Potrava
Agama vousata je všežravec, krmíme hmyzem, zeleninou a občas malé množství ovoce. Někdy můžeme dát i holátko.
Nejen správný výběr potravy je důležitý, pro zdraví a bezproblémový vývoj jsou nezbytné také různé vitamíny a minerály, které nejsou vždy obsaženy v potravě v potřebném množství. Proto je někdy zapotřebí dodávat je uměle, tj. přimíchávat je do normální krmné dávky.
Vápník pětkrát týdně a multivitaminový doplněk dvakrát týdně, doplňky, které mají vápník a vitamíny v jednom nejsou dobrý nápad. Nejlepší je, když dva nejsou smíchány.
Poměry Salát vs hmyz
***Salát - polníček, rukola, čínské zelí, pampelišky, jitrocel, mrková nať, sedmikráska, jetel***
Agama více než rok stará, by měla mít zhruba 70% salát a 30% hmyzu. Obezita je problém v této věkové kategorii.Jeden den salát, jeden den hmyz, jeden den nic, a pak opakovat.
Méně než rok stará, 70% hmyz a 30% salát v jejich stravě. Do 3 měsíců, by měla být krmena 3 krát denně, od 3-8 měsíců, by měly být krmeny dvakrát denně. Po osmi měsících, jednou denně.
Krmný hmyz
Zakoupíme ve zwerimexu, na burze, u chovatelu krmného hmyzu a nebo můžeme sami si chovat krmnéj hmyz pro případ, že domácích mazlíčku máme více. Šetří nám to čas a finanční rozpočet a hlavně víme čím krmnej hmyz krmíme.
Cvrček domácí (Acheta domestica)
žili původně v jižní Evropě, severní Africe a v teplé části Asie. Nyní jsou rozšířeni po celém světě.
Tento hnědě zbarvený cvrček měří 20-25 mm, jeho tykadla dosahují délky 30 mm. Složená zadní křídla mu přesahují jako ocásek konec zadečku. Cvrček dobře létá - křídla má jak sameček, tak i samička. Samice, která je poněkud větší než sameček, klade stovky vajíček dlouhým kladélkem.
Cvrček je aktivní zejména v noci. Vyhledává teplá místa. Třením okrajů prvního páru křídel vydává sameček hlasité cvrčení a také táhlé zvuky podobající se ptačímu hlasu.
Cvrček domácí se často chová jako oblíbená potrava hmyzožravých živočichů.
Potrava: Cvrček se živí zbytky. Není tedy divu, že se vyskytuje kolem budov a smetišť. Krmíme ho masokostní moučkou, směsí šrotů, sušeným mlékem, ovesnými vločkami a zelenými rostlinami. Místo vody mu postačí ovoce a zelenina (vše pokrájené na plátky).
Cvrček stepní (Gryllus assimilis)
dorůstá délky 28-32 mm, což ho řadí k velkým druhům. Jeho zbarvení je červenavě hnědé. Vykazuje obdobně velkou reprodukci jako cvrček domácí, avšak jeho nymfy rostou rychleji. Cvrček stepní je vysoce odolný vůči chorobám a navíc neprodukuje žádný zápach.
Cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus)
původně pochází z jižní Evropy. Díky své velikosti a atraktivnímu vzhledu patří mezi oblíbené krmné živočichy.
Se svou délkou 30-35 mm působí robustnějším dojmem. Jeho zbarvení je černé, na krycích křídlech je dobře patrná dvojice žlutých skvrn.
Potrava cvrčků
živí se zbytky. Není tedy divu, že se vyskytuje kolem budov a smetišť. Krmíme ho masokostní moučkou, směsí šrotů, sušeným mlékem, ovesnými vločkami, strouhankou, granule pro psy a kočky a zelenými rostlinami. Místo vody mu postačí ovoce a zelenina.
Saranče stěhovavé
pochází z Afriky, Asie a jižní Evropy
Saranče se řadí k rovnokřídlému hmyzu. Délka jeho těla dosahuje až 8 cm. Na hlavě má krátká tykadla (vždy s méně než 30 články), sluchové orgány se nacházejí po obou stranách prvního článku tvořícího zadeček a jeho vyvinuté zadní nohy jsou dobře přizpůsobeny ke skákání. Zbarvení sarančete bývá hnědé, zelené a šedé. Samci vydávají charakteristický zvuk (podobný jemnému vrzání) třením zadních noh o první pár zpevněných křídel nebo o zadeček.
Samička klade asi 40-140 vajíček. Saranče je aktivní především ve dne, a to zejména tehdy, svítí-li slunce. Žije jak na půdě se suchým povrchem, tak i v bažinách.
Potrava: Čerstvé seno, zelené listy, pšenice, žito, ječmen, ovoce.
Moučný červ (Tenebrio molitor)
se říká larválnímu stadiu brouka potemníka moučného. Potemník, řadící se k hmyzu s proměnou dokonalou, prochází čtyřmi stádii vývoje: vajíčko, larva, kukla a dospělý jedinec. Larvy dosahují délky přibližně 2,5 cm, kdežto dospělci asi 1,25-1,8 cm.
Moučný červ představuje výborný zdroj potravy pro ptáky a plazy chované v zajetí. Výhodou červů je jejich vysoký obsah proteinů.
Potemník peruánský (Zophobas morio)
představující larvální stadium brouka potemníka peruánského, je rozšířen zejména v Jižní a Severní Americe.
Tělo červa dosahuje délky 3-3,5 cm. Dospělý brouk je velký a černý.
Larva potřebuje ke svému vývoji 3,5-4 měsíce (při teplotě chovu 27-29°C). Samička dospělého brouka naklade obvykle několik set vajíček (asi 400), z nichž se za 8-12 dní líhnou larvy.
Potrava: Červi se živí živočišnými a rostlinnými zbytky. Krmíme je ovocem a zeleninou, směsí z obilovin (např. navlhčenou směsí z ovesných vloček, kukuřičné mouky, sušeného mléka a kvasnic), granulemi pro psy a kočky, popřípadě čerstvým masem a mrtvými žížalami.
Plesnivec obilní (Alphitobius laevigatus)
je ve stadiu brouka dlouhý 7-8 mm a má lesklé černohnědé krovky s podélnými proužky. Larva plesnivce přezdívaná jako červ Buffalo je žlutohnědé barvy s měkkým povrchem a je dlouhá asi 15 mm. Životní cyklus je velmi krátký, vývoj od vajíčka po brouka trvá pouze 45 dnů. Červ Buffalo je vhodné krmivo pro ptáky a terarijní zvířata.
Plesnivec je jedním z druhu potemníků a jedná se o brouka, který ma v oblibě suché a teplé stanoviště. Larvy obsahují vysoké množství tuku a jsou velmi žádaným krmným hmyzem.
Potrava: většina rostlinných a živočišných zbytků, ideální potravou jsou ovesné vločky s pšeničnými otrubami či jablko.
Zavíječ voskový (Galleria melonella)
se ve svém larválním stádiu živí včelím voskem a pylem v úlech. Larva dorůstá délky 18-23mm. Zavíječ voskový je výborné doplňkové krmivo pro terarijní zvířata, exotické hmyzožravé ptactvo, ryby a drobné hmyzožravé savce.
Enzymatická výbava trávící soustavy zavíječe umožňuje trávení včelího vosku, který v přířodě vykazuje značnou odolnost vůči rozkladu. Larvy zavíječe se po vylíhnutí živí voskem z včelích plástů a před včelami je chrání zvláštní druh hedvábí, které larvy produkují. Po vylíhnutí má tento nevzhledný motýlek jediný cíl: spáření a nakladení vajíček.
Potrava: Červi se živí voskem, dospělý motýl již potravu nepříjmá. Larvy lze při chovu krmit medem, včelím voskem a obilným šrotem.
Šváb argentinský (Blaptica dubia)
Počet známých druhů švábů je asi 3 500. Vývojově švábi patří k nejstarším druhům létajícího hmyzu a předpokládá se, že v prakticky nezměněné podobě žijí již 350 miliónů let. Šváb argentinský pochází z Argentiny.
Pro švába je charakteristické zploštělé tělo, které v případě švába argentinského měří asi 4 cm. Na hrudi je nejnápadnější rozšířená předohruď, která přímo navazuje na hlavu. Na hlavě je umístěn pár dlouhých nitkovitých tykadel složených z velkého množství článků. Křídla jsou složená ze dvou párů.
Barevně jsou švábi zpravidla nevýrazní, tělo je nejčastěji hnědé, hnědočerné či nažloutlé (někteří tropičtí švábi mají i výrazné barvy).
Stejně jako cvrčci se i švábi svlékají. Po svleku jsou bílí a to je nejvhodnější doba, kdy je skrmit. Dospělé samičky kladou každých šest týdnů ootéky plné vajíček, z nichž se asi po měsíci líhnou malí švábi. Nymfy pohlavně dospívají kolem půl roku.
Šváb obrovský (Blaberus giganteus)
Šváb obrovský pochází z tropů Střední a Jižní Ameriky. Byl objeven v 18. století.
Tento druh švába dosahuje délky 8-10 cm. Tělo je shora zploštělé a má dlouze vejčitý tvar. Hlavě dominuje nápadná předohruď a dlouhá nitkovitá tykadla. Dobře vyvinuté končetiny umožňují švábovi rychlý běh. Létá jen na kratší vzdálenosti. Samice švába obrovského ukládá oplozená vajíčka do tzv. ootéky, kterou pak nosí v pohlavní komůrce, dokud se nevylíhnou pestré larvy podobající se trilobitům.
Šváb obrovský je stejně jako ostatní švábi aktivní až za šera a za tmy. Cítí-li se v nebezpečí, brání se ostrými trny na nohou a slabým syčením. Chov švábů je nenáročný.
Šváb turkistánský (Shelfordella tartara)
patří mezi nejčastěji chované druhy švábů. Tento šváb pochází ze středního východu (Uzbekistán, Kazachstán, Arménie) a dorůstá do velikosti 20 - 25 mm. Krom Asie obýva i severovýchodní Afriku.
Nesmírnou výhodou pro chovatele je, že šváb turkistánský nedokáže lézt po skle a jiném hladkém povrchu. Jinak se pohybuje velmi rychle, což je zvířaty s nadšením přijmáno. Pokud se chová v teplém a suchém prostředí, tak se velmi rychle množí. U švába existují silné pohlavní rozdíly. Samice je bezkřídlá a má tmavě hnědou barvu, naopak samec má křídla a barvu rezavou. Samec je také trochu delší. Šváb turkistánský létá jen na kratší vzdálenosti. Samice ukládá oplozená vajíčka do tzv. ootéky, kterou pak nosí v pohlavní komůrce, dokud se nevylíhnou pestré larvy podobající se trilobitům.
Octomilky (Drosophila)
mají řadu lidových návzů jako banánové, octové, ovocné či vinné mušky. Jsou velmi známe díky jejich charakteristickému výskytu na přezrálém nebo hnijícím ovoci, méně však již díky svému krmnému potenciálu pro akvarijní i terarijní živočichy jak ve formě larev, tak i dospělého hmyzu. Octomilky mají velmi krátký vývojový cyklus. Během prudkého vývoje u octomilek probíhají velké metabolické změny a v nich obsažené hormony pak u zvířat velmi příznivě ovlivňují např. chuť na rozmnožování.
Octomilky se řadí mezi dvoukřídlé do čeledě octomilkovití (Drosophilidae). Jedná se o malý hmyz, který je typicky zbarvený od světle žluté přes načervenale hnědou až po černou. Octomilky mají červené oči a mnohé druhy mají na křídlech viditelný vzor. Určujícím znakem čeledi je ochmýřená stopka, spojující ježatou hlavičku a hruď spolu s žilkováním křídel. Octomilky jsou v závislosti na jednotlivých druzích velmi malé, konkrétně od 1,5 do 3,5 mm dlouhé. Embryonální vývoj od vajíčka po mušku může trvat jen 10 dní. Pohlavní dospělosti dokáží octomilky dosáhnout již za pouhých 8 hodin po vylíhnutí, poté se dožívají až 2 týdnů.
Octomilky se v přírodě vyskytují téměř na celém světě. Většina druhů octomilek žije v tropech, nicméně octomilky žijí i na pouštích, ve městech, v močálech či ve vysokohorských zónách.
Potrava: zejména hnijící rostliny, ovoce, houby, květy, kůra atd.