Jesenicko v roce 1938

Mgr. Martin Ivan

   Útočná vozba je termín používaný v čs. armádě v letech 1918 - 1938 pro obrněnou techniku. Armáda používala v roce 1938 tyto druhy (a počty) obrněné techniky: obrněný automobil (OA) vzor 27 (15), OA vz. 30 (51), tančík vz. 33 (70), lehký tank (LT) vz. 34 (51), LT vz. 35 (298), obrněný vlak (6). Během mobilizace se též používaly improvizované obrněné vlaky.

Jednotky čs. armády s obrněnou technikou v roce 1938:

• 3 pluky útočné vozby (PÚV), se všemi druhy obrněné techniky (poskytovaly ji dalším útvarům armády)
• 4 rychlé divize (RD) s  LT vz. 35 v tankových praporech a s OA vz. 30 v motorizovaných přezvědných (průzkumných) oddílech
• smíšené přezvědné oddíly divizí a hraničních oblastí (jednotka o velikosti divize k obraně pohraničí) s četou (3 vozidla) LT vz. 34, případně tančíků vz. 33

   Z důvodů zhoršující se situace v pohraničí vznikly v létě 1938 mimořádně další jednotky s obrněnou technikou. Armáda podle výnosu hlavního štábu z 25. 06. 1938 postavila 15 pohotovostních oddílů různé síly (oddíly se skládaly z pěchoty podpořené motocyklisty, tančíky, obrněnými automobily a tanky) především pro uzavření pohybu na důležitých komunikacích v případě potřeby a pro podporu bezpečnostních složek působících v pohraničí. Pro tyto pohotovostní oddíly přidělily pluky útočné vozby PÚV 1 a PÚV 2 celkem 3 čety tančíků, 6 čet tanků, 8 čet obrněných automobilů a 4 čety motocyklistů.

Pohotovostní oddíly vytvořené u útvarů IV. sboru v oblasti Jeseníků:  

• Pěší pluk č. 34 Bruntál – četa tančíků vz. 33 (3 tančíky)
• Pěší pluk č. 13 Šumperk – četa obrněných automobilů vz. 27, 33 (3 – 4 vozy)

   Zhruba o měsíc později, výnosem hlavního štábu ze dne 31. 08. 1938, došlo k postavení dalších 29 pohotovostních čet. Ty měly především za úkol udržet důležité komunikační uzly v pohraničí v rukou státu. Pohotovostní čety se skládaly z pěší čety, která měla k dispozici jeden obrněný a jeden nákladní automobil. K pohotovostní četě také patřili dva četníci a dva motocyklisté. OA pro pohotovostní čety poskytly všechny tři PÚV.

Pohotovostní čety umístěné v oblasti IV. sboru (v obcích):
Jeseník, Karlova Studánka, Kouty, Rýmařov

   12. 09. 1938 po projevu Adolfa Hitlera na sjezdu NSDAP v Norimberku o otázce německé menšiny v Československu, vysílaném rozhlasem,  vypuklo povstání českých Němců. Spolu s jednotkami SOS musely v Čechách zasáhnout již 12. 09. v noci i armádní pohotovostní oddíly a čety dislokované v pohraničí. Velení armády se rozhodlo jednotky Stráže obrany státu (SOS) a pohotovostní jednotky podpořit silnějšími vojenskými jednotkami.

  Hlavní štáb proto 13. 09. nařídil nasazení motorizovaných brigád rychlých divizí. Motorizovaná brigáda 1. a 4. RD se přesunula do západních Čech, motorizovaná brigáda 2. RD se po 14. 09. soustředila v prostoru Mohelnice – Šternberk, Rýmařov a Bruntál (do Bruntálu ale dorazily jednotky 2. RD až 23. 09.). Motorizovaná brigáda 4. RD se po potlačení první fáze povstání stáhla 17. 09. do prostoru soustředění své divize. Motorizované brigády 1. a 2. RD zůstaly v pohraničí až do vyhlášení mobilizace, po vyhlášení mobilizace se pak přesunuly do prostorů soustředění určených mobilizačním plánem.

   Na Moravě a ve Slezsku až do 22. 09. k žádným větším akcím povstalců nedošlo. 22. 09. však Sudetoněmecký freikorps (SdFK), vytvořený v Německu 17. 09., přešel do ofenzívy. Boje vypukly znovu, tentokrát i na Moravě, především v oblastech hraničních výběžků. Na Jesenicku v Javornickém a na Bruntálsku v Osoblažském výběžku. V reakci na obnovení bojů se jednotky motorizovaných brigád 2. RD začaly přesunovat k hranicím. Nestačily však proti povstalcům zasáhnout. Vyhlášení mobilizace 23. 09. zastihlo část motorizovaných a tankových jednotek na cestě na Jesenicko a další přímo v Bruntále. Během noci na odpočívající jednotky bruntálští henleinovci několikrát vystřelili a lehce zranili jednoho vojáka. 24. 09. ráno útvary RD na základě rozkazů odjely směrem na Olomouc. Obrana pohraničí tak zůstala na místních ozbrojených sborech. Zvláště Stráži obrany státu (SOS), vojenských útvarech a pohotovostních jednotkách posílených o asistenční (pomocné) jednotky, vyslané od vnitrozemských útvarů. (V Bruntále byla umístěna asistenční jednotka II. praporu 6. pěšího pluku z Olomouce.)

   Pohotovostní jednotky nezůstaly pasivní. Na Jesenicku podnikala pohotovostní četa s OA výpady do oblastí obsazených SdFK. Podle kroniky žulovské měšťanské školy 23. 09. při výpadu do Javornického výběžku provedla četa obchvat Žulové, napadla střelbou povstalce a přinutila tak obyvatelstvo několika okolních obcí k útěku. Protože tato jednotka byla na Jesenicku jediná s obrněným vozidlem, musela místa svého působení střídat. 24. 09. tak byla nasazena severovýchodně od Jeseníku v prostoru Písečná – Mikulovice. I zde její použití vyvolávalo strach mezi německým obyvatelstvem. SdFK však využil nepřítomnosti pohotovostní čety na okraji Javornického výběžku a zaútočil v noci z 23. na 24. 09. na obrannou linii u Vápenné. Útok byl v tomto případě i později vždy úspěšně odražen příslušníky SOS, četnictva a 7. hraničářského praporu z Jeseníku. (Pohotovostní oddíl s OA ze Šumperku nebyl na Jesenicku nasazen zřejmě proto, že leželo před linií lehkého opevnění. A před zajištěním předpolí mělo přednost zajištění týlu pro udržení opevnění.)

   Bruntálský pohotovostní oddíl podnikl 24. 09. se svojí četou tančíků vz. 33 výpad k Albrechticím a Jindřichovu, obsazených henleinovci. Pro překážky na silnici se však musel po přestřelkách s SdFK vrátit. Ještě ten den se však oddíl znovu zapojil do bojů. Po 23 hodině vypukly v Bruntále na mnoha místech přestřelky a organizované útoky proti budovám státních úřadů. Tančíky projížděly v ulicích města a střelbou z lehkých kulometů podporovaly vojáky místního 34. pěšího pluku, pohotovostního oddílu a asistenční čety II. praporu 6. pěšího pluku z Olomouce. Pouliční boje utichly až před šestou hodinou ráno. Podle vzpomínek okresního hejtmana v Bruntálu byly proti povstalcům nasazeny i OA. Nejbližšími jednotkami, vyzbrojenými OA,  byly pohotovostní čety v Rýmařově (asi 20 km západně) a v Karlově Studánce (asi 25 km severozápadně). Vzhledem k situaci byly zřejmě povolány na pomoc do Bruntálu.

   25. 09. bylo v Bruntále vyhlášeno stanné právo. I přes to po 20 hodině propukly boje znovu. Opět musela být nasazena obrněná technika. Bojovalo se intenzivně celou noc. Podle okresního hejtmana byly tentokrát nasazeny i tanky, které pálily nejen z kulometů, ale i kanónů na budovy, ze kterých stříleli povstalci. Reakce na útoky henleinovců byla tak důrazná, že další noc už ke střelbě v Bruntále nedošlo.  Není zcela jasné, odkud nasazené tanky pocházely. (To je práce pro profesionální historiky.) V úvahu přicházejí dvě pravděpodobné možnosti. Buď z nejbližší vojenské jednotky vyzbrojené tanky, což byl smíšený přezvědný oddíl 36 hraniční oblasti v Rýmařově s četou LT vz. 34. Nebo ze zálohy IV. sboru v Přáslavicích (u Olomouce), kde byly k dispozici dvě tankové čety LT vz. 35. Z obou míst mohly tanky během dne do Bruntálu dorazit. (Z Rýmařova samozřejmě dříve.) Existuje verze, podle které byl v Bruntále spolu s tančíky a OA nasazen jen jeden tank. V tom případě se s velkou pravděpodobností jednalo o LT vz. 34 přezvědného oddílu z Rýmařova, protože z Přáslavic by poslali celou četu tanků.

   Průběh henleinovského puče v září 1938 ukázal, že vytvoření pohotovostních jednotek podporovaných obrněnou technikou a jejich umístění v pohraničí bylo předvídavé. Bez nasazení útočné vozby by ztráty obránců ČSR byly nepochybně mnohem větší. (Od 12. 09. do 04. 10.1938 došlo k 69 evidovaným střetnutím s povstalci, při kterých byly použity OA, tančíky nebo LT. Třikrát byly použity obrněné vlaky.)  Je překvapující, že s možností střetu s obrněnou technikou nepočítali velitelé a hlavně instruktoři SdFK. Stačilo vybavit freikorps kulomety s průrazným střelivem, kterému by přinejmenším tančíky vz. 33 a OA neodolaly. Zde příslovečná německá důkladnost selhala. Vysvětlením může být spěch, s jakým byl po potlačení první fáze povstání SdFK vytvářen. 

   Sudetoněmecké povstání na Jesenicku a Bruntálsku v září 1938 se již nepodařilo potlačit. Javornický a Osoblažský výběžek zůstaly v německých rukou až do roku 1945. Ale i díky použití vojenských jednotek s podporou obrněné techniky se podařilo zabránit ovládnutí Jeseníku a Bruntálu henleinovci a jejich následným represím vůči českým a levicově smýšlejícím německým obyvatelům.

Použitá literatura a prameny:

Československé vojenství. vojenství.cz, Internet
BROTHÁNEK, Jan: Poslední rok v čs. Bruntále (úryvky). Křesťanskosociální listy wz.cz
HRADILOVÁ, Jana: Domů do říše! Rok 1938 ve světle literatury a pramenů SOkA Jeseník. (Státní okresní archiv Jeseník) In: VIII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku 2008. Sborník referátů. Jeseník 2008
OLIVA, Vojtěch: Malá encyklopedie taktiky. Naše vojsko, Praha 1990
PROCHÁZKA, Petr: Příběhy z pohraničí. Hnutí Brontosaurus Jeseníky, Jeseník 2007
SPURNÝ, František: Henleinovský puč na Jesenicku. Vlastivědné muzeum v Šumperku
Sudetoněmecký sbor dobrovolníků. Wikipedie 
Vojenské pohotovostní jednotky v létě roku 1938. fronta.cz, Internet