20. Kapitola
4. 1. 2014
XX
J A S O N
jestliže ve vstupní hale bylo chladno, trůnní sál připomí
nal mrazničku.
Ve vzduchu se vznášela mlha. Jason se zachvěl a z pusy mu
vyšla pára. Purpurové tapiserie na stěnách znázorňovaly scené
rie ze zasněžených lesů, pustých hor a ledovců. Vysoko nahoře
pulzovaly u stropu stužky barevného světla - aurora borealis,
severní polární záře. N a podlaze ležela vrstva sněhu, takže
Jason musel našlapovat opatrně. Všude po pokoji stály ledové
sochy válečníků v životní velikosti - některé v řeckém brnění,
jiné ve středověké zbroji, další v moderní výstroji - všechny
ztuhlé v různých útočných pozicích s vytasenými meči, s na
bitými střelnými zbraněmi.
Jason si aspoň myslel, že jsou to sochy. Pak se pokusil projít
mezi dvěma řeckými kopiníky a ti překvapivě rychle ožili, až
jim klouby zapraskaly a kolem se rozsypaly krystalky ledu.
Zkřížili kopí, aby zablokovali Jasonovi cestu.
Z druhého konce sálu se rozezněl mužský hlas. Mluvil jazy
kem, který zněl jako francouzština. M ístnost byla tak dlouhá
a zamlžená, že Jason na druhý konec nedohlédl; ale ať řekl ten
člověk cokoli, ledoví hlídači napřímili kopí.
„To nic,“ ozvala se Chioné. „M ůj otec jim nařídil, aby vás
ještě nezabíjeli."
„Super," povzdechl si Jason.
Zétés ho zezadu popostrčil hrotem meče. „Běž dál, Jasone
juniore."
„Neříkej mi tak, prosím."
„Můj otec není trpělivý člověk," varoval ho Zétés, „a krásná
Piper bohužel rychle ztrácí svůj kouzelný účes. Možná bych jí
pak mohl půjčit něco ze své široké sbírky vlasové kosmetiky."
„Díky," zabručela Piper.
Šli dál, mlha se rozestoupila a odhalila muže na trůně z le
du. Měl statnou postavu a byl oblečený v elegantním bílém
obleku, který vypadal jako utkaný ze sněhu, s tmavě purpuro
vými křídly roztaženými po stranách. Dlouhé vlasy a střapaté
vousy mu pokrývaly rampouchy, takže Jason nevěděl, jestli
má vlasy šedé, nebo jenom bílé od mrazu. S povytaženým
obočím vypadal zlostně, ale oči mu zářily vřeleji než dceři -
jako by někde pod tím věčným ledem schovával smysl pro
humor. Jason v to aspoň doufal.
„Bienvenu." promluvil ten král. ,Je suis Boreas le Roi. Et vois?“
Bohyně sněhu Chioné se chystala ujmout slova, ale Piper
předstoupila a uklonila se.
„Votre Majesté“ spustila, „je suis Piper McLean. Et cest Jason,
fils de Zeus “
Krále to příjemně překvapilo, usm ál se. „Vous parlez fran-
cais? Trěs bien!“
„Piper, ty umíš francouzský?" žasl Jason.
Piper se zamračila. „N e. Proč?“
„Zrovna jsi tak mluvila."
Piper zamrkala. „Vážně?"
Král řekl ještě něco a Piper přikývla. „ Oni, Votre Majesté“
Král se zasmál a zatleskal, očividně potěšen. Řekl ještě pár
vět, pak mávl rukou k dceři, jako by ji posílal pryč.
Chioné vypadala naštvaně. „Král říká —“
„Ř íká, že jsem dcera Afrodíty," přerušila ji Piper, „takže
přirozeně um ím francouzský, což je jazyk lásky. Vůbec jsem to
netušila. Jeho Veličenstvo říká, že Chioné už překládat ne
musí."
Zétés za nimi zafuněl a Chioné mu věnovala vražedný po
hled. Upjatě se poklonila otci a o krok ustoupila.
Král si změřil Jasona a ten usoudil, že bude dobře se taky
uklonit. „Vaše Veličenstvo, jsem Jason Grace. Děkuji za, hm,
za to, že nás nezabijete. Mohu se zeptat... proč řecký bůh mlu
ví francouzský?"
Piper si znovu vyměnila pár vět s králem.
„M luví jazykem své hostitelské země," přeložila Piper. „Ří
ká, že to dělají všichni bohové. Většina řeckých bohů mluví
anglicky, protože teď sídlí ve Spojených státech, ale Boreás ne
byl v jejich říši nikdy vítán. Jeho doména byla odjakživa daleko
na severu. V dnešních dobách si oblíbil Québec, takže mluví
francouzský."
Král dodal ještě něco a Piper zbledla.
„K rál řík á...“ Hlas jí selhal. „Ř íká —“
„N ech to na mně," ozvala se Chioné. „M ůj otec říká, že má
rozkaz vás zabít. Já vám o tom ještě neřekla?"
Jason ztuhl. Král se pořád přátelsky usmíval, jako by jim
zrovna sdělil skvělou novinku.
„Zabít nás?“ opakoval Jason. „Proč?"
„Protože," odpověděl král angličtinou s těžkým přízvukem,
„to nařídil můj pán Aiolos."
Boreás se zvedl. Sestoupil z trůnu a složil si křídla na zá
dech. Jak se tak blížil, Chioné a Zétés se uklonili. Jason a Piper
to udělali po nich.
„Uvolím se mluvit vaším jazykem," pronesl Boreás, „když
mě Piper McLeanová uctila mým. Toujours - vždycky - jsem
měl slabost pro děti Afrodíty. Co se tebe týče, Jasone Gracei,
můj pán Aiolos by ode mě nečekal, že zabiju syna vládce D ia...
aniž bych ho nejprve vyslechl."
Jasonova zlatá mince jako by mu ztěžkla v kapse. Nelíbily se
mu jeho šance, pokud bude nucen bojovat. Aspoň dvě vteřiny
mu zabere dostat se k meči. A pak bude čelit bohu, jeho dvěma
dětem a celé armádě zmražených válečníků.
„Aiolos je pán větru, že?" zeptal se Jason. „Proč chce naši
smrt?“
„Jste polobohové," pokrčil rameny Boreás, jako by se tím
všechno vysvětlovalo. „Aiolova práce je ovládat vítr a polobo-
hové mu to odjakživa ztěžovali. Žádali ho o laskavosti. Roz-
poutávali vichry a působili chaos. Ale poslední urážkou byla ta
bitva s Týfónem loni v létě..
Boreás mávl rukou a ve vzduchu se objevila tabule jako plo
chá televizní obrazovka. Zablikaly na ní obrazy z bitvy - obr
obalený bouřkovými mraky, jak se brodí přes řeku k siluetě
Munliattanu. Kolem něj se jako vzteklé včely rojily drobné zá
řivé ligurky - bohové, uhodl Jason - a metaly na něj blesky
a oheň. Nakonec se řeka vzedmula jako mohutný vír a ta po
stava se ponořila do vln a zmizela.
„Bouřkový obr Týfón,“ vysvětloval Boreás. „Když ho boho
vé poprvé porazili před dávnými věky, nezemřel klidně. Jeho
smrt uvolnila spoustu bouřkových duchů - divokých větrů,
které se nikomu nezodpovídají. Bylo na Aiolovi, aby je všechny
vystopoval a uvěznil ve své pevnosti. Ostatní bohové mu nepo
mohli. Dokonce se za ty potíže ani neomluvili. Aiolovi trvalo
stovky let, než všechny objevil, a to ho přirozeně rozzlobilo.
A pak loni v létě byl Týfón znovu poražen —“
„A jeho smrt uvolnila další vlnu v e n tů u h o d l Jason. „A to
Aiola naštvalo ještě víc.
„Cest vrať,' přisvědčil Boreás.
„Ale, Vaše Veličenstvo," ozvala se Piper, „bohové neměli
na vybranou, museli s Týfónem bojovat. Chystal se zničit
Olymp! A kromě toho, proč za to trestat polobohy?"
Král pokrčil rameny. „Aiolos nemůže svůj vztek namířit
na bohy. Jsou to jeho šéfové a jsou velmi mocní. A tak se mstí
na polobozích, kteří jim pom áhali ve válce. Vydal nám rozkaz:
s polobohy, kteří nás přijdou žádat o pomoc, nemáme mít sli
tování. Mám e ty vaše smrtelné tvářičky zničit."
Rozhostilo se nepříjemné ticho.
„To zní... hodně přísně," troufl si promluvit Jason. „Ale vy
jste nás ještě nezničil, že? Vy nás chcete nejprve vyslechnout,
protože jakmile se dozvíte o naší výpravě —“
„Ano, ano," souhlasil král. „Víte, Aiolos taky říkal, že něja
ký Diův syn možná vyhledá mou pomoc. Pokud se to stane,
mám ho nejprve vyslechnout, než ho zničím, jako byste moh
li - jak jen to říkal? - nám všem hodně zpříjemnit život. Ale
jsem povinen jen poslouchat. Potom mohu vynést rozsudek,
jaký uznám za vhodný. Takže vás nejdřív vyslechnu. Chioné si
to taky přeje. Možná vás nezabijeme."
Jasonovi připadalo, že zase může dýchat. „Výborně. Díky.“
„M ně neděkuj." Boreás se usmál. „Je mnoho způsobů, jak
nám můžete zpříjemnit život. Někdy si držíme polobohy pro
pobavení, jak vidíš."
Ukázal po pokoji na ledové sochy.
Piper vydala nějaký tlumený zvuk. „Myslíte - to všechno
jsou polobohové? Zmrzlí polobohové? Jsou živí?"
„Zajímavá otázka," uznal Boreás, jako by ho to dřív nena
padlo. „Nepohnou se, jedině na můj rozkaz. Budou asi zmrzlí.
Jinak by se museli rozpustit, myslím, což by byl veliký nepo
řádek."
Chioné se postavila za Jasona a položila mu chladné prsty
na krk. „Otec mi dává velmi krásné dárky," zam umlala mu
do ucha. „Přidej se k našemu dvoru. Třeba nechám tvé přáte
le jít."
„Cože?" ozval se Zétés. „Pokud Chioné dostane tohohle, já
si zasloužím tu holku. Chioné vždycky dostane víc dárků!"
„N o tak, děti," zakročil Boreás přísně. „Naši hosté si ještě
pomyslí, že jste rozmazlení! Kromě toho moc předbíháte. Ještě
jsme si ani nevyslechli historku toho poloboha. Pak se rozhod
neme, co s nimi uděláme. Prosím, Jasone Gracei, máš slovo."
Jason cítil, jak mu mozek vypovídá službu. Nepodíval se
na Piper, bál se, že se úplně ztratí. Dostal je do maléru a oni ted
zemřou - nebo ještě hůř, stanou se z nich hračky pro Boreáso-
vy děti. Skončí navěky zmrzlí v tomto trůnním sále a pomalu
se zkazí jako špatně zabalené jídlo v mrazáku.
Chioné zapředla a pohladila ho po krku. Jason to nezamýš
lel, ale na kůži mu zajiskřila elektřina. Ozvalo se hlasité lup,
Chioné odletěla dozadu a sklouzla po zemi.
Zétés se zasmál. „To bylo něco! Jsem rád, žes to udělal,
i když tě ted budu muset zabít.“
Chioné byla chvilku moc omráčená na to, aby nějak zarea
govala. Pak ve vzduchu kolem ní začala vířit malá sněhová vá
nice. „Jak si dovoluješ —“
„Tak dost,“ nařídil Jason se vší energií, jaké byl schopen. „Vy
nás nezabijete. A nenecháte si nás tu. Jsm e na výpravě na zá
chranu samotné vládkyně bohů, takže pokud nechcete, aby
vám sem vtrhla Héra, necháte nás jít.“
Mluvil mnohem sebejistěji, než se cítil, ale získal si jejich
pozornost. Vánice Chioné se utišila. Zétés sklonil meč. Oba se
nejistě podívali na otce.
„H mm ,“ zamyslel se Boreás. V očích se mu zablesklo, ale
Jason neodhadl, jestli vztekem, nebo pobavením. „Syn Dia vy
volený Hérou? To tu ještě rozhodně nebylo. Vypověz nám svůj
příběh."
Jason to málem celé zkazil. Nečekal, že dostane šanci mlu
vit, a teď, když mohl, ho zradil hlas.
Piper ho zachránila. „Vaše Veličenstvo." Znovu se uklonila,
až neuvěřitelně klidně na to, že byl v sázce její život. Vypovědě
la Boreásovi celý příběh od Grand Canyonu až po proroctví,
mnohem lépe a rychleji, než by dokázal Jason.
„Žádám e jenom o radu," uzavřela své vyprávění. „N apadli
nás bouřkoví duchové a ti slouží nějaké zlé vládkyni. Pokud je
najdeme, možná najdeme i Héru."
Král si hladil rampouchy na bradě. Za okny padla tma a je
diné světlo vycházelo z polární záře nahoře, zalévala všechno
rudým a modrým světlem.
„Já ty bouřkové duchy znám," pokýval hlavou Boreás. „Vím,
kde jsou drženi, a znám vězně, kterého odnesli.11
„Myslíte trenéra Hedgea?11 ožil Jason. „On žije?11
Boreás nad tou otázkou mávl rukou. „Prozatím. Ale ta, kte
rá ovládá ty bouřkové větry... Bylo by šílené se jí postavit. Lépe
uděláte, když zůstanete tady jako zmrzlé sochy.11
„H éra má potíže,11 naléhal Jason. „Za tři dny bude - co já
vím - sežrána, zničena, něco takového. A povstane nějaký
Gigant.11
„Ano,“ přisvědčil Boreás. Jason nevěděl, jestli se mu to jen
zdá, nebo král doopravdy střelil po Chioné zlostným pohle
dem? „Probouzí se mnoho hrůzných věcí. Ani moje děti mi
neříkají všechno, co by měly. To velké probouzení nestvůr, kte
ré začalo s Kronem - tvůj otec Zeus pošetile věřil, že skončí
s porážkou Titánů. Ale je to stejné jako předtím. Poslední bitva
teprve přijde a ten, kdo se probudí, je hrůznější než jakýkoli
Titán. Bouřkoví duchové, to je jenom začátek. Země může vy
dat spoustu hrůz. Když už nestvůry nezůstávají v Tartaru
a duše nejsou dál poutány k H ádovi... má Olymp dobrý dů
vod se bát.“
Jason nevěděl, co to všechno znamená, ale nelíbilo se mu,
jak se Chioné usmívá - jako by pro ni tohle byla zábava.
„Takže nám pomůžete?11 zeptal se Jason krále.
Boreás se zamračil. „To jsem neřekl.11
„Prosím, Vaše Veličenstvo,11 požádala Piper.
Všechny oči se obrátily k ní. Měla by být vyděšená, ale
vypadala krásně a sebejistě - a nemělo to nic společného
s Afrodítiným požehnáním. Vypadalo to, že je zase sam a se
bou, v tom pomačkaném cestovním oblečení s křivě zastřiže
nými vlasy a nenalíčená. Ale tady v chladném trůnním sále
málem zářila teplem. „Pokud nám řeknete, kde jsou bouřkoví
duchové, můžeme je chytit a přivést je Aiolovi. Budete před
šéfem vypadat dobře. Aiolos možná odpustí nám i ostatním
polobohům. Můžeme dokonce zachránit Gleesona Hedgea.
Všichni na tom získají."
„Je rozkošná," zam um lal Zétés. „Chci říct, má pravdu."
„Otče, neposlouchej ji," ozvala se Chioné. „Je to dítě Afro
díty. Troufá si nasadit čaromluvu na boha? Hned ji zmraz!"
Boreás nad tím uvažoval. Jason zasunul ruku do kapsy
a připravil se vytáhnout zlatou minci. Pokud se to pokazí, bude
muset jednat rychle.
Ten pohyb Boreáse upoutal. „Co to máš na předloktí, polo-
bůžku?"
Jason si neuvědomil, že se mu vyhrnul rukáv a odhalil okraj
cejchu na ruce. Neochotně ukázal Boreásovi své znaky.
Bůh vykulil oči. Chioné přímo zasyčela a couvla.
Pak Boreás udělal něco nečekaného. Rozchechtal se tak
hlasitě, až se ze stropu utrhl jeden rampouch a zhroutil se ved
le jeho trůnu. Bohova postava začala blikat. Vousy zmizely.
Vyrostl, zeštíhlel a šaty se mu proměnily na římskou tógu, fia
lově lemovanou. Na hlavě mu seděl věnec zmrzlého vavřínu
a u boku visel gladius, římský meč, jako měl Jason.
„Aquilone," hlesl Jason, i když netušil, odkud zná jméno
toho římského boha.
Bůh pokývl. „V této podobě mě poznáváš lépe, že? A přesto
tvrdíš, žes přišel z Tábora polokrevných?"
Jason přešlápl. „H m ... ano, Vaše Veličenstvo."
„A poslala tě tam H éra...“ Oči zimního boha pobaveně tan
čily. „Teď to chápu. Páni, ta ale hraje nebezpečnou hru. Smě
lou, ale nebezpečnou! Není divu, že je Olymp zavřený. Musí se
třást před tím rizikem, do kterého se pustila.11
„Jasone,“ zeptala se Piper nervózně, „proč Boreás změnil po
dobu? Ta tóga, ten věnec. Co se to děje?“
„Je to jeho římská podoba,” odpověděl Jason. „Ale co se
děje - to já nevím.“
Bůh se zasmál. „N e, to věřím, že nevíš. Tohle sledovat bude
velká legrace.11
„Znam ená to, že nás necháte jít?“ zeptala se Piper.
„M á drahá,11 obrátil se k ní Boreás, „není důvod, proč bych
vás měl zabíjet. Pokud Héřin plán ztroskotá, což se podle mě
stane, roztrháte se navzájem na kusy. Aiolos už si s polobohy
nebude muset dělat hlavu.11
Jasonovi připadalo, že na krku zase cítí chladné prsty
Chioné, ale nebyla to ona - jen pocit, že Boreás má pravdu.
Ten pocit něčeho špatného, který Jasona trápil od příchodu
do Tábora polokrevných, ta Cheirónova poznám ka, že jeho
příchod znamená potíž - Boreás věděl, co to znamená.
„Asi nám to nemůžete vysvětlit?11 zadoufal.
„N a to zapomeň! Nepřísluší mi zasahovat do Héřina plá
nu. Není divu, že ti sebrala pam ěť.11 Boreás se zasm ál, zřej
mě se ještě pořád bavil představou, jak se polobohové navzá
jem trhají na kusy. „Víš, mám pověst vstřícného boha větru.
N a rozdíl od mých bratří se o mně ví, že se zam ilovávám
do smrtelníků. M í synové Zétés a Kalaís byli původně polo
bohové
„To vysvětluje, proč jsou to takoví idioti," zavrčela Chioné.
„Nech toho!“ vyštěkl na ni Zétés. „Jenom proto, že ses na
rodila jako plnokrevná bohyně
„Zmrzněte, vy dva,“ nařídil jim Boreás. To slovo tady zřej
mě mělo velkou váhu, protože sourozenci ztuhli jako sloupy.
„Takže, jak říkám, mám dobrou pověst, ale stává se zřídka, že
by Boreás sehrál nějakou důležitou roli v záležitostech bohů.
Dřepím si tu ve svém paláci na kraji civilizace a málokdy si uži-
ju nějakou zábavu. Dokonce i ten blázen Notos, jižní vítr, si
dopřává jarní volno v Cancúnu. Co mám já? Zimní festival
s nahými Québečany, kteří se válejí ve sněhu!"
„Já mám ten zimní festival rád," ozval se Zétés.
„Jde mi o to,“ vyštěkl Boreás, „že mám ted příležitost něco
ovlivnit. O, ano, nechám vás jít na tu výpravu. Své bouřkové
duchy najdete ve větrném městě, kde jinde. V Chicagu
„Otče!" zaprotestovala Chioné.
Boreás si dcery nevšímal. „Pokud chytíte ty vichry, možná
získáte bezpečný přístup na Aiolův dvůr. A jestli nějakým zá
zrakem uspějete, určitě mu řekněte, že jste je zajali na můj roz
kaz."
„D obře, jistě," sliboval Jason. „Takže v Chicagu najdeme tu
ženu, která ovládá vítr? To ona chytila Héru?“
„Ale, ale." Boreás se zašklebil. „To jsou dvě různé otázky, synu
upitera.
Jupitera, všiml si Jason. Předtím mě nazýval synem Dia.
„Tu, která ovládá vítr," pokračoval Boreás, „ano, tu najdete
v Chicagu. Ale ta je jenom služebnice - služebnice, která vás
nejspíš zničí. Pokud nad ní zvítězíte a získáte vichry, pak mů
žete za Aiolem. Jen on ví o všech větrech na zemi. Všechna
tajemství se nakonec dostanou do jeho pevnosti. Jestli vám ně
kdo může říct, kde je Héra uvězněna, pak je to Aiolos. A po
kud jde o to, s kým se setkáte, až konečně najdete Héřino
vězení - popravdě, kdybych vám to řekl, prosili byste mě,
abych vás radši nechal zmrznout."
„O tč e n a m ítla Chioné, „nemůžeš je jen tak nechat
„M ůžu si dělat, co chci,“ přerušil ji a hlas mu ztvrdl. „Jsem
tady pořád pánem, nebo ne?“
Podle toho, jak Boreás zlostně hleděl na dceru, bylo jasné,
že mezi sebou mají nějaké spory. Oči Chioné se vztekle za
bleskly, ale zaťala zuby. „Jak si přeješ, otče.“
„A ted jděte, polobohové," rozkázal Boreás, „než si to roz
myslím. Zétési, vyprovoď je bezpečně ven.“
Všichni se uklonili a bůh severního větru se rozplynul
na mlhu.
Ve vstupní hale na ně čekal Kal a Leo. Leo vypadal prochladlý,
ale nezraněný. Dokonce se očistil a zdálo se, že má vyprané
šaty, jako by využil hotelovou službu. Drak Festus byl zpátky
ve své normální podobě, ofukoval si ohněm šupiny, aby ne-
zmrzl.
Když je Chioné vedla ze schodů, všiml si Jason, že ji Leo
sleduje a přihlazuje si vlasy. A jéje, pomyslel si Jason. Zapsal si
za uši, aby Lea před tou bohyní sněhu varoval. Do takové oso
by by se člověk zamilovat neměl.
N a posledním schodu se Chioné obrátila k Piper. „Mého
otce jsi ošálila, děvče. Ale mě ne. Ještě jsme spolu neskonči
ly. A tebe, Jasone Gracei, brzy uvidím jako sochu v trůnním
sále."
„Boreás má pravdu," odsekl Jason. „Jsi rozmazlené děcko.
Prohlédl jsem tě, ledová princezno."
Oči Chioné se rozpálily doběla. Pro jednou vypadala, že jí
došla slova. Vyrazila zpátky po schodech nahoru. V půli cesty
se proměnila ve vánici a zmizela.
„Dej si bacha," varoval ho Zétés. „Ta nikdy nezapomene
na žádnou urážku."
Kal souhlasně zabručel. „Z lá ségra.“
„Je to bohyně sněhu," zasmál se Jason. „C o udělá, bude
po nás házet sněhové koule?" Ale už když to říkal, tušil, že
Chioné dokáže mnohem horší věci.
Leo se tvářil zničeně. „C o se tam nahoře stalo? Rozčilili
jste ji? Zlobí se i na mě? Lidi, chtěl jsem ji pozvat na školní
ples!"
„Vysvětlíme ti to p a k slíb ila mu Piper, ale když se podívala
na Jasona, poznal na ní, že čeká, že to vysvětlí on.
Co se doopravdy stalo tam nahoře? Jason si nebyl jistý Bo
reás se proměnil na Aquilona, svou římskou podobu, jako by
v něm Jason probudil schizofrenii.
Boha zřejmě pobavila představa, že Jasona poslali do Tábo
ra polokrevných, ale Boreás alias Aquilon je nenechal jít z las
kavosti. V očích mu tančilo kruté vzrušení, jako by si zrovna
vsadil v psích zápasech.
Roztrháte se navzájem na kusy, prohlásil s potěšením. Aiolos
už si spolobohy nebude muset dělat hlavu.
Jason uhnul před pohledem Piper a snažil se nedat najevo,
jak je vysílený. „Jasně," přisvědčil, „vysvětlíme ti to pak."
„Dej si pozor, krasavice," ozval se Zétés. „Vichry odsud do
Chicaga jsou mrzuté. A probouzí se hrom ada dalších zlých vě
cí. Je mi líto, že tu nezůstanete. Byla by z tebe krásná ledová
socha a já bych se v tobě mohl zhlížet."
„Díky," odbyla ho Piper. „Ale to si dřív zahraju hokej tady
s Kalem."
„Hokej?" Kalovi zasvítily oči.
„Vtip," vysvětlila mu Piper. „A ti bouřkoví duchové nejsou
náš největší problém, že ne?"
„To jistě ne," potvrdil Zétés. „Je to něco jiného. Horšího."
„Horší," opakoval Kal.
„C o kdybyste mi to řekli?" Piper jim věnovala úsměv.
Tentokrát kouzlo nezařungovalo. Bratři s purpurovými kří
dly zavrtěli hlavami. Dveře hangáru se otevřely do mrazivé
hvězdnaté noci a drak Festus zadusal, dychtivý letět.
„Zeptejte se Aiola, co je horší," prohlásil Zétés temně. „On
to ví. Hodně štěstí."
Znělo to málem, jako by mu nebylo jedno, co se s nimi
stane, i když ještě před chvilkou chtěl Piper proměnit v ledo
vou sochu.
Kal poplácal Lea po rameni. „Nenech se zničit," vypravil ze
sebe, což byla zřejmě nejdelší věta v jeho životě. „Příště - hokej.
Pizza."
„Pojďte, lidi." Jason vyhlédl do tmy. Těšil se, až zmizí z toho
chladného podkroví, ale měl pocit, že pohostinnější místo ně
jakou dobu nenajdou. „Poletíme do Chicaga a zkusíme se ne
nechat zničit."