VÝSKYT A LIKVIDACE KŘÍDLATKY V POVODÍ ŘEKY MORÁVKY

 V teoretické části bych rád uvedl několik informací o místě, kde jsem absolvoval praxi – tedy okolí toku Morávky. Následně rozdělím rostliny na našem území do několika kategorií. Tyto kategorie souvisejí s invazivitou a rozšířením druhů. Dále popíšu jednotlivé druhy křídlatky a uvedu teorii monitoringu a metodiky její likvidace.

1 Charakteristika toku Morávky

1.1 Základní údaje

Řeka Morávka je jednou z největších řek Moravskoslezského kraje a hlavním přítokem řeky Ostravice. Odvodňuje centrální část Moravskoslezských Beskyd a okres Frýdek-Místek. Horní část toku se nachází v místech, kde je jeden z největších ročních srážkových úhrnů v České republice. Zdejší roční srážkový úhrn činí 1200 – 1300 mm. Díky tomuto faktoru je řeka vodnatějšího rázu a na horním toku docházelo dříve k erozi a s tím souvisejícímu usazování nánosů štěrku ve spodních částech toku. Z tohoto důvodu byly na řece vybudovány prahy a přehrada nesoucí stejný název, díky čemuž se podařilo koryto řeky poměrně ustálit. Plocha povodí činí 147,97 km². Stéká z výšky 500 m n. m. do výšky asi 200 m n. m. Břehy toku nejsou příliš osídleny. Celková délka toku je 29,6 km a u ústí do řeky Ostravice má průtok 3,73 m³/s.

1.2 Zajímavosti

Řeka pramení ve výšce 880 m n. m. na vrcholu Sulov poblíž hranic se Slovenskou republikou a také blízko Bílého Kříže, který je známým turistický místem. Nachází se zde také rozvodí Odra-Dunaj a o několik metrů níž pramení i Černá Ostravice. Od Vyšních Lhot má Morávka více přírodní vzhled se štěrkovými náplavy, občasnými zářezy a peřejemi. Jedná se tak u nás o jedno z posledních téměř původních koryt podhorské řeky. Z tohoto důvodů jsou na této části Morávky tato chráněná území: národní přírodní památka Skalická Morávka, přírodní památka Profil Morávky, Ptačí oblast, Natura 2000 a celá oblast Morávky patří do CHKO Beskydy.

1.3 Přehradní nádrž Morávka

Vodní nádrž Morávka byla vybudována, aby se zabránilo erozím půdy na toku řeky Morávky a taktéž funguje jako zásobárna pitné vody. Je vybudována asi 10 km od pramene řeky. Je spravována vodoprávním úřadem Frýdek-Místek. Nachází se na vápenitém podloží a zaujímá plochu o 63,3 km².  Vodní nádrž Morávka měla být původně vybudována u Raškovic, její výstavba zde však byla na poslední chvíli odvolána a zbyl z ní jen kanál Morávka → Žermanice, který dnes hraje důležitou roli při regulaci průtoku, a rozdělovací jez k tomuto kanálu. Přehrada se začala budovat roku 1961, životnost asfaltobetonového pláště hráze byla odhadována na zhruba 30 let, což se potvrdilo na podzim roku 1996, kdy při povodních vznikla na hrázi 1,6 m hluboká trhlina. Ta byla následně zaizolována a v letech 1997 – 2000 proběhla kompletní rekonstrukce. Dnes je asfaltové těsnění nahrazeno speciální PVC fólii. Ta zde byla použita vůbec poprvé ve střední Evropě.

2 Rozdělení rostlin z ekologického hlediska

Rostliny v České republice rozdělujeme, co se týká hojnosti a původu výskytu, do těchto kategorií:

2.1 Druhy původní

Jsou to ty druhy rostlin, které se již na našem území vyvinuly, nebo se sem dostaly bez jakéhokoliv zásahu člověka. Do této kategorie řadíme rostliny, které zde rostly již od počátku neolitu do konce poslední doby ledové.

Patří zde také druhy expanzivní, které se stejně jako invazní druhy (uvedené dále) velmi rychle rozmnožují a rozšiřují. Sem řadíme například kopřivu dvoudomou nebo trnku obecnou.

2.2 Druhy nepůvodní/zavlečené

V této kategorii se nacházejí všechny druhy rostlin, které byly na naše území zavlečeny člověkem a je jedno, jestli úmyslnou, či neúmyslnou činností.
Tyto druhy dále ještě dělíme do dalších tří podkategorií a to:

a) Druhy přechodně zavlečené 

Druhy, které se na místě svého růstu dále bez zásahu člověka neudrží, jsou zde tedy většinou jen dočasně a dále se nerozmnožují ani nerozšiřují. To znamená, že původní okolní ekosystém nijak neohrožují.

b) Druhy naturalizované

Druhy, které na místě svého růstu nepotřebují k udržení a zachování populace lidskou činnost.

c) Druhy invazní

Tyto druhy spadají ve své podstatě pod naturalizované druhy, ale na rozdíl od přímo naturalizovaných rostlin se invazní rostliny velmi rychle a dobře rozšiřují dále, tím zabírají místo původním druhům, které se kvůli nim na mnohých částech území stávají kriticky ohrožené, protože jsou vytlačovány.

3 Křídlatka

Křídlatka je u nás známá jako velmi invazivní druh rostliny, pocházející z Asie. Původně sem byla zavlečena coby okrasná rostlina, jelikož má poměrně hezké zelené listy a stvol může někomu připomínat bambus, který je u nás taktéž velmi oblíbeným okrasným druhem rostliny. Je to rostlina mírného pásu a dnes již hojně roste mimo Asie také v Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Má ráda vlhké prostředí, toleruje i zastínění, slanost půdy, pH pod 4, suchá období i vysoké teploty. Najít ji můžeme nejčastěji kolem vodních toků nebo ploch, moře i v lužních lesích, ale často se s ní setkáváme i více ve vnitrozemí. Schopnost křídlatky vytlačovat původní druhy spočívá ve vypouštění dusíkatých látek do půdy a tím si ji přizpůsobuje pouze pro sebe, taktéž spadané listy obsahují kyseliny, které půdu vůči původním druhům znehodnocují. Také má velmi dobré regenerační schopnosti.

V povodí řeky Morávky se nejvíce rozšířila díky povodním v letech 1996 a 1997.

3.1 Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

Rozšíření

Tento druh křídlatky byl zavlečen do Evropy jako okrasná rostlina poprvé v roce 1860 ze Sachalinu, Kuril, nebo Japonských ostrovů Hokkaidó a Honšú. Dnes ji můžeme naleznout jako invazní druh rostliny nejen v Evropě, ale také v Severní Americe, Austrálii, či na Novém Zélandu.

Na území České republiky byla poprvé volně rostoucí nalezena v roce 1921, největší rozšiřování jejího výskytu však nastalo až po 2. světové válce. Dnes jsou s ní velké problémy zejména v oblastech pod Jeseníky.

Křídlatka roste hlavně kolem vodních toků a ploch, kde vytváří husté břehové porosty, ale je ji možno nalézt i v místech s držící se vlhkostí.

Popis

Jedná se o vytrvalou, dvoudomou rostlinu, jejíž oddenky jsou poměrně silné, bohatě větvené,  sahají do hloubky až 1m a vyrůstají z nich duté, slabě rýhované nebo hladké, článkovité stonky, dosahující výšky až 4 m. Tyto stonky jsou v horní části větveny.

Listy jsou celokrajné s řapíky, dlouhými kolem 3,5 cm, na lícní straně jsou zelené až tmavozelené, na rubu pak spíše barvy šedé. Čepele vyvolávají dojem zvadnutých listů, jsou podlouhlé, vejčité, délky 20 - 40 cm, široké 20 - 30 cm a na rubu chlupaté. Na bázi jsou hluboce srdčité, na konci tupě špičaté a žilnatina není vystouplá.

Samičí rostliny mají na květech 3 funkční čnělky s bliznami a samčí 8 tyčinek a prašníky. Latnaté květenství tvoří husté lichoklasy dlouhé 2 - 6 cm. Větvičky květenství jsou vždy vzpřímené, nejdelší jsou o 1 - 2 cm delší než řapík a dosahují asi ¼ délky listové čepele. Květy jsou drobné a mají zelenobílou až nažloutlou barvu. Křídlatka kvete pětičetnými květy od července do září. Plod má podobu trojhranné nažky asi 3 mm dlouhé, tmavohnědě zbarvené.

Rozmnožování

Podobně jako ostatní druhy invazních rostlin se rozšiřuje především regenerací úlomků oddenků, naopak semeny se rozšiřuje jen zřídka.

Křídlatka sachalinská má ze všech křídlatek nejmenší regenerační schopnost, i tak je to ale 75%.

Křížení

Křížením křídlatky sachalinské a japonské u nás vznikl nový druh křídlatky a to křídlatka česká. Ta je nejvíce invazivní a nejodolnější vůči likvidaci. Na území, kde se vyskytuje se svými rodiči, je dokonce vytlačuje.

3.2 Křídlatka japonská (Reynoutria japonica)

Rozšíření

Domovinou křídlatky japonské je Japonsko, Čína, Tchaj-wan, a Korejský poloostrov. Obývá tam především vlhká údolí, ale i horské svahy a vzácně roste i v místech nad 2600 m. n. m.

Do Evropy byla poprvé dovezena ve větším množství v roce 1848, z tohoto množství se pak následně rozšířila do celé Evropy a byla zavlečena i do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.

Na území dnešní České republiky byla poprvé nalezena ve volné přírodě roku 1892. Dnes se vyskytuje po celém území naší republiky, v menších populacích ji nalezneme jen v jižních a jihozápadních Čechách.

Popis

Jedná se o vytrvalou, dvoudomou rostlinu s výrazně článkovitými, dutými, dužnatými a křehkými stonky, vyrůstajícími v březnu či dubnu z bohatě větvených, silných a dlouhých oddenků. Je asi o polovinu nižší než křídlatka sachalinská, tedy dorůstá do 2 m.

Stonky jsou na řezu oblé, bývají lysé nebo jemně bradavičité. V mládí jsou zelené s červeným nádechem a později zůstávají tmavě kropenaté, v dospělosti mají u báze tloušťku až 4 cm.

Listy jsou lysé s poměrně krátkými načervenalými řepíky, dlouhými 1,5 – 3 cm. Na stoncích jsou ve střídavém rozpoložení. Listová čepel je celokrajná, má tvar široce trojúhelníkovitý nebo vejčitý a dorůstá délky 10 – 17 cm a šířky okolo 10 cm. Mají zelenou až světle zelenou barvu a je na nich vyniklá žilnatina.

Křídlatka japonská má poměrně dlouhé květy. Okvětí je pětičetné s bělavými, nažloutlými nebo narůžovělými okvětními lístky. Samčí květy mají 8 funkčních tyčinek a samičí 3 funkční čnělky. Květou od července do září a o opylování se stará létající hmyz.

Plody mají podobu trojhranné nažky, dlouhé 3 – 4 mm, s křidélky po neopadavém okvětí a černohnědou nebo černou barvu.

Rozmnožování

Ve středoevropských podmínkách se rozšiřuje většinou pomocí oddenků.

Přínos

S křídlatkami všeobecně se experimentuje a zvažuje se jejich následné využití jako obnovitelného zdroje energie. V asijské tradiční medicíně se však už dlouho využívají oddenky křídlatky japonské na léčení nehojících se ran a proti rakovině žaludku a tlustého střeva.

3.3 Křídlatka česká (Reynoutria bohemica)

Rozšíření

Křídlatka česká je na území České republiky nejrozšířenějším druhem. Vznikla křížením křídlatky sachalinské a japonské. Tento druh je tak invazní, že vytlačuje dokonce i vlastní rodiče a je naprosto nejodolnějším druhem vůči likvidaci. Můžeme ji nalézt od nížin, až po horské oblasti, všude tam, kde se drží vlhko, nejvíce tedy v okolí vodních toků a ploch.

Byla zavlečena i do Velké Británie a Severní Ameriky, v Číně se však také vyskytují podle některých zdrojů podobní kříženci.

Popis

V oblasti střední Evropy dosahují výšky až 4 m. Lodyhy jsou statné, přímé, větvené a duté. Listy hlavních větví jsou až 25 cm dlouhé a 18 cm široké a mají srdčitý tvar. Ve spod jsou listy porostlé jemnými, téměř neznatelnými chloupky. Nové listy mají jasně červené okraje a žilnatinu, růstem získávají listy čistě zelenou barvu. Řapíky zůstávají načervenalé. Žilnatina je zespod vystouplá.

Rozšiřování

Stejně, jako ostatní druhy křídlatky, se rozšiřuje především odlomenými částmi oddenků, které velmi dobře zakořeňují (k zakořenění postačí 5 g úlomku). Zakořenit však mohou i úlomky stonků. Rozmnožuje se tedy vegetativně a to většinou podél proudu vodního toku, který odlomené části roznáší.

Využití

Se všemi druhy křídlatek se experimentuje jako s obnovitelnými zdroji energie.

3.4 Křídlatka himalajská (Persicaria wallichii)

Křídlatka himálajská je u nás velmi vzácným druhem křídlatky. Většina z druhů křídlatek se na našem území chová velmi invazivně a je k nám zavlečena jako okrasná rostlina z Asie. Ve větší míře se s touto křídlatkou můžeme setkat také například v Severní Americe, Kanadě či Aljašce, dále také na Novém Zélandu, v Evropě, například v Polsku.

Invazita

Invazita himálajské křídlatky je 80 bodů. Počítá se na základě ekologického dopadu druhu na prostředí, biologických atributů a rozšiřování.

Stupnice invazity má hodnoty od 0 do 100, kde 0 představuje rostlinu, která není žádnou hrozbou pro původní ekosystém a 100 představuje rostlinu, která je pro původní ekosystém vážným ohrožením.

Popis

Jedná se o vytrvalou rostlinu, která roste z plíživých oddenků do výšky až 2 m. Stonky jsou četné, lysé se střídavým větvením. Listy jsou zelené, kopinaté 9 – 22 mm dlouhé a 2,8 až 7,8 cm široké se srdčitými nebo plochými základnami, ostrými hroty a mírně chlupatými okraji. Horní listové plochy jsou lysé nebo chlupaté a spodní jsou chlupaté alespoň na okrajích nebo žílkách. Květy jsou bílé až růžové, vonící a 3 – 5 mm dlouhé. Okvětní lístky jsou oválné až vejčité a 2,2 až 3,8 mm velké. Semena jsou hnědá, 2,1 až 2,5 mm dlouhá a 1,3 až 1,8 mm široká.

Ekologický dopad

a) Dopad na komunitní složení, strukturu a interakci

Křídlatka himálajská tvoří husté porosty dosahující výšky až 2 m, díky čemuž vytváří vyšší vrstvu stínící nižším původním porostům, které mají tak nedostatek slunečního záření a příliš se jim nedaří. Tím původní druhy rostlin vytlačuje. Tento druh může také omezovat růst stromů a tak tvořit vůbec nejvyšší vrstvu porostů. Také dokáže způsobit snížení kvality masa ryb a divoké zvěře, která se živí hmyzem, jehož potravou může být například pyl křídlatky.

b) Dopad na ekosystémové procesy

Křídlatka himálajská snižuje dostupnost živin v půdě. Tím soutěží se stromy, které vytěsňuje a může tak snižovat stínivost podél toku řek.

Biologický a invazní potenciál

Rozmnožovací potenciál

Křídlatka himálajská se rozmnožuje sexuálně semeny a vegetativně z rozsáhlých oddenků. Rozmnožování semeny je spíše vzácné. Délka času, jaký jsou semena životaschopná strávit v půdě, není známá.

Oblasti růstu

Roste nejlépe v osvětlených místech, v zastíněných se jí moc nedaří. Obvykle se vyskytuje ve vlhkých oblastech narušených silnicemi, odpadním potrubím, řekami, záplavami a u polí.

Potenciál pro přirozené šíření

Semena jsou rozptýlena po okolí především vodními toky, které je unášejí po proudu. Takto se křídlatka může velmi efektivně rozšiřovat podél celého vodního toku.

Potenciál pro šíření lidskou činností

Křídlatka himálajská se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, odkud mnohdy uniká do volné přírody.

Podmínky pro klíčení

Nejsou zatím ve větší míře známy.

Podmínky růstu

Tento druh toleruje mnohé druhy půdních typů od běžné hlíny, písek, štěrk až po hrubé kamení a to s pH až do 7,4.

(Poznámka: Vytvořil jsem první česky psaný popis tohoto druhu na internetu a vložil na wikipedii. Zdrojem mi byly popisy z Aljašského národního parku.)

4 Likvidace křídlatky

4.1. Konvenční metody

Aplikace herbicidu postřikem na list v pozdním létě

Na celé porosty rostlin se používá herbicid Roundup Biaktiv o koncentraci 7 – 10%.

Na jednotlivé rostliny se herbicid aplikuje postřikovačem, dále také injekčně (viz. Aplikace herbicidu vpichy do stvolů). Na souvislé plochy se pak používá rosič – především u vzrostlých rostlin o výšce kolem 1,5 m (řadíme je k vysokým porostům), zde je nutné zajistit rovnoměrné zvlhčení celé rostliny.

Pozdním létem je zde myšlen srpen až září (nejpozději 10 dní před prvními mrazy). Pozdní léto je u křídlatek dobou poupat a květů.

Je možné tuto aplikaci zahájit již koncem května, ale účinnost je v tomto případě o něco nižší.

Aplikace se provádí většinou 2 – 3x, dokud nedojde k úplnému zničení porostu. Poprvé se území aplikace kontroluje po 14 – 28 dnech. Aplikace se pak už provádí jen u těch rostlin, které ještě nejdou zničeny.

Při aplikaci je třeba dbát opatrnosti a šetrnosti k okolní původní flóře. Proto by se aplikace postřiky měly provádět pouze za vhodného počasí (především při bezvětří, či mírném větříku a ošetřování také jen za počasí beze srážek).

Vysoké porosty

Vysoké porosty je nutno před aplikací herbicidu v období kolem května až června pokosit, následně odstranit tuto biomasu a po následujících 4 – 6 týdnech provést postřik dle konvenční metodiky. Tento postup se užívá pouze pro porosty, u kterých hrozí, že budou v optimální době pro likvidaci příliš vysoké.

Plošné rozsáhlé porosty

Máme dvě možnosti, jak tyto porosty ošetřit:

1-    Postřikem od krajů a zhruba po 1 – 2 týdnech se vrátit a dokončit postřik neošetřených rostlin směrem do středu porostu.

2-    Vysekáním cestiček v porostu tak, abychom se s postřikem dostali všude. Následující rok je nutné se vracet na toto místo a hlídat ošetření těchto vysekaných rostlin.

Celoroční aplikace herbicidu, kombinace mechanické a chemické likvidace

První aplikace herbicidu se provádí v květnu – červnu, kdy má křídlatka kolem jednoho metru a je olistěná.

Postřik se dále opakuje po 2 až 3 měsících dle potřeby na redukovaném území.

Používá se herbicid Roundupu Biaktiv o koncentraci 7 – 10 %.

Aplikace i podmínky pro ni jsou stejné, jako u aplikace při pozdním létě. Tedy postřikovačem nebo rosičem. Je nutné zajistit rovnoměrné zvlhčení celé rostliny, aplikaci provádět jen za vhodného počasí a s opatrností a šetrností k okolní flóře.

V případě, že jsou nalezeny při ošetřování semenáčky křídlatky, musí se vykopat a nechat uschnout, nejlépe spálit. Tyto metody jsou nejúčinnější, hlavně v pozdním létě, ale je zde možnost havárie vnášením cizorodých látek do prostředí a také vzniku odolnosti rostlin na herbicid.

Aplikace herbicidu vpichy do stvolů

Jedná se o injekční aplikaci, při níž se používá 20 – 30% herbicid RB.

Vpichy se aplikuje do stvolu 5 ml herbicidu, vždy do stonku o průměru 1,5 – 5 cm a ve výšce pod 2. nebo 3. nodem od země nebo ve výšce zhruba 1,3 m nad zemí. Provádí se speciálními injektážními pistolemi (aplikátory).

Tato aplikace je vhodná pro malé lokality, citlivá území nebo na lokality s nízkou pokryvností.

Tato aplikace je velice šetrná k okolí a nehrozí zde téměř žádná havárie s výjimkou výluhů herbicidu (to je ovšem málo pravděpodobné).

4.2 Alternativní metody

Kosení

Provádí se mačetou, křovinořezy nebo kosou (u té je nutné před zahájením kosení odstranit starou biomasu).

První kosení se provádí nejlépe v první polovině května – nejsnazší kosení, k tomu i efektivní.

Kosit by se měly rostliny o výšce zhruba 40 cm, nejlépe co nejvíce u země. Toto kosení opakovat vždy, když rostlina doroste do této výšky.

První rok by se mělo kosit přibližně 8x, následující roky pak asi 6x za rok.

Během května a června by se mělo kosit 4 - 6x (dle rychlosti růstu). Následuje letní přestávka, která je určena ostatním bylinám (pro jejich vykvetení a dozrání semen). Tato letní přestávka končí v druhé polovině srpna, během níž se opět začíná provádět sečení a pokračuje až do konce sezóny.

Je vhodné křídlatku podset trávou, která snáší kosení a brání erozi.

Pokosené rostliny se hodí na hromádku, nechají se uschnout a spálí se. Je nutno kontrolovat, zda rostliny neobráží.

Hlavní výhodou této metody je šetrnost k okolnímu životnímu prostředí, jelikož se nepoužívají žádné cizorodé látky. Je to však velmi zdlouhavá metoda, náročná na časovou koordinaci a nikdy se takto křídlatka nezlikviduje úplně. Ústup nastává až po třech letech péče a metodu je nutné poté opakovat alespoň po dobu 4 – 7 let.

Spásání

Nejlepším zvířetem pro tuto metodu jsou ovce, které mají rády vyzrálé listy, některé pak dokonce preferují listy křídlatky před trávou a jinými bylinami. Spásání ovcemi se provádí dlouhodobě nebo opakovaně 3 – 4x za rok, přičemž porost nesmí být vyšší než 150 cm (v případě vyššího vzrůstu je nutno porost posekat).

Je potřeba zhruba 10 – 20 zvířat na hektar půdy, někdy je třeba přikrmovat (je-li jich víc). Jedná se opět o metodu, při které se neroznášejí do prostředí cizorodé látky a je ji možno aplikovat i u vody. Nevýhodou však je, že při přesunu zvířat může docházet k rozrušování břehů a k vymizení křídlatky dochází až po 4 – 7 letech.

Vykopávání rostlin

Vykopávají se celé rostliny, včetně malých kořínků, které mohou být zakořeněny až 50 cm pod povrchem.

Tuto metodu je nutno opakovat několikrát během vegetační sezóny (vždy po obnově porostu po provedení předešlého zásahu).

Používají se především rycí vidle.

Je nutno dbát maximální opatrnosti, aby se nepodařilo rzhizomům zaklíčit. Celá vytrhaná a vykopaná biomasa se opět suší a pálí na vhodném místě.

Po posledních sezónních výkopech, které jsou prováděny na podzim, se lokalita podsévá trávní směsí.

Při této metodě se nedostávají do okolního prostředí žádné cizorodé látky z herbicidů, lze ji navíc uplatnit ve velmi citlivých lokalitách. Je zde ovšem velké riziko roznesení křídlatky při přesunu biomasy na místo sušení a pálení, především rhizomy. Proto se přesun musí minimalizovat. Navíc v blízkosti vodních toků, díky rozryté půdě, může docházet k erozi.

Úklid území

Po aplikaci herbicidu RB se odklízí biomasa podle plochy zásahu. U rozsáhlých území se úklid provádí ještě tentýž rok na podzim, na malých územích pak na jaře. Lokality, na nichž byla nějaká metoda užita, se musí pečlivě zaznamenávat do map, aby se nezapomnělo, kde se daná metoda prováděla.

Uschlou biomasu je třeba posekat a spálit na bezpečném místě.

Péče o území v následujících letech

Pokud není ještě likvidace na území dokončena, pokračuje se v plánu s likvidací.

Po úspěšném dokončení likvidace je třeba území dále monitorovat ještě několik následujících let a případné nové invaze ničit již v počátcích.

Území je vhodné oset původními druhy rostlin a stromů – tím se také snižuje možnost dalších invazí.

4.3 Kombinované metody

První zásah se provádí postřikem herbicidu RoundupBiaktiv na listy (o koncentraci 7 – 10 %) nebo vpichy.

Další ošetření se provádí pravidelným kosením 4 – 8 x za sezónu v následujících letech.

4.4 Porovnání metod

* … malá

** … střední

*** … velká

5 Monitoring křídlatky

Monitorujeme dopad lidské činnosti (likvidace křídlatky herbicidem Roudup-Biaktiv) na životní prostředí, u kterého sledujeme tři jeho složky: vodu, půdu a biota. V půdě a vodě se sleduje reziduum (zbytek) herbicidu (včetně meziproduktu rozpadu – AMPA), a ve vodě navíc také fosfor, kvůli možné eutrofizaci prostředí. Rok před zahájením terénních prací se provádí rozbor vody a půdy, aby se zjistily hodnoty současného znečištění. Monitoring by se měl dát snadno provést, opakovat, mít reprezentativní výsledky a finančně by měl být přiměřeně náročný, ovšem ne na úkor kvality.

Půda

Základem je analytické stanovení účinné látky herbicidu Roundup-Biaktiv a meziproduktu rozpadu AMPA (aminometylfosfanová kyselina).

Analytické stanovení požadovaných látek se provádí na 5 směsných vzorcích půdy
3x za rok (na Morávce bylo tak provedeno na přelomu roku 2007 - 2008) a 2x následující rok (2009 - 2010) metodou plynové chromatografie. Směsný vzorek se odebírá z půdy do 20 cm s odstraněním svrchní drnové vrstvy na devíti bodech rovnoměrně rozmístěných na referenční ploše o velikosti 100x 100 metrů. Tímto způsobem se vzorkuje pět vybraných referenčních ploch. Před zahájením aplikace herbicidu jsou zjišťovány ještě hodnoty pozadí/prostředí, což už je započítáno jako první ze tří vzorků toho roku.

Poločas rozpadu glyfosfátu je úměrný podmínkám prostředí. Probíhá v rozmezí 1 – 130 dní, průměrně je to však zhruba 32 dní, tedy přibližně měsíc. Úplný rozklad pak trvá 3 – 4 poločasy, čili až 520 dní. V prvních dvou letech, kdy je předpokládaná vyšší spotřeba herbicidu, jsou prováděny odběry 3x ročně. Během této doby se kontroluje chování látky v prostředí. Termíny odběrů v prvních dvou letech (2007 a 2008): 15. dubna  - 15. července, 15. srpna – 15. září, 15. října – 15. listopadu.

V následujících dvou letech (2009 a 2010) se odběry provádějí 2x ročně. Hlavním cílem v tomto období je sledování případných reziduí. Zde se již provádí pouze jarní a podzimní vzorkování.

Biota

Sledování změn flóry a fauny v souvislosti s likvidací křídlatky herbicidem je založeno na fytocenologickém snímkování a sledování změn v populacích. Zakládají se referenční plochy a snímkují se po celé 4 roky. Na plochách se provádí testování vlivu zásahů na okolní flóru a vývoj invazních druhů, mimo přímé zásahy. Kontroluje se také fauna a to, co se týká akutních i chronických negativních jevů. Sepisují se tři průběžné zprávy o současném stavu prostředí a případná opatření pro minimalizaci poškození životního prostředí (je-li zjištěno). Dále se sepisuje závěrečná zpráva, která obsahuje popis provedené metody, zhodnocení výsledků sledování a samotné použití metody. Tím se vytvoří přenosný model pro podobné projekty. Na Morávce se, co se týká fauny, zaměřovala pozornost především na vydru říční (Lutralutra) a mihuli potoční (Lampetraplaneri). Samozřejmě se však sledovali i ostatní zástupci fauny.

Voda

V případě, že se herbicidy aplikují v povodí přehrady, která slouží jako zásobárna pro pitnou vodu, je třeba dbát maximální opatrnosti, obzvláště pak v jejím okolí. Kontrolní odběry je pak nutno provádět během celé pracovní sezóny. Kontrolují se především zbytky použitého herbicidu v prostředí, meziprodukty rozpadu, fosfor a změny biotu. První kontrolu provádíme již před použitím prostředků, abychom zjistili původní znehodnocení prostředí. Další nutností je znalost faktorů, které v dané oblasti ovlivňují pohyb látek.

6 Záchrana lužních stanovišť v povodí řeky Morávky

Tento projekt byl realizován v rámci programu Evropské unie LIFE III - Nature a trval 4 roky, od začátku roku 2007 do konce roku 2010. Hlavním úkolem bylo zlikvidovat co nejvíce populací křídlatek. Jednalo se o jeden z největších projektů, řešící tuto problematiku, v celé Evropě.

6.1 Hlavní cíle

• Vypracování metodiky potlačování invazních druhů a následné revitalizace postižených stanovišť.

• Potlačení invazní křídlatky v evropsky významných lokalitách Niva Morávky a části Beskyd.

• Vytvoření modelu spolupráce zainteresovaných subjektů při řešení problémů v oblasti ochrany životního prostředí na regionální úrovni.

• Šíření výsledků projektu a poskytování dalších informací o soustavě Natura 2000 a ochraně životního prostředí
  

6.2 Průběh projektu 2007-2010

• Chemická likvidace křídlatek

V roce 2007 bylo herbicidem ošetřeno 126 ha křídlatek v projektovém území (z toho 2,5 ha injektáží), přičemž bylo spotřebováno 1 500 litrů RoundupuBiaktiv.

V roce 2008 bylo herbicidem ošetřeno 260 ha křídlatek v projektovém území (z toho 17 ha injektáží), přičemž bylo spotřebováno 3 100 litrů RoundupuBiaktiv.

V roce 2009 bylo zkontrolováno a v případě výskytu křídlatky herbicidem ošetřeno 490 ha projektového území (z toho 6,6 ha injektáží), přičemž bylo spotřebováno 3 180 litrů RoundupuBiaktiv.

V roce 2010 bylo zkontrolováno a v případě výskytu křídlatky herbicidem ošetřeno 430 ha projektového území (z toho 3,5 ha injektáží), přičemž bylo spotřebováno 3 020 litrů RoundupuBiaktiv.

• Mechanická likvidace netýkavky žláznaté

V roce 2009 došlo po schválení Evropské komise k rozšíření projektu o likvidaci netýkavky žláznaté, která začala masivně obsazovat štěrkové náplavy uvolněné po křídlatkách.

V létě 2009 byla likvidace prováděna kosením a vytrháváním na celkové ploše 70 ha.

V létě 2010 byla netýkavka žláznatá kosena na ploše 116 ha.

• Revitalizace stanovišť

Výsevy:

V roce 2007 byl proveden výsev trávobylinné směsi v listopadu. Na 1,2 hektarech bylo vyseto 9 druhů trav a 3 druhy bylin.

V roce 2008 byl proveden výsev trávobylinné směsi v říjnu na 5,6 hektarech. Bylo vyseto 9 druhů trav a 9 druhů bylin.

V roce 2009 byl proveden výsev trávobylinné směsi v říjnu na ploše 25 hektarů. Bylo vyseto 8 druhů trav a 22 druhů bylin.

V roce 2010 byl proveden výsev trávobylinné směsi v listopadu na ploše 25 hektarů. Bylo vyseto 8 druhů trav a 18 druhů bylin.

V roce 2008 bylo vysazeno 500 ks vrbových holí, mimo to Lesy ČR vysadily nad rámec projektu 5 000 ks sazenic lesních dřevin.

V roce 2009 bylo vysazeno 500 ks vrbových holí, 780 ks sazenic topolu černého, 200 ks sazenic svídy krvavé, 200 ks sazenic brslenu evropského a 600 ks sazenic střemchy obecné.

V roce 2010 bylo vysazeno 400 ks vrbových holí, 100 ks sazenic svídy krvavé a brslenu evropského, 300 sazenic stromů (lípa srdčitá, javor klen, olše lepkavá, dub zimní, jasan ztepilý) a 2 740 sazenic keřů (ptačí zob, svída krvavá, kalina obecná, brslen evropský, trnka obecná a vrby).

• Ostatní aktivity

V rámci monitoringu životního prostředí byly během roku pravidelně odebírány vzorky vody a půdy. Laboratorní rozbory nezaznamenaly žádnou zvýšenou zátěž.

Během trvání projektu bylo uspořádáno 40 terénních exkurzí a 10 seminářů pro místní obyvatele.

Byly vydány dva letáky, Metodika likvidace křídlatky a Výukové DVD. V roce 2010 se konala Mezinárodní konference o invazních rostlinách.

Od roku 2008 probíhala spolupráce se ZŠ Raškovice, jejíž žáci pomáhali mapovat křídlatku.

6.3 Financování

• Celkové náklady projektu: 1 042 499 €
• Celkové náklady ČSOP Salamandr: 691 653 €
• Dotace: 704 000 €

6.4 Očekávané výsledky

Vytvoření vysoce efektivní komplexní metody potlačení křídlatky (Reynoutria spp.) a následné revitalizace stanovišť, vytvoření dlouhodobé strategie péče o evropsky významnou lokalitu Niva Morávky.

Potlačení křídlatky (Reynoutria spp.) pod 10 % aktuálního výskytu, zvýšení biodiverzity revitalizací stanovišť a podporou keřového patra, snížení erozní náchylnosti vybraných ploch.

Vytvoření přenositelného modelu spolupráce mezi zainteresovanými subjekty, který zajistí následnou péči o evropsky významnou lokalitu Niva Morávky a spolupráci do budoucna při řešení obdobných problémů praktické ochrany přírody.

Zvýšení povědomí o soustavě Natura 2000 a ochraně přírody obecně na lokální a regionální úrovni, šíření výsledků projektu a přenos know-how v oblasti potlačování invazních druhů a následné revitalizace stanovišť na národní i mezinárodní úrovni.

(Zdroj: http://salamandr.info/projekty/uzavrene/zachrana-luznich-stanovist-v-povodi-moravky/)

7 Využití křídlatek

Jako okrasná rostlina

Křídlatky byly k nám původně zavlečeny jako okrasné rostliny v 19. a 20. století. Tuto úlohu plní v parcích a zahradách, kde vytváří zeleň kolem jezírek, zakrývá nevzhledná a stinná místa, dále kolem komunikací zakrývá těžko udržovatelná místa, ploty, protihlukové zdi apod. Křídlatka česká může tvořit ze všech křídlatek nejtěžší bariéru proti hluku a prachu.

Protierozní činitel

Husté porosty křídlatek chrání svými oddenky půdu před erozí.

Čínská a japonská medicína

Vyluhováním listů křídlatky ve vodě či alkoholu lze získat prostředek na ochranu proti plísním, jelikož křídlatka obsahuje látky, díky kterým je i sama o sobě velmi odolná proti nejrůznějším druhům plísní a nemocem. Tento přípravek lze použít také na ochranu jiných rostlin.

Konzumování mladých a čerstvých výhonků za syrova pomáhá chránit střeva před bakteriemi, plísněmi a nežádoucími účinky kvasinek.

Křídlatka v kuchyni

Oddenky křídlatky jsou využívány v čínské a japonské kuchyni jako kulinářská zajímavost připomínající svou mírně nakyslou chutí šťovík. Za syrova ji můžeme použít jako součást salátů.

Z mladých rostlin nebo větviček lze udělat čerstvé krmivo pro dobytek, králíky nebo morčata. Pokrájené či pomleté je možné je přidat do masa pro psy jako zdroj vlákniny s dodatkovými živinami.

Akumulace těžkých kovů a detoxikace půdy

Křídlatka vyniká také svou schopnosti velmi dobře akumulovat těžké kovy a to například kadmium, olovo, kobalt, arzén, rtuť či mangan.

Detoxikace půdy křídlatkou trvá minimálně čtyři roky, při čemž je nutno každý podzim posekat křídlatky a ve formě briket spálit v elektrárnách a spalovnách s elektrickými odlučovači škodlivin a popelu celkově.

Popel a popílek z takto využitých rostlin je třeba uložit jako nebezpečný odpad.

Kořenová čistička vod

Díky rychlému růstu a tím vysokému spotřebování vody je křídlatka velmi vhodnou rostlinou pro kořenové čističky vod, navíc díky velkým listům brání šíření nepříjemného zápachu z čističky.

Energetická plodina

Křídlatku lze využívat jako energetickou plodinu, kterou lze zpracovat například do podoby briket, ale je třeba tak učinit dřív ,než začne podzim, protože pak se začíná vlivem počasí rozkládat a její výhřevnost klesá. Množství sklizené křídlatky odpovídající jednomu hektaru postačí na vyhřívání až šesti rodinných domků o střední velikosti. Křídlatka by se mohla také využívat jako aditivum při zpracování prasečí a hovězí kejdy na bioplyn a hnojivo.

Z Japonska jsou hlášeny výnosy 12 až 27 t.ha-1 (podle VÚZT). Podobných výnosů lze dosáhnout i u nás, zejména když použijeme mohutnější odrůdy a klony, např. křídlatku českou.

"Byly provedeny energetické bilance vybraných jednoletých (konopí, čirok) a vytrvalých (chrastice rákosovitá, ozdohnice čínská a křídlatka) rostlin při různých termínech sklizně (v době největšího nárůstu fytomasy, na podzim, brzy na jaře) a systému dosoušení (dosoušení na poli, studeným vzduchem, temperovaným vzduchem, nízkoteplotní sušárnou, horkovzdušnou sušárnou). Na dodatkové energetické vstupy jsou nejnáročnější konopí (18,29 GJ/ha/rok) a čirok (17,21 GJ/ha/rok), nejméně dodatkové energie vyžadovala chrastice (7,87 GJ/ha/rok). Za celé sledované období jsme zjistili největší ztráty energie (fytomasy) u křídlatky 37,8% (166,5 GJ/ha/rok) a čiroku 37,3% (100,2 GJ/ha/rok), nejmenší u chrastice 23.7% (33,O GJ/ha/rok). Největší produkci energie z plochy zajišt'uje křídlatka (v době největšího nárůstu fytomasy v průměru 440,2 GJ/ha/rok), nejmenší chrastice (140,5 GJ/ha/rok). Při systému dosoušení na poli představují celkové vstupy v průměru podle plodin a náročnosti sklizně od 3% u křídlatky až po 8,1 % u konopí z celkem vytvořené produkce energie. Obdobné hodnoty jako dosoušení na poli vykazuje dosoušení studeným vzduchem. Při dosoušení temperovaným vzduchem představují celkové energetické vstupy podle plodin v průměru hodnoty 8,5 až 13,9% z celkové produkce energie. Při systému dosoušení nízkoteplotní sušárnou se zvyšuje podíl celkových energetických vstupů na 17,O až 23% a horkovzdušnou sušárnou na 58,5 až 66,8% z celkem vytvořené produkce energie." (Zdroj: www.vurv.cz)