Rovnocenná výměna je základ všeho.

 Ahoj,

dneska napíšu názor co si myslím o koloběhu života. Někdo si pod koloběhem představí tento koloběh: Novorozenec --> kojenec  --> batole --> předškolák --> školák --> teenegar --> mladý dospělý --> dospělý --> senior --> smrt.

Ale jak skutečně ten koloběh vypadá? Je to jako nekončící koloběh. Pořád začíná a pořád končí. Nikdy tento koloběh nepřestane. Viděli jste někdy symbol věčného koloběhu? Jestli ne, zjednodušeně si ho představte jako kruh. Také nemá konec. Narodíme se, prožijeme pár hezkých i nepříjemných let a umřeme. Smrt není něco čeho by se mělo lidstvo bát. Přece jen smrt je součástí koloběhu našeho života. Musíme se s tím smířit. Lidé se nebojí přímo smrti, bojí se tý představy, že umřou. Podle mě je to zbytečné. Strach nás omezuje, ale zároveň nás popohání dál. Vždycky se něčeho bojíme. Ztráty jak duležité osoby tak i zbytečných maličkostí. Výšek, stísněných prostorů dokonce i tmy. Ale dokonce i strach je součástí života. Dostalijsme dar života. Učivo psaní,chození, čtení, sčítání i odčítání.. První láska, hádky, nejlepší přítel, pouta s různými lidmi. Je toho spoustu. Každý člověk je jiný, každý člověk má v životě jiný sen nebo cíl. Ale stejně všichni lidi končí stejně. Ať už jsou rozdílnější sebevíc jak v povaze, v barvě pleti, v národnosti či v názoru. Všechna naše cesta končí smrtí, ale je něco za smrtí? Ano další život. My umřeme a jiný život začne.  A takto to je pořád a pořád dokola. Koloběh života nikdy neskončí. Řekla bych zjednodušeně: náš život je jen miniaturním kousíčkem v pravém koloběhu života. A tak to je i s rostlinami: Jedna uvadne, změní se v půdu a jiná květina díky té půdě může opět vyrůst. Je to složité, ale zároveň tak jednoduché.

Tady máte symbol koloběhu života a věčnosti: