Singapur
Do Singapuru letime s nejpofidernejsi ze všech pofidernich leteckých společností v Indonésii - Lion Air. Už při check-inu se nad nasima letenkama slezlo pět letusek, aby to vůbec byly schopny zadat do počítače a až šestá to konečně zvládla. Stejný to bylo jak na Bali, tak v Jakartě, kde prestupujeme. Doufáme, ze pilot bude o krapet schopnější, když se na palubě ani nepodává alkohol na uklidnění. Vždycky, když vidíme v letadle nějaký lidi tmavý pleti, tak si tak říkáme, kdo z nich ma asi v tašce bombu, jenže tady na těch vnitrostátních letech jsme v letadle jediní bílí my. Singapur me oslnil už na letišti, když jsem zjistila, ze přesun mezi terminály je skytrainem, když jsem viděla obrovské stromy, zasazené v halách nebo vodopády v odbavovaci hale. Přesunuli jsme se do našeho hotelu ve čtvrti Geylang, které familierne říkáme Gayland a libovali jsme si, ze je to hned vedle typických místních restaurací. Neskutečně velkých restaurací s kapacitou cca 100 lidí, jsou jedna vedle druhé a nacpane k prasknutí, u kasy maji vystavené kvanta jídla a člověk si vybere, většinou kachnu, kuře, rybu, nudle. Pobavilo me, ze místní filutove rozložili na ulici deky a prodavali viagru, ale už mi to nepřišlo tak vtipný, když jsme se vraceli večer do hotelu a zjistili, ze jsme ve čtvrti plny lehkých holek a Indů, kteří me nepříjemně sjížděli očima. Indů je tu vůbec prehrsel, co můžeme sledovat, tak asi 50 % populace. A opět muzu vidět, jaký to je neprizpusobivy a všude se rozšiřující národ. Jinak tu žijí spíš cinani, kteří jsou sympatičtí a místní cinanky, narozdil od indonesanek, krásné. Město je inteligentně řešeno a všichni se tu chovají slušně, v centru na nás jako na bělochy moc neziraji, to spíš Indi v naší čtvrti (nevím proč). Je pravda, ze bílých tu je jen hrstka, především u turistických atrakcí, a černých tu jsou na ulicích miliony, všude se to hemží lidma a to i v naší okrajové čtvrti Geyland. Po ubytování jsme se vydali nakouknout blíže k centru, konkrétně do Gardens by the Bay, což jsou asi 20-30 metrů vysoké svíticí stromy, kolem kterých ve výšce vede lávka a 2x denně dělají světelnou show. Vstup do parku je zdarma a výjezd nahoru vvytahem stoji 5 dolarů. Jak lávka tak světelná show byly skvělým zážitkem, který se jentak nevidí. Byl tam i výhled na Singapore Flyer a Marina Sandy Bay - výškovou dominantu města. Město svítí v noci oslnivě.
Není nad to dat si hned po ránu pečený kuře s ryzi za 40 v bufetu vedle hotelu. U vedlejšího okynka měli dušené slepici paratky a o rybí hlavu na kari byl takový zájem, ze už došla. Tak třeba zítra. Dnes máme dlouhou cestu metrem k botanickým zahradám, které dle Tripadvisoru stojí za návštěvu. V metru je krásně vidět multikulturalita této společnosti, jsou tu byznysmeni v kosilich, studenti v zabkach, starší bohatí cinani se zlatými prsteny, v posledních trendech vyfiknute dámy, vojáci i starší paní s berlemi. Nikdo sebou vsak nemá větší zavazadlo a všichni ziraji do telefonů nebo pospavaji, maji na sobě dlouhé kalhoty i rukávy, ač venku je vedro na zdechnuti, ve vozech MHD je totiž tak vyklimovano, ze vycházíme promrzli na kost. Všichni jsou čistí a kultivovani a poslušně čekají ve vymezeném prostoru na nástup do vozu, nikdo nehluci, fakt je mi to tu sympatický. Střídají se tu kvanta lidi, ale bělochy jsme viděli zatím jen 3, naštěstí i minimum muslimů a dnes kupodivu i malo Indů.
Botanické zahrady byly velice rozlehlé a my jsme shlédli nejen je, ale i zahrady orchidejove a byli jsme už kolem poledne ucaprtani. Přesunuli jsme se proto na největší nákupní strasse - Orchard Road, kde jsme náhodou narazili na skvělou jidelnu. Člověk si vybral do misky, co se mu líbilo a paní mu pak z toho uvarila polivku, tak jsem si schválně vybrala věci, o kterých jsem neměla ani tušení, co jsou. Vyjeli jsme si na střechu nákupního centra do 55. patra a viděli jsme toliko mrakodrapů, ze se mi zachtelo se mezi nimi projít. Vzali jsme proto metro na stanici Clarke Quay a ocitli se v centru finančního byznysu, všichni v oblecích a slušně oblečeni, dokonce se tu objevují i běloši, restaurace najednou desetinásobně zdrazily a lidi začínají chodit vpravo. Všude mrakodrapy světoznámých značek, stačí zvednout hlavu a zatoci se s vámi svet. Vzhledem k tomu, ze už se stmiva, presouvame se do čínské čtvrti s jasným plánem - najít co nejvíc prasaren k jídlu. K jídlo nám krásně svitily tisíce lampionu a já si dala pečené kachní blanite paratky a jako bonus hlavu. To mi ale nestačilo, tak jsem si u vedlejšího stánku dala želví polivku a zalila to dzusem z mořských řas. Jako zákusek se podávala kukuricna zmrzlina.
Dnes bylo ke snídani kuře na kari a řekla jsem u okynka, at mi da extra velkou porci, a taky ze jo. Musíme se pořádně posilnit, protože se chystame na nature trail k McRitchie reservoiru. Museli jsme vybrat nejdelší trasu, protože to by bylo, abychom nedosli az k HSBC Tree top walku. Bylo to celkem lehce pres 10 km, nicméně už v pulce jsme byli vyřízení, teda hlavně já, jelikož jsem si vyrazila v zabkach a když jsme potkávali lidi, tak všichni měli pohorky. Tak si říkám k čemu je tak potřebují, když cesta je úplně v pohodě, legrace me přešla, když jsem viděla ceduli - beware of snakes. Bylo tam neskutečný vedro a vlhko a v tomhle prostředí se skvěle daří všemu, proto jsme viděli obřího mravence a obří housenky, nechci si ani představovat, jakých velikostí se tu dorůstají pavouci. Byla to fakt náročná cesta, a i já, který po ubehnutych 10 km vyraší 2 krupeje potu na čele, jsem propotila šaty. Ale od ted když se řekne McRitchie, vzpomenu si jen na to, jak jsem byla neskutečně sezrana od komárů, za ty 4 hodiny asi 100 kousancu. Zpoceni a unaveni jsme se přesunuli na promenádu a zakotvili u obřího sídla firmy Suntec, která tu ma 5 mrakodrapů, nákupní centrum a fontánu. Je tu plno obchodních center nadlidské velikosti, třeba 10-20x vetší než Chodov. Poslední večer v Singapuru jsme si za 23 dolaru na osobu vyjeli na Marina Bay Sands a shlédli zvrchu světelnou stromovou show i vodní a laserovou show v zátoce. Výhled na město byl fascinující a rozhodne se mu nerovná nic, co jsem dosud viděla.
I čtvrtý den v Singapuru nás ma čím překvapit. Po ránu jsme si koupili místní rýžové panaky s tím, ze je tam po snídani kopneme. Byl to ale takovej hnus slanej, ze i já, starej alkoholik, jsem to byla nucena vylít. Dnešní cíl bylo navštívit největší mořské akvárium na světě na ostrově Sentosa hned vedle Singapuru. Na Sentosu se da dostat třemi způsoby - Sentosa expressem za 10 dolarů, budem za 2 dolary anebo pěšky za dolar. Samozřejmě volíme poslední variantu a ukazuje se, ze šťastně. Asi 1 km dlouhou cestu totiž tvoři jezdící pásy. Sentosa je jeden obrovský a neuvěřitelný zábavní park, ale pro nás bylo zajímavé jen akvarko, které bylo nadpozemske. Presouvame se metrem do čtvrti Little India, kterou jsem si rozhodne nechtěla nechat ujít. Ze jsou kolem všichni černí jak noc, jsem si zvykla asi az po hodince. Dali jsme indickou pálivou klasiku a procházeli vonave a hrající obchůdky. Bohužel začalo vydatne pršet, tak jsme se schovali do místní vegetariánske jídelny, kterých tu je překvapivě mnoho a dávali jsme si indické zákusky. Z nich mi nejvíc chutnal jeden vytvořeny ze sušeného mléka, jenž jsem si pak i koupila v potravinách pul kila sebou.