Jak dál?
Po miliardy let probíhá evoluce. Podotýkám, že v čase přemýšlíme jen my, ne Bůh. Tvůrce vytvořil pro nás překrásné, jedinečné místo ve vesmíru. Člověka k tomu nepotřeboval, evoluce probíhala nezávisle na nás. Teď už to je i na nás! Nám, kteří jsme vyšli z rukou Tvůrce jako křehké nádoby z rukou hrnčíře, nám dal velikou moc s důvěrou, že jeho dílo nepokazíme. Vychází nám vstříc jak vůbec nejvíc může: Izraelité si přáli vidět svého Boha, On jim ve svém Synu dal sám sebe. Apoštol Filip při poslední večeři chce od Ježíše: „Pane, ukaž nám Otce" a Ježíš odpovídá: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně (Jan 14,8-14). Proměňuje chléb a víno ve své Tělo a dává nám sám sebe za pokrm a nadto slibuje učedníkům, že jim zanechá svého Ducha (Jan 14,15-31)."Požádám Otce a On vám dá jiného Přímluvce, aby s vámi byl na věky - Ducha pravdy. Ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. Já a Otec jedno jsme".
Jde až na samé dno opuštěnosti, když umírá na kříži a ze samé smrti učiní místo naděje. Vzkříšením do jiné roviny života. Přijetím své smrti nám dává život- jak zvláštní paradox!
Než odešel k Otci, stýkal se se svými učedníky, snídá s nimi např. u Genezaretského jezera (Jan 21,1-14), a Petrovi odevzdává svou moc.
Čtyřicátý den od nich odchází, ne aby se vzdálil, ale aby mohl s každým z nás zůstávat. Vstupuje do lidského srdce. Zjevilo se to, co tu bylo pořád, Boží život, Duch svatý. Svátek Nanebevstoupení se slaví 21. května.
Seslání Ducha svatého se stalo tak, jak líčí Skutky apoštolů 2,1- 13. Za hukotu větru se objevil nad každým s apoštolů oheň, z bázlivých učedníků, kteří se schovávají před Židy, se stávají neohrožení hlasatelé Ježíšova učení, které časem prostoupí celý svět.
Také dnes Duch Boží ke každému promlouvá. Někdy jsou to určitá znamení, které většinou vidíme jako "zvláštní náhody", někdy mluví k našemu srdci jako "tichý vánek". Buďme všímaví a nenechme tento tichý hlas přehlušit šumem v éteru. Promlouvá k nám také událostmi v našem životě, které s námi někdy dokáží pořádně zacloumat. Třeba nemoc či pandemie!
Když se modlíme "Otče, buď vůle Tvá, není to nic jiného, než abychom ve své pýše, že jsme pány světa, nezneužili své svobody. Zákony, a přírodní Boží zákony se podmiňují. Pokud žijeme správně podle Božích zákonů, ani přírodní zákony nebudou narušeny. Ale i opak je pravdou. Co je nám platné, když společnost bohatne, když nechceme přijmout ani jednoho sirotka!
Proto je teď tak důležité, aby mezi námi převážila vlna solidarity, přátelství, péče a lásky nad pýchou a sobectvím. Jak dál? Jak dál, až se uzdravíme a začneme znovu stavět zdravé vztahy. Vývoj bude pokračovat, jestliže se poučíme z chyb. Nezapomeňme na své kořeny: Žalm 127: "Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé". Náš život není domem bez Pána. Tím Pánem, skutečným pánem našeho života je Ježíš Kristus. On je úhelným kamenem, kvádrem nárožním, který když stavitelé zavrhnou, dům se zřítí (Mat. 7,24-27).
Na konec bych rád připomněl vašeho moudrého Jana Wericha: chytré horákyni dává otázku, "co se lidem nejvíc vyplatí?"- chytrá odpověď "když jeden druhému pomáhá". A když jsme u těch pohádek, vzpomeňme si, že v mnoha těch klasických - se nakonec veškeré bohatství, zlato a drahé kamení mění v hromádku písku.
Ještě připomínám, že Slavnost Seslání Ducha svatého bude 31. května, to je poslední den mariánského měsíce Máje.
Přeji krásnou a požehnanou dobu a hodně zdraví, klidu a pohody, P. Stanislaw Sikora
