22. Kapitola
4. 1. 2014
XXII
PIPER
Piper padala oblohou. Hluboko dole viděla v časném svítání
třpytivá světla města a o několik set metrů dál tělo bronzového
draka, které se vymklo kontrole, křídla mu ochabla, oheň mu
poblikával v tlamě jako špatná žárovka.
Prolétlo kolem ní tělo - Leo, který ječel a divoce chňapal
po mracích. „To je malééééér!“
Snažila se na něj zavolat, ale byl už moc dole.
Někde nad ní zakřičel Jason: „Piper, srovnej se! Roztáhni
ruce a nohy!“
Bylo těžké ukočírovat strach, ale udělala, co jí řekl, a trochu
se srovnala. Padala roztažená jako parašutista, vítr pod ní jí
připadal jako pevný kus ledu. A pak se objevil Jason a chytil ji
kolem pasu.
Díky bohu, pomyslela si Piper. Ale něco v ní zároveň doda
lo: Výborně. Objím á mě už podruhé v tomto týdnu, a pokaždé
proto, že se řítím do záhuby.
„M usíme chytit Lea!“ houkla.
Jejich pád se zpomalil, jak Jason ovládl vítr, ale pořád se
houpali nahoru dolů, jako by ty vzdušné proudy nechtěly spo
lupracovat.
„Tohle bude síla,“ varoval ji Jason. „D rž se!“
Piper se ho pevně chytila a Jason vyrazil směrem k zemi.
Piper nejspíš ječela, ale vzduch jí rval křik od pusy. Vidění se jí
rozmazalo.
A pak buch! Narazili do dalšího těla - do Lea, který sebou
pořád mlel a klel.
„Nebraň se!“ domlouval mu Jason. „To jsem já!“
„M ůj drak!“ zaječel Leo. „M usíš zachránit Festuse!“
Jason měl už tak co dělat, aby je všechny udržel ve vzduchu,
a Piper věděla, že padesátitunovému drakovi rozhodně pom oct
nedokáže. Ale než stačila něco namítnout, uslyšela zezdola vý
buch. Zpoza nějakého skladištního komplexu tam stoupala
k nebi ohnivá koule a Leo vzlykl: „Festusi!“
Jason rudl námahou, jak se snažil udržovat je na vzducho
vém polštáři, ale nedokázal víc než jen občas zpomalit klesání.
Nebyl to volný pád, spíš jako by se řítili z obřího schodiště
po třicetimetrových stupních, což žaludku Piper dvakrát ne
prospívalo.
Za toho kymácení a poskakování rozeznávala Piper detaily
továrního areálu pod nimi - skladiště, komíny, ploty s ostna
tým drátem a parkoviště lemovaná zasněženými auty. Byli po
řád tak vysoko, že kdyby dopadli na zem, proměnili by se
na placku — když najednou Jason zasténal: „N emůžu —“
A řítili se dolů jako kameny.
Zhroutili se na střechu největšího skladiště a propadli jí do
tmy.
Piper se bohužel snažila přistát na nohou. A těm se to ne
líbilo. V levém kotníku jí křuplo, když narazila na chladný
kovový povrch.
Několik vteřin nevnímala nic než bolest - bolest tak příšer
nou, až jí zvonilo v uších a viděla rudě.
Pak uslyšela odněkud zezdola Jasonův hlas, jak se odráží
budovou: „Piper! Kde je Piper?"
„Au, kámo!" zakvílel Leo. „To jsou moje záda! Nepleť si mě
s pohovkou! Piper, kde jsi?"
„Tady," podařilo se jí vyhrknout, spíš fňuknout.
Uslyšela štrachání a hekání a pak kroky dunící na kovo
vých schodech.
Vidění se jí začalo rozjasňovat. Byla na kovové lávce, která se
táhla kolem celého skladiště. Leo a Jason přistáli dole a teď se k ní
blížili po schodech. Podívala se na nohu a málem se jí zvedl žaludek.
Prsty by neměla mít vyvrácené takhle do strany, nebo ano?
Ach, bože. Přinutila se uhnout pohledem, než se pozvrací.
Musela se soustředit na něco jiného. Na cokoli.
Díra, kterou prorazili ve střeše, zívala jako zubatá tlama šest
metrů nad ní. Netušila, jak ten pád mohli přežít. Ze stropu
viselo několik žárovek, tlumeně poblikávaly, ale nijak zvlášť
ten rozlehlý prostor neosvětlovaly. Vedle Piper se táhla stěna
z vlnitého plechu, ozdobená logem firmy, ale skoro úplně pře-
stříkaná graffid. Dole v setmělém skladišti rozeznala obrovské
stroje, robotické paže, napůl smontované náklaďáky na výrob
ní lince. Zdálo se, že je to tam celé roky opuštěné.
Jason a Leo se dostali k ní nahoru.
Leo spustil: „Jsi v pořádku...?“ Pak uviděl její nohu. „A jéje,
nejsi."
„D íky za útěchu," zasténala Piper.
„To se spraví," konejšil ji Jason, ale Piper v jeho hlase za
slechla starost. „Leo, nemáš s sebou lékárničku?"
„Jo - jo, jasně." Zalovil ve svém páse s nářadím a vytáhl
balík gázy a rolku lepicí pásky - obojí bylo moc veliké na kap
sy, ze kterých to vylovil. Piper si opasku všimla už včera ráno,
ale zapomněla se na něj Lea zeptat. Nevypadal nijak zvláštně —
prostě běžná ovinovací kožená zástěra se spoustou kapes, jakou
nosí kováři nebo tesaři. A zdála se být prázdná.
„Jak jsi —“ Piper si zkusila sednout a škubla sebou. „Kdes to
v tom prázdném pásu vzal?"
„Kouzlo," pochlubil se Leo. „Ještě jsem na to úplně nepřišel, ale
vylovím z kapes každý běžný nástroj a všechno, co je třeba." Sáhl
do další kapsy a vytáhl malou plechovku. „Mátové pastilky?"
Jason mu je sebral. „Paráda, Leo. Můžeš jí už ošetřit tu nohu?"
„Já jsem mechanik, člověče. Možná, kdyby byla auto..."
Luskl prsty. „Počkat, co ta božská léčivá věc, co tě s ní krmili
v táboře - ta Ram bova strava?"
„Ambrózie, ty pitomče," zavrčela Piper skrz zaťaté zuby.
„N ěkde u mě v batohu, pokud se nerozdrtila na prach."
Jason jí opatrně stáhl batoh z ramen. Prohrabal se zásoba
mi, které jí zabalily Afrodítiny děti, a našel pytlík plný rozlá
maných čtverečků, připomínajících citronové tyčinky. O dlo
mil kousek a dal jí ho do pusy.
Nechutnalo to vůbec, jak čekala. Připomínalo to tátovu po
lévku z červených fazolí. Tou ji kdysi dávno krmil, když býva
la nemocná. Ta vzpomínka ji uvolnila, ale zároveň i rozesmut-
nila. Bolest v kotníku odeznívala.
„Ještě," poručila si.
Jason se zamračil. „Piper, nesmíme to riskovat. Říkali, že
když toho sníš moc, může tě to spálit. Asi bych ti měl tu nohu
napravit."
Piper se zvedl žaludek. „U ž jsi to někdy dělal?"
„Jo... myslím, že jo.“
Leo našel starý kus dřeva a rozlomil ho na půlky na dlahu.
Připravil gázu a lepicí pásku.
„Pevně jí tu nohu drž," nařídil mu Jason. „Piper, bude to
bolet."
Když jí Jason srovnal nohu, trhla sebou Piper tak, až prašti
la Lea do ruky. Zaječel skoro stejně jako ona. Když jí zmizely
hvězdičky před očima a mohla zase normálně dýchat, zjistila,
že jí prsty zase směřují, kam mají, a kotník má upevněný v dla
ze z překližky, gázy a lepicí pásky.
„Au," vydechla.
„Sakra, ty máš páru, krásko!" Leo si třel ruku. „Ještě že jsem
tam neměl hlavu."
„Promiň," omluvila se. „A neříkej mi tak, nebo tě praštím
znova."
„Zvládli jste to oba výborně." Jason našel v batohu Piper
polní láhev a dal jí trochu vody. Po chvíli se jí začal žaludek
uklidňovat.
Teď, když už nekřičela bolestí, slyšela, jak venku kvílí vítr.
Dírou ve střeše poletovaly sněhové vločky. Po setkání s Chioné
byl sníh to poslední, na co měla Piper náladu.
„C o se stalo s drakem ?" zeptala se. „A kde to jsme?"
Leo se zatvářil mrzutě. „N evím, co se v něm pokazilo. Na
jednou sebou škubl, jako kdyby narazil do nějaké neviditelné
stěny, a už šel k zemi."
Piper si vzpomněla na Enkelada a jeho varování: Ukážu, ti,
ja k snadno se tvůj odbojný duch dá srazit k zemi. Podařilo se mu
je shodit z takové dálky? To snad nejde. Pokud je tak mocný,
proč potřebuje ji, aby zradila kamarády, když by je mohl prostě
zabít sám? A jak by ji mohl sledovat ve sněhové vánici na tisíc
mil daleko?
Leo ukázal na znak na stěně. „Pokud se jedná o to, kde jsm e...“
Bylo těžké to pod graffiti přečíst, ale Piper rozeznala velké rudé
oko se slovy: MONOCLE MOTORS, montážní závod 1.
„Zavřená automobilka," prohlásil Leo. „Podle mě jsme při
stáli v Detroitu."
Piper o zavřených automobilkách v Detroitu už slyšela, tak
že na tom něco bylo. Ale připadalo jí to jako dost depresivní
místo na přistání. „Jak je to daleko od Chicaga?"
Jason jí podal láhev. „M ožná ve třech čtvrtinách cesty
z Québeku? Jenomže bez draka musíme cestovat po zemi.“
„To ani náhodou," namítl Leo. „N ení to bezpečné."
Piper si vzpomněla, jak jí ta zem vtahovala nohy ve snu a co
řekl král Boreás o zemi, která ze sebe vydá další hrůzy. „M á
pravdu. Kromě toho nevím, jestli dokážu chodit. A ve třech -
Jasone, tak daleko nás nedoneseš."
„To jistě ne," povzdechl si Jason. „Leo, víš jistě, že se ten
drak nerozbil sám od sebe? Chci říct, že byl starý a —"
„A že jsem ho možná neopravil správně?"
„To jsem neřekl," bránil se Jason. „Jenom - možná to ani
nešlo."
„Já ti nevím." Leo mluvil sklíčeně. Vytáhl z kapes pár šroub
ků a začal si s nimi hrát. „Musel bych najít místo, kam dopadl,
pokud vůbec zůstal pohromadě."
„Za to můžu já.“ Piper to řekla bez uvažování. Prostě už to
dál nevydržela. Tajemství o otci ji pálilo, jako by snědla moc
ambrózie. Připadalo jí, že shoří na popel, pokud bude dál přá
telům lhát.
„Piper,“ ozval se Jason mírně, „tys spala, když se Festus po
kazil. Nem ůžeš za to.“
„Jasně, jsi jenom v šoku," přidal se Leo. Dokonce se ani ne
pokusil zavtipkovat na její účet. „M áš bolesti. Jenom odpo
čívej
Chtěla jim říct všechno, ale slova se jí vzpříčila v krku. Oba
na ni byli tak hodní. Ale pokud ji Enkelados nějak sleduje
a ona řekne něco, co nemá, mohl by na to doplatit táta.
Leo se zvedl. „Podívej, hm, Jasone, co kdybys zůstal u ní,
kamaráde? Já se půjdu podívat po drakovi. Podle mě dopadl
někde před skladiště. Pokud ho najdu, možná zjistím, co se
s ním stalo, a spravím ho.“
„Je to nebezpečné," varoval ho Jason. „Nem ěl bys chodit
sám .“
„Klídek, mám lepicí pásku a mátové pastilky," plácl Leo
trochu moc rychle a Piper si uvědomila, že je mnohem víc otře
sený, než dává najevo. „Jenom mi nikam neutečte."
Sáhl si do kouzelného pásu, vytáhl baterku, vydal se po
schodech dolů a nechal Piper s Jasonem o samotě.
Jason se na ni usmál, i když vypadal trochu nervózně. Přes
ně tak se tvářil, když ji poprvé políbil tam na střeše internátu -
roztomilá jizvička na rtu se mu zkroutila jako srpek. Ta vzpo
mínka ji zahřála. Pak si vzpomněla, že se ten polibek vlastně
nikdy nestal.
„Vypadáš už líp,“ nadhodil Jason.
Piper si nebyla jistá, jestli myslí její nohu, nebo to kouzelné
zkrášlení. Džíny měla rozedrané po pádu střechou, boty celé
mokré od rozpuštěného špinavého sněhu. Netušila, jak vypadá
v obličeji, ale nejspíš příšerně.
Odkdy jí na tomhle záleželo? O tyhle věci se nikdy nestara
la. Uvažovala, jestli jí její pitomá mám a, ta bohyně lásky, nějak
nezašmodrchala myšlenky. Pokud začne mít chuť číst módní
magazíny, bude muset Afrodítu najít a vyřídit si to s ní.
Umínila si, že se soustředí na kotník. Dokud s ním nehýba
la, dala se ta bolest snést. „Udělal jsi to dobře," pochválila Jaso
na. „Kde ses naučil dávat první pom oc?“
Pokrčil rameny. „O dpovím stejně jako vždycky. Nevím."
„Ale nějaké vzpom ínky se ti začínaly vracet, ne? Třeba to
latinské proroctví tam v táboře nebo sen o vlkovi.11
„Je to nejasné," zakabonil se. „Jako déjá vu. Stalo se ti ně
kdy, žes zapomněla nějaké slovo nebo jméno, měla jsi ho na ja
zyku, a ne a ne si vzpomenout? Takové to je - jenomže se jedná
o celý můj život.“
Piper věděla, jak to myslí. Poslední tři měsíce - to, co pova
žovala za opravdový život, vztah s Jasonem — to se proměnilo
na pitomou mlhu.
Přítel, kterého jsi nikdy neměla, řekl Enkelados. To je pro tebe
důležitější než vlastní táta?
Možná to neměla dělat, ale neubránila se otázce, která jí
vrtala hlavou od včerejška.
„Ta fotka, co máš v kapse,“ nakousla ten problém. „To je
někdo ze tvé minulosti?"
Jason se stáhl do sebe.
„Promiň," vyhrkla. „Nic mi do toho není. Zapom eň na to."
„Ne - to nic.“ Uvolnil se. „Jenom se na to snažím zvyk
nout. Jmenuje se Thalia. Je to má sestra. Nic bližšího si ne
pam atuju. Ani netuším, jak to vím, ale - hm, co je na tom tak
legračního?”
„To nic.“ Piper se snažila zatajit úsměv. Není to žádná přítel
kyně z minulého života. Připadala si až směšně šťastná. „H m,
to jenom — je výborné, že sis vzpomněl. Annabeth mi řekla, že
se Thalia stala Artem idinou Lovkyní, je to tak?“
Jason přikývl. „M ám pocit, že ji musím najít. Héra mi tu
vzpom ínku nenechala jen tak. M á to něco společného s naší
výpravou. Ale... zároveň tuším nebezpečí. Nevím jistě, jestli
vůbec chci zjistit pravdu. Je to šílené?"
„N e,“ uklidnila ho Piper. „Vůbec ne.“
Hleděla na znak na zdi: MONOCLE MOTORS, jediné rudé
oko. Něco na tom logu jí vadilo.
Možná to bylo pomyšlení, že ji Enkelados sleduje a drží je
jího otce, aby ji mohl vydírat. Musí ho zachránit, ale jak má
zradit přátele?
„Jasone,“ nadechla se, „když už mluvíme o pravdě, musím ti
něco říct — něco o svém tátovi —“
Nedostala se k tom u. Někde dole práskl kov o kov, jako
by se zabouchly dveře. Ten zvuk se nesl skladištěm jako oz
věna.
Jason vstal. Vytáhl minci, vyhodil ji a chytil ve vzduchu zla
tý meč. Nakoukl přes zábradlí. „Leo?“ zavolal.
Žádná odpověď.
Sklonil se vedle Piper. „Tohle se mi nelíbí.“
„M ůže mít malér,“ zašeptala Piper. „Jdi se podívat.“
„N emůžu tě nechat sam otnou."
„Já to zvládnu." Byla vystrašená, ale nemínila to přiznat.
Vytáhla dýku Katoptris a snažila se vypadat sebejistě. „Když se
ke mně někdo přiblíží, zapíchnu ho.“
Jason zaváhal. „N echám ti tu batoh. Jestli se nevrátím
do pěti minut
„M ám začít zmatkovat?" navrhla.
Podařilo se mu vykouzlit úsměv. „Jsem rád, že jsi zas jako
předtím. Ty šminky a šaty mě děsily mnohem víc než ta dýka “
„Tak už běž, prskavko, nebo propíchnu tebe“
„Prskavko?"
I když se Jason tvářil uraženě, vypadal skvěle. To jí neměl
dělat. Pak se vydal po schodech a zmizel ve tmě.
Piper počítala nádechy, snažila se změřit, kolik času uplynu
lo. Ztratila se kolem třiačtyřiceti. Pak něco ve skladišti udělalo
prásk!
Ozvěna se rozplynula. Piper se rozbušilo srdce, ale nevy
křikla. Instinkty jí napovídaly, že to nemá dělat.
Hleděla na svůj kotník v dlaze. Na útěk to nevypadá. Pak
znovu vzhlédla na znak Monocle M otors. Dotíral na ni nějaký
hlásek v hlavě, varoval ji před nebezpečím. Něco z řecké myto
logie. ..
Ruka jí sjela k batohu. Vytáhla čtverečky ambrózie. Když to
s ní přežene, spálí ji, ale nenapravila by jí ještě troška kotník?
Bum. Zvuk se tentokrát ozval blíž, přímo zpod ní. Vylovila
celý čtvereček ambrózie a nacpala si ho do pusy. Srdce se jí roz
bušilo. Kůže se rozhořela.
Váhavě napjala kotník proti dlaze. Nebolelo to, necítila vů
bec žádnou ztuhlost. Rozřízla lepicí pásku dýkou a uslyšela
na schodech těžké kroky — jako kovové boty.
Je to už pět minut? Nebo víc? Ty kroky nezněly jako Ja-
sonovy, ale možná, že nese Lea. Nakonec už to nevydržela.
Sevřela dýku a vykřikla: „Jasone?“
„Jo,“ ozval se ze tmy, „jdu nahoru.“
Bezpečně poznala jeho hlas. Tak proč jí všechno napovídalo
UteP.
S vypětím všech sil se vyškrábala na nohy.
Kroky se blížily.
„Nic se neděje,“ ujišťoval ji Jasonův hlas.
Na vršku schodů se zjevil ze tmy obličej - ošklivý podlý
škleb, rozbitý nos a jediné krví podlité oko uprostřed čela.
„Je to paráda,“ prohlásil Kyklop perfektně napodobeným
Jasonovým hlasem. „Jsi tu právě včas na večeři.“