Sobota 13.9.2014 - tak konečně jsme se dočkali, další Sova je opět tu! Ale už od rána se mi nic nedařilo. Hlava se mi motala a teploměr hlásil zvýšenou teplotu. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy jsem kousla do rohlíku a vylomila si zub..no já snad raději zůstanu doma! Ale jako kapitán v tom přeci nemůžu tým nechat?!
Doma s Pivlem nás vyzvedává Aleš, který si stěžuje na divnej tlak, což od něj slyším snad poprvé. Padá návrh, jestli se na to letos raději nevy.. :D Ale i přes tento nepříznivý začátek vyrážíme do Jiráskových sadů, kde se chvíli po čtvrté hodině setkáváme se zbytkem týmu - Pavlem a jeho bráchou Ondrou, který se šifrovačky účastnil vůbec poprvé v životě.

(1. - Sova)
Tak to odstartovalo, dostáváme zadání první šifry společně s mapkou, kde najít pět malých šifřiček, které nám pomohou vyluštit tu hlavní. Pivel hlídá bágly, bráchové se odebírají ke kostelíku a já s Alešem běžíme posbírat zadání šifřiček směrem k soutoku. Po chvíli se opět všichni scházíme u lavičky a pouštíme se do luštění. Vzhled hlavní šifry nám trochu připomněl myšlenkovou mapu, která byla startovní šifrou na Sově před dvěmi lety. Je nám jasné, že musíme přijít na to, co znamenají jednotlivé operátory. 1E nám dochází jako první – Síla a sila – to znamená nejspíše odstranění diakritiky. Po delší době přicházíme i na šifru 1C – ve čtverečkách po sloupcích poznávám morseovku. Jupí, máme další dva operátory. Jeden znamená vložení písmene, druhý znamená jeho odebrání. Je jasné, že tečka nám určuje, které písmeno to v tom slově bude. Teď ta nesmyslná nápověda s čtverečkovaným barvivem dává smysl :) Ale pořád nám chybí ty nejstěžejnější. Co s posvátnými řadami, to vůbec netušíme (ano, všimla jsem si, že tam jsou čísla do jednatřiceti a ano, měla jsem v deskách vytištěný kalendář a přesto ne, nedocvaklo mi to). No a klíč, ten jsme taky nenašli..i když všimli jsme si, že kolíčky mají dvě barvy a koukali jsme na ně před začátkem hry, jestli na té šňůře netvoří nějakou tu morseovku :D Sedíme tedy nad 1A – digitální. Spousty týmů už odchází a my pořád nevíme. Další vyvěšená nápověda – běžím tam. Zklamaně se vracím, to je na céčko, to už máme vyluštěné :( Nakonec ale kluci tu digitální louskli. Vidíme, že nadřazené sově musí být pták, tudíž v předposledním řádku musí být zase nějaký druh ptáka. No jasný, a když tomu sebereme první a poslední písmeno, vyjde nám cílové heslo. Ondra datluje do mobilu a hlásí: „V České republice žije 394 známých druhů ptáků.“ „A jak víš, že ten pták bude českej?“ Tým mlčí, všichni usilovně přemýšlí. Pivel mocně zahlásí: „Sokol.“...no jasný, předtím se museli přidat dvě písmena na konec, takže předchozí slovo je sok, tudíž výsledkem je oko!

(2. - Identita)
Vyzvedáváme šifru, jdeme ven ze hřiště najít nějakou lavičku. Spousta obrázků, každý z nás zná nějaký. Píšu tedy ihned první písmena názvů. Sedl si jen Alešův batoh:) V podstatě lousknuto do dvou minutek, až na Swarovskiho (což se divím, že ten mi zrovna nedošel), máme vše. I když než jsme se vrhli na ten druhý řádek, právě to chybějící S v prvním řádku způsobilo, že nám tam na konci vylézalo -mezera-Y-B-O-N. Na malou chvilku jsem pomyslela, že by dalším stanovištěm mohlo být Gymnázium Boženy Němcové. Ale to bylo do pár vteřin vyvráceno. Jdeme tedy dál, na terasy. Já ač jsem hradečák, tak jsem v těchto terasách byla poprvé. Tímto děkuji, že jste nás tudy, naši milí orgové, protáhli! Opravdu hezké místo!

(3. - Zákoutí)
Tahle šifra se nám velmi líbila. I když pro mimohradecké to muselo být peklo! Dali jsme hlavy dohromady, každý z nás o nějakém tom místě věděl. Udělali jsme si tedy křížky u těch, o kterých víme kde jsou, abychom věděli, co nám to tam zbývá a po čem máme cestou koukat. Pivel tradičně plnil svojí roli, čekal uprostřed náměstí a hlídal batohy :) Bráchové vyrazili směrem na Malé náměstí a pak k divadlu. Já a Aleš jsme vyrazili směrem k Duchovi, odskočili jsme si k čajovně, pak se proběhli skrz pivovarské náměstí dolů k původní hradbě. Obešli jsme to po třídě ČSA ke Kopečku. V kopečku jsme uhnuli doleva k Městské hudební síni, kde se neplánovaně setkáváme s Pavlem a Ondrou. Porovnáváme obrázky. Chybí nám jen dva. To snad dáme do kupy: NÁMPĚTP_TMOST_ROVLAK. Ihned klukům oznamuji, že mi to připomíná letošního Leonarda – tam nám vyšlo něco jako „Náměstí 5. května – mezi mostky vlak.“ Tipujeme tedy, že výsledkem bude beze zkratek Náměstí-pět-pata-mostu-pro-vlak . Říkáme si, jak na to jdou orgové kulišácky, dají jen zkratky, aby člověk musel mít opravdu co nejvíce posbíraných písmenek a nemohl to jen tak jednoduše vyhaluzit.

(4. - Česká křížovka)
Tak ta se nám také velmi líbila. První slovo – Dudák, to nepasuje. Má to být česká křížovka, že by nějaká ustálená spojení? Strakonický dudák – Strakonice - ty už by tam pasovaly. No jak to tak prolítáváme dál, dochází nám, že se jedná o piva a pivovary. Přeci jen více než půlka týmu jsou pivaři. Doplnění měst tedy nedělá žádný problém, obzvláště Pivel zaperlil. A tak nám vylézá Kavčí plácek. Ani jsme to tuším nedoluštili až do konce. „Ale cože? Vždyť odtamtud jsme přišli!“ remcá zbytek týmu zatímco se vydáváme na cestu k dalšímu stanovišti.

(5. - Čorej)
Vyzvedáváme další šifru s divným názvem. Je jasné, že budeme muset obejít stromy. Cestou k jedné vyhlídlé lavičce tedy opisujeme 13, 7 a 14. Devítku se nám najít nepodařilo. Pomalu se stmívá a tak vytahujeme čelovky. Všímáme si toho, že máme zadané přesmyčky. Devítku tedy určíme díky přesmyčce. A ještě i pár dalších se nám podaří určit dříve právě díky přesmyčkám. Zbytek chybějících stromů pak oběhli Aleš s Pavlem a během chvilky byli zpět. Dáváme se do luštění. Zkoumáme, jestli v přesmyčkách nějaká písmenka nechybí nebo naopak nepřebývají. Já mám chuť to zase nějak řadit podle abecedy. Také přemýšlím, proč se tato šifra jmenuje právě Čorej, jestli v tom není třeba zase nějaká nápověda. Další nápad byl, že by mohla mezera mezi rodovým a druhovým jménem v přesmyčce dávat pořadí písmene v originálním názvu. To se mi jako nápad velmi líbilo! Zkouším, ale nic neleze. A zkouším to naopak – mezera v originále určuje pořadí písmene v přesmyčce, taky nic. Pak si někdo všímá, že mají vždy jedno stejné písmeno na stejné pozici. A to už nám tu hezky vykvétá broskvička :)

(6. - AKTIVITY!!)
Za mě letos parádní! Přicházíme. Všechny stoly pod střechou jsou obsazené, lidé tu popíjejí. Ale zdaleka to všechno nejsou jen týmy! U orgů vyzvedáváme zadání a nacházíme volnou lavičku opodál. Ještě je otevřeno, a tak jsme měli tu čest být posledními zákazníky, kteří si tu dnes mohli koupit pivo. Jo další týmy po nás už mají smůlu :)
Popíjíme a rozmýšlíme, čím začneme. Aleš se tedy vydává na slacklinu, hravě to přebíhá tam a zpátky a první úkol splněn. Ondra mezitím hledá jehlu v kupce sena. Pavel si pohrává s ladičkou. My s Alešem se vydáváme na azimutovku. Neztratili jsme se, ale i přes varování orgů se mi podařilo zahučet do té obří kaluže-bažiny :) Jinan rozpoznán bezproblémů. Mezitím Ondra hravě zdolal bludiště. Jdeme si tedy s Alešem zahrát na švadlenky. Já jako levák a on jako pravák, knoflíček byl přišit snadno:) A Ondra mezitím vyráží na soví básničku. Jupí, vše splněno! Jdeme si tedy pro materiál na loď. Než se dáme do samotné stavby, jdeme si obhlídnout terén. To bude zajímavé, říkám si v duchu, když tam vidím nějaký doslova cákající tým :) Nejprve laborujeme s myšlenkou, že využijeme prázdné kelímky po vypitých pivech, ale od toho nakonec upouštíme. Do stavby lodě se pouští Pavel. Bere jeden z vyfasovaných polystyrenů, rozkrojí ho napůl a z té jedné půlky začne vyřezávat takovou malou potvoru. Ale pěknou. Zespoda zapíchává trsátko. Park se od té doby ale pořádně zaplnil. Snažíme se Pavla trošku popohnat, dokud tam je ještě volno, abychom pak nemuseli čekat frontu. Pavel bere špejli, rozdělí ji na třetiny a nožíkem ořezává konce. Zapíchává je do loďky. Ze čtvrtky vystřihne jen malý obdélníček, zandá ho za špejle a malinká plachetnička je na světě. Bereme teda karton, desky, vše co najdem, čím můžeme dělat vítr a hurá na vodu. Tým, co stojí za námi se ušklíbá. Ale i já sama jsem byla překvapena, jakou rychlostí se loďka dostala bezproblémů na druhou stranu. V rekordním čase! Hurá, máme to! Většinu nafasovaného materiálu vracíme překvapeným orgům zpět. Jdeme dál, a i když je času spousta, volíme opět pohodičku :)

(7. - Zuzčiny omalovánky)
Vyzvedáváme si omalovánky. Ale po tom pivku na aktivitách máme chuť na další :) Se šifrou se tedy odebereme naproti přes ulici do hospůdky na zahrádku :) Pár nápadů je, pěkně se poouštíme do luštění. Nejprve zkoušíme očíslovat barvy, že by každý jednotlivý obrázek kódoval jedno písmeno. Nic nám ale zatím neleze. Aleš si jde v tuto chvíli teprv pro pivo. Mně by se na to líbil braill, na obrázek nahlížím z boku, no to jsou jasné dva znaky 2x6, každá barva by kódovala jedno písmeno. Ale ať to otočím doleva nebo doprava, ať to zkouším i inverzně, nic neleze. Nakonec mě napadá zkusit to udělat na celém obrázku, i když pro zakreslení písmenka by bylo lepší 3x3 nebo 3x5..tady ovšem máme 3x4..i tak se mi tam něco rýsuje. Mám tam ale chybku z přehlédnutí, a tak mi napoprvé vyleze slovo: medilk, hmm..to je divné. I přesto otvírám mapu a koukám, jestli tam něco takového nenajdu. Kde nic tu nic. Znovu to kontroluju, teď ovšem nalézám svou chybu, vyleze slovo kedilk (to mi připomíná knedlík,..hmm dala bych si, říkám si v duchu). Ale to už si s Alešem všímáme, že pozpátku to dává heslo Klídek! Paráda! Jdeme, i když..Aleš má ještě skoro plné pivo, já taky. „Tak to v klidu dopijem ne? Jdeme přeci Pohodu a navíc jdeme do Klídku“ :) Mezitím přichází další tým a sedá si také na zahrádku. Abychom využili ten volný čas, vrháme se na hodnocení šifer a začínáme debatovat o básničce. Dopíjíme a jdeme na osmičku.

(8. - Hudební)
Tak tady se nám to velmi líbilo! Snad poprvé se setkáváme se zvukovou šifrou! Lidí tu moc ještě není, a tak to kempujeme kousek od repráčku a Pavel se dává ihned do přepisování morseovky. Vychází nám jen dvě slova azimut a vzdálenost. Jen ještě správně určit skladby, což není po většinou problém. I když skladbu osmá barva duhy neznáme, ale na otázku černá barva duhy nám google ihned odpovídá. Ale ta poslední to ne a ne tam něco uslyšet. Z toho kraťoučkého úryvku, kde nebylo pořádně slyšet nějaké kloudné slovo. Vždy čekáme než se přehraje celá smyčka a pak všichni s nastraženýma ušima posloucháme. Nakonec Ondra vytahuje chytrý telefon s aplikací na rozpoznání písniček. A tak je Šest bílých koní na světě. No ale všichni se podivujeme nad touto technologií, která z tak krátkého útržku, přerušovaného pípáním a rušeného okolními hlasy dalších lidí, dokázala rozpoznat tuto skladbu. Ale hlavně že máme vyluštěno! Vydáváme se tedy 1754 metrů pod azimutem 286 na další stanoviště. Opravdu skvělá šifra!

(9. - Geometrická)
Přicházíme a u schránky se šifrou se potkáváme s dalším týmem. Otvíráme a zjišťujeme, že tu jsme vůbec první! Oni jsou tedy z výzvy a my z pohody! Poprvé si uvědomujeme, že jsme ve vedoucí pozici! Navíc prozatím bez jediné nápovědy či absolutky! No to je neuvěřitelné! Bereme šifru a jdeme si sednout naproti přes silnici. Rychle přicházíme na to, že první část je kód naší mapy, další část je čtverec v mapě a pětice čísel bude nejspíše nějaké upřesnítko. Chvíli sedíme a přemýšlíme nad tím. Ale nápady moc nejsou. Bereme tedy těch 1700m – převedeme na cenťáky a na mapě uděláme kružnici. Půjdeme prostě po tý kružnici a tam to musíme najít. (Špatně) odhadujeme, že by to mohlo být někde u hřiště Štefánikovky. Když dorážíme na místo, vrháme se do stromů najít nějaký pěkný velký (vzpomínám-li si správně) dub? Zalezu tam s týmem do toho lesíka. Stromů moc, dubů hafo, ale žádný pěkný velký. A najednou posvítím baterkou a v dálce za stromem ji vidím! Ty reflexní pásky jsou fakt super! Jupí, jdu pro ní. Ale najednou se to pohne a uteče. Kočka, zírala na mě jedním očkem zpoza stromu. Achjo, ta zkazí radost, potvora :( Procházíme to tedy dál a dál po té naší pomyslné kružnici. Potkáváme další tým nešťastně pobíhající s čelovkami po zdejším lesoparku. Tak nejsme jediní, co neluštili tak úplně dopodrobna :D Času jsme tu ztratili celkem dost. Ale po té dlouhé chvíli hledání byl nakonec správný strom nalezen. Vyzvedáváme si šifru a odebíráme se o trošku větší kus dál až někam na sídliště, abychom případným dalším hledajícím „na blint“ nemohli napovědět umístění tohoto stanoviště.

(10. - Světová)
Jůů, obrázky! Ihned si všímáme, že ke každému obrázku lze přiřadit jedna věta. Tak navrhuji, ať to tam nějak očíslujeme a přiřadíme! Na to Pavel hlásí: „Je tam nějak moc geometrických útvarů - obdélníků, čtverců a trojúhelníků!“ „Jo a taky tam jsou kolečka, protože maj kulatý hlavy, ale nejdřív musíme přiřadit ten text,“ odpovídám. Na to Aleš: „Hele na tu tlamu tý ryby!“ No..a tím byly vlajky na světě! Kluci se ihned vrhli do rozpoznávání vlajek z jednotlivých obrázků a po chvíli už nám vychází umístění dalšího stanoviště: Vodárenská věž. Balíme a odcházíme. „No ale co ten text? K čemu tam teda byl?“..nikdo mě však už neposlouchá, radost z rychle vyluštěné šifry byla velká. Ta nás ale ovšem záhy přejde!

(11. - Rady na šifrovačku)
Já o tom snad ani nechci psát...

Vyzvedáváme tuhlentu šifru a nacházíme pěkné vhodné místo hned nedaleko pod lampu. Dva sedící týmy, které dorazili mnohem dřív před námi nám už lehce napovídají, že to asi nebude tak úplně průchodovka. Hele, vidíte to, hrozně moc přídavných jmen! Začínáme je podtrhávat, trochu se v tom ztrácíme. Je jich tam opravdu moc! Vidíme, že některé se vyskytují vícekrát. Koukáme, jestli se nedají nějak stejné se stejnými pospojovat, aby z nich graficky vylezly písmena. Záhy ale zjišťujeme, že všechna ta jména se tam vyskytují třikrát a také zjišťujeme, že jsou stupňované. Hned nás napadá semafor! Prostřední stupeň je začátek, první a třetí jsou ramena. Geniální. Ale tu vidíme, že ne všechny tam mají právě od každého stupně jeden. A tato naše super teorie se bortí. Stále se to tam však snažíme hrubou silou napasovat. Nejde to. Co ale s tím? Mají se třeba použít jen ty, které mají první, druhý i třetí stupeň? Nic neleze. Pivel usíná. Ondra usíná. Pavel se raději vrhá na tvorbu básničky. Přicházejí další a další týmy. Ondra dokonce začíná chrápat :) Máme tu krizovku. Já si začínám tedy vypisovat přídavná jména pod sebe tak, jak se za sebou objevují v textu. Snadný, elegantní, řidký, agresivní, drahý, těžký...moment! Co ty první písmena! „Něco mi tu leze!“ povídám. „Co ti leze?“ ptají se ti, co zrovna nespí. „No to ještě nevím..mám tu zatím jen seřadt.“ Tohle zbožňuju, když je v šifře zašifrována ještě nějaká ta nápověda! Prostě parádní! Po chvíli hlásím: „Seřad trojice příd jména a dál už leze jen nějakej bordel bcp ale ještě na to mrknu.“ „Jak jako seřaď?“ „To opravdu nevím“ po chvíli ale hlásím: „Tak jinak, pokračuje to: Seřad trojice příd jmén abc pak spocti trojkvkuzgfchlbub..dál už to číst nebudu :D “ „Takže seřadit podle abecedy a jak jako spočti?“ Vypisujeme si tedy všechny trojice, řadíme podle abecedy. Nápad na trojkovou soustavu tu byl..ale nějak z toho nic (díky naší blbosti) nelezlo. To vypadalo tak nadějně, ale opět zásek. Sedíme tam už tak hodinu a půl. Navrhuji zavolat o nápovědu. Volám orgovi a říkám, jak jsme s tím daleko. „No, já vám tu nápovědu dám, ale nevím, jestli vám to v téhle situaci nějak pomůže: NEJLEPŠÍ bude, když budete mít DOBRÉ seřazení trojic, v LEPŠÍM případě si je očíslujte 2 0 1.“ No paráda, takže tohle jsme tak nějak věděli, ale alespoň je ta trojková potvrzená..no škoda té nápovědy. Očíslováváme a převádíme. Neleze to, v tom textu se ztrácíme. Kontrola. Máme to správně. Neleze to. Znovu a znovu. Podle té nápovědy to děláme dobře. To ani jinak nejde! Koukám klukům přes rameno a najednou mi to docvaklo. Nééé. Já to sem snad ani nemůžu napsat..Celou dobu v šifrovacích tabulkách jsme koukali na úplně jiný sloupeček. Vlastní blbostí jsme se tu zasekali přes dvě hodiny, vlastní blbostí jsme si museli vzít tuto jedinou nápovědu a vlastní blbostí nás tato šifra připravila o první místo (tímto zdravíme přeříznuté zebry a dodatečně ještě jednou gratulujeme:D :D).

Ale když to tak shrnu, vytvořit takovouto šifru musel být fakt masakr. Její vyřešení vyžadovalo maximální soustředění. A tým se mnou asi nebude souhlasit, ale i když nás takto moc potrápila, ve výsledku se mi velmi moc líbila!

(12. - Čísla)
Čísla jsme prokoukli vcelku rychle. Pavel si ihned všímá, že se tam v těch malých číslech objevují jen číslice od jedné do sedmi. Hned nvrhuje, že by to mohl být opět sedmý segment, jako jsme na to narazili už v první šifře. Já mezitím převádím ty velká čísla a opravdu vylézá slovo sedmisegment. Opět musím ocenit nápovědu v šifře! A nápad na správné řešení přišel ihned. Máme to a během chvilky jdeme dál.

(13. - GPS)
Další stanoviště a šifra GPS. Jen jsem se na ní podívala a říkám si no fuj :D Začíná poprchávat a tak hledáme úkryt. Pěkná suchá místa pod balkony jsou už obsazená, a tak to kempujeme pod stříškou mezi popelnicemi. No na takovémto místě jsme šifrovali věru poprvé :D A možná i proto, že jsme se tam nechtěli moc dlouho zdržovat, šifra vyluštěna vcelku rychle. V řádkách GPGSV jsme opět objevili skrytou nápovědu. Ihned nám dochází, že GPRMC jsou souřadnice předchozích stanovišť. A tak najít stanoviště následující už pak nebyl žádný problém. Pěkná šifra!

(14. - Psí pohled)
Vyzvedáváme poslední šifru a jdeme někam o kus dál najít vhodné místo k sezení. Mezitím koukám na šifru, jsou tam obrázky vertikálně či horizontálně souměrné, ale některé jsou navíc i převrácené. Tým si sedá a já si jdu odskočit. Mezitím mě napadá spásná myšlenka – tři různé znaky, to musí být morseovka! Vracím se zpět, abych to ostatním oznámila, ale ti už mají vyluštěno. Pěkná šifra. Na úplný konec alespoň nic náročného. Zvedáme se a jdeme do finiše! Ale cože? Až na Habrmanku? To je celkem sakra kus! Vyšli jsme u silnice a v dálce akorát vidíme jet autobus. Přebíháme přes silnici, že se trochu svezeme, i když jen dvě zastávky.

(CÍL)
Cíl jsme našli. Ještě tu skoro nikdo není. Teprv se začíná rozednívat. V rychlosti vyplňujeme ještě chybějící hodnocení šifer a odevzdáváme kartu. Jeden org nám oznamuje, že zatím jsme v rámci pohody první, ale že je někde na cestě ještě jeden tým, který nevyužil zatím ani jednu jedinou nápovědu. Modlíme se, aby během následující třičtvrtěhoďky nedorazili. Ale dorazili. Na druhou stranu naším přáním nebo spíše cílem bylo být lepší než loňský rok, což znamená být do pátého místa. A to se povedlo! Čekání na vyhlášení bylo dlouhé. Na všechny padla únava. No a domů jsme se plahočili jako nějací zombíci. Ale opět to stálo za to!
 

Všem orgům tímto děkujeme za skvěle připravenou hru, za báječnou organizaci, za super šifry, za příjemnou trasu, za hravé aktivity, za přátelskou atmosféru, za bezva občerstvení a fajnovej pokec v cíli. Prostě díky za všechno! Bylo to jednoduše shrnuto - super!!! A jestli ne příští rok, tak snad ten přespříští! Ještě jednou velké díky!