V sobotu 11. května 2013 jsem se probudil do slunečného dne, i když předpověď slibovala spíš déšť, a tak jsem počítal s „deštivým poselstvím“. Vypravil jsem se tedy do města „Králů“, vlastně „Královen“, ale proč to rozdělovat, když obojí je důležité a jedno bez druhého nemůže existovat. Hlavním symbolem bylo písmenko „G“, které se stalo klíčem k odemknutí dnešního poselství.

     Slunce prosvitovalo řídkou zlatavou mlhu a stále zůstalo otázkou, zda tajemství nezůstane ukryto za mlhavým oparem a nebudu se točit pouze v začarovaném kruhu. Když jsem se zadíval na mapu Hradce, tak jsem si uvědomil, že pátrání bude probíhat opravdu v „kruhu“. Celé staré město obklopuje silnice číslo 31, která z ptačí perspektivy vypadá jako téměř dokonalý kruh – jako prsten. Stejně jako Saturnův prstenec symbolizuje věrnou trpělivou lásku, tak budu potřebovat velký klid při hledání ztraceného kouzelného prstýnku – tedy pokud již nadobro nezmizel někde v minulosti. No, alespoň jsem měl námět a cíl.

 

 

     Přešel jsem Labe směrem k mým oblíbeným Jiráskovým sadům. Když v tom jsem uviděl „první Géčko“ na vodní elektrárně, což mi přineslo „jedničkovou energii“ při hledání. Stejně jako vodní elektrárna je zdrojem energie, tak i jednička symbolizuje sílu jako eso. Přemýšlel jsem, kolik „géček“ v Hradci najdu a jestli mi ukáží cestu k poselství. Dychtivě jsem pokračoval dál.

 

     V parku jsem si všiml „stříbrných paprsků“, které zářily mezi stromy, ač žádné Slunce nesvítilo a obloha byla zatažená šedými dešťovými mraky. Nechápal jsem, jak se zčistajasna objeví modrostříbrné paprsky. Holt příroda je mocná čarodějka, která zná spoustu kouzel, které málokdo vidí. Dokonce i dřevěnému kostelíku vdechly magičtější závoj.

 

 

 

     Vyšel jsem z parku a stanul pod hradbami, na nichž jsem spatřil „druhé géčko“. Ve dvojce už není individuální energie, ale skrývají se v ní dvě mocné síly, které po spojení protikladů (mužské a ženské) se spojí v lásku. Jak ukazuje socha krále s pohárem, který také začíná na písmenko „G“.

 

 

     Vystoupal jsem po „zpívajícím schodišti“ a došel k cihlové katedrále. A hle, když se dá cihla k cihle, tak se postaví chrám. Připomnělo mi to stavitele chrámu – tajemné Zednáře, jejichž tradičním symbolem bylo písmenko „G“ obklopené kružítkem a pravítkem (tento symbol se dá snadno nalézt v encyklopedii – třeba na Wikipedii. Znamená tajnou geometrii. Chvíli jsem přemýšlel, zda Zednáři nenapsali v Hradci nějaký vzkaz nebo jestli nechtěli ukázat cestu naší nové generaci. Jenomže jsem zatím na nic nepřišel a taky jsem nevěděl, jak bych zde při svém duchovním hledání použil tyto dva technické nástroje. A tak jsem vstoupil do katedrály, která byla sice zavřená, ale na oltáři jsem opět uviděl „stříbrné paprsky“ vycházející ze skleněných vitráží – stejné jako v parku. A k tomu se celou katedrálou rozléhala hudba varhan. Podíval jsem se vzhůru a uviděl „třetí zlaté géčko“. Trojka spojuje protiklady dvojky a sjednocuje je. Když v tom jsem si uvědomil, že toto „G“ má krásný oblý tvar jako „kruh“, jehož konec směřuje ke středu (srdci). Vypadalo jako prstýnek – kruh, jehož středem prochází prst. A jak jsem se tak díval nahoru, tak jsem si uvědomil, že ztracený prstýnek z města Královen a Králů se nejspíš bude nacházet někde hodně vysoko, aby na něj nikdo z obyčejných lidí nedosáhl.

 

     Další „G“ jsem objevil na Velkém náměstí. Jenomže lev, který ho držel vypadal nekompromisně, tvrdě a dominantně. Projevila se v něm síla čtyřky a její stability. Na jednu stranu se snažil „géčko“ chránit silou, ale na druhou stranu na něj působil příliš agresivně a podroboval si je. To je potom příčinnou neúspěchů i partnerských vztahů kvůli nevyvážené energii, čímž se pak krása a láska trojky zničí. Otázkou zůstává, zda mi pátý záchytný bod napoví víc. Jelikož se mi už přiblížil čas přednášky, tak jsem se jen letmo podíval na Mariánský sloup a na dva zlaté klíče, a potom už utíkal do Adalbertina za svými posluchači.

 

 

     Po přednášce jsem z festivalu vyrazil do Holečkových sadů, jenomže to už začalo trochu pršet. Došel jsem k soše Jana Žižky a právě zde jsem pocítil sílu čtyř živlů. Socha držela palcát (žezlo – oheň), meč (rozum – vzduch), na hrudi měla kalich (voda – srdce) a působila stabilním dojmem (země). Páska přes levé oko prozrazovala, že pokud chce člověk zvítězit (ne ve válce, ale i v životě), pak musí vidět i svým vnitřním zrakem, nejen vnějším (pravé oko). Na podstavci pod sochou se nacházelo již „páté géčko“ nad hlavou lva, které prozrazuje, že aby pětka překonala krizi čtyřky, pak srdce musí být povýšeno nad rozum směrem k nebi (bojovat i pro vyšší cíle, ne jen pro vlastní). Jedině tak se dají partnerské vztahy zachránit. Chce to jen hravost a tvořivost čísla pět.

      Vystoupal jsem ke kostelu Jana Nepomuckého, který byl ovšem zavřený. I když mi to ani nevadilo, protože těch pět hvězd už jsem našel dole u Žižky. A tak jsem se dál vydal po hradbách na Kavčí plácek s rozbořenou kaplí, a přestože si někdo může říct, že je to pouze ruina a zřícenina, tak možná Hradec ještě neprozradil všechna svá tajemství.

 

     Odtud jsem sestoupil ke „zlatému poháru stojící na knize univerzální moudrosti světa, která se nachází hluboko v pevném srdci člověka.“ Otázkou zůstává, zda ji někdo dokáže otevřít. A kdoví třeba to bude právě někdo z vás čtenářů a čtenářek.

 

     Došel jsem k místu, kde stávala Mýtská brána a na hradbách se nacházelo „šesté géčko“. Ve spojení s šestkou a hradbami to znamená, že po hře (5) musí opět přijít práce přinášející jistotu, což přináší únavu a kvůli tomu mohou vztahy uvadnout. Jenomže tu bylo ještě jedno písmenko „W“ – dva ženské principy, které pokud otočíte, tak získáte dva mužské principy. Svět nemůže existovat pouze s královnami nebo jen s králi. Obojí je důležité. Jedině tak dojde k rovnováze. Dvě „véčka“ mi připomněly symboly tajné geometrie – kružítko a pravítko. Jenomže jsem nevěděl, jak by mi zde mohly být užitečné a jak je použít.

 

 

     Došel jsem na Malé náměstí, ale ať jsem se rozhlížel sebevíc, tak jsem zde žádné „G“ neobjevil. Alespoň jsem si prohlédl kašnu s Janem Nepomuckým. Jeho soch jsem už viděl několik, ale i tato byla jiná. Dva velcí andělé s roztaženými křídly Jana chránili a možná i další tajné znamení. Ruku měl na svém srdci, a Saturnův a Apollónův prst (prostředník a prsteník) byly v těsné blízkosti u sebe, že tento symbol nemůže nikdo přehlédnout. Ostatní prsty byly zvlášť. Toto znamení poukazuje na věrnou (Saturn) lásku (Apollón, Venuše), což přece jen ukazuje k „prstenu“, ale kde ho najít, když už jsem celé město prochodil.

 

     Můj okruh po Hradci byl téměř u konce, protože jsem se opět vrátil na Velké náměstí. Zase začalo pršet a tak jsem se schoval v kostele, ale zde jsem žádný symbol nenašel, a tak jsem jen stál ve dveřích, koukal na padající kapky a díval se smutně do mapy. Když v tom mi najednou došlo, jak použít „zednářské pravítko a kružítko“. Jenomže ani jednu pomůcku jsem zrovna po ruce neměl, a tak mi nezbývalo, než teoreticky odhadovat a ověřit si to později v klidu doma. Kružítkem se vytvoří kruh okolo celého města (silnice číslo 31), jenomže kruh musí mít někde i střed, který se dá najít pravítkem. Když jsem se zadíval takto na mapu, tak střed vycházel ze západu na východ, i ze severu na jih přesně na Velkém náměstí přímo tam, kde se nacházel Mariánský sloup. Stál jsem u vchodu „na-nebe-vzetí Panny Marie“ a díval se nahoru na kruh s dvanácti hvězdičkami. Tam se nejspíš nachází klíč k ke „královehradeckému poselství“. Avšak abych viděl tak vysoko, tak budu potřebovat výšku Dlouhého, šířku Širokého a bystrost Bystrozrakého. Díval jsem se tedy vzhůru, když v tom jsem si uvědomil, že se něčím odlišuje od ostatních Marií. Neměla totiž ruce sepnuté k modlitbě, ale ruce položená na srdci jedna na druhou. Ruka, co byla vidět, měla úplně stejné gesto prstů jako Svatý Jan Nepomucký na Malém náměstí (Saturn a Apollón u sebe). Jakoby tím dávala najevo, že něco chrání na své levé ruce – prsten (symbol lásky a věrnosti). Tak tady se nachází ten kouzelný prstýnek, přece jenom existuje. Zadíval jsem se na kouzelný kruh s dvanácti hvězdičkami, kterými každý z nás musí projít, aby nalezl smysl svého života.

 

     Dole na sloupu jsem uviděl „sedmé géčko“, které prozrazuje odpočinek po robotě sedmi dnů. Sedmička je totiž dnem, kdy Bůh odpočíval po své práci. Toto „géčko“ bylo zobrazeno opět se lvem, ale více přátelštějším, než u toho čtvrtého géčka. A krom toho lev otáčel hlavu dozadu, jakoby tím říkal, že se mám podívat na druhou stranu sloupu, kde se nacházela:

 

 

     Obě hlavy byly od sebe odvráceny na pravou a levou stranu. V zobáku držely svůj roztažený pergamen (svou pravdu). Nad hlavami visela královská koruna a vypadalo to, jakoby o ní neustále bojovaly. Jenomže koruna nepatří ani jedné hlavě, protože ony mohou mít pouze žezlo a jablko (neboli zde znázorněno mečem bez ostří – tedy něžným, laskavým). Otázkou zůstává, zda se to dá spojit i v realitě. Jenomže se pořádně rozpršelo, a tak jsem se musel poohlédnout, kam se schovám, a tak jsem si zaběhl k Rytířovi na kávu a popřemýšlet, co dál.

 

     Opustil jsem hospůdku a v dešti jsem stál uprostřed Hradce u Mariánského sloupu a tiše si říkal, že dnešní putování již skončilo, a tentokrát se vrátím domů s nepořízenou. Jenomže jak to tak bývá, tak někdy stačí jen kouzelným prstýnkem otočit a přát si přání. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl malý tajemný klíček, který údajně odemyká tajná mystéria. Získal jsem ho právě zde – dnes v Hradci. Otočil jsem se a uviděl dva zlaté klíče přitom jsem jeden z nich držel v ruce. No, a v tom mě napadlo, že sedmičkou sice končí týden a pro každého z nás začíná nový, ale pokud se chci dostat ještě dál, než je koloběh všedních dnů, pak musím najít božskou osmičku a devítku – tedy nadpozemská čísla.

 

     Vyrazil jsem tedy k Bílé věži, v níž se nachází Augustinův zvon. Zde se opravdu nacházelo „osmé géčko“. Jenomže osmička symbolizuje konzervativní víru a nekonečno, tak jsem asi opět v koncích a duchovní moudrosti devítky asi dneska opravdu nedosáhnu a přece jenom skončím v bludném kruhu.

 

 

     Zahleděl jsem se do mapy a najednou si uvědomil, že znám ještě jedno „géčko“, sice už není na starém městě, ale v novém. Takže jsem žádný velký úspěch ani zázraky nepředpokládal, ale za pokus to stálo se tam v tomhle počasí vypravit. I déšť má své výhody, protože nikdo nikde není a raději sedí doma, a tak je všude klid na přemýšlení.

 

     Seběhl jsem ze starého města, přešel jsem řeku Labe a stanul jsem před nejvýznamnější osobností a naším prvním prezidentem. Jenomže jsem trochu pochyboval, že bych zde nalezl nějaké skryté poselství. Dvacáté století totiž už moc nové symboly netvořilo, holt byla už nová doba, a proto se sochy nezobrazovaly s tradičními symboly. I když jsem měl svou zlatou kouzelnou hůlku ze Svatého Kopečku. Avšak mohl jsem se pouze chytit tří kouzelných písmenek:

 

 

„T“ – síla z nebe, práce pro vyšší cíle, které nejsou ovlivněny pozemskými hodnotami.

 

„G“ – srdce ženy jako symbol ženství a lásky ke světu.

 

„M“ – spolupráce mezi dvěma neslučitelnými protiklady – mužským a ženským principem.

 

     Možná se právě v těchto třech písmenkách ukrývá větší poselství pro naši dobu, než si dokážeme představit. Zvedl jsem kouzelnou hůlku a pak už jen tiše naslouchal a objevil čtvrté neviditelné písmenko „D“:

 

 

 

     Děkuji pane Masaryku za radu budu si ji pamatovat a uschovám ji tam, kde jste ji uschoval právě Vy – ve svém srdci (G). Jenomže kdyby tak šlo říct kouzelnou formulku – třeba „abrakadabra“ a toto poselství hned uskutečnit. Jenomže takhle kouzla opravdu nefungují a nikdy to takto nepůjde. Ale moment, možná tu jsou ještě jiné možnosti:

 

ABRAKA     DABRA

 

 

     To je jako přestřihnout drátek a pokud střihnu špatně, pak dojde k „výbuchu“ a chaosu. Jenomže to bude ještě dlouhá a těžká práce, a krom toho jeden člověk to nikdy nedokáže, ale třeba ještě někdo na světě bude vědět, jak na to. Stačí to jen umět vysvětlit a přinést tři reálné důkazy: z Antického, Křesťanského a Nového světa.

 

     Ještě jednou mnohokrát děkuji, ale na ten dort s meruňkami, který jste měl tak rád, tak na ten je ještě příliš brzy.

 

     Vydal jsem se ještě po břehu Labe, držel magický klíček a vůbec mi nevadilo, že pršelo. I kdybych chytil rýmu, tak tento malicherný problém by stál za toto hluboké skryté poselství. Jenomže se žádné nachlazení nekonalo. Možná díky ochranné energii stříbrných paprsků.

 

KARLOVA KORUNA 

     V neděli jsme se již ve dvoučlenné skupině pomocí „cestovního pláště“ přemístili k zámku Karlova Koruna, což byl velmi příjemný sluneční výlet po deštivé sobotě. Tento zámek se jmenuje po rakousko-uherském králi Karlu VI., který byl protikladem našeho českého krále Karla IV.:

 

 

     Před zámkem jsem uslyšel štěkot a paví křik, a pak uviděl pávy vysoko na stromě – ani jsem netušil, že umějí tak dobře létat.

 

 

     V zámku mě uvítal Hermes – posel bohů, který mi zde připomněl, že lepší než královská koruna je mít čapku a boty s křidélky – volnou nezatíženou mysl a lehkou chůzi. Zkrátka „mít pod čepicí“ a k tomu „pár dobrých bot“.

 

     A hvězda vytvořená ze spousty trojúhelníků mi připomněla zář díky dokonalé rovnováze mezi rozumem a láskou, bez čehož nelze dojít k cíli. Nestačí jen sedět a přemýšlet, ale i milovat krásu našeho světa, a tam je potřeba se vypravit.

 

     Občas se musí „strhnout páska z očí“, kterou má každý z nás v běžném životě nasazenou, aby objevil drobné krásy, radosti a poklady života.

 

     Karlova Koruna byla krásnou tečkou za královehradeckým poselstvím – králů i královen, královen i králů. A teď už nezbývá nic jiného, než si opět obléci „cestovní plášť“ a vrátit se zpátky domů do reálného života sepsat své poselství tajemného písmenka „G“. Pouze pevně věřím, že ani tento svitek s poselstvím nebude považován za „konspirační teorii“, protože byl podložen reálnými symboly z našeho světa.

     Zpracováno v Táboře, dne 30. června 2013