Štístko-navždy budeš můj anděl
Štístko-navždy budeš můj anděl
Jednoho dne sameček kobylky zelené jménem Štístko skákal po louce. Přemýšlel jaké to asi je být v zajetí. " Měl bych hodně jídla? Byl bych často venku? Měl by mě někdo rád a chránil mě? Nebo bych byl týraný? Snažil by se mi někdo ublížit nebo mě dokonce zabít? Co je lepší, být volný nebo v zajetí?" Měl plnou hlavičku otázek, když v tom..... CHŇAP! Už byl chycený. A já vám povím jaký měl život v zajetí..........
Otevřela jsem ruku a prohlédla jsem si ho. Měl krásnou barvu, veliká křídla a vypadal ,že se mně nebojí. Tak povídám: " Ahoj krasavečku, chtěl bys žít se mnou? Budu se o tebe dobře starat, budeme chodit ven, budu ti dávat hodně jídla, vyrobím ti terárium a budu ti říkat?..... Štístko." Štístko mi vyskočil na rameno a začal si mě prohlížet. Chodil po mně a když si mně již prohlédl zastavil se. Postavila jsem mu terárium, dala jsem mu do misky malinu, pokropila jsem mu trávu vodou, naučila jsem ho povel zůstaň a věnovala jsem se mu jak jsem slíbila.
Po 14 dnech jsme jeli do Prahy (do pravého domova, byli jsme na chalupě). Štístko bydlel u mně v pokoji. Skoro každou 2. středu k nám chodila moje kamarádka Lucka. Štístko jí měl moc rád stejně jako Lucka jeho (přátelsky).
Napsala jsem o Štístkovi referát a jednou jsem ho vzala do školy a vzala jsem sebou i Štístka. Všichni žasly co všechno Štístko umí. Po škole jsem se Štístkem šla na hřiště. Tam byl ,ale jeden kluk. Byl to šílený psychopat. Jakmile Štístka uviděl šel k nám a chtěl Štístka zašlápnout. Já jsem ho ale znala a věděla jsem co chce udělat. Jakmile k nám přišel, dala jsem mu facku až jsem ho srazila na zem a začala jsem křičet: "Drž se od mého Štístka dál nebo tě stihne můj hněv!"
Když jsme přijeli domu, pokropila jsem Štístkovi trávu vodou a dala mu dužinu z mandarinky do misky. Štístko se napil a začal jíst. Podívala jsem se na něho: "To byl dneska den. Ještě že chyběla Terka, jinak by celý den jenom ječela. Má hroznou fóbii z hmyzu. Mohla ti ublížit."
Roky plynuli a oba jsme stárli. tístko už byl moc starý a jednou ve středu když jsem přišla domů s Luckou... Už byl v nebíčku jako anděl. Ležel v trávě a už se nehýbal. Postavili jsme mu na chalupě hrobeček.
Štístko navždy budeš můj anděl 
