Problémem Oregonu nejsou drogy! Je to socialistická politická kultura
[Vyšlo na Mises.org dne 16. ledna 2024. Autor Mark Thornton]
Málokdo ví, že stát Oregon dekriminalizoval všechny drogy skrze hlasování. Noviny „Wall Street Journal“ nedávno zveřejnily tento článek: „Oregon dekriminalizoval tvrdé drogy: nefunguje to.“ Otázkou zde je, proč to nefunguje? V roce 2020 stát Oregon dekriminalizoval všechny drogy včetně tvrdých drog jako je heroin, pervitin, který si můžete připomenout jako klíčovou věc v hitu seriálu „Breaking Bad“ a fentanyl, velmi nebezpečný syntetický opiát. Fentanyl je dalším opravdovým příkladem nejnovějšího náhradního produktu války proti drogám.
Před dekriminalizací, pokud jste byli chyceni při tom, když jste měli jednu z těchto drog, byly jste zatčeni za její držení. Stát Oregon byl také vepředu, co se týká legalizace marihuany pro lékařské účely v roce 1998 a rekreační použití v roce 2014. Podle nového zákona o dekriminalizaci dostanete poukaz, malou pokutu a telefonní číslo pro pomoc při získání odvykacích služeb. To pro narkomany nepředstavuje žádné odstrašení a v zásadě jen plýtvá časem policie. Ve skutečnosti se užívání drog stává mnohem více viditelným. To je špatné pro obchod a komunity. Velmi málo lidí využije výhod odvykací služby, kterou vláda státu učinila dostupnou.
Policie na začátku vydala více než šest tisíc poukazů, ale jen 92 lidí se obtěžovalo zavolat a mluvit s někým o tom jak se dostat na odvykání. Pokud jste nezavolali, předpokládala se pokuta 100 dolarů. Ale ani ta nebyla vynucována. Policii to stojí víc, než aby našla pachatele, a bezdomovci závislí na drogách bývají v placení takových pokut liknaví. Také stále dokola opakují, „Prosím vezměte mě na odvykání.“ Zatčení pro všechny přečiny spojené s drogami pokleslo významně z 11 tisíc v tomto státe na 4 tisíce. Nepřekvapivě výsledky změřené v nemocnicích jsou špatné. Fatální předávkování vzrostlo o 23 %. Předávkování, které neústí ve smrt ve městě Eugene (asi 175 tisíc obyvatel) narostlo o více jak 100 %.
Moje vlastní práce poukazuje na ten fakt, že prohibice vede k „tvrdším“ nebo opojnějším drogám a nebezpečnějšímu typu drog, většina z nich není komerčně vyráběná, ale jsou vyrobeny a distribuovány na černém trhu nebo za nelegálních podmínek. Takové drogy mají nízkou kvalitu a bezpečnost a větší opojnost a toxicitu a jsou tak škodlivější a smrtelnější než komerčně vyráběné a distribuované výrobky. Dekriminalizace drog neučinila s tímto problémem nic [tedy netýkala se výroby drog, pozn. překladatele].
Co dekriminalizace drog udělala je to, že dovolila narkomanům konzumovat bez zákonných trestů. Jako výsledek tohoto bychom měli očekávat větší spotřebu a spotřeba by se měla stát více veřejnou a méně utajenou. Nepřekvapivě se tedy narkomani bez doma objevují více na veřejných místech, došlo zde k nárůstu lelkování, přespávání na lavičkách v parku a před obchody. Rozhazování všech druhů odpadků je obtěžující, lidé se proplétají ulicemi a běžně k vidění jsou narkomani chodící okolo jako zombie.
Viditelný problém veřejného užívání drog a jeho externality jsou sociálním problémem, není problémem „svobodné společnosti.“ Zákaz užívání drog na veřejnosti a na soukromém vlastnictví není antilibertariánským počinem. Pokud je to můj dům, já činím rozhodnutí o tom, kdo a jak může konzumovat na mém majetku. Je to moje místo byznysu, já rozhoduji kdo a co se konzumuje na mém majetku. A v mém městě jsou to voliči a občané, kteří ustavují tyto pravidla a vynucují je. A to je důvod proč to takhle dopadlo ve státě Oregon. Zde stát a města podporují problém bezdomovců a práva narkomanů a bezdomovců nad právy dobrých občanů. Někteří lidé si stěžovali, že lidé bez domova mají více práva než daňoví poplatníci.
To není problém vztahující se k problému prohibice, ale spíše pramení ze socialistického nastavení mysli oregonských voličů. Selhání „politiky“ veřejného prostoru, ve skutečnosti jde o efekt toho, že se dají bokem instituce svobodné společnosti, jako je soukromé vlastnictví, které by mělo očistit tyto další veřejné aspekty užívání drog. Nepřekvapivě jsou zde nyní snahy o opětovnou kriminalizaci těchto drog. Jedna majitelka knihkupectví a zapřisáhlá komunista, která se sama přiznala k Deadheadům (ke skupině fanoušků hudební skupiny Grateful Dead; blíže viz ZDE), hlasovala pro toto opatření na dekriminalizaci drog. Myslela si, že věci budou jiné, a teď si ona a jiní myslí, že „laboratoř demokracie“ je zklamala.
V zásadě toto hlasování za dekriminalizaci tvrdých drog odhalilo ideologické problémy ve státě Oregon. V Oregonu nedekriminalizovali tvrdé drogy, protože jsou libertariány, klasickými liberály nebo jsou protivládní. Udělali to proto, že jejich ideologické nastavení mysli se opírá velmi o socialisty a komunisty a obecně jiné formy etatismu.
Jeden z nevyhnutelných problémů, který zde kvůli národní prohibici na drogy mají, jsem popsal v článku nazvaném „Welcome to Needle Park“. Pokud legalizujete drogy v malé, izolované oblasti obklopené velkou oblastí, kde je jsou drogy pořád nelegální, budete do této oblasti přitahovat konzumenty drog. Můžete si lehce představit, že narkomani v Seattlu a San Franciscu, přinejmenším část z nich, se může přemístit do Portlandu [největší město státu Oregon, pozn. překladatele], aby zde konzumovaly drogy podle svého volby anebo návyku. Pokud je policii zakázáno stíhat narkomany pro jejich „problémové chování“, potom jich bude přitahováno ještě více.
Řešením v Oregonu není nová kriminalizace drog, ale spíše to, aby společnost uplatnila svoji vůli. A když říkám společnost, mluvím o nexu soukromého vlastnictví. Majitelé musí [musí jim to býti dovoleno, pozn. překladatele] vykonávat vůli ve svých domech, svých obchodech a jako voliči na veřejných místech. To je něco, co musí býti platné také pro veřejný sektor, protože to je to v čem tento problém spočívá a veřejný sektor musí stanovit pravidla pro veřejné vlastnictví anebo ještě lépe, měli by privatizovat nebo prodat veřejné vlastnictví tak, že bude kontrolováno soukromými vlastníky.