Speciální chov mondénů

Jedna ze dvou špičkových akcí, pořádaná v průběhu každého roku - to je speciálka výletků maďarského Klubu chovatelů mondénů. V letošním roce se tato akce konala v městečku Niársapát.

Vzhledem ke vzdálenosti, kterou jsem měl před sebou, vyjížděl jsem ze svého bydliště před druhou v noci tak, abych stihnul dohodnutou hodinu odjezdu z bydliště kamarádů ze Slovenska.

Cesta probíhala (+ -) podle časového předpokladu a po sedmé hodině ranní jsme stáli před kulturním střediskem v Niársapátu, kde se speciálka konala. Klece se postupně zaplňovaly mondény, které jejich chovatelé přiváželi z různých koutů Maďarska a některé taky ze Slovenska.

Po nezbytných zahajovacích procedurách, začalo posuzování (americkým vyřazovacím způsobem), na které jsem se hodně těšil. V letošním roce se jej ujal posuzovatel István Boos. Při tomto způsobu se veřejně zabývá vadami a přednostmi každého jedince a vyřazovacím způsobem dospěje až k tomu nejlepšímu jedinci. Hodně poučné a inspirativní.

Ještě před zahájením posuzování mne v kleci zaujal holoubek, který by se mi hodil do chovu (foto nahoře). Vyhledal jsem jeho chovatele a po dohodě byla "ruka v rukávě". Putuje na Valašsko.  To, že jsem volil dobře, prokázalo i následné jeho hodnocení, kde se umístil na celkově 4. místě z 1,0 modrých pásových.

V souvislosti s hodnocením bych chtěl vyzvednout velký úspěch mojich slovenských kamarádů, kdy Peter Cedula získal na svoji "frkanú" 0,1, pohár starosty města (nejhezčí pohár) a Miro Dobiš se svým plavým 1,0, celkově (vystaveno více než 150 ks) druhé pořadí (dle mého názoru byl tento holoubek nejlepší).

No ..... jako vše, tak i tato výstava měla svůj konec. Pro tyto akce v Maďarsku je příznačné, že jsou obeslány velkým množstvím mondénů ve špičkové kvalitě, které je možno vidět pouze ve vyspělých mondenářských zemích, kterou Maďarsko bezpochyby je. Velkým zážitkem, kterého si cením nejvíce, je ale setkání a možnost posezení s kamarády - mondenáři z Maďarska a Slovenska, jejichž počet postupně narůstá a jsem tomu upřímně rád.

Domů přijíždím drobet unaven, ale velmi spokojen, kolem půlnoci. Po zaparkování auta v garáži nevěřícně hledím na stůl, na kterém odpočívaly veškeré moje doklady, vč. řidičského a technického průkazu. To znamená, že celou cestu jsem spokojeně absolvoval bez veškerých dokladů ?  Ano, bylo tomu tak.  Jenom dobře, že jsem na to nepřišel v průběhu cesty a pobytu v Maďarsku. Zcela jistě by popsaný celodenní zážitek nebyl tak krásný.