pro Zuzku

Miluji knihy, kde se něco dozvím, podle kterých si můžu plánovat třeba své výlety po Česku. Takové knihy obvykle doporučují přírodní zajímavosti, návštěvy hradů, zámků, zřícenin, ale málokterá kniha upozorňuje na drobné moderní architektonické stavby posledních let. A zrovna taková je kniha Rare places, kterou vydalo nakladatelství Rare places a napsali autoři Švírák a Filgas.

  Vůbec nevím, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Žádný známý autor, žádný známý název, žádná doporučení od kamarádky. Spíše náhoda. A nelituji. Mám ráda knihy, které nejsou rozsáhlé, které i když nejsou akční, tak Vás nepustí, a Vy čtete, dokud nejste na konci. A přesně taková je kniha od autora Ewalda Arenze - Staré odrůdy.

Než přijde čas prázdnin a dovolených, kdy se čtou většinou knihy oddychové, napínavé, románky a detektivky, jsem přečetla dvě knihy, které k té lehké prázdninové četbě rozhodně nepatří, alespoň podle mého názoru. O to víc si je budu pamatovat.
Dva příběhy z války v knize "Neviditelná zranění" a tři příběhy rodinné o vztazích mezi sourozenci v knize "Zmizet".
Moc doporučuji. 

Sudetský dům - román od současného autora Štěpána Javůrka, není moc příjemné čtení. Zavádí nás do malé sudetské vesničky Glasendorf, kterou historicky až do r. 1945 obývalo německé obyvatelstvo. Válka skončila, je léto 1945 a chystají se hromadné odsuny Sudetských Němců zpět do Německa. Román pojednává o společném soužití starých a nových obyvatel.

Ládík (Zibura) umí pěkně povídat. Popisuje svůj první autovýlet po vlastech českých. A protože taky ráda jezdím po Česku a ráda objevuji památky, které málokdo zná, bylo mně jasné, že by tato kniha mohla být i pro mě. A kniha nezklamala. Je čtivá, veselá, má překrásné ilustrace (Tomski&Polanski) a kromě milého vyprávění obsahuje i oddělené popisky mnoha zajímavých a ne příliš známých míst. 

19 kapitol, skoro 500 stran textu a více než 15 letý záběr života - to je poslední kniha momentálně našeho nejoblíbenějšího autora, spisovatele Patrika Hartla. Nemám ráda tak strašně dlouhé knihy. Myslím si, že to množství stránek je zbytečné. Raději bych knihu seškrtala a zkrátila.  A to platí i o této knize. Kniha se ale dobře čte, a to je asi jediný důvod, proč jsem ji neodložila.  

Už dlouho jsem nepřečetla žádnou knihu, o které bych mohla říct: zaujala mě, je fakt dobrá. Ale teď mám tip - a kupodivu knihu pro děti.

Karanténa - Lockdown - nebo jak chcete. Dříve něco úplně nepochopitelného, něco ze světa sci-fi, dnes důvěrně známé... Je zvláštní, že kniha byla napsaná během 6 týdnů, ale už před 16 lety v roce 2005, kdy se o jakékoliv pandemii psalo jen v fantasy knihách a na španělskou chřipku se vzpomínalo jako na dávnou minulost, kterou si už nedokážeme vůbec představit. 

Nejúspěšnější kniha letošního roku - Šikmý kostel, debut spisovatelky Karin Lednické.

...jenže jinak Aleše Palána, volně navazuje na knihu o Šumavských samotářích. Jenže tentokrát jsou samotář vybraní z celé republiky. 8 rozhovorů se zajímavými lidmi, 8 nahlédnutí do jiných světů a spousta "mouder", neuvěřitelných životních příběhů a zkušeností. A k tomu nádherné fotky mladé fotografky Johany Pošové.