2. Kapitola
4. 1. 2014
II
J A S O N
l^ouře se proměnila na miniaturní hurikán. Nálevkovité mra
ky se plazily k lávce jako chapadla obří medúzy.
Studenti ječeli a hnali se k budově. Vítr jim rval zápisníky,
bundy, čepice a batohy. Jason sklouzl po hladké podlaze.
Leo ztratil rovnováhu a málem se svalil přes zábradlí, ale
Jason ho popadl za bundu a stáhl ho zpátky.
„D ík, člověče!“ křikl Leo.
„Běžte, běžte, běžte!“ pobízel je trenér Hedge.
Piper s Dylanem drželi dveře otevřené a postrkovali ostatní
dovnitř. Snowboardová bunda Piper divoce vlála, tmavé vlasy
sc jí draly do obličeje. Jasona napadlo, že musí mrznout, ale
vypadala klidná a sebejistá - utěšovala ostatní, že se to spraví,
a pobízela je, aby postupovali dál.
Jason, Leo a trenér Hedge se prodírali k nim, ale bylo to jako
běžet v pohyblivém písku. Vítr se s nimi pral a tlačil je zpátky.
Dylan a Piper vecpali dovnitř dalšího studenta, ale pak jim
dveře vyklouzly z ruky, zabouchly se a uzavřely lávku.
Piper zatáhla za madla. Ti uvnitř bušili do skla, ale dveře se
zřejmě zasekly.
„Dylane, pomoz mi!“ houkla Piper.
Dylan jen stál, šklebil se jako idiot, svetr Dallaských kovbojů
mu vlál ve větru. Vypadalo to, že si tu bouřku najednou užívá.
„Bohužel, Piper," zavrtěl hlavou. „S pomáháním už jsem
skončil."
Máchl zápěstím a Piper odlétla dozadu, narazila do dveří
a svezla se na lávku.
„Piper!" Jason se pokusil vyrazit k ní, ale vítr ho tlačil zpát
ky a trenér Hecige ho zadržel.
„No tak," bránil se Jason. „Pusťte mě!"
„Jasone, Leo, držte se za mnou," nařídil trenér. „Tohle je
můj boj. Měl jsem poznat, že to je naše nestvůra."
„Co?" nechápal Leo. Do tváře ho plácl pracovní list, ale
smetl ho. „Jaká nestvůra?"
Trenérovi odlétla čepice. Z kudrnatých vlasů mu vyrážely
dvě boule - jako komiksovým postavičkám, když dostanou
ránu do hlavy. Napřáhl baseballovou pálku - ale už to nebyla
normální pálka. Nějak se proměnila na hrubou palici z větve
stromu, ještě s větvičkami a lístky.
Dylan mu věnoval šťastný úsměv šílence. „Ale jdi, trenére.
Ať se do mě pustí ten kluk! N a tohle jsi už přece starý. Copak
tě právě proto neuklidili do téhle pitomé školy? Byl jsem u tebe
ve třídě celou dobu, a tys nic nepoznal. Ztrácíš čich, dědku."
Trenér ze sebe vydal vzteklý zvuk, jako když zamečí koza.
„A konec, holoubku. Je po tobě."
„Myslíš, že dokážeš ochránit tři polokrevné najednou, sta
říku?" zasmál se Dylan. „Tak hodně štěstí."
Dylan ukázal na Lea a toho hned obklopil nálevkovitý
mrak. Vylétl z lávky, jako by ho někdo odhodil. Nějak se mu
povedlo se ve vzduchu obrátit a praštil sebou o boční stěnu ka
ňonu. Klouzal dolů a divoce chňapal po nějakém úchytu. Ko
nečně se zachytil tenké římsy asi patnáct metrů pod lávkou
a visel tam za špičky prstů.
„Pomoc!11 volal nahoru. „Provaz, prosím! Šňůru na prádlo.
Prostě něco!"
Trenér Hedge zaklel a hodil Jasonovi svou palici. „Nevím,
kdo jsi, kluku, ale doufám, že jsi dobrý Zabav tu v ě c máchl pal
cem k Dylanovi, „než vytáhnu Lea.“
„Jak ho vytáhnete?" nechápal Jason. „Chcete tam zaletět?11
„Zaletět ne. Dolézt.11 Hedge skopl boty a Jason málem do
stal infarkt. Trenér neměl chodidla. Měl kopyta - kozí kopyta.
A to znamenalo, že ty věci na jeho hlavě nebyly boule, uvědo
mil si Jason. Byly to rohy.
„Vy jste faun,11 vydechl Jason.
„Satyr\“ vyštěkl Hedge. „Faunové jsou římští. Ale to si řek-
nem až pak.“
Hedge skočil přes zábradlí. Snesl se na stěnu kaňonu a při
stál na ní kopyty napřed. Neuvěřitelně hbitě skákal po útesu,
nacházel si úchyty velké jak poštovní známky, vyhýbal se drob
ným tornádům, která na něj útočila, a postupoval k Leovi.
„N o, není to paráda?11 obrátil se Dylan k Jasonovi. „A teď
ty, chlapče.11
Jason mrštil palicí vpřed. V tom silném vichru mu to při
padalo marné, ale palice letěla přímo na Dylana, dokonce se
stočila, když se jí pokusil vyhnout, a praštila ho do hlavy tak
tvrdě, až padl na kolena.
Piper nebyla tak omráčená, jak se tvářila. Když se k ní pali
ce přikutálela, sevřela ji, ale než se s ní stačila rozmáchnout,
Dylan se zvedl. Z čela mu tekla krev - zlatá krev.
„D obrý pokus, chlapče.” Zabodl se pohledem do Jasona.
„Ale budeš se muset zlepšit."
Lávka se otřásla. Ve skle se objevily vlasové trhlinky. Studen
ti v muzeu přestali mlátit do dveří. Couvli a v hrůze hleděli ven.
Dylan se rozplynul na dým. Měl stejnou tvář, stejný oslnivý
úsměv, ale celé tělo teď tvořila rozvířená černá pára, oči plály
jako elektrické jiskry v oživlém bouřkovém mraku. Roztáhl
temná kouřová křídla a vznesl se nad lávku. Kdyby existovali
ďábelští andělé, napadlo Jasona, vypadali by přesně takhle.
„Ty jsi ventus“ vyhrkl Jason, i když neměl tušení, odkud to
slovo zná. „D uch bouře.“
Dylanův smích zazněl jako tornádo rvoucí střechu. „Jsem rád,
že jsem si počkal, polobůžku. O Leovi a Piper vím už pár týdnů.
Mohl jsem je zabít, kdy se mi zachtělo. Ale má paní řekla, že
přijde třetí - někdo speciální. Štědře mě za tvou smrt odmění!"
Kolem Dylana se snesly dva další trychtýřové mraky a pro
měnily se na venty - přízračné mladíky s kouřovými křídly
a očima, ve kterých se mihotaly blesky.
Piper se držela dole, předstírala, že je omráčená, pořád ale
svírala palici. Obličej měla bledý, přesto věnovala Jasonovi od
hodlaný pohled a on ho pochopil: Zabav je. Já je praštím zezadu.
Hezká, chytrá a navíc ještě odvážná. Jason zalitoval, že si
nepamatuje, jak s ní chodil.
Zaťal pěsti a chtěl vyrazit kupředu, ale nedostal se k tomu.
Dylan napřáhl ruku, mezi prsty mu projely elektrické vý
boje a udeřil Jasona do prsou.
Prásk! Jason zjistil, že leží na zádech. V puse měl pachuť,
jako by mu tam hořela hliníková fólie. Zvedl hlavu a viděl, že
mu doutnají šaty. Blesk mu projel tělem a odhodil pryč levou
botu. Prsty měl černé od sazí.
Bouřkové přízraky se chechtaly. Vítr zuřil. Piper ječela, ale
všechno to znělo jaksi kovově a vzdáleně.
Koutkem oka uviděl Jason trenéra, jak leze po skále s Leem
na zádech. Piper už byla na nohou a zoufale máchala palicí,
aby odrazila dva přízraky, ale ty si s ní jen hrály. Palice jimi
procházela, jako by tam nebyly. A Dylan, temné okřídlené tor
nádo s očima, se tyčil nad Jasonem.
„Tak dost." zachraptěl Jason. Vyškrábal se roztřeseně na no
hy a ani nevěděl, koho to víc překvapilo, jestli jeho samého,
nebo bouřkové duchy.
„Jak to, žes to přežil?“ Dylanovo tělo zablikalo. „Takový
blesk by zabil dvacet lidí!“
„Ted zas já,“ prohlásil Jason.
Sáhl do kapsy a vylovil zlatou minci. Bez přemýšlení ji vy
hodil do vzduchu, jako by to dělal už tisíckrát. Chytil ji do dla
ně a najednou svíral meč — strašlivě ostrou dvousečnou zbraň.
Tvarovaná rukojeť mu dokonale sedla do dlaně a celá ta věc
byla zlatá - jílec i čepel.
Dylan zavrčel a couvl. Podíval se na své dva druhy a vyjekl:
„Tak co je? Zabijte ho!“
Bouřkové přízraky ten příkaz moc nenadchl, ale vrhly se
na Jasona a prsty jim praskaly elektřinou.
Jason se ohnal po prvním duchovi. Jeho čepel jím projela
a kouřová postava tvora se rozpadla. Druhý přízrak vypustil
blesk, ale Jasonův meč výboj pohltil. Jason zaútočil - jediné
rychlé seknutí a druhý bouřkový přízrak se rozsypal na zlatý
prach.
Dylan vztekle zakvílel. Shlédl dolů, jako by čekal, že se jeho
druhové znovu zformují, ale zlatý prach se rozptýlil ve větru.
„To není možné! Kdo jsi, polokrevný?“
Piper Jasonovo chování tak omráčilo, že přestala svírat pa
lici. „Jasone, jak.
Pak skočil zpátky na lávku trenér Hedge a složil Lea jako
pytel mouky.
„Duchové, děste se mě!“ zaburácel Hedge a zam áchal krát
kýma ručkama. Rozhlédl se a došlo mu, že tam zbyl jen Dylan.
„Sakra, kluku!“ vyštěkl na Jasona. „Tys mi žádného nene
chal? M ám rád výzvy!"
Leo vstal a těžce oddechoval. Vypadal úplně zničený, ruce
mu krvácely od toho, jak se držel ostré skály. „Vy, trenére Su-
perkozo, nebo co jste zač - právě jsem spadl do toho pitomého
Grand Canyonu! Jděte se vycpat i s výzvami!"
Dylan na ně zasyčel, ale Jason mu viděl v očích strach. „Ani
netušíte, kolik nepřátel jste probudili, polokrevní. M á paní
zničí všechny polobohy. Tuhle válku nemůžete vyhrát."
Bouře nad nimi se změnila na stoprocentní vichřici. Lávkou
se šířily trhliny. Shora se valily provazy deště a Jason se musel
sehnout, aby udržel rovnováhu.
V mracích se objevila trhlina - černý a stříbrný vír.
„M á paní mě volá zpátky!" zaradoval se Dylan. „A ty, polo-
bůžku, půjdeš se mnou!"
Vyrazil po Jasonovi, ale Piper se na něj vrhla zezadu. I když
byl z dýmu, nějak se jí povedlo ho chňapnout. O ba se svalili na
zem. Leo, Jason a trenér jí vyrazili na pomoc, ale duch vztekle
zaječel. Vyrazil ze sebe nápor vichru, který je všechny strhl do
zadu. Jason a Hedge přistáli na zadku. Zlatý meč sklouzl
po skle. Leo se praštil zezadu do hlavy, stočil se do klubíčka
na bok a omámené sténal. Piper dopadla nejhůř. Smetlo ji to
Dylanovi ze zad, narazila do zábradlí, svezla se přes něj a visela
za jednu ruku nad propastí.
Jason se k ní vrhl, ale Dylan zaječel: „Spokojím se s tímhle!"
Popadl Lea za paži, začal stoupat a táhl ho napůl bezvědo
mého za sebou. Bouře se rozvířila ještě víc a nasávala je nahoru
jako vysavač.
„Pom oc!" křičela Piper. „Pomozte mi někdo!"
Pak sklouzla a s křikem se řítila dolů.
„Jasone, běž!" křikl Hedge. „Zachraň ji!"
Trenér se vrhl na přízrak jako kozlí bojovník kung-fu - za-
švihal kopyty a vyrazil Lea ze spárů ducha. Leo bezpečně do
padl na lávku, ale Dylan místo toho popadl za paži trenéra.
Hedge se pokoušel do něj strčit hlavou, kopal ho a nadával mu.
Vznesli se do vzduchu a nabírali rychlost.
Trenér Hedge ještě houkl dolů: „Zachraň ji! Já to zvládnu!"
Pak satyr a bouřkový přízrak vystoupali do mraků a zmizeli.
Zachraň ji? pomyslel si Jason. S ní je přece už konec!
Ale znovu v něm zvítězily instinkty. Rozběhl se k zábradlí,
pomyslel si, že zešílel, a skočil dolů.
Jason se výšek nebál. Bál se toho, že se rozmázne o dno kaňo
nu o sto padesát metrů níž. Soudil, že nezmůže nic než umřít
spolu s Piper, ale připažil a řítil se dolů po hlavě. Stěny kaňonu
se kolem něj hnaly jako zrychlený film. Cítil, jako by se mu
loupala kůže z tváří.
Za okam žik dohnal Piper, která sebou divoce házela.
Chňapl ji kolem pasu, zavřel oči a čekal na smrt. Piper ječela.
Jasonovi hvízdal v uších vítr. Napadlo ho, jaké to asi bude —
umřít. Dospěl k názoru, že asi nic moc. Přál si, aby ten kaňon
byl nekonečný a oni nikdy nenarazili na dno.
Najednou fičení přestalo. Jekot Piper uťal přiškrcený vzdech.
Jason usoudil, že už musí být mrtví, ale žádný náraz nezazna
menal.
„J-J-Jasone," vyrazila ze sebe Piper.
Otevřel oči. Už nepadali. Vznášeli se ve vzduchu asi tak tři
cet metrů nad řekou.
Pevně Piper svíral a ona se posunula, takže ho taky objíma
la. Byli těsně u sebe a Piper bušilo srdce tak, že to Jason cítil
i přes oblečení.
Dech jí voněl po skořici. Vydechla: „Jak jsi to —“
„Já nic neudělal,“ bránil se. „Asi bych to věděl, kdybych
uměl lítat...“
Ale pak ho napadlo: Nevím ani, kdo jsem.
Představil si, že stoupají. Vyrazili o kus výš, až Piper lek
nutím vyjekla. Jason poznal, že se vlastně tak docela nevznáše
jí. Cítil pod noham a tlak, jako by balancovali na vršku gejzíru.
„Podpírá nás vzduch,” usoudil.
„No, tak mu řekni, ať nás podpoří ještě víc! Dostaň nás
odsud!“
Jason se podíval dolů. Nejlehčí by bylo lehce se snést na dno
kaňonu. Pak se podíval nahoru. Déšť přestal. Bouřkové mraky už
nevypadaly tak zle, ale pořád ještě hřmělo a blýskalo se. Neexis
tovala záruka, že ty přízraky nadobro zmizely. Netušil, co se stalo
s trenérem Hedgem. A nechal tam nahoře Lea skoro v bezvědomí.
„M usíme jim pomoct," vyhrkla Piper, jako by mu četla my
šlenky. „M ůžeš —“
„Uvidíme." Jason si pomyslel nahoru a okamžitě vyrazili
k obloze.
Za jiných okolností by ho nadchlo, že umí ovládat vítr, ale teď
byl moc otřesený. Jakmile přistáli na lávce, rozběhli se k Leovi.
Piper Lea převrátila a ten zasténal. Vojenskou bundu měl
nasáklou deštěm. Kudrnaté vlasy se mu zlatě leskly od toho,
jak se válel v prachu nestvůr. Ale aspoň nebyl mrtvý.
„P itom á... šk aredá... koza," zam umlal.
„Kam zmizel?" chtěla vědět Piper.
Leo ukázal přímo nahoru. „Nevrátil se. Řekněte mi, pro
sím, že mi nezachránil život."
„D vakrát," přikývl Jason.
Leo zasténal ještě víc. „Co se stalo? Ten chlápek s tornádem,
ten zlatý m eč... dostal jsem ránu do hlavy. Tím to je, co? Mám
halucinace?"
Jason už na meč málem zapomněl. Došel tam, kde ležel,
a vzal ho. Čepel byla dobře vyvážená. Sehnul se a hodil ji
do vzduchu. Meč se v letu proměnil zpátky v minci a ta mu
přistála v dlani.
„Jo," zakvílel Leo. „Jasně, halucinace."
Piper se v promočených šatech roztřásla. „Jasone, ty věci —“
„Ventové " doplnil. „Duchové bouře."
„Jo. Tys vypadal... jako bys je už znal. Kdo jsi?"
Zavrtěl hlavou. „To jsem se vám snažil říct. Já to nevím."
Bouře se rozplynula. Ostatní studenti ze školy Wilderness
v hrůze hleděli skrz skleněné dveře. Bezpečnostní služba se je
už snažila otevřít, ale pořád to nešlo.
„Trenér Hedge řekl, že musí chránit tři lidi,“ vzpomněl si
Jason. „Asi myslel nás.“
„A ta věc, v kterou se proměnil D ylan...“ Piper se otřásla.
„Bože, ani se mi nechce věřit, že mě napadl. Říkal n ám ... jak,
polobůžcP.“
Leo ležel na zádech a hleděl do nebe. Vypadalo to, že se mu
nechce vstávat. „N evím, co to má znamenat," zašeptal. „Ale
moc božsky si nepřipadám. Co vy?“
Ozvalo se lupnutí, jako by praskaly suché větvičky, a trhliny
v lávce se začínaly rozšiřovat.
„M usím e odsud pryč,“ varoval je Jason. „M ožná kdyby
„Ja-jasně,“ přerušil ho Leo. „Koukni tamhle nahoru a řekni
mi, jestli to jsou fakt létající koně
Jason si nejdřív pomyslel, že se Leo vážně praštil do hlavy
trochu moc. Pak uviděl, jak k nim z východu klesá temný ob
rys - na letadlo moc pomalý, na ptáka moc velký. Když se
dostal blíž, proměnil se na párek okřídlených zvířat. Byla šedá,
čtyřnohá a vypadala přesně jako koně, až na to, že měla křídla
o rozpětí šest metrů. A táhla za sebou jasně barevnou bednu se
dvěma koly: vůz.
„Posily," vzpomněl si. „H edge mi řekl, že nás má vyzved
nout nějaký doprovodný tým."
„Doprovodný tým?" Leo se vyškrábal na nohy.
„A kam nás doprovodí?" chtěla vědět Piper.
Jason se díval, jak vůz přistál na druhém konci lávky. Léta
jící koně složili křídla a nervózně našlapovali na sklo, jako by
cítili, že brzy povolí. Ve voze stáli dva lidé - vysoká světlovlasá
dívka, snad o něco starší než Jason, a tlustý kluk s oholenou
hlavou a obličejem drsným jako hrom ada cihel. Oba měli
džíny a oranžová trička a na zádech přehozené štíty. Dívka se
skočila, ještě než se vůz zastavil. Vytáhla nůž a rozběhla se
k Jasonově skupině, zatímco ten obtloustlý kluk přitáhl ko
ním otěže.
„K de je?“ chtěla vědět ta holka. V šedých očích měla divoký
a trochu děsivý výraz.
„K de je kdo?“ nechápal Jason.
Zam račila se, jako by tuhle odpověď nebrala. Pak se obráti
la na Lea a Piper. „A co Gleeson? Kde je váš ochránce, Gleeson
Hedge? “
Trenér se jmenoval křestním Gleeson? Jason by se byl roze
smál, kdyby to dopoledne nebylo tak tajemné a děsivé. Gleeson
Hedge: fotbalový trenér, kozel, ochránce polobohů. Jasně. N a
konec, proč ne?
Leo si odkašlal. „Odnesly ho divné tornádové věci.“
„Ventové,“ upřesnil Jason. „Duchové bouře.“
Blondýnka povytáhla obočí. „M yslíš anemoi thulleaP. Tak
je to správně řecký. A kdo jsi ty a co se tu stalo?“
Jason se to snažil vysvětlit, jak nejlíp dokázal, i když bylo
těžké čelit tomu pronikavému šedému pohledu. Asi v půlce lí
čení se k nim přiblížil kluk z vozu. Zastavil se a hleděl na ně založenýma rukam a. Na bicepsu měl vytetovanou duhu, což
vypadalo dost divně.
Když Jason skončil, světlovláska se netvářila, že jí to stačilo.
„N e, ne, ne! Ona mi řekla, že tady bude. Řekla mi, že když sem
dorazím, najdu odpověď/1
„Annabeth,“ zabručel ten holohlavý kluk. „Koukej." Uká
zal najasonovu nohu.
Jason to dávno pustil z hlavy, ale pořád neměl levou botu,
kterou mu odpálil blesk. Holá noha nebolela, ale vypadala jako
kus uhlí.
„Klu k s jednou botou," prohlásil plešatec. „On je odpo
věď."
„N e, Butchi," stála na svém holka. „To není možné. Byl to
podraz." Zakabonila se na nebe, jako by provedlo něco zlého.
„C o ode mě chcete?" zaječela. „C o jste s ním provedla?"
Lávka se zatřásla a koně naléhavě zařehtali.
„Annabeth," domlouval jí holohlavý Butch, „musíme pryč.
Vezmeme tyhle tři do tábora a zjistíme to tam. Ty bouřkové
přízraky se můžou vrátit."
Chvilku ještě zuřila. „D obře." Upřela na Jasona naštvaný
pohled. „Vyřešíme to pak."
Obrátila se na patě a vykročila k vozu.
Piper zavrtěla hlavou. „C o ji to popadlo? Co se děje?“
„To bych taky rád věděl," přidal se Leo.
„M usíme vás odtud dostat," stál na svém Butch. „Vysvětlím
vám to po cestě."
„S ní nikam nejedu," ukázal Jason na blondýnku. „Tváří se,
že mě chce zabít."
Butch zaváhal. „A nnabeth je hodná. To zjistíte, až ji pozná
te. Měla vizi, dozvěděla se, že sem má přijít a že najde kluka
s jednou botou. To měla být odpověď na její problém "
„Jaký problém?" zeptala se Piper.
„Hledá jednoho našeho táborníka, už tři dny je nezvěstný,"
vysvětloval Butch. „Je bez sebe strachy. Doufala, že bude tady."
„K do?" zeptal se Jason.
„Její kluk," odpověděl Butch. „Klu k jménem Percyjackson."