2023 Gran Canaria
Po téměř dvaceti letech, kdy jsme s manželkou každoročně v sedle motorky navštívili některou z bližších či vzdálenějších zemí, jsme si podruhé v životě naplánovali destinaci, kam se na vlastní motorce jet nevyplatí. Pro letošní rok jsme vybrali jeden z Kanárských ostrovů, konkrétně ostrov Gran Canaria. Místo, které slibovalo nejen stabilní teplé počasí, ale při pohledu na mapu i spousty kilometrů nádherných cest a výhledů, které se hned tak nevidí. V plánu bylo, kromě polehávání u moře a bazénu, půjčit si motorku a poznat ostrov tak, jak jsme zvyklí. Ze sedla motorky.
Po zvolení termínu (uprostřed června) jsme z důvodu předpokládaného stabillnějšího podnebí a teplejšího moře zvolili pobyt na jihu ostrova, ve městě Maspalomas. Pak jsme na bookingu vybrali resort (Bungalows Cordial Sandy Golf), koupili letenky, zajistili si parkování auta v Praze a těšili se, až to přijde. Abych nezapomněl, řešil jsem taky půjčení motorky. Protože jsem neznal poměry a chtěl jsem si být jistý, že na nás motorka zbude, řešil jsem to zamluvením motorky a zaplacením zálohy. No, nakonec jsem z úsporných důvodů zvolil skútr, konkrétně Yamahu X-Max 300. Cena na den byla 40 €. Pro zajímavost, půjčení motorky na den stojí od 60 € (Honda CB 500 X) až do 125 € (BMW R 1250 GS).
A je to tady. O půl páté ráno jedeme autem z domu, pár hodin čekáme na letišti a půl hodiny po obědě už letíme vstříc novým zážitkům. Létání je pro mě nutné zlo a tak pro jistotu Lexaurinem utlumuju svoje smysly. Možná i zásluhou prášku byl let celkem klidný a příjemný. Během letu jsme se seznámili se sousedkou na sedadle a až do cíle si s ní povídali o životě. Byla to bývalá primabalerína Karlínského divadla, provdaná za Španěla, který má už druhým rokem práci na ostrově. Svěřila se, že se létání taky bojí a tak to řeší dobrým vínem. A jelikož už pila třetí lahvičku tak byla povídavá a let nám pěkně zpříjemnila.
Z letiště se za pár euro autobusem přepravujeme do Maspalomas, nacházíme svoje ubytování a konstatujeme, že jsme vybrali dobře. Příjemný a čistý bungalow v resortu připomínající botanickou zahradu bude po 10 dnů naším domovem.
První den trávíme částečně na pláži a částečně poznáváním města. Ale další den po snídani už spěcháme do půjčovny. Bez jakýchkoli zádrhelů fasujeme skútr, k tomu dostáváme přilby, lankový zámek a pár rad. Před první cestou montuju na řídítka držák na mobil, který si vezu z domu, abych se při jízdě nemusel starat o to, která cesta je ta pravá.
První cestu směřujeme na sever, do Bartolomé de Tirajana (cesta GC-60) a jenom zíráme. Nádherná klikatá cesta uprostřed přírody, která bere dech. Fakt je, že zeleně tu moc není, ale je to nádhera. Za každou zatáčkou nový výhled. Máme výhodu, že Iva fotí za jízdy a tak nemusíme pořád zastavovat. Tolik zatáček, které jsem tu projel, jsem neabsolvoval jindy za celý rok. Zásluhou zatáček, úzkých cest a parádních výhledů nám vychází průměrná rychlost na 30 km/hod, ale o rychlosti to tady není. Prohlížíme centrum sympatického městečka Bartolomé, dáváme si oběd a pokračujeme dál. Ještě pár kilometrů po GC-60 a pak vlevo na GC-605. Po ní jedeme téměř až do Mogánu.
Tato cesta byla sice trošku horší a docela prověřila podvozek našeho vozítka, ale nic co by nám znepříjemnilo poznávat tyto končiny. Pak jedeme kousek po GC-200 a najíždíme na dálnici GC-1. Zajíždíme do vyhlášeného letoviska Puerto Rico, které se nám ale moc nelíbí. Přelidněné až hrůza. Dojíždíme až skoro k pláži, děláme malou procházku, pár fotek a honem pryč. Možná je tu bohatý večerní život, všelijaké atrakce a vše co k dovolené patří, ale to není moc pro nás. Domů zbývá asi 20 dálničních kilometrů a to je hned. První výlet je za námi. Nezklamal, nadchnul. Jestli to tak bude dále, bude to stát za to.
Další krásné ráno a přepychová snídaně. Krásný začátek dne. Počasí je tu poměrně stabilní, i když mírně či více zamračená obloha není nic výjimečného. Další z atrakcí, kterou si pojedeme prohlédnout je Roque Nublo. Jedná se o známý 67 metrů vysoký vulkanický skalní útvar vypínající se vysoko na vesničkou Tejeda. S výškou 1813 m n. m. je 3. nejvyšším bodem na Gran Canarii a díky svému neobvyklému tvaru i jedním ze symbolů ostrova.
Kousek jedeme po dálnici podél pobřeží do města Vecindario, tam odbočujeme vlevo na GC65 přes Santa Lucia de Tirajana a pak opět do Bartolomé de Tirajana kde najíždíme na GC 60. Pak ještě kousek a už jsme na parkovišti. Čeká nás asi 1,5 kilometrový, středně náročný výstup, což zvládáme asi za hodinu. Výhledy stojí za to a tak se člověk pořád zastavuje, fotí a taky odpočívá. Lidí je tu hodně a často je těžké udělat fotku, kde je jenom příroda. Počasí je slunečné a tak je krásně vidět i nejvyšší horu sousedního Tenerife, Pico del Teide (3718 m.n.m.). Za hodinku už sedíme ve stínu hory, vstřebáváme atmosféru místa a je nám fajn. Po malé svačině se vracíme stejnou cestou k našemu skútru a pokračujeme dále na sever. Za městečkem Tejeda najíždíme na GC210 a po ní se stáčíme na západ a jedeme až do San Nicolás. Tam najíždíme na trošku horší cestu, GC200 a po ní přes Mogan až na dálnici GC1.Tím zakončujeme okruh a pozdě odpoledne jsme zase v Maspalomas. Celkem do dnes dalo asi 170 km, na které budeme rádi vzpomínat.
Další z atrakcí, kterou ostrov nabízí, jsou páteční trhy ve městě Puerto de Mogan. Dnes je pátek a máme to sotva dvacet kilometrů, tak proč ne. Ivě se tu líbí, pro mě jsou to trhy jako každé jiné. Je tu hlavně oblečení všech světových značek, o jejichž původu není pochyb J a z místních produktů hlavně ovoce, zelenina a taky cetky a tretky všech druhů, aby si koupěchtivý turista mohl odvést něco na památku. Lidí je tu jak psů a horko ještě větší. A tak se procházíme, prohlížíme zboží a stejně jako ostatní kupujeme nějaké maličkosti. Pak jen zmrzlina a chvilku po obědě už jsme zase v bazénu.
V sobotu máme v plánu navštívit další zajímavost ostrova a tou je kráter Caldera de Baldama. Jedná se o propadlinu, která vznikla po výbuchu sopky někdy před 2 tisíci lety. Po hřebenu vede nenáročný turistický chodník, dlouhý asi 3,5 kilometru. Procházka nabízí zajímavé pohledy na dno kráteru (cca 600 m) ale také pěkné výhledy na moře a nedaleké Las Palmas. Celé nám to trvá asi 2 hodiny, turistů jsme potkali jenom pár a o možnosti si tu něco koupit, třeba jen vodu, ani neuvažujte. Jedná se přírodní atrakci se vším všudy.
Odsud pak jedeme po GC15 a GC42 přes Santu Brigidu do městečka Teror. V češtině nám ten název zní docela nehezky, ale toto městečko uprostřed hor je známé zejména svým historickým centrem s domy s dřevěnými balkony vyřezanými z místní borovice a atmosférou poklidného turistického cíle. V jedné z mnoha restaurací obědváme, pak procházíme centrum a přilehlé ulice, pozorujeme turisty a samozřejmě děláme spoustu fotek. Pak naše cesta pokračuje až k Las Palmas kde najíždíme na dálnici a podél moře stále na jih se vracíme do Maspalomas. Najeli jsme asi 160 km a to už je na zdejší poměry docela dost.
Je tu neděle a to je pro nás poslední den, kdy máme skútr a můžeme někam vyrazit. Těch směrů a cílů, kam se vydat zase tak moc není. Dalo by se zajet i na severozápad, ale tam už se nám moc nechce a co si budeme povídat, cesty a výhledy jsou dost podobné. A návštěvu hlavního města jsme vynechali už při plánování, protože se nám zdálo, že když tam nebudem, tak o nic nepřijdem.
Dnes se vydáváme na krátkou vyjížďku přes městečko Vecindario kde odbočujeme vlevo a po cestě s nádhernými výhledy jsme znovu v Santa Lucia. Tam si v cukrárně u cesty dáváme zákusek a kávu a pozorujeme projíždějící auta a celkem i dost motorek. Většina motorkářů zdraví tak, jak jsme zvyklí i u nás. Cestou domů doplňujeme nádrž, doma na parkovišti sundávám držák mobilu a už zbývá jen zítřejší cesta do půjčovny, kde vrátíme skútr.
Poslední tři dny trávíme klasicky dovolenkově. Ráno přepychová snídaně, potom bazén, moře, procházky, pivo, jídlo, zmrzlina a to pořád dokola. Málem bych ale zapomněl na velkou přírodní atrakci, kterou máme přímo pod nosem. Jsou jí písečné duny, které jsme opakovaně navštívili a které jsou krásně fotogenické zejména při západu slunce. Přesně se to místo jmenuje Dunas de Maspalomas, místy až deset metrů vysoké, často nazývány „malá Sahara“. Místo patří k nejznámějším a nejvyhledávanějším turistickým atrakcím celého Kanárského souostroví. Rozloha dun je přes 3 km2 a asi hodinová chůze dunami z města k moři nám navodila pocit pouštních nomádů. Občas nám to zpestřil nudista, vracející se z nudipláže do města vůbec si nedělající starost s tím, že už je od té jejich pláže víc jak kilometr daleko. Těch bimbošů jsme potkali pokaždé několik, ale že bychom potkali nějakou hezkou nudistku, tak to ani náhodou.
Tak jak bych to celé shrnul? Určitě to byla dovolená, na kterou se nezapomíná. Počasí je tu denně podobné, přes den okolo 27°C, v noci lehce přes dvacet. Občas mraky, a tak je dobré vzít si na ježdění nějakou mikinu, ať není zima. Cesty jsou krásné, mimo města je provoz minimální a výhledy na přírodu kolem vás se nikdy neomrzí. Celkem jsme najeli asi 600 km, skútr fungoval jak měl a na zdejší vzdálenosti to bylo tak akorát. Za 7 dní jsme platili 271 eur, záloha na jeho půjčení byla 300 eur a tu nám majitel při vrácení bez problémů vrátil. Stálo to za to.
