to mě rozrušilo víc, než všechny předešlé zážitky ! Už chápu. Válet se pod širákem, čumět na hvězdy a snít o modrých dálkách. To jsou celí oni – Paďouři, ta metla trampského národa!
Zahlédli mě. Zřetelně jsem viděl, jak se jim třese brada. Ten větší se osmělil a povídá:
„ Pane tramp, prosím vás, hned ráno opravdu vypadneme, my skutečně netušili…“
Dobrá – přerušil jsem bodře jeho řeč. Ale hned ráno nebo zavolám šerifa a uvidíte, vy chásko mastňácká !
S opovržením jsem si měřil jejich zamaštěné maskáče s jakýmsi vyšívaným znamením, a opatrně jsem se vracel zpět stejnou stezkou, dbaje na to, abych si nepošpinil perfektně naleštěné boty .
TONY LINHART
P.S. Dole pod reklamou můžete případně hodit koment.
Díky Toulavej
Komentáře
Přehled komentářů
Čítal som Mladý svet (a odkladal) od roku 63. Pani zo stánku v malom meste, kam som chodil do školy (bol som siedmak) mi odkladala jeden z troch výtlačkov.
Neskôr, to už bolo vo väčšom meste pravidelné utorkové obiehanie novinových stánkov. Po rokoch šťastná udalosť, keď mi z pošty oznámili, že ako čakateľ som postúpil medzi odberateľov. Tak som to mal do schránky. Odber som zrušil na konci storočia.
Môj "archív" žial už nejestvuje.
Živo spomínam na fejtony R. Křesťana, samozrejme "žlutý obdélnik", Josef Velek - zosobnenie novinárov o ktorých sa hovorilo, že sú svedomím národa. A vlastne na všetkých.
Ó HRŮZO!!!
(Miloš Kaktus Karásek, 14. 3. 2014 20:51)Je to děs!!! Tedy, ne to, co a jak tenkrát Tony napsal, to určitě ne, ale to, že si pamatuju, že jsem to v tom Mladým světě (my mu říkali Mlaďák) četl, když to tam vyšlo! Ale velikej dík za připomínku.
Re: Ó HRŮZO!!!
(Toulavej, 17. 3. 2014 8:20)Jsem rád že jsem tě potěšil připomínkou téhle povídky...taky jsem kdysi tyhle povídky čet v Mlaďáku :-)
Mlaďák
(Flauta, 16. 3. 2018 16:12)