O magickém třítrojkovém datumu, 3.3.2013, jsem se probudil do slunečního mrazivého dne, a tak jsem se rozhodl, že si udělám výlet a pokusím se odhalit další poselství – tentokrát v Českých Budějovicích. Vypravil jsem se tedy do jihočeské metropole, a přestože jsem si vůbec nebyl jistý úspěchem, tak mi sluníčko zvedalo dobrou náladu.

 

 

     Ve vlaku jsem si zamyšleně počítal datum tohoto dne podle mého magického trojúhelníku. Spousta trojek mi prozrazovala velkou tvůrčí energii, kdy po správném sečtení vyjdou dvě šestky, které v tomto dni vytvářejí rovnováhu lásky mezi mužskou a ženskou energií v uvedeném trojúhelníku. Stejně tak i Slunce přináší tvořivou jarní sílu a veští tak blízký příchod Jara, tím přináší zvovuzrození přírody. Otázkou pouze zůstává, zda mi tato sluneční energie pomůže odhalit skryté tajemství „bludného kamene“ anebo jen v tomto městě myšlenkově zabloudím.

 

 

     Z nádraží jsem se nejprve vypravil ke staré lokomotivě. Jenomže jsem již bohužel našel jen pár starých kolejí a po mašině jakoby se zaprášilo. Trochu smutně jsem se vydal dál a říkal si, že hledání podivně začíná, ale to jsem ještě netušil, že zmizelý symbol města přece jenom bude „klíčem“ k bráně nového poselství, až se sem opět k večeru navrátím.

 

 

     Přešel jsem hlavní obchodní Lannovu třídu, na jejímž konci jsem se zastavil před sousoším spěchajících úředníků a úřednic, jak s vážnými tvářemi, aktovkami a úhledně nažehlených šatech spěchají za svým zaměstnáním, které jim přináší jistotu, práci, peníze, úspěch či kariéru, ale nic víc. Sice jejich práce je také důležitá, ale zároveň vím, že jim štěstí, lásku a univerzální moudrost nepřinese, protože tu je potřeba hledat někde úplně jinde než třeba v kanceláři. Tento způsob života je symbolizován pouze druhou hvězdičkou nad hlavou Jana Nepomuckého, ale nesmí se zapomenout, že jich musí být celkem pět. Avšak i současné moderní symboly nám mohou ukázat správný směr v životě. Vydal jsem se tedy opačným směrem, odkud přicházeli, nikoliv tam, kam pospíchali.

 

 

     Vstoupil jsem do historického centra města, obešel katedrálu Svatého Mikuláše a zadíval se na její vrchol, kde se nacházel pětiramenný kříž a okolo něj sedělo pár holubů. Říkal jsem si, jestli mi nepřinesli nějakou důležitou zprávu, která by mohla být důležitá při pátrání. Na to jsem si vzpomněl na jednu známou pohádku. Vždyť přece i podle C.G.Junga jsou pohádky univerzální řečí naší duše, a proto nás mohou inspirovat i v běžném životě. Holoubci pomohli přebírat „hrách od čočky“, a proto i symboly kolem nás je potřeba trpělivě hledat, přebírat a spojovat. I když toto přebírání je dlouhý vývojový proces, tak pokud se poskládají jednotlivé linie, tak vytvoří neviditelnou nit a mohou člověka dovést k cíli, o němž doposud nikdo neví. Opět je tu však otázka, zda se mi podaří českobudějovické symboly do večera přebrat a dát jim určitý „řád“.

 

     Na Černou věž jsem se bohužel nedostal, protože ještě nezačala turistická sezóna. I když by se zrovna naskýtala pěkná viditelnost díky slunečně mrazivému počasí. Jenomže se asi ještě dlouho bude přihlížet na předepsané předpisy, než přihlížet k přírodním zákonům. Avšak tak moc mi to zase nevadilo, protože existují i jiné magické metody, jak si získat nadhled z ptačí perspektivy – třeba díky místním holoubkům. S těmito myšlenkami jsem vstoupil na obrovský pravidelný prostor – na náměstí Přemysla Otakara II. – král železný a zlatý, v jehož jméně se ukrývají dva kovy:

 

 

     Zlato dokáže odolávat vlivům počasí. Jeho zář vydrží věčně, a proto je od nepaměti symbolem nesmrtelnosti.

 

     Železo je jeho opakem – tedy smrtelnosti, protože pokud se dostane do styku s vodou, pak zhasne a časem se rozpadne.

 

     No, uvidíme, jestli mi tyto indicie pomohou objevit něco železného a zlatého. Odebral jsem se do samého středu náměstí k Samsonově kašně, u níž leží tajemný bludný kámen, na němž je vyryt malý křížek. Toto znamení však nesymbolizuje víru, ale poukazuje na čtyři strany, kterými se poutník může vydat, aby dorazil ke svému cíli. Jenomže se musí rozhodnout srdcem (střed křížku), aby nezabloudil a našel svou cestu. Uvědomil jsem si, že pokud se spojí všechny čtyři hroty křížku, tak vznikne malý čtvereček. Když v tom jsem si uvědomil, že stojím uprostřed velkého čtverce o rozloze 133 x 133 metrů. A opět se zde objevily trojky jako o dnešním magickém datumu. Následně jsem si všiml, že oněch čtverců je zde mnohem více, dlažba celého náměstí vytváří další menší čtverce. Dokonce i Černá věž a radniční věže mají půdorys čtverců. Tím jsem získal kromě symbolu čtverce ještě číslovku čtyři.

 

     Čtverec symbolizuje stabilitu, pocit jistoty a smysl pro pořádek – a to nejen ve fyzickém světě, ale i v duši, jak si vysvětlíme později.

 

     Čtyřka stabilizuje, upevňuje a udržuje – zkrátka přináší do přírody i života určitý řád – například pomocí čtyř ročních obdobích.

 

     Čtyřka se na náměstí také hojně objevuje. Stačí se jen podívat na Samsonovu kašnu, kterou podpírají čtyři nejsilnější muži (Atlanti) a zdobí ji čtyři kamenné vázi. Na radnici si pak můžeme všimnout čtyř soch vodních chrličů v podobě dračích hlav a na její střeše čtyř soch symbolizující nejdůležitější ctnosti, které jedině dohromady mohou přinést stabilitu ve městě i světě. Jsou to: Opatrnost, Moudrost, Spravedlnost a Statečnost. Jedna bez druhé nemůže existovat. Ve Slunci se zablýskal zlatý meč bohyně Spravedlnosti, spolu se dvěmi zlatými vlaječkami pětilistých růží na menších věžích a na hlavní věži zářil zlatý lev. To je to „zlato“ krále Přemysla Otakara II., ale teď ještě zbývá najít něco „železného“. Tedy pokud se to ještě nerozpadlo. Všiml jsem si ještě dvou obrazů, na nichž byli dva muži. Jeden držící meč v ohni a druhý zase tajemný svitek. A nakonec pamětní deska s iniciály TGM mi připomněla, že se ještě jiný den budu muset přemístit do města „všech králů“, ale to už bude zase jiné poselství.

 

     Na náměstí mě ještě zaujal znak města se dvěma rytíři, kteří znamenají fyzickou ochranu města a chrání anděla (duši), což naopak značí duchovní sílu. Podíval jsem se na radniční hodiny, ukazovaly za deset minut půl jedenácté – velká ručička mířila na čtyřku  a velká na desítku. Byly tak v protikladu mezi stabilitou (4) a změnou (10). Objevila se mi však otázka, zda se stabilita a změna dá spojit. Ovšem těch otázek a nezodpovězených odpovědí jsem měl v tuto dobu spoustu. Sice jsem věděl, kam to všechno směřuje, ale stále jsem netušil, co tu dělá Samson? V čem tkví tajemství jeho neobvyklé síly? A kde najít něco železného? Musel jsem tedy opustit náměstí, vydat se hlouběji do ulic a hledat klidné místo, kde bych si mohl srovnat myšlenky. Když jsem opouštěl náměstí, tak jsem si všiml bílé sovy a včely, což mi neustále připomíná, že nalezení moudrosti vyžaduje pracovitost a pilné snažení.

 

      Vydal jsem se na jih k řece Malši, přešel most a vydal se na západ k jejímu soutoku s Vltavou. Zarazil jsem se však u sochy Jana Nepomuckého, protože zde bylo něco neobvyklého. Chybělo mu pět hvězdiček a byl zobrazen s andělem – se svým duchovním průvodcem ještě předtím, než se stal významným světcem. Otočil jsem se na druhou stranu a uviděl zlatý kříž a s ním v pozadí moderní budovy. V tom mi přišly na mysl dvě písmenka alfa a omega, která značí počátek a konec. On to byl člověk konce Starověku a záčátku Středověku, přičemž jsem si uvědomil, že by bylo možné spojit staré i nové symboly a k tomu je zakomponovat se symbolikou přírody, což by mohlo přinést rovnováhu.

 

 

       Došel jsem až na soutok Malše a Vltavy, kde stála moderní hvězdárna. Byla sice zavřená, ale aspoň pomocí plákátů jsem mohl nahlédnout do Vesmíru a prohlédnout si vzdálené Galaxie. Zaujala mě hlavně ta, co vypadala jako modré „boží oko“, které na nás hledí. Začal jsem přemýšlet o hvězdách a vesmírných zákonech.

      Hvězdy osvětlují noc jako majáky a tím nám mohou ukázat životní cíl ukrývající se v temnotě, abychom nenarazily na ostré útesy. Akorát těch pět hvězd bylo pohaslých a tak mi nezbývalo než důvěřovat té naší jediné a nejbližší, která nás někam vede.

 

      Když v tom jsem si vzpomněl na dvě zářivé hvězdy (astro), které utvářely svět a k nim se chodily radit i mnozí moudří vladaři, nejen lidé nejprostší. Byla to astrologie a astronomie. Věděl jsem, že jsou odlišné jako zlato a železo, ale zároveň jedna bez druhé nemůže existovat.

 

     LOGOS znamená vědu (astrologii), která pomocí logiky dokáže rozumovým vnímáním vysvětlit přírodní zákonitosti našeho světa.

 

     NOMOS znamená zákon, což znamená, že astronomie umí přírodní zákony přenést  do reálnějšího vnímání a porozumět vzdálenějším jevům.

 

     Obě jsou však jako nerozlučné kamarádky, které na sebe i tak trochu žárlí – jedna zářivý lesk a druhá zase větší praktičnost. Ovšem pokud by se daly spojit dohromady, pak by vznikla věda: „astrologonomie“. Dalo by se to tedy přeložit jako věda o „hvězdných logických zákonech, jejíž podstatou je příroda“. Jenomže vytvořit takovouhle filozofii bude vyžadovat spoustu času a spolupráci více lidí jako když před mnoha tisíci lety vznikala čínská Kniha Proměn. Alespoň jsem našel námět k dalšímu přemýšlení, badání, a vykročil jsem dál.

 

 

     Krátce na to jsem se zastavil u „mrtvého stromu“, který mi prozradil, že den smrti bude zároveň dnem zrození – a o tom přece jaro je. Cestou do stromovky jsem se zastavil u malého domečku – muzea Koněspřežky, v němž jsou opět ukryty dva symboly – kůň a železnice, což znamená „cestu, která přinesla pokrok a rozvoj“. Teď už jsem se opět opravdu vydal do předjarní přírody, kde jsem potřeboval zklidnit své myšlenky a nabrat sílu pro cíl mojí cesty. Sluníčko vítězilo nad mrazem, ve stínu stromů ležely poslední zbytky sněhu a stromořadí bříz prozrazovalo, že najdu „bránu do města“. I když se na městském erbu vůbec nenachází.

 

 

     Navrátil jsem se z přírody opět do civilizace. Ovšem s tím rozdílem, že jsem do města nyní vstoupoval ze západu, což byl opačný směr než ráno ze strany „vycházejícího slunce“. Když v tom jsem pochopil, proč se na českobudějovickém znaku nenachází žádná brána a proč tedy pomocí hradeb erb působí, tak pevným stabilním dojmem. Díváme-li se na erb, tak vidíme západní část města, jejíž obloha tak dostala podobu večerních červánků (červené pozadí za věžemi). Hradby pak vytvářejí obchodní část města přinášející stabilitu. Avšak i ta brána se zde ukrývá, akorát není vidět, protože je ukryta na druhé straně – skrytá očím. Zobrazuje duchovní sílu vycházející z přírody (stromovka) a ukazuje směr k bílé věži kostela Obětování Panny Marie, což je ten „anděl ochraňujícího dva rytíři“. Když v tomto okamžiku jsem uviděl něco „železného“ – starou železnou bránu – plnou tajemných symbolů. A naštěstí se stejně jako budějovické „zlato“ nerozpadlo a ještě vydrželo.

 

     Na první pohled mě na bráně upoutala kotva, která symbolizuje věrnost a jistotu partnerského vztahu, což bývá v dnešní době opravdu vzácnost. Ovšem v této kotvě se naskýtá i rada, protože bývá také ze železa, tak pokud je dlouho ve vodě, pak rezne a tím zkomírá i vztah kvůli nehybnosti. A proto by bylo vhodné občas zvednout kotvu, osušit ji vzduchem, napnout plachtu a vyplout společně o kousek dál, kde mohou opět na chvíli zakotvit. Jedině tak vztahy neztratí své kouzlo. I příliš mnoho lásky přináší vztahu „reznutí“,  a naopak příliš „vzdušných“ změn způsobuje nestabilitu. Otázkou pouze zůstává, zda tato prostá myšlenka napomůže nalézt více rovnováhy ve vztazích. Potom jsem se podíval vzhůru a na vrcholu vrat jsem uviděl kruh, v jehož středu byla růže, z níž vycházelo osm šipek ukazující osm směrů jako na kompasu, které po spojení vytvářejí pravidelný osmiúhelník, k němuž se ještě brzy vrátím (tj. o čtyři směry více než na bludném kameni – pozn. autora).

 

     Vešel jsem do kláštera a procházel se křížovou chodbou, když v tom jsem si uvědomil, že i zde duchovní trvalé hodnoty přinášející sílu k životu chátrají a rozpadají se vlivem vlhka (malby na stěnách). Je zde příliš mnoho vody a země, čím chybí oheň a vzduch. Ale kdoví, třeba se to ještě někomu pomocí pozitivní tvůrčí síly podaří zachránit – ještě je čas, i když ubývá. Země a Nebe se musí dostat do dokonalé rovnováhy, jedině tak může člověk očekávat dar od Boha a inspiraci, ale to také vyžaduje pracovat pro obojí. Před oltářem jsem zaslechl dětský pláč, který symbolizoval radostnou naději, že snad ještě není nic ztraceno. V chrámu se totiž odehrávaly křtiny symbolizující znovuzrození.

 

     Vyšel jsem z kostela a zadíval se na kamennou žábu, která prý podle pověsti až vyleze na střechu, tak „věští konec světa“. Ovšem musel jsem se nad tímto poselstvím jen trochu pousmát, i když i rosničkové předpovědi lze brát vážně. Jenomže tato žába je z kamene, a proto opravdu výš nevyleze, ale na druhou stranu jsem také trochu zvážněl. On by totiž i ten konec světa v jistém smyslu mohl opravdu nastat, pokud by totiž kostel (víra) spadl, pak by se žába mohla dostat na střechu. Jenomže pak by se nebe dostalo k zemi, čímž by zvítězily materiální hodnoty před bohem, a proto je velmi důležitá rovnováha mezi nebem a zemí. V tomto zvířátku se však může skrývat ještě jedno další poselství, které doposud nikdo neodhalil. Toto zvířátko je obojživelník, a proto může žít na suchu, zemi, vzduhu i vodě. Když v tom okamžiku jsem byl svědkem malého „zázraku“. Vzpomínáte ještě na sochu Jana Nepomuckého, kterému chyběly hvězdičky? Tak se tam zase jako zázrakem objevily. Našel jsem totiž kapličku, kde všech pět hvězdiček zářilo v paprscích sluníčka. No, a pokud nevěříte, tak až někdy pojedete do tohoto města, tak se přesvědčte.

 

     Jenomže v té žábě se ukrývalo ještě něco tajemného a zvláštního, co jsem odhalil v budějovických uličkách. Anebo snad nevěříte, že by se ošklivá ropucha mohla proměnit v krásnou „princeznu“? Tak i toto se mi stalo a přineslo další cenný ukazatel. Na měšťanských domech byly obrázky krásných svatých žen, což tedy symbolizuje proměnu žabí ošklivosti v krásu. Všechny měly dlouhé vlasy stejně jako Samson, což mu dávalo jeho ohromnou sílu. I když se zde jednalo o vnitřní sílu podvědomí, tak tento silák ženou opravdu nebyl. V čem se však skrývalo tajemství jeho ohromné síly se dozvíme hned, jak se vrátíme na náměstí Přemysla Otakara II. – krále železného a zlatého.

 

 

 

     Cestou na magické náměstí jsem si na kostele všiml okna složené ze dvou čtverců, které společně vytvářely osmiúhelník, tvořící jistotu a stabilitu. Osmička znamená právo a spravedlnost, a zároveň se stala symbolem nekonečna, překonáním smrti a tím dosažení nesmrtelnosti (zlato). Vždyť to byl hlavní cíl mnoha alchymistů proměnit obyčejný kov (železo) ve zlato – a tím dosáhnout nesmrtelnosti.

 

     To už jsem však v úvahách došel až k Samsonově kašně, která stejně jako okno má tvar osmiuhelníku – dvojitého čtverce. I ten zákon je zde na správném místě, protože Samson byl nejen silákem, ale patřil i mezi Soudce, a proto měl právo rozhodovat a posuzovat. Zadíval jsem se na bohyni Spravedlnosti a pochopil, proč má v levé ruce rovnoramenné váhy, protože je zde blíže k srdci, které je potřeba zklidnit, aby následně mohla pravou rukou zaútočit a vyslovit myšlenku či spravedlivý soud. Tohoto nemusí dosáhnout jen soudce, ale i obyčejný člověk.

 

     Jenomže tajemství Samsonovy síly poukazuje ještě na něco dalšího. Sílu mu prý dávaly jeho dlouhé vlasy a když si přimyslíme další symbol lva, pro něhož je typická mohutná hříva, pak už tajemství je už téměř odhaleno. Když mu však jeho žena Dalila jeho vlasy ostříhala, pak ztratil svoji lví odvahu a vznešenost, čímž byl jako „lev bez hřívy“. Tím ztratil svoji moc, protože ho již nepřátelé nepoznali a tím ho přemohli. A když se ještě podíváme na Samsonovy ruce, jak drží lva za tlamu, tak máme další klíč, který odemyká tajemství, což opět souvisí s bohyní Spravedlnosti. Moudrý soudce není ten, kdo umí řvát jako lev, ale ten kdo svou sílu dokáže ovládnout a klidně promluvit. Je čas mlčení i mluvení, jak jsem si vzpomněl na své noční mrazivé putování městem Písek. No, a myslím si, že už je zbytečné prozrazovat, co v Samsonově životě znamená „včela“ a „med“.

 

     Zadíval jsem se naposledy na tři radniční věže, v nichž se ukrývá ještě jedno tajemství, které prozatím raději ukryji ve svém srdci, ale má i velkou spojitost se Samsonovými „bortícími se sloupy“. Třeba se i toto tajemství jednoho dne odhalí a ukáže cestu z krizové situace stejně jako se právě tento den znovuobjevily hvězdičky Jana Nepomuckého. Pouze záleží, zda dokážeme rozpoznat pravdu v hlubokém moři a vytáhnout ji jako kotvu ze světa fantazie.

     Odebral jsem se zpátky na nádraží, cestou mrknul na menší sošku bílého Samsona i na neviditelnou lokomotivu. Přičemž jsem si pomyslel, že když i tak velký stroj zmizí, tak proč bych se také nemohl stát „neviditelným“. Když v tom jsem opět náhle zmizel a v Českých Budějovicích zůstaly pouze zářivé symboly a možná se objeví i další svitek s cenným poselstvím.