kapitola 12 (deamonuv pohled)
Scény z Daemonova pohledu
Jakmile jsem vstoupil do třídy na matiku, uviděl jsem Kat. Tak nějak jí nešlo přehlídnout, vzhledem k tý bílý záři, co kolem sebe měla. Všiml jsem si pár prázdnejch míst na druhý straně učebny a věděl jsem, že to je místo, kam bych si měl sednout. Místo toho jsem si přehodil notes do druhý ruky a zamířil do uličky, kde seděla ona. Držela pohled přilepenej do svýho sešitu, ale bylo mi jasný, že o mně moc dobře ví. Prozradily jí mírně narůžovělý tváře.
Usmál jsem se.
Jenže pak můj pohled sjel na nemožnou dlahu, fixovanou k její štíhlé ruce a můj úsměv zmizel. Zacloumal se mnou mocnej vztek při vzpomínce - jak moc blízko byla tomu, aby se stala Arumovou hračkou. Zuby mi skřípaly při těch vzpomínkách a sesunul jsem se do židle hned za ní.
Útočily na mě výjevy jejích výrazů po Arumovo útoku - jak byla otřesená, vyděšená a jak se úplně ztrácela v mojí košili, když jsme čekali, než se konečně ukážou zcela zbyteční policajti. Když už nic jinýho, tak tohle mělo zafungovat jako důrazná výzva k tomu, abych zvednul zadek a přesunul se na jiný místo.
Vytáhnul jsem pero z vazby notesu a šťouchnul jí do zad.
Kat mrkla přes rameno zakousnutá do rtu.
"Co ruka, Kotě?" zeptal jsem se.
Její obličej se protáhnul, pak zamrkala a její průzračné oči se potkaly s mým pohledem. "Dobrý," odpověděla, zatímco si pohrávala s vlasy. "Dlaha půjde dolů zítra, myslim."
Zaklepal jsem perem o hranu stolu. "No to by mělo pomoct."
"Pomoct s čím?" Zájem obarvil její tón.
Pomocí pera jsem ukázal na její obrys. "Dyť se na sebe podivej."
Oči se jí zúžily a já si vzpomněl, že vlastně sama nevidí, že svítí jako vánoční stromeček. Měl jsem jí to vysvětlit, ale byla daleko větší sranda jí vytáčet. Jakmile to vypadalo, že mě dělí dvě vteřiny od rány do hlavy dlahou, nemohl jsem si pomoct.
Nahnul jsem se dopředu a zahleděl se do jejích planoucích očí. "Míň lidí bude zírat, až nebudeš mít tu dlahu, to je všechno co sem chtěl říct."
Její rty se stáhly nedůvěrou, ale neodvrátila se. Jakmile našla můj pohled, neuhnula. Nikdy neuhnula.
Neochotně ve mně vůči ní rostl respekt, ale krom toho se ve mně vyvíjelo ještě něco jinýho. Neměl jsem daleko k tomu, abych jí polibkem smetl ten nasupenej výraz. Zajímalo mě, co by udělala. Dala mi facku? Políbila mě taky?
Vsadil bych spíš na tu facku.
Billy Crump někde vedle nás zahvízdal. "Ash ti nakope zadek Daemone."
Katyn pohled se změnil v něco, co vypadalo jako žárlivost. Usmál jsem se. Možná bych tu sázku měl ještě přehodnotit. "Meh, na to má můj zadek moc ráda."
Billy se rozkašlal.
Odsunul jsem svůj notes na stranu stolu a naklonil se k ní tak, že jsme dýchali ten samej vzduch. V očích se jí zableskl žár, dostal jsem jí. "Hádej co?"
"Co..?" Špitla a sjela pohledem na moje rty.
"Zkouknul jsem tvůj blog."
Její oči vystřelily zpět k těm mých. Na okamžik se jí šokem rozšířily, ale urychleně svůj výraz zamaskovala.
"Koukám, že mě zase sleduješ. Potřebuju snad soudní zákaz?"
"Jen ve tvejch snech Kotě," ušklíbnul jsem se. "Ou, moment - v těch já už účinkuju i tak, že?"
Protočila oči. "V nočních můrách Daemone, v nočních můrách"
Usmál jsem se a viděl, jak jí cukaj koutky. No sakra. Kdybych nevěděl, jak to je, tak bych si myslel, že si tyhle naše slovní přestřelky taky užívá. Učitel začal dělat docházku, tak se Kat otočila. Opřel jsem se a lehce zasmál.
Pár lidí nás pořád pozorovalo, což mě trochu hodilo do normálu. Ne, že bych dělal něco špatnýho. To, že jsem jí zlobil, k nám nemohlo přilákat Arumy, nebo jí jinak uvrhnou do nebezpečí, ani mojí ségru. Když zazvonilo, Kat vysmahla z učebny. Zavrtěl jsem hlavou, sebral jsem si notes a vydal se směrem do víru studentů. O hodinu později, při střídání tříd, jsem narazil na Adama.
"Slyšel jsem řeči."
Zvednul jsem obočí. "Jaký řeči? Že tu jezdí moc dodávek? Nebo že houbaření je opravdová zábava? Nebo jak si s tebou moje ségra nikdy nezačne?"
Adam si povzdechnul. "Ty řeči jsou o Kat - chytráku."
Dostal jsem svoje rysy pod kontrolu a zíral dopředu, zrovna jsme procházeli narvanýma chodbama. Oba dva jsme byli dobře o hlavu vyšší než ostatní. Byli jsme jak dva obři v zemi lidských bytostí.
"Billy Crum ve tvojí-"
"Při matice? Jo o tom vim."
"No na dějáku vykládal, jak jsi flirtoval s tou novou holkou." Řekl Adam ve chvíli, kdy jsme procházeli kolem bandičky holek. Nepokrytě na nás zíraly. "Ash to slyšela."
Každou vteřinou moje otrávenost dosahovala nových výšin.
"Já vim, že ty a Ash už spolu nejste."
"To nejsme," zaskřípal jsem zubama.
"No, ale víš jaká je," pokračoval Adam rychle. "Měl bys bejt víc opatrnej s tim svym malym človíčke--"
Zastavil jsem se uprostřed chodby a chybělo málo, abych prohodil Adama zdí. Děcka kolem nás proplouvala a já velice tiše zašeptal. "Ona není můj malej človíček."
Adamův výraz byl nehybnej. "Fajn, jak myslíš. Jako mě osobně je uplně šumák, jestli jí zatáhneš do šaten a tam si to s ní rozdáš, ale ona září... a tvoje oči taky. A všechno tohle je dost povědomý."
No. To. Mě. Poser! Snažil jsem se nalézt svůj klid, pro kterej jsem rozhodně nebyl známej, přidal jsem do kroku a nechal Adama někde za sebou. Musel jsem se držet dál od Kat. A to jí bude držet dál od ostatních Luxenů, speciálně od Ash. Kdy přesně se stalo, že se Kat oddělila od stáda - od zbytku lidských bytostí? Jak se stala někým, koho chci znát? A Adam měl pravdu. Všechno to bylo hodně povědomý, až na to, že tuhle konverzaci jsem měl s Dawsonem ohledně Bethany. Do háje! Tohle se nemůže dít.
Proplul jsem zbytkem vyučování unuděnej k smrti. Mnohokrát jsem se minulej rok snažil přesvědčit Mathewa, aby mi sehnal padělaný maturitní vysvědčení. Bez úspěchu. DOD (ministerstvo obrany) si patrně myslelo, že škola je pro nás výhoda, ale to, co se tu učilo, mě nedokázalo zaujmout. My se dokážeme učit mnohem rychleji, tak že lidi zůstávají daleko za námi. A navíc DOD musí schválit mojí přihlášku na vejšku, když se rozhodnu tam jít. Radši bych si ale našel práci, někde venku - něco, co neobnáší čtyři malý stěny kolem mě.
Když se nachýlil čas oběda, měl jsem chuť to zabalit. Škola nebyla bez Dawsona o tom samym. Jeho nadšení pro cokoliv, i pro nejobyčejnější blbosti, bylo nakažlivý. Neměl jsem hlad, tak jsem čapnul lahev vody a zamířil ke stolu. Sedl jsem si vedle Ash, opřel se a loupal etiketu z lahve.
"Víš.." řekla Ash a opřela se mi o ruku. "Říká se, že to, co zrovna děláš, je známkou sexuální frustrace."
Mrknul jsem na ní.
Usmála se a otočila se zpátky ke svýmu bratrovi. Tak to bylo s Ash. Sem tam jsme spolu chodili - pár let, dokázala bejt v pohodě... když chtěla bejt. Ani jeden z nás nebyl do toho druhýho nějak zvlášť udělanej, rozhodně ne jako Dawson s Bethany, prostě tak, jak by to správně mělo bejt.
Zvednul jsem oči a okamžitě ve frontě našel Kat. Mluvila s Carrisou - tou tišší ze dvou dívek z matiky. Můj pohled sjel dolů k jejím pantoflím a pomalu se propracovával nahoru. Myslím, že mám tyhle džíny rád. Upnutý na těch správnejch místech. Bylo fakt neuvěřitelný - jak dlouhý měla Kat nohy, na tak malou osobu. Nemohl jsem přijít na to, čím to je.
Ash položila ruku na moje stehno, čímž upoutala mojí pozornost. V hlavě se mi rozezněl poplach. Rozhodně měla něco v plánu.
"Co?" Zeptal jsem se.
Její jasné oči se zafixovaly na mých. "Na co se to koukáš?"
"Na nic." Soustředil jsem se plně na ni. Cokoliv, abych odklonil pozornost od Kat. I když byla velice odvážný koťátko, nemohla se Ash ani trochu rovnat. Odložil jsem lahev a přehodil si nohy směrem k ní. "Dneska ti to sluší."
"Fakt jo?" Ash se rozzářila. "Tobě taky, ale ty seš vždycky mňamkózní." Pohlédla na mě přes rameno, pak se otočila zády a sklouzla mi do klína rychleji, než by na veřejnosti měla.
Pár kluků u sousedního stolu se tvářilo, jako by byli schopní prodat vlastní mámu, jen aby mohli bejt v mojí kůži. "O co se snažíš?" Svoje ruce jsem si hlídal.
"Proč si myslíš, že se o něco snažim?" Natiskla se na mě hrudníkem a pošeptala mi do ucha. "Chybíš mi."
Usmál jsem se. "Ale houby."
S hranou naštvaností mě praštila do ramene. "Dobře, jsou jistý věci, co mi chyběj."
Chtěl jsem jí říct, že si dovedu docela dobře představit, který věci myslí, když mě z myšlenky vytrhnul radostný hlas Dee.
"Katy!" Vykřikla.
V duchu jsem nadával a navenek cejtil, jak Ash ztuhla.
"Sedni si." Řekla Dee a pleskla do stolu. "Zrovna jsme mluvili o -"
"Tak moment." Ash se otočila. Dokázal jsem si představit její výraz ve tváři. Rty stažený, oči zúžený. Všechny atributy velice, velice špatný události. "Nepozvala si jí právě teď, aby si k nám přisedla, že ne?"
Soustředil jsem se na obrázek školního maskota - červeno-černý viking, komplet - i s rohama. Nesedej si prosím.
"Zklapni Ash." řekl Adam. "Nedělej z toho scénu."
"Nemám v plánu dělat scény." Ashina ruka se zpevnila a stáhla můj krk, jako škrtící kravata. "Ona si k nám nesedne."
Dee si povzdechla. "Ash, přestaň se chovat jako kráva. Ona se ti nesnaží ukrást Daemona."
Moje obočí nadskočilo, ale nepřestával jsem se modlit. Nesedej si prosím. Moje čelist se zablokovala. Nesedej si sem prosím. Jestli to udělá, tak jí Ash z čistý zášti sežere zaživa. Nikdy jsem holkám nerozuměl. Ash mě už nechce, ne ve skutečnosti, ale chraň bůh, aby nějaká jiná chtěla.
Tělo Ash se začalo chvět. "Tak toho se nebojim ... Fakt ne."
"Prostě si sedni," řekla Dee Katy podrážděně. "Ona to přežije."
"Buď hodná," pošeptal jsem Ash do ucha dostatečně potichu, aby to slyšela jen ona. Ash mě praštila silou do ruky. Z toho bude modřina. Zatlačil jsem svojí tvář do jejího krku. "Myslim to vážně."
"Budu si dělat co chci!" Sykla na mě a bylo mi jasný, že bude. A bude to horší než teď.
"Nevim, jestli bych měla." Řekla Kat a vypadala hrozně malá a nesmělá.
Každá hloupá, dementní myšlenka v hlavě mi rozkazovala, abych vyhodil Ash z klína a dostal Kat odsud. Tady se bude dít něco, co skončí blbě.
"To bys teda neměla," utrhla se Ash.
"Zklapni," řekla Dee. "Je mi líto, že znám tak neuvěřitelnou krávu."
"Jseš si jistá?" Zeptala se Kat.
Tělo Ash se chvělo a začalo se rozpalovat. Její kůže bude na lidský dotyk příliš horká, než aby to vypadalo normálně, spíš velice nenormálně. Cítil jsem, že ztrácí kontrolu. Že by se odhalila, není pravděpodobný, ale vypadá, že je dost rozjetá na to, aby spáchala nějakou škodu.
Otočil jsem hlavu a pohlédl na Kat poprvé od chvíle, co jsem jí viděl ve frontě. A už teď mi bylo jasný, že se budu upřímně nenávidět za to, co se jí chystám říct, protože to si fakt nezaslouží. "Myslim, že je dost jasný, jestli jsi tu vítaná nebo ne."
"Daemone!" Oči mojí sestry se zaplnily slzami a právě to bylo oficiální. Byl jsem neodvolatelnej Debil.
"Nemyslí to vážně."
"Myslel si to vážně, Daemone?" Otočila se Ash na mě.
Hleděli jsme s Kat na sebe a ve mně se všechno zlomilo. Musela odejít dřív, než se to zvrtne v průser.
"Myslel jsem to vážně. Nejsi tu vítaná."
Kat otevřela pusu, ale nic neřekla. Tváře měla růžové - tak, jak se mi to líbí - ale barva rychle zbledla. Zloba a ponížení naplnily její šedé oči. Leskly se pod nevlídným osvětlením jídelny. Hrudí mi projela ostrá bolest a musel jsem odvrátit pohled. Se zatnutou čelistí jsem se díval Ash přes rameno, soustředěný opět na toho blbýho maskota.
V ten moment bych si dal pěstí.
"No pokračuj," řekla Ash.
Ozvalo se pár úsměšků, cloumal mnou vztek a rozpaloval mi kůži. Bylo absurdní, že sem naštvanej na ty lidi, co se smáli, když jsem to byl já, kdo jí zesměšnil a ublížil jí víc, než kdokoliv z nich.
U stolu se rozhostilo ticho a úleva byla na spadnutí. Už určitě odchází, určitě by -
Studený, mokrý a patlavý cosi, plesklo na mojí hlavu. Ztuhnul jsem, vědom si toho, že nemám otvírat pusu, pokud tedy nechci ochutnat... špagety? Ona fakt...? Omáčkou nasáklé těstoviny sklouzly po mym obličeji a přistály mi na rameni. Jedna se mi zahákla za ucho a přilepila se ke krku.
No do prdele. Oněměl jsem úžasem a pomalu se otáčel, abych se na ní podíval. Část mě byla vlastně... ohromená.
Ash mi vyskočila z klína, ječela a natáhla ruce. "Ty.... Ty..."
Odtrhnul jsem si jednu z nudlí z ucha, upustil ji na stůl a zamžoural pohledem na Kat. Smích přišel dřív, než jsem ho mohl zastavit. Pro ní jedině dobře.
Ash svěsila ruce "Skončila si."
Můj humor v tu ránu zmizel. Vyskočil jsem a chytil Ash kolem boků. "Uklidni se. Myslim to vážně. Klid."
Navzdory mýmu úchopu se pořád natahovala "U všech sluncí a hvězd přísahám, já tě zničim!"
"A to má jako znamenat co?" Kat si založila ruce a zírala na vyšší dívku, které se ani trochu nebála, ale rozhodně by měla. Kůže Ash byla rozpálená do běla, vibrovala kousíček pod povrchem. V tu chvíli jsem skutečně zapochyboval, jestli neudělá nějakou blbost a neodhalí nás na veřejnosti.
"Zase jste koukali na moc animáků, co?" Mathew se přikradl ke stolu a jeho pohled se na okamžik střetl s mým. To si později vyslechnu. "Myslím, že to už stačilo," řekl.
Ash věděla, že s Mathewem se nemá cenu hádat, tak si sedla na svojí židli a popadla hrst papírovejch ubrousků. Snažila se očistit ten binec, ale bylo to marný. Málem jsem se začal znova smát, když si vztekle otírala triko. Stále jsem seděl a shodil kus špagetový směsi z ramene.
"Myslím, že by ses měla najíst někde jinde," řekl Mathew Katy dostatečně potichu, aby to slyšel jen náš stůl. "A to hned."
Vzhlédl jsem a viděl Kat, jak sebrala svůj batoh. Chvíli zaváhala a pak jakoby v mdlobách přikývla. Prkenně se otočila a vykradla se z jídelny. Celou dobu jsem jí očima sledoval, hlavu měla hrdě vzhůru.
Mathew odkráčel od stolu někam něco řešit. Hřbetem ruky jsem si otřel ulepenou tvář a nedokázal jsem zastavit svůj vlastní smích.
Ash mě znova třískla. "To není směšný!" Stála a ruce se jí třásly. "Nemůžu uvěřit, že ti to přijde jako sranda."
"No to byla." Pokrčil jsem rameny a vzal si svojí lahev s vodou. "Ne že by jsme si to nezasloužili."
Kouknul jsem přes stůl a našel pohledem svojí sestru, jak na mě zírá. "Dee..."
Do očí jí vyhrkly slzy a pak se postavila. "Nemůžu uvěřit tomu, co si proved!"
"A co si jako čekala?" Řekl Andrew tónem požadavku.
Odstřelila ho smrtícím pohledem a pak obrátila ten samý pohled na mě. "Seš hajzl. Seš neskutečnej, zasranej hajzl, Daemone."
Otevřel jsem pusu, ale co jsem asi tak mohl říct. Jsem hajzl. Choval jsem se jako dement a z toho se nevykroutim. Dee musí pochopit, že to bylo pro dobro věci, ale když zavřu oči, tak vidím tu bolest v očích Katy a nejsem si vůbec jistej, že jsem udělal správnou věc - přinejmenším správnou věc pro ni.