Jdi na obsah Jdi na menu

Osobní úvahy a články

  1. Dobrý večer fejsbukáčci. Včera v noci jsem nemohl spát. Mám to odmala a už sem se s tim tak nějak smířil. Myšlenky prostě furt jedou. A tak při stále dokola omýlané otázce jak je možné, že nikdo z mých blízkých ani vzdálených nevolil Ježíše Babíše a že se tedy opět nabízí řešení a-la Occamova břitva a sice předem určený výsledek voleb....už o tom nepochybuju. A přesto jsem se přistihl. Hádejte při čem. No že tahle hra,jde zcela mimo mne, ale co je horší, že už vlastně nemá...m antipatie vůči nikomu. Odborně se tomu ve vědeckých kruzích říká láska Což ale neznamená, že si nechám srát na hlavu. Jenže já začínám zjišťovat, že mi přestávaj vadit i lidé, kteří jsou obecně přezdíváni jako zrůdy. Takže asi miluju Hitlera, Okamuru, matku Terezu a bin Ládina. Dále miluji všechny nám vládnoucí psychopaty, kteří bez předepsané medikace bezprizorně okupují politickou scénu a jímž kromě kouska soucitu schází už jen hrneček s klíčema na krk. Oni jsou totiž jen...nemocní. Miluju Trumpa, neustále se tvářícího, že mu stále dokola někdo bere jeho oblíbenou hračku. Babiše trpícího spasitelským komplexem a zoufale prahnoucího po slávě. I kamarády, kteří mají plnou hubu teorie o duchovních konceptech života, ale jimž praxe jejich vlastního života, jaksi uniká, i když za každým druhým rohem hrdě prohlašují "My to žijeme".
    Došlo to tak daleko, že po poloprobdělé noci scházím dolů do koupelny, kde se už ze svýho ksichtu ani nevyděsim, pak do kuchyně a co koutkem oka nespatřím...v obýváku u stolu sedí Bůh. Prostě sedí a kouká. Na mě. Uplně mi to vyrazilo dech. Ale abych se pochlapil, povídám mu Zdařbůh. A on na to : " Dobrý ráno Tomáši, jak jsi se vyspal." A já hnedle spustil..Hele Bože já sem asi nějakej divnej, já sem zjistil, že mám asi rád každýho, teda nikdo mi nevadí. A on na to - Hele nic si z toho nedělej, já to mám tak ňák stejně. Ale jestli Ti můžu radit, lidem bych to neříkal. Oni Tě za to nebudou mít rádi, budeš za vola, vyřaděj si tě z přátel a nakonec to ještě svedou na mě. A já na to, tak jo, tak já jim teda nic neřeknu. Pak sem se zamyslel a povídám - hele Bože a co kdybych jim to napsal? No a Bůh...se hlasitě rozesmál, div ze židle nespadl...dobrou noc

 

  1. Hezký večer lidé a jiní tvorové.
    Dlouho jsem tu nebyl, tak koukám, co novýho. Přesto, nebo proto přispěju tím, co mé hlavě spát nedá. Poslední dobou, kdekoliv vidím jakoukoliv krátkodobou informaci, noviny, zprávy atd..přijde mi zbytečná, zavádějící a odtrhující od života. Proč ztrácet čas tím o čem nic nevíme...a pravdu hledat v médiích ? A pročítat prožitky cizích životů, když ten náš, skutečný, nás přece může obohatit nejvíc..že jo. Dokonce mi přišlo jako ztráta času zde cokoliv psát a otravovat tím lidi. No jo, jenže ono to jako všechno v životě hmotném má několik úhlů...pohledu. Žijem sice v info době (která drtí naše mozky ze všech stran), ale na druhou stranu, proč se neobohatit o zkušenosti jiných. A tak se jdu obohacovat, sdílet ...a všechny ty kec...ta líbivá slova
    Téma dnešního Fürbachera zní : Jak jsem asi přišel k poznání tzv..otevřených osudů..aneb polemika o svobodné vůli. Už jsem tady o tom někdy něco psal.. ale jelikož postoje se mění jako voda v řece..nebo tak, mám už zas potřebu lidi poučovat..pardon sdílet
    K věci ..mám kamaráda, teda nevim jestli je to ještě můj kamarád, ale já jeho jo, který je tvrdě ( neflexibilně ) přesvědčený, že je vše dáno, že vše má svůj neměnný řád a že nemůžeme cokoliv svým rozhodnutím změnit, jelikož i naše rozhodnutí jsou vlastně předem dána. Jéé, právě mi přišel na mysl název starýho seriálu Kamenný řád (to je tak pozitivně laděný, až to nejde dokoukat
    No a tak ten kamarád, co má rád, ten tvrdý a neměnný života řád...ne jinak, hele já to nezlehčuju, jako lidi potřebujem řád a disciplínu, pokud chcem čehokoliv dosáhnout na úrovni hmoty, ale myslim, že vocamsaď pocamsaď. A teď pardon, jelikož asi nebudu pro všechny srozumitelný. Cokoliv zde píšu není žádná neměnná pravda, ale jen moje vlastní přesvědčení.. Tedy, dospěl jsem k teorii tzv. uzlových bodů...rozcestí, rozhodování, a použiju slovo které nechci...chvíle osudových rozhodnutí..Ono totiž přátelé a lidé, ve Vesmíru je skutečně vše dáno, všechny cesty, všechny prožitky, vše je ukotvené, nic nevymyslíme, vše už tu je. Ano je...jako možnost. Řeč je o svobodné vůli. Lámal jsem si hlavu... Jsou tedy pevně stanoveny cesty našeho života? Osud celé planety? Naše prožitky a pozor a podtrhávám všechny naše v ý b ě r y ?
    Co když je to pravda, říkám si. Tak si teda sednu na prdel se založenejma rukama, když je to jedno ne? Už slyšim, že o tom to není, jasně, dělej tělem, co jde, užívej hru a stane se stejně co se má stát a blá blá blá. Takže rozhodnutí sednout si na prdel, nebo jít do akce je taky předem dáno? A co ty známé uzlové body? Co když existují množství, nebo celé linie prožitků, linie životů, linie výběrů?
    Pro úplnost, existuje teorie, nebo možná je to už vědecky dokázáno, že asi tak osm sekund před naším rozhodnutím je již v mozku rozhodnuto (ony ty naše neurony jsou líný jak šneci). O tuto teorii se opírá řada lidí, kteří jsou neochvějně o svém neměnném osudu přesvědčeni. O tom, že vše je dáno. Ono přesvědčení má totiž dopomoci k lepšímu pochopení a přijetí života a všech jeho událostí, jako dobrých, v daném momentě potřebných a důležitých pro náš vývoj. Jelikož se musíme přizpůsobit, změna myšlení je nutná, to už každý cítí a ví. Ale také jsem přišel na to, že např. mé vlastní přijímání života a umenšování niterného odporu k jednotlivostem a "nedokonalému" životu (který není dle mých dokonalých představ o tom jak má co vypadat)...... je na tomto přesvědčení zcela nezávislé. Že totiž nepotřebuju vědět, že vše je dáno, k tomu, abych se naučil přijímat život, lidi , situace. Za sebe můžu říct, že tlak k umenšování odporu za poslední dva roky je strašný. Tlak na psychiku, který vyústil v řadu chronických zdravotních problémů je je jen příznakem transformace, která při svém pomalém vesmírném tempu je pro nás lidi rychlá jako prase. Všechny řečičky o pozitivním myšlení selhávají, protože se stávají jen lživou maskou k zakrytí vlastní bolesti, kterou je třeba tak jako tak projít. A to musí každý sám. A tak doba Apo -calypsy, neboli odhalování je i dobou otevírání sebe sama. Nezakrývání sebe a svých nedo-statků Je třeba se svléknout nejen do naha, ale dál, z kůže až na kost...taková je doba. Nechránit se, odhalit se, ukázat se..
    A už mám zas chytrý řeči...jo teorie ta by nám šla
    Ale co když téma - otevřeného srdce - otevřené mysli- otevřených dveří je zároveň téma otevřených lidských osudů? Osudů a příběhů bez konce..
    Pozor nová informace na kterou jsem čekal a která trochu podporuje tuto tezi zní - dvě vteřiny předtím než se rozhodneme dle (většinou námi zaběhnutého vzorce, jenž vychází opět z dalších a dalších okolností a vlivů), máme šanci TO změnit. Máme možnost se rozhodnout...no jo, ale to by znamenalo, že změníme celou následující linii (blik), v tom případě co je tedy skutečně dáno? Záleží jak se na věc díváme, ale zdá se, že obojí - protichůdné - teorie jsou pravdivé. Proč o tom vlastně píšu..Teorie neměnných osudů mne osobně přijde zavádějící do hlubin strnulosti a nečinnosti a tak trochu nebezpečná. Ono se řekne - dělěj tělem co můžeš, osud si stejně udělá co sám potřebuje...tak co. Aha? Ale k čemu to svádí? A jelikož život mne čím dál víc, (a říkám to s pokorou) každým okamžikem přesvědčuje o tom, že jsme tvůrci, že máme každou vteřinu možnost se rozhodnout a změnit TO, vybrat si jinou (možná - dobře tedy i "již vytvořenou, k dispozici připravenou" linii života...kam až je ta linie vlastně dána? do dalšího uzlového bodu? A ten kdy bude? za vteřinu? kde je tedy TEN tzv. neměnný osud ? ) Za sebe..víte co.. místo předem dané jistoty....volím dobrodružství..
    P.S. No, tak jsem si myslel, že budu psát o svém sobotním úspěchu v Duchcově na benef.koncertu, který byl dán správnou konstelací hvězd...nebo spíš konstelací hvězdných porotců, kteří byli ke mně shovívaví ale necháme to na jindy...brzkou jindy....dokud jsem ještě opojen slávou
    Hezký den tvoření všem tvorům i ne-tvorům , Tom

20621313_1994779864078784_766065433964815996_n.jpg

  1.  
  2.  
  3.  
  4.  
  5.  
  6.  
  7.  
  8. KOMEDIE JMÉNEM TERORISMUS?
    Krásný den všem. A krásný nejen, že je venku slunce a teplo, ale protože ho prostě krásný chceme mít. A proto doporučuju všem, nešťourat se v neobjektivních polopravdivých zprávách. Vyslechnout, vypnout, tečka. Ne nechci prvními slovy znevažovat události posledních několika hodin. Ale když jsem ráno chodil mezi klienty, sledujícími TV, přišla mi do hlavy informace, která může být možná jen pouhým výplodem chorého mozku Fürbacherova...tedy..co když v...lna tzv. teroristických útoků má jen vyvolat v lidech strach a touhu po iluzorním bezpečí. Takovém jaké nám nezajistí vůbec nic a nikdo....kromě snad čipů? sledovacích technologií ? bezpečnostních kontrol ? Nejlépe až na kost. Tak proč záměrně nevyvolat v lidech paniku a strach o vlastní život, když tím docílíme, aby ony technologie nakonec sami vyžadovali. Aby si přáli jejich zavedení dobrovolně. Vytvořme problém a následně se ukažme jako zachránci světa. Pod pláštíkem bezpečnosti vnutíme lidem naší kontrolu nad jejich životy. A abychom strunu emocí napnuli jak jen to jde, tak dáme nálož rovnou mezi mladé lidi - děti - naději evropy...a mame je ne? Hm, tak slyšim, že k útoku se přihlásil islámský stát, no jasně, kdo jinej ale třeba sem, jako často, úplně mimo.
  9. Hezký večer, Tomáš
  10. 18582206_1953329171557187_1754993008568849145_n.jpg

 

 

 

 

 

(z Fb profilu)                 Busking v jičíně

Drazí Fejsbukáčci, tak jen krátce bych chtěl nejen pro všechny buskery, říct pár slov k včerejšímu hraní v Jičíně, kde jsem si už jednou krátce zabrnkal. Tentokrát jsem začal rušit již polední pauzu  a lidé byli jedním slovem skvělý. Atmosféra v Jičíně si jistě nezadá s atmosférou v cizině, pokud jde o mne, cítil jsem se na ulici stejně dobře jako na Makarské, nebo v Omiši. A přestože zde buskeři jsou i přes týden, i když mi bylo řečeno místními, že je mnohem lepší přijet o víkendu, což moment. bohužel nestíhám, i tak je zde spousta lidí, kteří mají o hudbu zájem, poslouchají a něco Vám i hodí do futrálu. Dostal jsem dokonce certifikát pouličního umělce, abych to měl ofikl.a také kvůli poldům.Přestávky jsem nedělal,hrál,zpíval,prudil smiley čtyři hoďky v kuse, pokud to šlo.Sice dnes sotva mluvim smiley jenže nedalo se prostě přestat, když lidé přicházeli, postávali,vděčně poslouchali, odcházeli a zase přicházeli další. Vrcholem odpoledne pak bylo, kdy mi jeden pán věnoval za CD ukázku svého díla - krásnýho ochrannýho anděla. Byla to příjemná změna po Brnu, kde (možná byla ten den ve vzduchu "ňáká špatná čakra" smiley jak řiká kamarád ), či ve mne, ale lidé celkem bez zájmu chodili semo tamo a letmo poslouchat začali až k večeru. "Jedna paní mi tam povídala"  že jsou prý lidé přesycení hudby, jelikož Brno je jedním z měst, kde je busking povolen bez jakéhokoliv papíru, kdykoliv a kdekoliv.Také že jich tam je a jsou vesměs dobří, ale lidé buď nemají čas, nebo jsou unavení z práce. Ať je to jak chce, v Jičíně jsem nic podobného nezaregistroval, naopak tam lidé vítají jakékoliv hudební zpestření (možná byla ten den zas "ňáká dobrá čakra" každopádně se tam někdy (asi brzy) opět znova vypravím. A pokud by někdo chtěl doprovázet na bubínek (co Ty na to Péťo,vim vroubek - slapy smiley ať písne
Hezký slunečný den přeji z čerčan a buskingu zdar.

11231910_867558919989894_6332381241688798391_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 (z Fb profilu)   

Drazí fejsbukáčkové,
před pár týdny mne oslovila bývalá šéfová z hospicu, (kde jsem se před časem vyskytoval jako terénní soc.pracovník), zda se nechci podílet na nové službě pro tzv. respitní pacienty. Po krátkém váhaní jsem řekl ano, budu tu víkendy, někdy prodloužené víkendy.
Pokud by tedy někdo z Vašich blízkých potřeboval využít služeb hospicové péče, rád bych Vám tímto doporučil hospic Dobrého pastýře v Čerčanech, který je zaměřený nejen na pacienty nevyléčitelně nemocné, ale nabízí řadu dalších služeb, vč.terénní sociální služby a je tu též možný kratší respitní pobyt. Profi tým ošetřovatelů, sester a několik lékařů se o Vás, či o Vašeho blízkého postará s citlivějším a laskavějším přístupem, než ve většině nemocnic, což je dle mého osobního názoru dáno zejména tím, že na zaměstnance není kladen tzv. "časový stres" - tedy vzhledem k počtu zaměstnanců je možné se v rámci možností věnovat klientům individuálně. Ve většině nemocnic sice pracují kvalitní lidé, ale kdo zná, ten ví, že je to stále o tom samém a to je především o nedostatku personálu. V hospicových zařízeních se dá vše zvládnout bez většího stresu, aniž by u zaměstnanců ve větší míře hrozilo "vyhoření" jako je tomu právě v nemocnicích. Pro každého pacienta se tu stanovují individuální plány, zábava v rámci možností klienta, duchovní podpora apod. Před časem, kdy někteří z politiků, po jedné z žádostí o grant na poskytovanou péči, nevybíravě označili hospic jako hilton, nemaje (nebo možná právě ano) přitom na paměti úroveň tuzemských nemocnic a už vůbec neberouce v potaz fakt, že toto místo slouží klientům, jako poslední zastávka před odchodem do věčných lovišť, troufám si teď říct "Zaplaťpámbů že takováto zařízení máme". Zde odkaz : http://www.hospic-cercany.cz/ 

11755917_1666911180198989_4146688586177584548_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 (z Fb profilu)          Co si myslíte o chůzi po uhlí
Dobrý večer všem. Včera mi pár lidí už poněkolikáté nabídlo chůzi po žhavém uhlí. Zareagoval jsem delší odpovědí a zjistil, že můj příspěvek byl vzápětí smazán administrátorem. Bez argumentu, jen tak. Poté mi někdo napsal že si nestihl článek přečíst. Proto jsem se rozhodl, že ho dám sem i když tím zjevně poškodím něčí byznys.Dopředu se za to omlouvám, ale mám k tomu své důvody. Nepatřím a nikdy jsem nepatřil do skupiny skeptiků, kteří před vším, co se jim nehodí strkají hlavu do písku, přesto předloni, když jsme se s Davidem prošli na goše po uhlíkách (bez přípravy a bez následků) potvrdil jsem si, že je to bohužel hlavně FYZIKA. V zásadě - v momentě kdy stoupnu na uhlík dochází k zahřátí povrchu kůže, který se ochladí v momentě, kdy nohu zvednu. Velmi přitom záleží na rychlosti chůze, tloušťky pokožky, na její teplotě - ohřívání (viz prevence ochlazování vodou před aktem)dále na množství uhlíků, na tom, jak moc jsou rozpálené, na síle vrstvy (velmi!) atd. atp. Poté tedy přechod po uhlí, které je rotroušené po zemi, často smícháno se zeminou, v jedné vrstvě položené, kdy navíc chodidlem zatlačujeme uhlík do země je Emotikona grin Proto říkám, zkuste něco lepšího - velmi doporučuji přechod po žhnoucích, tedy hořících uhlících - žádná vrstva 2cm a podobně ale poctivka, do které se nožka pěkně zaboří. Žádné žhavé, ale hořící. Absolvovali jsme to (zcela neuváženě) letos na jaře.Bylo to boží - následky - brutal.Měl jsem popáleniny asi na 10 místech (za tři tejdny to bylo v cajku, ale bolel každej krok), David byl na tom jen o fousínek lépe. A co z toho plyne? Krom toho že sme blbci ? Emotikona smile Chodidlo se vlivem vysoké teploty nad uhlíky nestačilo ochladit, tedy kůže tím pádem nevystydla, naopak s každým dalším krokem byla rozpálenější. Když už jsem byl v ohni, řekl sem si - musim to dojít ! no.tak sem si to pak užil Emotikona smile Ale abych jen nezavrhoval, v prvním z případů jsem si představil, že jdu po sněhu, možná i ta představa pomohla, ve druhém to nešlo, jelikož jsme vkročili prakticky do ohně. A toliko článek který se nehodil. Jen dodávám, že lze projít i ohněm a nespálit se.Věřím tomu. Ale rituály tohoto druhu pořádané v čechách za nemalý peníz většinou nejsou z větší části o síle vůle jako o fyzice. Jen můj názor,nikomu ho nevnucuju.                            

11698811_1663281080561999_9004761987796227790_n.jpg 

 

 

 

 

 

 

o termoregulaci

Je Vám vedro?
Přátelé známí, neznámísmiley
Právě jsem se vrátil od jezera - 7km tam, 7 zpátky. Vyrazil jsem před dvanáctou, tedy v největším "horku". Musím se přiznat, že je mi dobře, velmi dobře, miluju to. V Poděbradech je 36 ve stínu, na sluníčku okolo 50.Ze všech stran slyším, jak všichni kolabujou smiley
Můj tlak je 80 na 50, někdy 90 na 60 - já bych měl kolabovat. Přesto je mi skvěle. Chcete - li vědět proč - podívejte se znovu pozorně na obrázek pod příspěvkem, který vás upoutal smiley
Je to jednoduchý jak bulharská striptérka. Nebo praštěnej Aylouš smiley
Jezte ovoce ! A hlavně tropický(v těchto dnech), klidně celý dny jen ovoce, pročistíte se, upraví se Vám termoregulace a budete moct fungovat i v těch vedrech bez známek únavy a vyčerpání. Udělejte misku, hoďte tam i trochu zelenýho ať tolik nezatěžujete slinivku a všechno to sež...snězte.

10985024_1662910150599092_7534043849932298481_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

(z Fb profilu)

                             Z podia na ulici
Drazí milí fejsbukáčkové. Oznamuju, že jsem se rozhodl pro pouliční hranísmiley
Teď trochu zamachruju..Pravdou je, že pokud jde o tvorbu - dělám si vše sám - hudbu, texty, občas (sporadicky) si mne někdo najme, abych mu napsal píseň, aranže, klipy, mix a hážu to na pomyslnej „trh“ s větším, či menším úspěchem. Jako kapela jsme kdysi měli na koleni sestříhanej klip na očku a písně na radiu Relax, v semifinále různých soutěží atd..v tuto chvíli hrajou mou tvorbu na radiu Fenix. S kapelou Echo91 (ještě před mou kapelou RaVaNeLLo) jsme dokonce hráli před pětitisícovým davem,ale šlo o zábavovku. Není nad to hrát vlastní věci. Ale mám pocit, že se ta má dráha spíš podobá rtuti smiley
Umění by se vlastně mělo dělat pro radost a pro obecné sdílení, pravdou zůstává, že někdy stovky hodin, desítky probdělých nocí trvá vytvořit kompletní píseň. Pak jí mnohdy jen tak fouknete na net pro lidi a máte radost, že někomu dělá radost. Jindy to jde naopak samo, jako třeba v případě manter AtaLayLy. Je fajn, když si dokážete úsporně zorganizovat čas, což mi zatím nejde. Na hudbu poslední měsíc nebyl čas vůbec.
Jelikož jsem však zaznamenal, že nejsem schopnej si navíc shánět vystoupení a nabízet jej - tedy sebe, protože to neumím, neumím si ani určit cenu za CD, ale chci svou hudbu sdílet živě, jak to jen jde, jdu si v čechách ve volném čase prožít zkušenost buskera, kterou dosud nemám. Vlastně už mám, než jsem stačil uveřejnit tenhle příspěvek smiley odjel jsem do chorvatska, kde jsem si to zkusil..Chci moc poděkovat Jirkovi a taky Davidovi a Mie, kteří všichni mě při těch začátcích maximálně podpořili.
Bylo to prostě skvělý! Lidi úžasný, v jeden okamžik tancovali a dokonce zpívali. Netušil jsem jak rozdílně hudba funguje, když jste od lidí metr dva a co všechno se přitom dá zažít. Ta bezprostřednost je něco úplně jinýho než, když člověk stojí na podiu a zpívá pro lidi, kteří milostivě přišli na jeho koncert.
A v čechách? Moc se těším na známý, až projdou kolem s udiveným ksichtíkem smiley Ty vole co tu děláš?
A já se zas těšim, jak dlouho to v českých ulicích se svým sebestřednym egouškem dám smiley
Vlastně dnes se jako součást léku na egouše hojně chodí meditovat do tmy. Já bych tmu nedal, ulice to jistí. Třeba se hudba někomu zalíbí. Takže buskerům zdar !

11412301_1662223520667755_4610417554225833017_n.jpg

 

 

 

 

 

 

11698952_1662222364001204_4938830657885311567_o.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(z Fb profilu)             Je vše dáno?

Dobrý večer. Přátelé mám něco na srdci a na jazyku. A také pocit, že s příchodem jara se v některých z nás tak trochu u-hnízdil nový trend. Alespoň já mám pocit, že nás tady část lidí začala podléhat jakési mantře že „vše je dané“. Než otočíte svůj zrak v sloup a pomyslíte si cosi o mé duchovní nezralosti – (i když v tomto Vám dávám plně za pravdu), dovolte mi pár slov. Aby se mantra stala mantrou ( trošku vím o čem mluvím – jsem spoluautorem pár jakýchsi „manter“ smiley ) je třeba ji neustále dokola opakovat, než se jí posluchači naučí a přijmou. V tomto případě to však není vlastně zapotřebí. Mantře, že vše je dáno, se začalo v podvědomí lidí velice dobře dařit i bez stálého opakování a důvod proč o ní píšu a budu zde neustále mantrovat, že je to pouze můj názor, nikoliv pravda, je ten, že si myslím, že je přinejmenším zavádějící. Pominu-li přímo výraz alibismus, protože zavání tak trochu emocemi, i když mne to hodně svádí, přiznám se. Svádí z důvodu, že nemůžu najít podobnější, avšak méně útočné synonyma – možná snad „omlouvající mé činy“?
Omlouvající každý můj krok, jelikož přece i následný zákon příčiny a následku je vlastně daný ? Ale - je opravdu nutný? A opravdu existuje vždy jen jedna cesta? Nemáme tedy žádnou svobodnou vůli? Dle této teorie mohu vzít do ruky pistolku a klidně vystřílet své bližní. Věřte, že by se našli dobrovolníci, kteří to testnou, jen pro ten samotný test. Ovšem...bylo to dáno, stejně jako tato úvaha, kterou právě píšu. Nebo ne? Víte, osobně si myslím, že jde tak trochu o extrém a nepochopení. Ale jak říkám, jen můj názor, který nemusí být vůbec správný. Přiznám se, že tomu zkrátka nevěřím.
Denně, doslova na každém kroku se totiž přesvědčuji o tom, že rozhodování jestli napravo nebo nalevo, nahoru dolů, nebo středem (velmi zjednodušeně řečeno, jelikož strom se větví dál a dále....“) je na nás. Má a jistě nejsem první, teorie, neříkám, že pravdivá je, že body A,B,C,D atd.. jsou snad dané, vybrali jsme si je, cesty ovšem nikoliv, ty si dle všeho vybíráme. Na druhé straně, teorie člověka věřícího, že vše je dané je ta, že abych já, jakožto duchovně nezralý, stále hledající, vůbec mohl přežít, potřebuji iluzi svobodné vůle. Možná ano. Dle této teorie mi právě mé ego brání uvěřit myšlence, že vše je dáno a že neexistuje nic, co bych mohl svou vůlí ovlivnit. Víte, já souhlasím s tím, že nic se neděje bez svolení Vesmíru. To ovšem snad neodporuje teorii svobodné vůle. Vesmír přece může schválit deset cest, deset řešení na danou situaci, tak aby bylo vše v souladu, ale na mne zůstává volba, jakou si vyberu. Pokud se ovšem ocitnu v hurikánu, neovlivním pravděpodobně nic, resp.neovlivnil jsem příchod hurikánu, to je příklad dané situace. Abych se zachránil mohu se někam schovat - rozhodování (pokud je kam, pokud není – opět neudělám nic, atd. atp...)
Pokud se vrátím k mantře že „vše je dané“zasvěcení jistě vědí smiley
Naposlouchal jsem desítky přednášek Ivy A. Asi jsem je potřeboval, ačkoliv a teď si pomůžu větou z alchimisty, jsem přesvědčený, že „veškerá moudrost světa se dá vepsat na jediný smaragd“ Podle mne je to Láska – možná přesněji pro vysvětlení „uchování si Lásky v duši za každé situace, vůči světu, vůči všem i vůči sobě samému“ .
Mnozí posluchači Ivy mi namítnou, že pokud jsem nepochopil, že vše je dáno, nepochopil jsem celou podstatu „učení“. Dobře. Ale podstatou je přece – přijímání, Láska, pokora – to základní, co všichni víme a pro co tu vlastně jsme – abychom se naučili přijímat a aplikovat do praxe – přiznám se jsem v tom stále novic a naprostý začátečník, ale teorie ta by nám šla smiley
A pak jsou tu Ti, kteří řeknou že se denodenně přesvědčují o tom, že vše je dáno a naznačují mi, že to časem snad pochopím. Přátelé, upřímně, v tuto chvíli jsem přesvědčený, že zůstanu pravděpodobně navždy v nevědomí smiley ale možná jsem zatím rád. Nechám si svou iluzi o teorii daných bodů, ale svobodných cest, nechám si ji, aby má duše přežila a až mne osvítí svatý duch, možná konečně dojdu k pochopení, že vše je dáno a nemusím tedy řešit co udělám, vypnu mozek a nechám se jen unášet proudem. Dobrou noc.

11235045_1648142812075826_7968414622661709577_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

(z Fb profilu)                    Sen

Dobrý večer lidé,
už od rána bych se chtěl s Vámi podělit o svůj dnešní sen. Sice ze mne větší jeho část už vyprchala, ale snad si vzpomenu na útržky a pár zásadních maličkostí. Nevím, jak Vy, ale já osobně sním dá-se říct celou noc, nemám to jen k ránu, jak se v odborných knihách píše. Sny začínají, jak zaklapnu víčka..občas se mezi nima v noci probouzím. Je jich za noc tolik, že mám často pocit, jako bych jimi strávil několik týdnů. Občas se tak člověk probudí neodpočatej s hlavou plnou zážitků smiley Ale pamatuju si mizivý procento, většinou poslední sen.
Jako tedy ten dnešní – teda spíš ústřižky.
Byla válka. Potřebovali jsme s klukama proniknout do nepřátelskýho území, nebo utéct, nevím, šli jsme nějakým tunelem, nebo co to bylo, pak jsme se dostali do města,všude byl bordel, asi roztřílený domy, či co, pamatuju si na jeden hvězdářskej dalekohled, kterej stál opuštěnej na pěší zoně.Říkal jsem si, že ho vezmu a mrknu se skrz něho, ale věděl jsem že není moc času. Najednou na nás zaútočili, zjistil jsem že nemám zbraň, plazil jsem se směrem od střelby, abych se schoval za keře v parku.Něco mi stále říkalo, že mám postupovat pomalu a v klidu, hlavně při zemi, kašlat na to, že okolo lítaj kulky, střely, chci říct smiley schoval jsem se za keře a říkal si, no stejně by to prostřelili a obešel je a schoval se dál.V protějších oknech jsem viděl další útočníky. Ty detaily mi fakt vypadávaj, takže nevim, co mne přimnělo k tomu abych zvedl ruce nad hlavu a vyšel ven, krom toho, že byli všude a nešlo kam se schovat, neměl sem nic, čím se bránit. Když jsem vyšel ven, viděl jsem svoje kluky – byli v civilu a opodál stál autobus – vypadalo to, že jsou tu na nějaký exkurzi – řekli mi, že už válka skončila. Jen jsem si tak řekl – možná proto jsou v civilu a jedem domů.Bavili se v kroužku tři, nebo čtyři, šel jsem k nim, dva odešli, já zůstal jen s jedním kamarádem, obejmul jsem mu hlavu a najednou mi vrhkli do očí slzy a já byl tak šťastnej, že je to pryč.Že je konečně mír. Byla to taková síla dojetí, která se nedá slovem vůbec popsat. Opravdu jsem si to v tom snu prožil. Slzy nám tryskali oběma, silný emoce..opravdu silný, vlastně proto to píšu..pak jsem se probudil. Jen jsem to chtěl sdílet, děkuju. A prosím když už ničeho jinýho, zkusme si vážit toho, že tu máme mír.
Hezký večer, všem, A.
A kdyby Vás někoho napadla jakákoliv verze výkladu, budu rád.

11018410_1613917582165016_6499834515119481766_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

                                         Kdo jsem?

Dobrý večer všem...Zas se chci po dlouhý době s něčim podělit..s Váma..A jelikož sem sebestřednej chlapeček, bude to zas o mě. Tedy..dnešní nezvládnutá zkouška mýho ega, kdy sem se vztekal nad krávovinou mi připomněla jednu důležitou věc..a totiž tu, že za posledních deset let jsem si čas od času zapsal nějaké slovo - titulování mé osoby (jež mne zaujala) a ohodnocení lidí, se kterými jsem se setkával a měl co dočinění. Vznikla z toho docela zajímavá kompilace vlastností viděná z různých úhlú pohledu. Pohleďte prosím na seznam vlastností, které mi přisoudili (podotýkám, že všechna slova byla zde skutečně vyřčená) milí lidé kotliny české smiley
Tedy jsem - cituji - úžasný, krásný, charismatický, hovado, kretén, podlý, pomatenec, mimozemšťan, kočičák, čurák, pan božský, debil, idiot, snaživka, blbec, láska, miláček, pusík, bébíček, prase, dobytek, šílenec, běloch, analyzátor, bez rozumu, hajzl, krasavec, hodný, úchyl, hérec, zmrd, kuchyňka, buzík, gošárník, retard, kalič, magič, bagr, vůl, bejk, kocour, kůň, pták, mág, šášula, pan chytrej, pan študovanej, vochlasta, stupid, borec, hňup, smraďoch, staroch, mlaďoch, dědek, šohaj, prďoch, šukálista, fotr, bráška, matka terezoid, vlk, zpěvák, rozkošný, šmejd, krasavec, hodný, zlý, ošklivý, obětavý, metuzalém, kmet, princ, šefík,francois villon a děvka.
Sem to dal dohromady a položil si zcela prostou otázku - Kdo teda sem očima okolí? A došel k závěru - aby to člověk pochopil nemůže zůstat "normální"(tedy dle normy)..a tak jsem se v rámci tohoto vědeckýho experimentu normálně zcvok smiley a došlo mi, že mohu být čímkoliv. A zároveň že nejsem nic, nejsem nikdo. Nejsem ani mé tělo, ani mé jméno, ani mé schopnosti, ani mé závislosti, nejsem ani muž, nejsem ani žena, mám jen nahatou duši, polepenou hromadou nálepek, které jsem si snad pro ten prožitek vybral, nebo mi je občas někdo přisoudí. A proto - čuchejme k životu s humorem - páč je to celé jen dobře sehraná komedie. P.S. A dost chytrejch keců..dem na to. P.S. 2 - tak už dem ne? smiley P.S.3 Obrázek který přikládám snad nejlépe charakterizuje dvě obrácené polarity, mezi něž se všechna slova schovají.Socha -půlčlověk-půlčert, jíž jsem na konci roku 2009 vyňal z tehdy zkoušené mé duše a kterou mé ruce zhotovili během jednoho dne jsem po roce rituálně zničil. Děsit se je povoleno....

10941128_1608088579414583_5240137340307714137_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

O Lásce  (psáno na Fb profil)
Kamarádi,přátelé a všichni lidé smileyjak se máte?
Koukám je tu stále veselo.
Vzhledem k tomu, jak moc často tu jsem - za poslední měsíc - 13,75 minut plus mínus bus,nevím, neznám, co a jak se tu probírá,de-facto nevím nic. No, ale i tak zůstávám jako my všichni.. aspoň otrokem mobilu, cítím se tak i když už ne tolik. V minulosti, kdy jsem to zvládal ještě míň, jsem čas od času vzal mobil a mrštil jím o stěnu - prostě byl po ruce.To bylo pak několik dnů slastné svobody smiley A říkám si stále dokola, jak bychom bez toho internetu a mobilu vlastně komunikovali. No jo, ale co když to máme právě proto, abychom se to naučili a udělali z těchto našich pánů své služebníky. Čas od času totiž stejně přijde to nutkání něco sdělit a sdílet.
Nevím jak vy, ale po ránu - když se občas dobře vyspím a nemusim hned vstávat, mám někdy přísun informací, o kterých jsem přesvědčený, že je potřebuju. Řešení miliony otázek, které řečeno slovy Jacka Londona "mi víří v hlavě jak v drtírně štěrku"je rázem tu a Vy zjistíte, že existuje jediná odpověď a to úplně na všechno. Myslím, že to bylo v Alchimistovi - že veškerá moudrost světa se dá napsat na jeden jediný smaragd. Jsem čím dál víc přesvědčený - a teď už ne jen z těch našich věčnejch "ezo keců", ale z praxe, kterou sám vlastně neumim, že tím řešením - tou odpovědí je promiňte mi, ale musím - "Láska" Při všem ve všem - ve vztahu - k lidem, k sobě, k světu.
A teď k tomu ranním "probuzení" smiley Tedy přišlo mi zhruba toto "Mým cílem je a má být jen a jen dávání v Lásce - bez očekávání, bez pocitu, že něco ztrácím ať hmotu, sebe, nebo blízkého,jen čislá Láska.Potom nemůže existovat nemoc a "problémy", pokud budeme naplnění Láskou, pokud se odevzdáme všemu, jsme svobodní.
Došel mi konečně mechanismus toho proč se nemůžeme čílit na člověka, který nám ukradl prachy, nebo nám úmyslně fyzicky, či jinak ublížil - je to jen nedostatek Lásky v jeho duši.On se díky vlastním blokům nemůže tolik otevřít Lásce.Proto pokud my - budemem respektovat zákony energií - budeme ho milovat - pokud ho budeme milovat - zvýšíme tím podíl Lásky v Jeho duši a on se začne měnit sám od sebe a to je ta cesta změny celého světa. Pokud se na něho budeme urážet - pokud budeme oplácet stejnou mincí - posílíme jeho vlastní egoismus - tedy ublížíme mu - potažmo sami sobě. Vím, že to asi pro nikoho není nic novýho, ale osobně mám radost z toho, že mi to dnes takhle polopaticky vysvětlili smiley
Ráno mi rovněž přišel email od pana Carradina - promiň Davčo smiley o nebezpečí eboly v západní Africe, kam se mimo jiné chystáme po vánocích. Přemýšlel jsem a došel k závěru, že jediné z čeho mám strach, je, abychom po návratu nebyli jakýmisi možnými přenašeči v čechách. Ale jinak zjistili jsme, že těch potenciálních "nebezpečí"je tam tolik, že nemá cenu se jimi zabývat.Yellow fever, malarie, žloutenka, černá mamba atd atp.prostě bude sranda smileyNavíc se tam turista běžně nedostane, takže proč nevyužít rodinné přízně že?
Pod článkem o ebole byla zároveň plamenná diskuse přes kterou (jako jindy) prosvítal také jeden veliký nápis EGO.
Byl tam dokonce názor "nechat ty špinavé líné negry se postarat sami o sebe,hlídat své hranice a hlavně se izolovat".To jsme celý my češi - hodnocení pokud možno všeho a iluze ochrany - něčeho jako jsou hranice co v podstatě neexistuje. Myslím, ale je to jen můj názor, že máme jako národ tak vysokou míru egoismu a sebestřednosti, že se to snad nikde jinde ve světě nevidí. Osobně pro to nemám porovnání - snad jen francouzský či usa nacionalismus, nebo možná islamský fanatismus - jenže tam jde o ideové myšlenky, kdežto my zbožšťujeme hlavně sebe - já já já - to je synonyma nás čechů. Já sám, když se na sebe podívám, sem sebestřednej jako prase, vlastně ne - chudák to prase smiley
Ale "negry" miluju, mám jich v rodině spoustu. A vím, že jsou milý, pracovití, neegoističtí, vřelí. A říkám si, jak to, že se do Afriky rodí údajně nejmladší duše. Co když je to zase jeden z našich "ezo blábolů?"
Baj d vej - teď sem si vzpomněl, před delším časem jsem dostal sdělení, že právě černoši jsou původní obyvatelé Země. My všichni ostatní - tedy naše těla jsou z jiných planet. No, to by byl vzhledem k historii rasismu a otrokářství docela dobrej paradox smileyHezký den všem a milujme se !

 

10659387_1555882501301858_7758731074904094895_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                   Bimbas nebimbas

Kamarádi,tak sem zas po pár tejdnech vlez na fejsbuk, v mym případě, řikám si, vůbec nemá smysl lízt sem častějc, anšto mě to odvádí od reality a asi krade čas a přistih jsem se, už poněkolikátý že bych sem rád něco napsal a tzv.sdílel s ostatníma, když sem toho občas plnej a už poněkolikátý nad tim mávám rukou, když mi vnitřní hlas říká"proč bys to dělal frajere?. V Tvym případě je to stejně hlavně o egu. Proč bys měl kurňa exhiboušovat, stačí že dvacet let chodíš po nudapláži s nahatym bimbasem.A navíc eště cpeš svý momentální vnitřní keci lidem v písních. Tak klídek." No jo, řekl sem si, ale to že chodim s nahatym bimbasem je vlastně dobře, anšto se alespoň vnějšně odhaluju, což mi snad trochu ponižuje egouše, nebo tak, což? No někdo by mne v tu chvíli moh chytnout za....slovo - "jo kamaráde to záleží na tom, jak velkýho máš bimbase". Bimbas nebimbas - došel sem k závěru, že to, že sem svoje pocity nedám, je v případě téhle mé motivace vlastně taky egouš, anšto sem ve skrytu duše podělanej, aby tedy někdo neřešil to mý nafouklý ego, (který, jelikož má potřebu exhibovat, sem dává kdejakou ptákovinu, kterou zrovna řeší, nebo ke které konečně došel) - tedy něco jako :"vzbudim dojem exhibouše, to jako nemám zapotřebí" - no tý voe - to je vlastně egouš nad egoušem. A tak si řikám fakof indyjens - viď můj drahý Honzíku smileyfakof bimbas. Odhalim se i na fejsbuku, budu sdílet co mne napadne a nebudu řešit, jestli si někdo myslí, že má chudáček fürbacherů potřebu se zviditelňovat, stejně všichni vědí, že jí má jako všichni ostatní, jinak by sem vůbec nelez smiley Tak nebo tak, prozkoumám vždycky motivaci svejch exhiboušskejch myšlenek a pokud bude dostatečně neegoušská:-) dám jí sem. Tak to jsou mý ranní úvahy, krásný den přeji všem - odhalte se, nebojte se, shoďte ze sebe vše a vyběhněte zcela nazí do davu oblečených a čas od času ty svý hadry spalte, beztak je vůbec nepotřebujete smiley Howgh.

10514661_1515115332045242_4962280778209786131_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ufo sen

Ahoj kamarádi, dnes se tu objevila nějaká zpráva o UFO. Občas si píšu sny a právě před chvílí jsem při čištění starýho bordelu na disku něco objevil - a trochu se u toho pobavil Emotikona smile přikládám celé v původním znění

"Sen z 19.října 2006
Místo-Křečkov, ale jen proto že to tam znám a mám na něho veskrze hezký vzpomínky.Všude možně se objevují létající talíře a to veřejně. Lidi jsou fascinovaný. Talíře jsou vidět zblízka. Snažim se kontaktovat s bytostma, abych zjistil co jsou zač, ale podvědomě cítím, že to nejsou ti praví! Bytosti jsou malé a nemají lidskou podobu. Spousta lidí s nimi ale chce odletět, protože Zemi hrozí nebezpečí..Oni slibují lepší život, ale já cítím, že jim jde o něco jinýho. Lidé už se k nim stěhují na palubu ale já vím, že to není správný. Přesto se chci přesvědčit. Jdu blíž k létajícímu talíři a nechám si zavolat velitele! Přitom se dívám na vnitřek talíře a vidím, že nic moc. Dokonce se divim,jak to vůbec může letět.Zvenčí vypadají ty talíře daleko líp. Je to jen navoněný pozlátko. Nejsou to vyšší bytosti, nejsou! Přijde velitel. Vypadá jako člověk, ale i to je kamufláž!Má pobledlou a jakoby umělou tvář.Ptám se ho na zákony Lásky, vidím že se moc snaží, ale neodpovídá správně. Nakonec se ho zeptám rovnou:"Vy jako vyšší bytosti přece nepoužíváte násilí, neválčíte"...jenže výraz jeho tváře mi napoví...a já jsem konečně pevně rozhodnutej, že s nima nepoletím. Hned po snu se probouzím."

1979552_1488002301423212_2822999147734382905_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

O tvorbě

Vážení přátelé, 

chtěl bych se s Vámi o něco podělit. Poslední noc, stejně jako několik předchozích byla poloprobdělá. Vždy když se tak děje, chca nechca, vím, že se mi snaží Stvořitel cosi sdělit. Posledních několik týdnů jsem se jako už tolikrát, potácel v pasti vlastních chtíčů a závislostí. Závislosti, o kterých si myslíte, že už jste se jich zbavili a které se s touž silou objevují vždy jako blesk, omotají se kolem těla a nechtějí ho pustit. Ve finále pak člověk terorizuje nejen sebe, své tělo a svou duši, ale i své nejbližší okolí. Jenže ať je to jak chce, rozhodnutí je vždy na nás. Dveře Stvořitelova srdce jsou stále otevřené. A pokud se k něčemu vědomě rozhodnu, pak překážky jsou od toho, aby se překonávali, ať už to zní ako sebevětší klišé.
Když už je pak člověku nedobře na duši, nebo na těle, nakonec se stane něco, co ho donutí najednou vše pustit a on přestane v duchu vyčítat Stvořiteli, naopak se na něho obrací s pokorou a Láskou, s prosbou o pomoc.
Před pár dny večer, když se vše ztišilo, když všechny okolní energie šli spát, zaslech jsem Ježíšův hlas, který ke mě mluvil.
"Podobáš se rybáři, který našel v moři škebli - když jí vynesl na břeh - ta škeble se otevřela a on uviděl krásnou perlu
- měl z ní velkou radost a správně poznal že je to dar. Těšil se z ní po dlouhou dobu. Pak jí začal trochu opomíjet, ale stále se z ní těšil. Škeble se jednoho dne zavřela. Rybář z toho byl mrzutý, ale říkal si, že se snad pro něho zase někdy otevře. Ale ona místo toho začala růst a zvětšovat se. Ale velice pomalu. Něco krásného se v ní odehrávalo. Rybář se těšil až ji znova uvidí, ale stále se nic nedělo. Až jednoho dne ztratil trpělivost, škebli vzal a hodil do moře. Sotva kdy jí zase najde. A přesně tohle děláš se svou Láskou." Musel jsem mu dát za pravdu. Měli bychom si vážit darů, které denně dostáváme a ne je znova házet do vody.
A pokud se tedy člověk stává otrokem svých tužeb, (což se stane velmi snadno) ať je to jídlo, sex, alkohol drogy apod. jakoby ztrácí kontakt s tolik potřebnou energií Stvořitele. Proto je tak důležitý občasný půst - odpoutat se od potřeb těla, od vlastní pýchy, znovu obnovit kontakt se Zdrojem.
A co se týče potřeb těla, muž by měl být schopen transformovat svou sexuální energii a nenechat ji pokaždé zastavit u pouhé ejakulace (i když další obrovský rozdíl tkví v tom, je-li při Láskyplném spojení dvou lidí, nebo jen při ukojení chtíče - což je snad na samostatné téma).
Pokud se totiž tak stane a děje se příliš často, ztrácí kontakt se zdrojem Lásky a inspirace a ztráta energie ho připravuje o touhu a přirozenou potřebu jít dál přes výzvy, které jsou vlastně jeho přirozeností. A nejsou to jen výzvy pro tělo, nebo pro uspokojení jeho "ega" ale také a zejména pro rozvoj jeho duše a pro její poučení a růst.
Navíc pokud má člověk jisté schopnosti tvořit, možná je tedy u něho zvýšená sexuální aktivita spojená s potřebou umělecké tvorby, tím spíš by si měl dát pozor na to, kam tuto energii bude dále směřovat, resp. jak s ní naloží. A tak jsem si uvědomil, že zvýšená chuť na sex možná není jen prokletím, ale darem, jelikož jí mohu transformovat v něco krásnějšího - do tvorby - do hudby, do divadla, nejen do vlastního sebevyjádření, ale použít sám sebe jako jakýsi transformátor pro světlo - a světlo převést do těch nejkrásnějších hmotných forem, jaké jsou jen v materiálním světě možné. Nelze to vždy a já vím, že s tím bude spousta "vnitřních soubojů", jelikož sebepřijetí v tomto případě může být jen alibismem k naprostému odevzdání se tělesným potřebám, a ačkoliv máme respektovat potřeby svého těla, stále je na prvním místě naše duše.

 

jezis--1-.jpg

 

 

Nedávno se mi jeden člověk podíval zpříma do očí a řekl mi :

"Aylane, už to není o cílevědomosti, ctižádosti, není to o oslavě jednotlivce,o tom, že já já já ale...a rozpažil ruce a zvedl je pomalu vzhůru - je to o oslavě Stvořitele, o předávání a rozdávání světla. Svou urputnou býčí sílu držíš křečovitě v rukou, místo aby jsi ji rozprostřel, jdeš skrz zeď"...a mluvil ještě dál. A já si v té chvíli uvědomil, jak mi kdysi jedna krásná duše, právě když se probouzela z jednoho velmi bolestivého okamžiku řekla toto "Lítací pán nad schody Ti vzkazuje, že nemáš jít skrz zeď, že to není jako mlha přede mnou mlha za mnou, jak si myslíš, ale že bys v té zdi mohl uvíznout a nemohl bys ani tam ani tam. Máš jít dveřmi, jsou otevřený. A že prý to pochopíš".No lítací pán mne trochu přecenil, jelikož v plném rozsahu mi to došlo až o mnoho let poté..Hm, říkám si, vždycky jsem si přál tvorbou lidi oslovit a něco jim předat, ale mnohdy jsem si připadal jako nadčlověk. Jak je člověk na podiu, je velice těžký zůstat "dole na zemi".Začne si myslet, že je víc než ostatní, jelikož lidi milujou nejen písně, ale i jeho..a je jedno, jde-li o 20-30 lidí pod podiem nebo tisícový dav. Jak se ale zbavit ega?A je to vůbec nutný?Právě ego mi pomáhá tvořit. Jenže jsou to výkyvy nahoru dolu. Často jde doslova o chorobnou nadřazenost, aby vzápětí po neúspěchu přišel pád, kterej spustí opačnej extrém, tedy pocit zbytečnosti. Tak jak? Rovnováha, o to jde. A jak ji nastolit? Jak jinak než skrze prožitou zkušenost.Život nás učí. Možná je to asi tak - kdo si v jednom životě užil bohatství dost a dost a přesto mu štěstí nepřineslo, pak v tomto životě po něm intuitivně netouží a stejně tak to muže být i s tím pocitem důležitosti, nebo ctižádosti. Mimochodem - přemýšlel jsem o tom slovu cti-žádost a došel k závěru, že pokud si to slovo rozložíme, jedná se vlastně o někoho kdo žádá po druhých čest, přeje si aby ho uznávali, aby si ho vážili. A v tu chvíli mi došlo, co je vlastně příčinou, proč jsem po ní vždy tolik toužil. A?Nedostatečný sebevědomí...,pokud si totiž sama sebe budu schopný dostatečně vážit a naučím se mít rád, pak možná přestanu mít urputnou potřebu ctižádosti. Vzpomněl jsem si na starý film akce Bororo - kde Božidara Turzonovová coby půvabná Plejáďanka říká onu památnou větu "Jste tak pyšní..a tak málo víte". Je to pravda, stále nám chybí pokora. Nutno říct, že ani já za sebou v tomhle životě nemám andělskou minulost. Jenže zkušenosti nás nějak formujou. Mnozí se mne ptají, proč jsem změnil křestní jméno a někteří to nazývaj útěkem před minulostí. Možná mají pravdu. Jenže já to cítím jako návrat k sobě. Snažím se smiley Sám o sobě dnes můžu říct, že jsem takový pan Nikdo. Nemohu tvrdit, že jsem zpěvák, nebo umělec, spíš vypravěč, ale jde o úhel pohledu a já nevybral sám sobě pomyslnou škatuli. Můžu jen říct, že se tak cítím. Kam mne zařadí ostatní je jejich věc. Ať tak a nebo tak hudba a slovo jsou mými pomocníky. A kdo chce poslouchat a třeba si společně zazpívat, toho srdečně zvu na svá vystoupení 

 

Poslední fotografie

Archiv

Kalendář
<< duben / 2024 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 250363
Měsíc: 2221
Den: 76