Plašákův cyklodeník

 Po včerejší cyklošoustce jsem měl na dnešek schováno dost a sil na něco většího a hlavně velkou chuť si odškrtnout povinnou položku ze seznamu úkolů nutných zdolat před Doksama. Cíl jsem měl v hlavě jasnej už dlouho, počasí dneska přálo, nebylo co řešit. Po práci pěkně doma sám, tak ani z této strany nehrozila žádná překážka :-)). Vyrazil jsem v poklidu od baráku, protože tenhle švih nemá cenu hnát, stejně se domu vrátim zřízenej.

 Tak si tak medituju krajinou, jedouce směrem na Žebrák a pěkně na stojáka si to houpu vlastní vahou kopec v Bavoryni. Najednou prej ahoj, á, první cyklista mě předjel. Nekompromisně se dostal přede mě a začal se vzdalovat. Vypadal, že taky trénuje na Doksy, ale nechal jsem ho bejt. Stejně bych na něj asi neměl, ikdyž neodjížděl tak rychle. Já si dneska pěkně jedu svoje a nenechám se hecovat. V poklidu jsem si to vyjel na horizont u mostu na Hředle, ale jedu rovně na Žebrák. Pelska už si zase pěkně začala řehtat a tak se rozdivočela, že chtěla, abych tam bouchnul pilu, ale já jsem se ukrotil a radši zlehka točil důchodce a jinej převod, abych si pořádně zatočil nohama. Do Žebráku je to odpočinek, převážně mírně z kopce, to samé do Točníku. Tady si udělám svých pár fotek a chystám se vyrazit. Rozjel jsem se od krajnice, ale v tu chvíli se blíží nějakej cyklista, turista, povahou plašák. Tak trochu šlápnu, abych ho nechal za sebou.

Točník stokrát jinak.

Pohoda na pastvě.

 Za Točníkem v lese podél potoka se konečně trochu ochladí vzduch, je docela teplo. Hned za mostíkem se ale začne silnice zvedat do obce Březová. Tam si to tak zase houpám vstoje na pětadvácu a na horizontu když usednu zpět do sedla, nestačim se divit. Ten cykloturista hobík na krosjanosovym kole bajkovýho typu ověšen taškami, byl celou dobu za mnou a teď jde přede mě. To mě trochu znepokojilo, ale řekl jsem si, že se budu držet mojeho plánu a že pro dnešek je muj cíl daleko někde jinde. Stejně určitě zahne na nejbližší polní cestu, tak ho nechávám. Jen jsem to domyslel, cyklista zbaběle uhýbá k jednomu statku a pravděpodobně tam končí. Ale pocit musel mít dobrej, že mě dostal :-). Jen tak si tam lochtal pilu a odhučel pryč... Já mám i tak pořád dobrej pocit z jízdy, dneska to hodně chutná. Projedu lesní úsek a už vykouknu u Kublova. Dnes to tady bude jinak, žádná odbočka zpět na Svatou, ale pěkně rovně, rovně si to Láca dá.

 Teď mě napadá, že plašák Šáchyč asi zapomněl dělat woo-doo, protože aniž bych se dneska podíval na radar, tak jsem vyrazil a ono je nádherný počasí. Co se tvořily mraky, tak se zase rozpadaly a tak nehrozí ani bouřka jako včera. Ani to nebolí a cesta pěkně utíká, už jsem zase poskočil o kus dál, tedy do Karlova. Tady začnu mírně stoupat k lesu.

Kruhový statek v Karlově.

A další statek hned vedle.

No a ještě kousek dál do kopce a už vidím jeden z dnešních cílů. Plašáci možná začínají tušit kam směřuje dnešní moje etapa.

Leontýnský zámek.

A už se blíží kaplička na rozcestí před sjezdem do Roztok, ano Plašáci, dneska jedu "Křivec". Pořádnej trénink, žádný šudlání tady kolem baráku, ale švih jako řemen :-).

Kaplička na rozcestí. Vlevo Roztoky, vpravo Nižbor.

Jsem si myslel, že už z tohodle místa je to z kopce do Roztok, ale omyl, ještě to chvilku jede lesem, tu po rovině, tu do kopce. Až pak se to zlomí a už svištim lesem, pak mezi poli. Zatáčka střídá zatáčku, jak to nemá člověk najetý, tak ho kdejaká rozhodí. Já do dvou brzdil na poslední chvíli a musim říct, že takhle mocně jsem už dlouho nebrzdil. Navíc si po nedávném pádu vůbec nejsem v zatáčkách jistej. Drží mě jakýsi blok to pustit víc. Tam vidim slabinu, že tam ztratim na Doksech drahocenné vteřiny a kontak se soupeři Plašáky. Ale tenhle sjezd je parádně dlouhej, vítr mi čechrá pleš pod helmou, letí to. Dole pociťuju ztrátu brzdného účinku a po kontrole ráfků za mostem v Roztokách zjišťuju, že ač trochu vyšší véčka, tak topěj jako prase. Prst jsem neudržel jak to pálilo. Tak pokračuju ať to chladí vzduchem. Na Křivci jsem hnedle a musim udělat fotku jako důkaz pro kamarády Plašáky :-).

Cíl cesty. Hrad Křivoklát. Od této chvíle bude ale cesta peklo.

 Křivoklát, kopec s kostkama je docela v pohodě, ale to za nima je ještě pěkně dlouhý. Vleču se jak stará herka, ale šetřim síly na finiš, domu ještě hodně daleko a kopcovito. Tady trénink na kostkách se konkrétně bude hodit na Doksy na úsek kopec v Mšenu. Tak snad mi to pomůže.

Legendární kopec kolem hradu. Každá kostka jinak vysoko, mezery mezi nima akorát na zapadnutí galusky.

Křivec sebral hodně sil, nahoře už to trochu začínám cejtit a doufám, že jsem to nepřepálil. Lesní úsek a po nějakých kilometrech sjezd do Zbečna.  Ten už malinko víc pustím a užívám si rychlost. Je tam taky dost zatáček, kde potřeba víc přibrzdit. Dole se zastavím u Hamousova statku na krátkou pauzu.

Hamousův statek - známé výletní místo.

 Jo a ve Zbečně začíná stoupání na Sýkořice. Sem už člověk většinou přijede dost odvařenej a tohle je kopec jeden z nejhorších. Je takovej roztahanej, chvíli by to i jelo, chvíli je to zas prudký a nejelo by to. Nelze zvolit určitý tempo, který by se dalo jet. Odměnou mi budiž je, že v Sýkořicích mě dojíždí a předjíždí 2 silničáři. Ani se jich nesnažím chytnout, opět jiná liga. Dneska se musím sklonit, dneska jsem nikoho nepředjel, ale dost cyklistů předjelo mě. Ale já ještě natrénuju, já jim ukážu...

Pohled z Masarykovy vyhlídky na Zbečno.

Průjezd Sýkořicemi stále kopcem.

A začíná to bejt utrpení. Síly docházej. Jelikož ale pravidelně zobu karbošneky, tu suka a zapíjim poctivě jonťákem, tak si myslim, že neni tak zle. Mohlo by bejt i hůř. Ještě za obcí silnice stále stoupá až téměř ke křižovatce Nižbor-Bratronice. Tam to teprve pojede lesem po vrstevnici a pak sjezdem. Ten jsem si myslel, že už mě dovede do Nižbora, ale žil jsem v omylu. Silnice se ještě zlomí v údolí a po útrapách teprve dojedu do Nižbora oproti mým předpokladům do celkem slušnýho kurva kopce. Až tam se to zlomí a šustí dolů Nižborem ke kolejím.

Za Sýkořicema.

Teď konečně odpočinek po rovině až do Berouna. Nojo, kamarádi Plašáci. Ale po pár kilometrech týhle roviny zjišťuju, že mě rovina nebaví, že v těch kopcích se mi to líbilo víc :-). Rovina je dlouhá a bolí z toho prdel, jak na tom člověk furt sedí. Jsem se modlil, aby už byl Beroun a zbýval jen kousek domu. To netrvalo dlouho a já si mohl konečně říct, že si můžu odškrtnout jeden úkol na seznamu :-)...

70 km za 2:50, průměr 24,3. Ale to stoupání mě těší, že bylo větší oproti nějakým 770 metrům na Doksech :-). Teď naberu sílu a nezůstanu na závodě pozadu. Začínám se těšit a už by pro mě bylo zklamání, kdyby to nevyšlo kvůli počasí. A jak vy Plašáci?