Tady je Majkyho:-)

Panička má od pondělí 14 dní dovolenou a první týden jsme strávili na chatě. Byli jsme tam sami, takže to bylo naprosto super!!! Ale pobyt nám začal už v NE odpoledne.

Můj ex-páníček přiváží kolem obídku Axu, která těch 14 dní bude trávit s náma, panička balí věci, naše a taky pár svých (ale ty naše samo převládaj:-)) a čeká se jen, až přijedou její rodiče, aby nám předali auto. Když dorazej, dostane panička pár instrukcí, mimo jiné i to, že další týden bude na chatě dosti nával, takže z našeho 14-ti denního pobytu se rázem stává jen týdenní, ale to neva, na výlety se dá jezdit i z Prahy.:-)

Za chvíli jsme naskládáni do auta a odjíždíme směr Říčany. Po příjezdu panička vybalí věci, zabydlíme se, počkáme až dorazí páníček a jedem se k přehradě vykoupat. Panička bere můj, již prověřený, kroužek a s Axou blbnem ve vodě. Asi bychom tam byli ještě o chvíli dýl, ale kousek od nás najednou plave ve vodě had. Snad to byla jen užovka, ale stejně jsme vyhnáni z vody (ač had měl zcela jasně z nás větší strach než my z něj, jestli to taky nebude tim, že jsme si ho nevšimli:-)) a jedem zpátky na chatu.

Před spaním jdem ještě na prochajdu, abychom se pořádně vyvenčili, ač máme teďka zahradu, neznamená to, že nebudem chodit ven. Páníček pak jede do práce a my se ukládáme ke spánku. Naše první noc na chatě. Jsem zvědav, co se mi bude zdát.:-)

V pondělí ráno vstáváme asi v 9 a jsme vypuštěni na zahradu, kde je první venčení. Panička se oblíká a jde se ven na pořádnou prochajdu. Chvíli po tom, co jsme se vrátili volá paničce její šéf z práce. Já teda nevim, ale je na dovče, tak by jí snad neměl otravovat, ne? No, vysvětlí mu, kde najde, co potřeboval a jdem se věnovat takovejm věcem jako sbírání jablek, zalejvání, obědu, koukání na telku a přípravě na výlet do Davle za Beou a Ivetou.

Po obídku se teda skládáme do auta a jede se na slibovaný výlet do Davle. Když se sejdem s Ivetou a Beou, je první koupačka hnedle ve Vltavě, ale chcem jít na prochajdu, takže pokračujem dále přes mostík a za chvíli jsme už u Sázavy (tý jo, to je luxus, výběr ze dvou řek:-)) a pořádáme plavecký orgie.:-) Axa je klasicky furt ve vodě, i když se jde podél řeky, běží vždycky napřed, aby si tam mohla hupsnout a než dojdem k ní, rochnit se. Zastavujem se na jednom místě a plavem a řádíme. Panička a Iveta házej klacíky a šišky, fakt je to žůžo. Za chvíli jdeme ale zase dál. O kus dál potkáváme pána s roční ovčandou Britou a super místečkem pro naše řádění. Břeh je za chvíli celej bahnitej, čehož využíváme a ohazujem paničky jak nejvíc to jde. Ta moje má za chvíli úplně hnědý nohy.:-) S Axou jsem přišel i na chuť obyčejnýho plavání bez toho, aby mi tam někdo něco házel, takže si tak spolu plavem okolo. Když mi přijde, že je už moc daleko od břehu, štěkám jí do ucha a snažim se jí tlačit zpátky. Stejně to vždycky dělám i paničce, jen ta má ode mě ještě modřiny na nohou, jak kolem ní plavu.:-)

Panička asi tak za půl hoďky našeho řádění usoudí, že jsme dostatečně vyblblí a že teda půjdem zpět k autu a pojedem domů. Má ještě dorazit páníček a přivézt Bojárka, tak abychom byli doma.

Když jsme přijeli do Pacova, panička se převlíkla do plavek a jela s náma ještě na přehradu. Potřebovala si umejt ty bahnitý nohy.:-) Házela nám talíř a plavala s náma. Sice furt pokukovala kolem, jestli tam neplave nějakej had, ale naštěstí dneska neplaval, tak byla v klidu. Trénovala s náma povel "břeh", což je, když plavem, chytne se mi zad a já jí táhnu zpět ke břehu. Samo mi pomáha nohama a drží se jen tak trošku, ale kdyby se jí někdy něco třeba stalo, dokázal bych jí odtáhnout zpátky na břeh. Jsem totiž rozený záchranář.:-) U přehrady jsme byli ale jen chvíli, už na nás byla totiž znát únava, ono taky plavat celý odpoledne dá jednomu docela zabrat. Než se panička otře a oblíkne, čekám vedle ní, Axa ovšem ve vodě. Celá se klepe, je jí zima, dokonce jí i drkotaj zuby, ale z vody prostě nejde. Panička jí přivolá k sobě, posadí ji, ale stejně si za chvilku zas skočí do vody. Je to prostě vodní pes. Až když je panička oblečená a odchází, Axa uzná za vhodný vylézt a jít s náma. Dojedem domů, dostanem véču a nejspíš se od nás očekával spánek. Ale nějak toto očekávání nechcem naplnit. Chceme zlobit a hrát si. Ale nakonec přeci jen usínáme, jenže asi za 20 minut přijíždí páníček s Bojárkem, takže únava je tatam. Blbnem už teďka ve třech a trošku kosíme nábytek i páníčky.:-) Bojárek je prostě trošku tank a mastodont, tak to jinak ani neumí. Večer následuje pravidelná procházka, páníček jede do práce a my jdeme chrupkat. Konečně.:-)))

V úterý jsme si opravdu přispali. Vzbudila nás až v půl 11 paničky sestřenka Katka, jestli s ní panička nechce jet do Úval do bazénu. Drze chtěla.

Ale o prochajdu jsme nepřišli, to zas panička taková není. Po venčeníčku šla sesbírat popadaný švestky, jabka a hrušky (tohle by mohla dělat celej den a stále nacházet další spadlý, to bude asi taky ten důvod, proč tuhle činnost tak děsně zbožňuje:-)) a pak už přijela Katka, panička si sbalila věci (do MÝHO!!! batůžku), zavřela nás doma a odjely. Vrátila se asi za 4 hodiny, ale musela nás pochválit, nic jsme nezničili. Byli jsme prostě hodní. Musím jí ale pořádně nahlas vynadat, že si dovolila mě opustit a jet se koupat sama, ale jsem rád, že je už zpátky.

Jdeme na usmiřovací procházku a panička si dělá véču. My dostanem až po vykoupání, jenže se čeká na páníčka a ten teda má dneska nějaký zpoždění, ale dočkali jsme se a jedem se koupat. Máme sebou můj létající talíř, ale Axa mi ho skoro ani nepučí. Můra jedna. Po super proplavání se jede domů, dostáváme baštu a užíváme si volného večera a relaxujem. Před páníčkovým odjezdem do práce jdem na prochajdu a pak hurá do pelíšků. Zítra nás čeká náročný den. Jedem s Benjim a Luckou do Českých Budějovic za Toni, Bertou, Andulkou, Arwenkou, Dášou a Adlou na agi tábor. Musíme se teda pořádně vyspat.

Tak a je tu středa. Protože celý den byl jeden velký výlet, je z něj samostatný článeček, který najdete tadý.

Po středečním náročném dni jsem myslel, že bude odpočinek, omyl, díky Benjimu, kterej je už v osm ráno vzhůru (že já ho za to ňafaní v autě a lození po mě nezakous) a paničky nám plánují výlet. Mně a Axe je to jedno, my to ujdem, ale co chudák mastodont Bojárek? Aby nám paničku ještě nezavřeli za týrání zvířat sportem.:-)

Nicméně nasedáme všici do auta a vysedáme v Louňovicích, což je kousek za Říčanama. Kus cesty musíme jít vesnicí, takže jsme na vodítkách a pro místňáky to musí být fakt pohled. Konečně zacházíme do lesa a můžeme být tedy vypuštěni. Panička usedá na blízké klády a lepí si paty, protože má nové sandály a je to trošku znát. Má nožky celý rozedřený. Po zalepení všech bebí pokračujem dále. Naše trasa vede Voděradskými bučinami do Jevan a odtamtud zpátky do Louňovic. Máme to na cca 10 km. Benji s Bojarem stále prolézají bahnité louže, pijí z nich a za chvíli vypadají oba jako prasátka. Ovšem oproti tomu, co mělo přijit v Jevanech jsou stále čistí.:-)

Celou cestu jdeme lesem a je to fakt super prochajda. Nikdo nezdrhá, všichni jdeme způsobně po cestičce, takže klídek pohodička.

Když jsme se přiblížili k Jevanům, musíme jít z kopce a Axa s Bojarem běží!!! napřed. Chtěl bych taky, musím je přece hlídat, ale panička chce mít na dohled aspoň mě, když tamti dva jsou už v prachu, teda spíš v rybníce. Konečně scházíme dolů a oba předvojáři se už rochní ve vodě. Lezem s Benjim za nima a rácháme se, co to dá. Paničky odchází kousek dál, kde je lepší vlez do vody, bohužel za chvilku přichází nějaká paní s dětmi a jdou se koupat. Vyklízíme tedy raději pole a pokračujem podél rybníku. Bojar jde většinou vodou, Axa běží napřed a rochní se, než jí dojdem. Prostě klasika. O kus dál mizí Axulka s Bojarem ve vodě. Je tam vysoký břeh, takže na ně není vidět. Axa na zavolání vylézá a nic nenasvědčuje tomu, co přijde. Bojar vylézá asi tak na 4 zavolání (dle tónu hlasu paničky usoudil, že by to už asi chtělo) a jen co se objeví nahoře, panička oněmí. Bojárek je od krku dolů celej černej. Fakt krasavec. Naštěstí ale bahno není cítit, takže panička nepadá do mdlob úplně a Bojar má reálnou šanci, že domů pojede v autě a nebude za něj přivázán.:-) O kousek dál se rozhodne umýt, ovšem není to zrovna zcela šťastný nápad. Nějaký pán tam zrovna chytá ryby a prý má právě na udici kapra. Bojar ani po několika voláních nepřichází, takže jsme dáni na vodítko, abychom nešli s paničkou, předáni Lucce a panička jde pro Bojara, který si vesele loví potápky. Panička je pěkně vytočená a Bojar teda usoudí, že by už asi měl vylízt ven. Dostane výprask a je připnut na vodítko, na kterém zůstává ještě tak 20 minut.Výchovně. Stejně je pak ale zase pušťen, panička opravdu není typ, kterej by jakýkoli trest prasazoval celodenně. Ale je znát, že si to pamatuje, protože kdykoli sejde z cesty směrem k nějakému bahnu a panička zavolá, tak se hned vrací a vrťěním ocasu si snaží paničku usmířit.

Do cílé nám už zbývají nějaké dva kilometry, když se zvedá vítr a v dáli je slyšet bouřka. No, tak to teda doufám, že to stihnem k autu včas. Paničky nemaj ani mikiny a jít bouřkou se mi teda ale vůbec nechce. Zrychlujeme tedy tempo chůze a relativně rychle přicházíme do Louňovic. Ovšem jsme zatím na druhé straně než máme auto. Opět jdeme všichni na vodítko a míříme k autu. Cestou u nás ještě zastavuje auto se dvěma týpkama a ptaj se paniček, kde tu je muzeum Karla Čapka. Mno, mám pocit, že si to asi spletli s Karlem Gottem, ale vzhledem ke stavu v jakém byl minimálně spolujezdec se není čemu divit. Axa by s nima hnedle kamarádila, ale já dávám bedlivý pozor, moc se mi nelíběj. A nelíběj se ani paničce. Sice je ochotná se kouknout do mapy, ale udržuje si bezpečnou vzdálenost od auta, hlavně když u spolujezdce zahlédla stříkačku. Kluci ale říkají, že se zeptají někoho, kdo to ví, ať to nehledáme (asi si všimli paničky výrazu na tu stříkačku a já se taky netvářil dvakrát přátelsky) a odjíždějí. Panička se s Luckou shodla v tom, že by se měli jít chlapci léčit.

Pomalu se blížíme k autu, což je fajn, protože bouřka se blíží. Jsme opět naskládáni dle "zásluh" do auta. Chuděrka Axulka jede s Bojarem v kufru a já s Benjim na zadní sedačce. Když přijiždíme k Říčanům, začíná pěkně lejt, takže plány, že se cestou zpátky stavíme ve zveráči, koupit nám nějaký mňamky a v cukrárně Chicco na palačinky se rušej a jede se rovnou domů. Ty paničky jsou tak strašně zhejčkaný, to je děsný. Trocha vody a hned jsme bez mňamek.:-(

Po příjezdu na chatu si paničky dělaj papání a kafčo, my relaxujem. Hlavně Bojar, kterej toho má za ty dva dny asi plný zuby. Lucku s Benjim odvážíme kolem pátý hodiny zpátky do Jílovýho, ale Bojar zůstává doma. Aspoň se vyspí a my budem mít víc místa v autě.:-))) Přece jen je to pouze kombi a ne dodávka. Cestou zpátky musí panička tankovat, takže zastavujem na benzínce a protože tam maj i nějaký psí mňamky, kupuje nám dvě takový dlouhý tyče. V autě nám je rozpůlí, abychom se nehádali a jedeme domů.

A protože toho za tyhle dva dny máme všichni fakt dost, jdeme brzo spinkat.

V pátek se toho už tak moc nedělo, jeli jsme totiž zpátky do Prahy, jelikož mělo začít přijíždět nějak moc lidí a to by fakt nebyla žádná dovča. I když něco přeci jen, ráno jsem chtěl vypustit na zahradu už v půl 7, mám totiž průjmík. Ve čtvrtek jsem dojel po Axe a Benjim jejich granule (měl jsem to dovolený), ale asi mi to nesedlo a teď to ze mě zase všechno odteklo. A pak ještě jednou asi tak v 9. No, paničce jsem ten úklid trošku ztížil.:-))) Když bylo všechno dáno do původního stavu, jeli jsme do Prahy. Bojar šel rovnou domů, protože akorát přijel páníček z práce, my šli k nám a panička jela vyluxovat auto. Bylo tam po nás trošku moc písku, bahýnka a podobných nechtěných věciček. Jen co se panička vrátila, začíná pršet a je bouřka, ale nám to neva, protože chrupkáme po náročném týdnu. Jen večer jsme byli vyhnáni ještě na krátkou prochajdu a pak už chrupkáme až do rána.

Byl to úplně úžasnej týden, jestli takhle bude vypadat i ten druhej (a mám pocit, že určitě ano), bude to mocinky super!!! 

A tady jsou fotečky z týdne a tady z výletu do Davle.