Existencionální zamyšlení o současnosti
Tak jako mnohé africké země jsou přinuceny dodávat pouze omezený počet zemědělských komodit, tak jako evropské postkomunistické země, které jsou nuceny přijmout nesnesitelné podmínky světové hospodářské krize a které si pod nátlakem pošlapávají své zemědělství a výrobní sektor. Tak jako dosud známé socialistické země, které dodnes bojují s mezinárodním embargem atd.
Vážení čtenáři, zkuste si žít v politické, společenské a ekonomické izolaci, zkuste mít zablokovanou kreditní kartu, abyste nemohli navštěvovat supermarkety, kde se občas objevuje zkažené zboží, kde zaměstnanci pracují jako otroci a nevolníci, zkuste si žít v době, jež především oceňuje a uznává pseudoumělce a pseudohumanisty. Zkuste zhlédnout ve velkoměstech situaci lidí bez domova.
Vážení čtenáři, pokud někdo projeví ekologický, náboženský a levicový názor, tak je ve společnosti pokládán za méněcenného. V již tak zmanipulované době se chudí „disidenti“ a prostí levicoví členové mají hůř než současní pohlaváři a disidenti, kteří se dodnes válejí v nepoctivém přepychu.
Proto národ hospodaří s vysokými schodky, dokonce existují dvě kategorie nezaměstnaných – s úřadem práce a bez úřadu práce. Pak se nadává na lidi s invalidním důchodem. Dále se mi nelíbí, že se Miloš Zeman přátelí s Klausovou rodinou. Mám takový pocit, že se česká ambasáda na Slovensku může v takovém případě „zalepit plastelínou.“
Také mě štvou pohraniční kontroly nevinných lidí mezi „Československem“ a Polskou republikou, jež si územně nahrabala po druhé světové válce, kdežto nám chybí Podkarpatská Rus, Kladsko, Slovensko a rozsáhlá část Těšínska. Možná jsem hurá vlastenec (dle veřejného mínění), ale zoufalý stav naší okleštěné republiky mě uráží a znechucuje.
Ve svém životě jsem chtěl kandidovat, dokonce jsem oslovil pár levicových stran. Marně, když levice většinou neuznává mladou generaci, která by si zasloužila kvalitní život. A proto jsem získal tuto zkušenost: čím víc je občanská společnost ve „sračkách,“ tím víc bojuje proti sobě – odmítá tak čestné a poctivé lidi, co se týče politických, kulturních a hospodářských funkcí. Myslím si, že levice dojíždí na svou apatii a kolaborantství.
Zkoušel jsem i uměleckou oblast – za své putování uměleckými směry dennodenně obdržuji nízké hodnocení, ale proč? Pravdoláskaři dosud vládnou - rozkrádají a zrazují tuto zemi. Proto snížená životní úroveň výrazné části obyvatelstva České republiky! A tak skutečná pravda a láska dosud nezvítězily.
Situaci na vlastní oči prožívám, a nejsem z ní vůbec nadšen, když Církev československá husitská získala ve Sčítání lidu 2011 necelých 40 000 členů. Kam se poděly naše zvyky a tradice? Kam se poděly základní pilíře Evropy? Kam se poděla národní hrdost? Vládne nám tedy bezohledná a zmanipulovaná fiflenózní totalita!
Na závěr bych chtěl sdělit, že mi není lhostejná současná situace, dokonce si všímám okolního prostředí, abych něco za svého života udělal pro lidi. Možná tenhle článek působí zmateně, ale existencionální rozměr je nezbytný, aby si občanská společnost uvědomila svůj význam a pravé poslání.
Václav Kovalčík