Po letech opět na pionýrském táboře v Pusté Polomi
Ano, je to tak, po letech jsem se opět ocitl v místech, kde jsem se kdysi potil nad výkopem pro kanalizaci, který Bořivoj Žáček pak opět zaházel, protože místo pro kopání „mistři“ vyměřili špatně, a kopal v jiném místě nanovo (viz blog s názvem „O pionýrském táboře v Pusté Polomi a o branném závodě“). A opět jsem se tam dostal stejným způsobem jako v socialistické minulosti, tzn. na rozkaz. Tentokrát přišlo nařízení emailem od sekretářky ředitele. Žádný dotaz předem, zda vycestování na dva dny mimo Ostravu nenaruší jak pracovní, tak osobní program samozřejmě nejenom můj, nýbrž i ostatních účastníků. Nápad to ale nebyl ani její a ani ne ředitele, nýbrž jednoho kolegy, s nímž mám vztah jak na houpačce, takže ho raději nebudu jmenovat.
Ale musím být spravedlivý a i na sebe něco prásknout – když jsem si zmíněný email přečetl, tak se ve mně těch nespočet v minulosti nařízených zbytečných akcí na Čupku i na Pupo vzbouřilo – vzal jsem telefon a docela hrubě jsem na ni vyjel. Ano, já, který se chlubím, že mám Kinderstube a nejvyšší rozhořčení vyjadřuji slovy „jdi mi k šípku“, jsem v ten okamžik byl v telefonu docela obyčejným hulvátem. Jen jsem telefon položil, už jsem se styděl. Samozřejmě jsem do druhého dne úplně vychladl a sekretářce poslal omluvný email, a omlouvám se jí i tímto blogem.
Tak, jak jsem reagoval, by neměl reagovat žádný slušný člověk. Tím však v žádném případě nechci říci, že by lakonické sdělení – ve čtvrtek a v pátek budete na PuPo, bylo podle mého názoru v pořádku. Způsob, který byl použit, nadále považuji za nekorektní, prozrazující skryté pohrdání zaměstnanci. Je třeba ale podotknout, že zákoník práce zřejmě porušen nebyl – naše společnost si docela vychytrale, ale podle mého názoru zcela nekorektně, nechala od každého z nás již před časem dopředu podepsat souhlas s budoucími pracovními cestami a tento souhlas vložila do pracovní smlouvy. Zákoník práce po Listopadu 1989 totiž zrušil jak možnost převést pracovníka na jinou práci, než má sjednáno v pracovní smlouvě, až na dobu 30 dnů, tak možnost nařizovat pracovní cesty bez souhlasu zaměstnance. Zda takovýto apriorní souhlas pro budoucí pracovní cesty je vůbec platný, zda ho lze před každou cestou ze strany zaměstnance odvolat atp., o tom se v odborném tisku vedou právní diskuse, protože takto vychytralý není jen Dopravní podnik. Lze tam najít pro i proti. A protože jsem se do soudní pře pouštět nechtěl a bylo pod mou úrovní „hodit se marod“, což by mohlo být rovněž řešení, tak jsem na PuPo jel. Vymínil jsem si pouze samostatné ubytování, a to mi bylo splněno.
Dosud tedy naprosto stejný postup jako v předlistopadovém dopravním podniku. Ono to chvíli trvalo stejně i po Listopadu, kdy jsme byli proškolováni z nových metod řízení. Dodnes nezapomenu na psychologické školení, které pro nás prováděl učitel z Ostravské univerzity, také na PuPo. Vyprávěl nám příklad z praxe – jeho kolegyně silná kuřačka přišla do práce přesně v osm, kdy už měla zkoušet jednu ze studentek. Tato kolegyně, nemohouc vydržet bez cigarety, si po příchodu udělala kuřáckou přestávku. Studentka v předem určený čas zaklepala a dožadovala se zkoušky. Učitelka tedy típla cigaretu, studentku vzala - a po pár okamžicích ji ze zkoušky vyrazila. Tak nám to říkal onen psycholog a dodal, že on pak studentce domlouval, že přece věděla, že učitelka je silná kuřačka, a proto bylo psychologicky ze strany studentky naprosto chybné nenechat zkoušející si zakouřit, přestože čas zkoušky už nastal, že si tím o vyhazov zcela zákonitě řekla. Já jsem se ale pořád čekal, co náš přednášející dále dodá. A nic. A tak mi to nedalo, osmělil jsem se, přestože všichni mí kolegové jen souhlasně pokyvovali hlavami, co to bylo za troubu /tu studentku/, postavil jsem se a řekl, že studentka sice nepostupovala pragmaticky, ale zda učitel šel pak také za onou učitelkou a řekl jí, že byť studentka mohla postupovat chytřeji, její (učitelčin) postup byl veskrze špatný a odsouzeníhodný. Všechny jsem tím zaskočil, přednášejícímu však okamžitě došlo, o čem mluvím, a ihned pokračoval jakoby nic ve výkladu dál pouze s lakonickou poznámkou – ano, ani učitelka nepostupovala úplně správně. Učitelce neřekl ani slovo, přestože hlavní chyba byla jednoznačně na její straně. Ve mně byla při tom dotazu malá dušička – ale zrodila se tím odvaha své názory ventilovat i tenkrát, když nebudu mít souhlasný aplaus ostatních.
A abych nebyl jak onen učitel – musím pokračovat. Náplň jednání na PuPo překročila všechna má očekávání. Ředitel společnosti svým úvodním vystoupením vytvořil docela příjemnou, uvolněnou atmosféru, ve které se hovořilo o tom, jak vidíme a jak bychom chtěli, aby se vyvíjela hromadná doprava v Ostravě směrem k roku 2025 a jak by se měl vyvíjet samotný Dopravní podnik směrem k roku 2025. A co bylo jasně vnímatelné – mezi účastníky (vedoucími odborů) jsou takoví, pro něž je hromadná doprava nejenom prostředkem obživy, ale také koníčkem. A tomu odpovídaly jimi předvedené materiály a také diskuse. Kromě jiného jsem se dozvěděl, že chci-li vypadat honosně, nemám používat slovo zácpa, nýbrž kongesce. Moc si tím nepomůžu, protože kongescí netrpím, spíš naopak, a antonymum ke slovu kongesce kolegové nezmínili. Diskuse byla přesně taková, jaká má být – pro i proti. Přitom podle mého názoru nikdo nebral názor „proti“ jako osobní útok na sebe. Takovou úroveň jednání, která všechny vtáhla do děje, jsem v Dopravním podniku zažil od roku 1971 poprvé. A – světe div se – i když večer byla „volná zábava“, v devět hodin ráno druhého dne jsme v programu pokračovali s plným nasazením a zájmem. Pátravě jsem hledal „krhavé“ oči z noční pitky, jak tomu bylo vždy v minulosti, ale ani jedny jsem nenašel. Také poprvé od roku 1971. A naše pustopolomské jednání tím, že jsme zavřeli ústa, neskončilo. Výsledkem by měl být materiál obsahující „vize“ vývoje jak hromadné dopravy, tak našeho dopravního podniku. Proč tedy mám slovo „vize“ v uvozovkách? Má to jen ten důvod, že mi slovo vize připadá příliš umělé, knižní, prostě cizí. Při jeho napsání si připadám jako pan X, který svým kolegům řekl: „Divím se Vám, že pořád používáte tolik cizích slov, vždyť přece máme tolik adekvátních, plně kompetentních českých termínů“.