Projevy zralého ovoce
Gal 5;19-26
Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.
Téma o Ovoci jsem naťukla už minule, tentokráte bych se ráda zaměřila mimo jiné i na pár veršů, ve kterých lze spatřit konkrétní projevy zdárně zrajícího či už zralého ovoce.
V úvodním textu jsou jmenovány projevy jak ovoce svévolníka, tak spravedlivého. Ovoce svévolníka každý z nás bezpečně zná, je nám hodně blízké, ne-li vlastní, ale ovoce Božího Ducha bývá pro nás těžko dosažitelné. Takové ovoce nesou ti, kteří se zřekli sami sebe, svých plánů, tužeb, rozhodování se podle své vůle a přijali Boží cíle i charakter. Proto mohou nést ušlechtilé ovoce, které nám (hříšným lidem a světu) není vlastní.
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se Duch svatý jmenuje právě tak, jak se jmenuje? V biblických dobách jméno označovalo charakter, nebo úkol. Co je tedy úkolem Ducha svatého? Činí naši mysl svatou, posvěcuje nás. Když se necháme a nevzpíráme se, tak mění náš postoj vůči Bohu - naše přirozené nepřátelství v přátelství. Mění nás zcela kompletně k Božímu obrazu. Přináší pravdu o tom, jaký Bůh je a že se Ho nemusíme bát. Proto je to ovoce Božího Ducha, protože to On v nás působí. Působí růst i zavlažování, vše k tomu, aby ovoce uzrálo.
Mt 3;5-8 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.
K Janu Křtiteli přicházelo mnoho farizeů a saduceů a chtěli se dát pokřtít, proč? Člověk, který se setká s Kristem, kterého se dotkne Boží Duch a on před Ním nezavře své srdce, začne opravdově litovat svých hříchů. Touží opustit tu dosavadní cestu a žít novým, čistým životem. To, že člověk prošel pokáním, se na něm viditelně projeví a nejde to skrýt. A tehdy to začíná nést ovoce – člověk přichází k rozhodnutí nechat se pokřtít, a tím potvrdit před celým vesmírem své rozhodnutí žít dále už jen novým způsobem (v úzkém spojení s Bohem a podle Jeho vůle).
Farizeové a saduceové ale přicházejí kvůli něčemu jinému. Neměli správné pohnutky, dělali to účelově, nebyl to výsledek jejich pokání. Tím, že jim Jan říká, aby nesli ovoce pokání, ukazuje, že neprošli procesem pokání, možná ho ještě nikdy neprožili, a tudíž ani nevěděli, co to přesně je. Jan vynáší jejich pohnutky na světlo. Oni chtěli tímto „úkonem“ utéci před důsledky svého chování, které je nevyhnutelně čekaly. Chtěli vejít do Božího království nezměněni, ale to nejde. Chtěli splnit požadavky jiným způsobem. V Božím království by díky svým nezměněným povahám nesmírně trpěli.
Mt 3;10-12 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“
Jan jim jasně říká, kde skončí, pokud se nenechají změnit a nebudou činit pokání (změna myšlení – Bůh je mi tím nejdražším a nejmilovanějším přítelem). Přichází Mesiáš, a ten na Jana naváže. Bude křtít Duchem svatým a ohněm a pročistí svůj mlat. To On vynese soud a udělá pořádek.
Zaujalo mě, že je tady napsáno: plevy spálí neuhasitelným ohněm. Ne nekonečným nebo věčným, ale neuhasitelným ohněm. To znamená, že to potrvá jen určitou dobu, a pak to zhasne. Každý oheň jednou dohoří.
Ježíš se často potýkal s farizei a zákoníky, s velekněžími a staršími lidu. Oni k němu přicházeli z jiných pohnutek a důvodů, než ostatní. Přicházeli s určitým zlým záměrem. Ježíš je často tvrdě káral. Věnoval jim hodně času a vysvětlování. Mnohokrát k nim také hovořil skrze podobenství, aby lépe pochopili, kam jejich postoje vedou. U Matouše ve 21 kap. se Ho např. snaží obelstít záludnými otázkami, aby Ho mohli obvinit a zlikvidovat. Ježíš je prokoukl a podle toho odpověděl.
Mt 21;33-43 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
Tito lidé vědí, co dělají – jsou vinaři a ti ví, jak se starat o vinici. Hospodář pronajal vinici vinařům, uzavřeli spolu smlouvu, takže podmínky jsou jasně dané pro obě strany. Vinaři se ale začali chovat jako páni vinice, mysleli si, že na ni mají nárok, dokonce dědický! Smýšleli až příliš vysoko a vědomě porušili smlouvu. A to přinese důsledky.
Ježíš s tímto podobenstvím ztotožňuje velekněze a starší lidu. Říká jim, co je čeká, pokud se neodvrátí od svého dosavadního smýšlení a ujišťuje je o tom, že Boží království bude dáno jen těm, kteří ponesou Jeho ovoce.
Gal 1;10-11, 15-17 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.
Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku.
Člověk, který patří Bohu a nechává se poddajně tvarovat jako hlína hrnčířem, stává se služebníkem Kristovým a zajímá se o to, jak se zalíbit Bohu. Nezajímá ho, jak se na něj dívají lidi a jestli se jim líbí. Tato aktivita v tomto směru zcela odpadá. Líbit se Bohu i světu zároveň prostě nejde. Je to nespojitelná kombinace. Pro Božího služebníka je důležitá Boží vůle a být v souladu s ní. Nechává se Božím Duchem vést úplně ve všem.
Důležité je zkoumat svoje pohnutky – proč to dělám, jaké mám k tomu důvody, jaký účel? Dělám to proto, aby mě lidé obdivovali a vyvyšovali, chci od nich projev úcty, uznání, pochvaly, odměnu? Nebo chci konat to stejné, co Bůh a netoužím po tom, aby mě u toho někdo viděl? Kde si ukládám svou odměnu - v nebi, nebo na zemi?
Apoštol Pavel se připravoval na úkol, který měl s Boží pomocí vykonat. Naprosto se spolehl na Boha, nevyhledal žádného člověka, který by mu dal radu. Dokonce ani nikoho z apoštolů, kteří s Ježíšem chodili. Potřeboval Boha poznat osobně a osvojit si to poznání. Potřeboval pevně zakotvit, získat jistotu, aby ho nikdo a nic nemohlo zviklat. Dal Boha na první místo a nechal se Jím vyučovat a připravovat.
Gal 5;13 Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.
Boží služebník nikdy nevede lidi k sobě, ale ke Kristu. Neváže si je k sobě, ale učí je samostatnosti ve víře – jak chodit v Kristu a plně se spolehnout na Něho. Menší se v jejich očích, zatímco Kristus roste (Jan 3;30 On musí růst, já však se menšit.).
Když Bůh člověka osvobodí od otroctví hříchu, může se svobodně rozhodovat. Je skutečně svobodný, ale musí si dát pozor, občas se nejčastěji v období klidu a pohody ozve staré Já či nepřítel a může svádět k sebe vyvýšení a připisování si zásluh, které náležejí Bohu.
Ef 5;8-12, 14-17 I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit.
A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.
Kol 4;5-6 Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.
Je důležité nevynášet soudy nad druhými. Nesmíme zapomenout na to, že tam, kde jsou oni dnes, byli jsme dříve i my. Dopřejme jim čas ke změně a růstu. Buďme trpěliví a nechme to na Božím Duchu. Prosme za ně v tichosti, předkládejme je na modlitbách a pozorujme, jak bude Bůh jednat. Sviťme, buďme věrní a nesme neustále ovoce – buďme dobrotiví, spravedliví, pravdiví. Každý okamžik ať má smysl, ať zbytečnostmi nepromarníme čas, který je nám tu dán.
Fil 2;2-4, 12b-15 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.
s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět,
Buďme v Kristu Ježíši spojeni v jedno tělo, jehož On je hlavou. Přijměme Jeho čistou povahu i plány, směřujme stejným směrem ke stejnému cíli – zpět do harmonie s Bohem a Jeho řádem.
Ovoce je závislé na zdroji, ze kterého získává potřebné živiny. Abychom nesli ovoce, musíme se živit. A podle toho čím se živíme, takové ovoce poneseme. Čím se tedy máme sytit, abychom nesli ovoce Božího Ducha a aby mohlo patřičně růst a zrát?
Kol 1;3-6 Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá.
Potřebujeme se sytit slovem pravdy, evangeliem, které je obsaženo v Bibli. Čím více budeme Boha poznávat takového, jaký je (nesmírně laskavého), tím víc se to bude promítat v našem životě, postojích, projevech chování i charakteru. Přestaneme se Ho bát a zamilujeme si Ho celým srdcem.
Kol 1;8-11On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti;
Fil 1;9-11 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.