Sportovně společenský klub Dolní Lomná

Tatry 2021

V pátek 10. září jsme opět po roce vyrazili směr Tatry. Ve zdecimované sestavě (neboť nám po minulo týdenním absolvování závodu „Beskydská 7“, odpadli ze zdravotních důvodů parťáci z Petřvaldu) jsme v 5:00 vyrazili od bývalé klubovny Mánes. Sestavu jsme vhodně doplnili mladou krví v podobě Vojty a Filipa.

Jelikož mělo být celý víkend pěkné počasí, tak jsme letošní Tatry naplánovali poněkud náročnější. V pátek nás čekala túra v Západních Tatrách: Plačlive – Tri kopy – Hrubá kopa – Baníkov – Príslop.

V 7:30 jsme z parkoviště vyrazili směr Žiarská chata, kde jsme dorazili za slabou hodinku. Odtud jsme se vydali na asi hodinu a půl dlouhou cestu kosodřevinou na sedlo pod Homolkou. Tam jsme narazili na sviští rodinku, která, zjevně zvyklá na přítomnost lidí, zapózovala našim foťákům. Odtud už cesta stoupala strmě nahoru až k vrcholu Plačlivé. Odtud jsme museli sestoupit do kopského sedla a opět vystoupat nahoru na Tri kopy. Tady jsme si to konečně začali užívat, neboť nás čekala hodinu a půl trvající vrcholovka až na Príslop. Já s Pavlem jsme si to ještě „zpříjemnili“ odskočením na nedaleký vrchol Pachoľa, který vlastně až tak nedaleký nebyl, protože jsme ztratili více jak hodinu. Z Príslopu už nás čekalo nekonečné klesání k Žiarské chatě zpříjemněné krásným pohledem na Šerafiový vodopád. Cestu na parkoviště jsme urychlili zapůjčením koloběžek. Až kolem šesté jsme dorazili do našeho víkendového azylu ve vile Somani.

V sobotu nás v 6:00 ochotný pán domácí zavezl autem do Starého Smokovce, odkud jsme vyrazili na Hrebienok a dál Na Téryho chatu a pak k cíli dnešního dne - Priečnemu sedlu. Na Hrebienok jsme došli souběžně se zubačkou z níž se vyvalily davy lidí. Naše tempo však bylo celkem rychlé a tak lidi, kterým se podařilo vysednout před námi, jsme stejně postupem času předběhli. Na Téryho chatu jsme tak dorazili ještě před devátou. Po nezbytné svačině jsme se vydali vstříc asi nejnáročnější povolené trase ve Vysokých Tatrách. Asi před měsícem zde Klub Slovenských turistů postavil první via ferratu v Tatrách o obtížnosti AB. Shodli jsme se na tom, že zcela zbytečně. Stará cesta jištěná řetězy a kramlemi je zcela dostačující, ferrata spíše přitahuje lidi, kteří by tam za normálních okolností asi ani nešli. Přes Priečné sedlo jsme opustili Malou a vstoupili do Velké Stuďené doliny, ve které jsme asi po dvou hodinách došli k Zbojnické chatě. Po dalším občerstvení jsme vyrazili dolů do Starého Smokovce na vlak. Cestu zpět jsem si s Filipem a Vojtou nechtěně zpříjemnil tím, že jsme sešli z chodníku a provedli jsme sestup asi 400 výškových metrů kameno-lavinovým svahem. Jak kluci říkali: „lepší než Priečné sedlo!“

Při plánování trasy na neděli jsme se nemohli dohodnout a tak jsme plánovali skoro do 03:30. Nakonec padla volba na kopec Havran ve Velké Fatře.

Po snídani jsme kolem desáté vyrazili na cestu domů a cestou jsme vystoupili na již zmíněný kopec. Kopec se nachází v okolí obcí Libochňa a Svošov, na které je z něj nádherný výhled. Celý vrchol kopce je vlastně skála a kopec tvoří velkou dominantu krajiny. Výstup byl celkem pohodový, i když jsme na trase dvou kilometrů překonali nadmořskou výšku 450 metrů. A to bylo zakončení dalšího nádherného Tatranského víkendu.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a hlavně Majitelům vily Somani, která se už opravdu stává našim Tatranským domovem.

Za SSK Marian Martynek

Zpět