želva zelenavá
Želva zelenavá
Želva zelenavá-mládě
Želva zelenavá (Testudo hermanni) je býložravá suchozemská želva, jejíž přirozené životní prostředí je v jižní Evropě. Je zřejmě nejoblíbenější druh želvy chovaný v zajetí. Je chráněná statusem EU CITES A.
Obecně
Dorůstá 20 cm, v přírodě se vyskytují i větší jedinci. Karapax má žluto-hnědé nebo hnědo-černé zabarvení, které se může měnit při dlouhodobém pobytu ve venkovním prostředí. Je oblíbená pro svou aktivitu a poměrně nenáročný chov.
Areál rozšíření
Rozšířena je především v oblasti Řecka, balkánských států (až po Dunaj). Některé poddruhy žijí v Itálii, na Baelárech, Korsice, Sardinii, v jižní Francii a východním Španělsku (v tzv. katalánských zemích).[1] Má ráda volné stepní krajiny zarostlé keři, které poskytují dostatek stínu, se spoustou kamení. Ráda se schovává, a i když je aktivní ve dne, z úkrytu vylézá raději za šera, protože jí horko nesvědčí. Také ve venkovním výběhu se snaží vždy nalézt stín a bezpečný úkryt, kde by se mohla skrýt.
Chov
I když se jedná o býložravou želvu, neměla by být krmena výhradně bylinami. Kromě čerstvého listí ze stromů a dalších rostlin (jetel, pampelišky, vojtěška, kedlubny, ředkve...), je dobré jí občas dávat také seno. Z živočišné potravy pak pro doplnění výživy ráda jí vaječné žloutky, syrové maso (třeba i žížaly), ráda si pochutná třeba i na piškotu namočeném v mléce, ale jedná se o velice nezdravý doplněk!
Pro správný chov želvy je zásadní zajistit zvířeti dostatečný přísun ultrafialového záření. Ideální je venkovní chov s expozicí na slunci, při chovu v teráriu je zcela nezbytné zajistit dostatečný osvit umělým zdrojem UV záření[2][3].
Želvám je velmi vhodné doplnit stravu umělým zdrojem vápníku[1]. Komerčně nabízené vitamínové doplňky nejsou nutné, někteří chovatelé je dokonce označují za škodlivé a při nesprávném dávkování smrtící[4].
Ačkoli termín "suchozemská želva" sugeruje, že želvy vyžadují pobyt v suchém prostředí, opak je pravdou. Želvám je nutné zajistit trvalou přiměřenou vlhkost chovného prostředí. Nedodržení vede k různým problémům, zejména růstovým deformacím krunýře (zhrbatění).
Názory na to, zda je pro želvy zimnní spánek nutný se významně rozcházejí. Zatímco některí autoři a chovatelé tvrdí, že zimování je nutné i v prvním roce života[1], jiní naopak mají zimování v prvním roce za velmi rizikové a nedoporučují ho[5][6]. Praktické zkušenosti chovatelů nenaznačují, že by absence zimního spánku vůbec zvířatům škodila[7].
Ochrana
Želva zelenavá (Testudo hermanni) je chráněná statusem EU CITES, kdy želvy spadají do skupiny CITES "A". Želva zelenavá konkrétně do přílohy ES "A" a do příloha CITES II. Vlastník (majitel) želvy potřebuje tedy Cites dokumenty (REGISTRAČNÍ LIST exempláře ohroženého druhu živočicha nebo rostliny) a při prodeji či nákupu také výjimku ze zákazu obchodní činnosti (žlutý doklad). Vzhledem k tomu, že je většina želv přímo ohrožena vyhynutím a jmenovitě uvedena na seznamu CITES I, II a III, prodej a koupě je limitován podmínkami těchto dokumentů. S těmito dokumenty pak dochází k přeregistraci želvy na nového vlastníka (majitele). Prakticky to znamená, že neregistrovaná zvířata mohou být zabavena a pokud je znám jejich původ, na náklady majitele pak navrácena do místa původu.[8]
Zajímavosti
- Želva zelenavá se dožívá 60-80, podle některých pramenů 50-100 let[3]
- Pohlaví lze u želv spolehlivě určit teprve v šesti, obvykleji až v deseti letech
- Pro suchozemské želvy byly uspořádány v březnu 2012 v Brně-Bystrci závody[9], pravděpodobně první oficiálně povolené v České republice[10]. Zúčastnila se čtyři zvířata, zvítězila šestiletá samice želvy zelenavé Wendy.
želva zelenavá