Co to znamená obléknout si bílý šat
Mt 7;21-23
Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘
Ježíš nepopírá, že to dílo, které konali, bylo Jeho. Když je potřeba a není, koho by si použil, tak promluví třeba i kamení nebo v případě Baláma oslice To dílo Ježíš znal, ale protože se Mu neodevzdali, nenavázali s Ním živý vztah, proto nakonec od Něj slyší slova „Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mne“.
2. Timoteovi 2;19 Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis „Pán zná ty, kdo jsou jeho“ a „ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně“.
Našla jsem ještě jeden zajímavý příběh, který jde mnohem víc do hloubky:
Mt 22;11-14 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
Tady je člověk, který se dostal na svatbu, ač nebyl vhodně oblečen. Král ho nazývá přítelem, tzn. že tohoto člověka znal. Když byl ale shledán, že nemá správný šat, je vyhozen ven. Takže pryč bude poslán člověk, který se sice nechá použít, Bohu se však neodevzdal, a také i člověk, který sice už s Ježíšem má navázaný vztah, přesto není zcela proměněn. Můžu se k Ježíši hlásit, ale jenom to samotné mě nezachrání ani nezajistí vstup do Božího království. Vstupenkou je bílé roucho, které činí člověka podobným Ježíši Kristu. Bílé roucho je Kristův charakter. Všechny nepadlé bytosti i andělé mají Ježíšův charakter. Je to znak („DNA“) Boží rodiny, podle kterého se pozná příbuzenství s Ježíšem Kristem. Jestliže bude u mě nalezeno „DNA“ padlého Adama, jsem tím vyloučena z Boží rodiny – z příbuzenství s Ježíšem Kristem.
Až Ježíš podruhé přijde, už musíme být oděni do bílého roucha beze skvrny (to se týká lidí žijících v době konce, těsně před příchodem Ježíše Krista). Jak se mám obléci, kde vzít toto bílé roucho? Tak, jak tomu teď rozumím, tak to roucho si nemůžu utkat, zasloužit, ani nikde ve světě koupit. Musím jít k tomu, kdo mi ho může dát a nechat se jím odít. Jestliže jsem se Ježíši odevzdala, mám s Ním navázaný niterný vztah a každý den Mu předávám otěže svého života, pak začíná Jeho škola a proces proměny, očištění a „vybělení mého roucha v Jeho krvi.“ (Zj 7;13-14 Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.) Jedině Ježíš má tu moc mě obléci do bílého svatebního roucha.
Ženich přichází pro svoji nevěstu, cožpak by se zapomněla odít svatebním šatem a připravit se na to? (Jer. 2; 32 Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomíná po nespočetné dny.) Na svatbu se musíme připravit, ženich nás musí najít ve svatebním rouchu! Moje šaty mají dosud krvavé skvrny, mám co dělat, abych se náležitě připravila, než přijde…
Ef 4;22-24 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
2. Kor. 5;17 Kdo je v Kristu je nové stvoření, staré pominulo, hle je tu nové.
Kol. 3;8-12 Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
1. Pet. 5;5-10 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.