Český Gretzky. To je Leška, který má v kapse rekord produktivity
Král rekordů. Vytříbený technik, hračička, nebo třeba extraligový Wayne Gretzky. Přehnané? Ale kdepak, je to přece Petr Leška.
Věčně vysmátý chlapík na ledě i mimo něj deklaroval svou pohodu. Ale zároveň děsně provokoval i jako by se vysmíval těm, kteří ho neměli rádi. Ne všude z něj byli u vytržení. Ale především doma ve Zlíně bavil publikum jako málokdo.
Vyvěšením dresu s číslem 19 se bývalý hokejový útočník, odchovanec zlínského hokeje, extraligový rekordman Petr Leška stal v pořadí dvanáctým hráčem, který pod stropem Zimního stadionu Luďka Čajky dočkal nejvyšší možné pocty na klubové úrovni. „Samozřejmě z toho mám velkou radost,“ poznamenal dvojnásobný extraligový šampion z let 2004 a 2014 a majitel tří stříbrných medailí z let 1999, 2005 a 2013.
Proč ještě se na něj nezapomene?
Třeba kvůli osudovému spojení se střelcem Balaštíkem. Bylo to osudové spojení, které dlouhá léta vytvářelo noční můru všem extraligovým obranám i brankářům. Levá křídla se vedle nich měnila. Klapalo jim to jak s Pivkem, Veselým a v poslední dekádě i Köhlerem. Mozek Leška akce vymýšlel, Balaštík je realizoval do konce.
Stejně jako legendární Gretzky i Leška měl svou vyhlášenou kancelář za brankou. Právě odtud podnikal nejnebezpečnější akce. Zkoušel i piruety, kdy se i s pukem točil kolem své osy, gólmana i soupeře zmátl natolik, že poté podnikl bleskový výpad. Dal z toho i několik gólů. Zlínský stadion tleskal. Vždy tím Leška pobavil.
I obyčejné nahození mělo z jeho hole nebezpečný základ. Leška totiž zásadně nahazoval tak, aby se kotouč odrazil přímo před branku, kde měl stát spoluhráč. Další z genialit zlínského virtuose.
Dokázal pobavit i rozhodčí. Po neuznaném gólu v zápase proti Liberci 2. října 2011 přijel k rozhodčímu a řekl: Potřebuji nějaké kanadské body,“ a doprovodil to vulgárním slovíčkem. Do éteru se vše dostalo díky přímému přenosu České televize a mikrofonu rozhodčího.
Leška: Doufám, že hláška fanoušky pobavila
Mnozí ho však považovali za herce, který skáče rybičky a simuluje. Tuhle nálepku měl až do konce kariéry. Byť posledních pár let to neměl zapotřebí. Dřív se ovšem tím netajil. „Přestanu padat, až rozhodčí konečně začnou trestat nedovolené zákroky,“ prohlásil kdysi.
V roce 2007 měl incident s Tonem, kdy jej tehdy sparťanský útočník srazil k zemi v přerušené hře. Na ledě to tehdy vřelo, ale postupně emoce vychladly.
„Snad by mi jednou mohlo vyjít NHL,“ zasnil se Leška po svém návratu do Zlína v roce 1995 ze zámořských juniorských soutěží. Sen se mu ale nikdy nesplnil. „Pro mě je titul maximum. Vždycky můžete dokázat víc. Ale hokej je i o štěstí,“ ví Leška, který si na přelomu století zkusil i reprezentační dres. V 10 zápasech vstřelil čtyři branky a přidal čtyři asistence. V nároďáku se přesto nikdy trvale neprosadil.
„Mrzí mě to, ale hokej je i o náhodách a štěstí. Jsem však spokojený, jak mi moje kariéra vyšla. Rozhodně si neříkám, že kdybych tomu dal víc, že bych byl jinde,“ dušuje se zlínský dlouhodobě elitní střední útočník.
Nikoho dnes už nepřekvapí, že to byl on, kdo vymyslel akci pár vteřin do konce čtvrtého čtvrtfinále play off 2004 na ledě Třince, když vybídl Balaštíka tři vteřiny před koncem k vyrovnání na 2:2. „Byl to důležitý gól, ale třeba bychom postoupili, i kdybychom prohrávali 1:3 na zápasy,“ myslí si Leška.
Podle něj během sezony 2003/2004 nic nenasvědčovalo tomu, že by se Zlín 8. dubna 2004 radovat z historického titulu. „Úspěch a síla týmu se rodí až během play off. Během základní části se to tolik nepozná. Vyloženě až během měsíce a půl se tým stmeluje vítěznými zápasy,“ vysvětluje svéráz.
Stejně jako téměř všichni jeho spoluhráči vidí zlom v příchodu kouče Ernesta Bokroše. „Báli jsme se ho. Šel z něj velký respekt, ale každý je nějaký a brali jsme ho, jaký je. Ale obecně jsme tady hodný tým. Nejsme rebelové, kteří by šli proti trenérovi, ať už je to kdokoliv. Spíš se snažíme plnit, co po nás vyžaduje,“ dušuje se Petr Leška.
Slovenského experta, který praktikoval nepříliš záživný, zato účelný defenzivní systém, Zlín angažoval po tragické sezoně 2002/2003. „Také týmu ze špičky tabulky může nevydařené období pomoci. Nějaká mobilizace tam je a nikdo už nechce zažít špatnou sezonu podruhé. Také jsme dobře posílili, když po Vánocích přišel Miroslav Hlinka nebo Tomáš Kapusta. Bylo to dobře poskládané,“ vzpomíná syn Petra Lešky staršího, jenž je žijící legendou chomutovského hokeje.
Během jeho angažmá v Litvínově mu 16. listopadu 1975 manželka porodila syna. V jeho čtyřech letech se poté celá rodina přestěhovala do tehdejšího Gottwaldova, kde se malý Petr vyučil hokejovému řemeslu.
V přípravce pod vedením trenérské dvojice Ladislav Miklík – Břetislav Pešat začínal jako obránce. Psala se sezona 1982/83, jeho táta zrovna hrál svou poslední prvoligovou sezonu. Petr Leška mladší začínal své první krůčky na ledě Zimního stadionu v tehdejším Gottwaldově. Už o sezonu později ale operoval v útoku a ve 27 mistrovských zápasech třetí třídy nastřílel 41 branek. V sezoně 1984/85 pak v součtu mistrovských a přátelských zápasů nastřílel 136 branek a posbíral neskutečných 204 kanadských bodů! Jednou Uherskému Ostrohu nasázel čtyři góly, jindy Břeclavi pět.
„Už tehdy to byl kluk, který rozhodoval zápasy. Petr byl šikovný už od žáků a dostal se až tam, kde je,“ popisuje jeden z jeho tehdejších trenérů Zdeněk Čech, který Lešku vedl společně se svým starším synem Martinem, současným sportovním manažerem Jiřím Šolcem, Martinem Jenáčkem nebo Petrem Čajánkem.
Jenže v 15 letech se stal neperspektivním. V mladším dorostu se trenérovi a brankářské legendě Jiřímu Králíkovi nehodil do koncepce. „Pochyboval o tom, že umím hrát, a tak se do toho vložil táta. Vzal do ruky telefon a zajistil mi angažmá jinde,“ vysvětloval v roce 1995 teprve 19letý Leška.
Pro syna má Petr Leška starší ve firmě připravenou smlouvu
„V té době to ale nebylo ani tak moje rozhodnutí jako rodičů. Ale moc bych se k tomu už nevracel. Nějaký malý problém tady byl, ale je to věc rodičů, jak si to s trenérem vyřeší. S panem Králíkem jsme to nikdy neřešili, nikdy k tomu nedošlo,“ tvrdí dnes Leška, který tenkrát zamířil do juniorského výběru první švédské ligy v Rögle.
Klub sídlí v 23tisícovém městečku na jihu Švédska Ängelholm, kde leží šest kilometrů dlouhá písčitá pláž Atlantského oceánu. Jen 92 kilometrů jižně je známé město Malmö. „Byl jsem tam úplně sám. Až postupně jsem si tam udělal v týmu kamarády. Chodil jsem tam do školy a odpoledne trénoval. Bylo to těžké, ale jel jsem tam kvůli hokeji. Proto jsem neměl ani na větší vyžití čas a ani jsem na to nepomýšlel,“ tvrdí Leška.
„Herní styl mi seděl. Hráli jsme přímočarý hokej. Docela mi to šlo a klub chtěl, abych zůstal. Jenže když mi otec sehnal angažmá v Kanadě, neváhal jsem,“ poznamenal Leška, který po dvou letech Skandinávii opustil.
Zamířil do Kanady do juniorského týmu Surrey Eagles, kde se hned vyšvihl na druhé místo kanadského bodování klubu. V 52 zápasech nastřílel 26 branek a přidal 28 asistencí. Sotva dosáhl plnoletosti, už podepisoval svůj první profesionální kontrakt. Ovšem již ve Flint Generals, podfarmě klubu NHL Los Angeles Kings. Narazil tam na dnes známé jméno. Briana Sakica, bratra legendárního kapitána Colorada Avalance Joa. „S ním jsem se ale nikdy nepotkal. Bret byl v pohodě, pro každou srandu. Hokejově byl výborný. Hrál podobným evropským stylem jako brácha. Rozuměl si s pukem a rád přihrával. Díky příjmení mohl mít dveře do NHL pootevřené, ale asi toho nikdy nevyužil,“ přemítá Leška, proč druhý z rodu Sakiců nikdy brány nejslavnější hokejové ligy světa neprorazil.
Nepovedlo se to ani Leškovi. Přitom i ve Flintu prokazoval slušnou produktivitu. Ve 31 zápasech nasbíral 26 kanadských bodů za 9 branek a 17 asistencí. „Trenéři v Americe do omrzení opakovali: nahazujte kotouč na mantinel, dojeďte ho a potom práskněte do brány. Byl to hrozný hokej, vůbec mě nebavil,“ přiznal Leška.
Ani po návratu do mateřského Zlína neměl na růžích ustláno, ačkoliv čísla měl více než slušná. Ve své třetí sezoně 1997/1998 však byl dokonce vytrejdován do Plzně. Vrátil se a o rok později se dočkal první medaile. Byla ze stříbra, jelikož Zlín podruhé podlehl ve finále nadupanému Vsetínu. Leška nastupoval nejčastěji ve třetí formaci vedle zkušeného kanonýra Michala Tomka. „Thomson hrával pravé křídlo a byl podobný střelec jako Jarda Balaštík. Byl rychlý bruslař, uměl dát gól ze všeho,“ vybavuje si Leška.
Tenkrát došlo k prvnímu osudovému setkání dnes nerozlučné dvojice Lešky s Balaštíkem. Jenže tehdy z nich byli sokové. „Byli jsme mladí a každý z nás chtěl hrát. Navíc se upřednostňovala hra na tři pětky a konkurence byla větší. Konkurenti jsme všichni v týmu. Teď už ale s Jardou samozřejmě o sestavu nehrajeme,“ pousmál se Leška.
Postupně si ale Leška své místo trvale vybojoval. Už o sezonu později a kouč Antonín Stavjaňa vytvořil jednu z nerozlučných dvojic české hokejové historie. Na levém křídle se vedle nich vystřídala spousta hokejistů. Jako první Libor Pivko, po něm Ondřej Veselý. V posledních sezonách váleli s Bedřichem Köhlerem. „S každým z nich to bylo něco jiného. S Liborem jsme sice spolu odehráli jen sezonu, ale byla to parádní spolupráce. Libor je výborný hokejista, bruslař, šikovný s pukem. Ondra Veselý je mu podobný. Také výborně bruslí, Béďa je zase silovější typ,“ srovnává Leška.
„Na všechny ale rád vzpomínám. S každým z nich se mi v určitou dobu hrálo dobře. Někdy, když se s kluky bavíme, vzpomínáme na hráče, kteří prošli Zlínem,“ přiznává.
V sezoně 2001/2002 ovládl s 68 kanadskými body (28+40) produktivitu celé extraligy. Úderná formace Balaštík- Leška Pivko nastřílela 61 gólů, dalších 13 přidala v play off. Právě v tomto období si připsal vůbec nejvíc kanadských bodů v jednom zápase.
Devatenáctého října 2001 v Havířově pomohl šesti kanadskými body (2+4) k výhře 9:4 a parťákovi Pivkovi k hattricku. Jejich formace s Balaštíkem se podílel na šesti z devíti branek. „Vůbec si to nepamatuji," tvrdí po dlouhých letech.
Zajímavé také je, že o osmnáct let dřív úplně stejně zabodoval jeho otec. V lednu 1983 pomohl zničit dvěma góly a čtyřmi přihrávkami Vítkovice 12:4. „Nějakou symboliku bych v tom nehledal. Prostě to tak je, prostě se to stalo,“ usmíval se Leška, jenž nikdy ze statistik velkou vědu nedělal.
Leška vstoupí mezi legendy: Vážím si každého, kdo kdy ve Zlíně hrál
Celá úderná zlínská formace byla pozvána i do reprezentace. Nakonec si ve Zlíně užívali bronzovou medaili. Po sezoně však kromě Čajánka a Pivka do NHL odešel i Leška. K rivalovi do pražské Sparty. Ačkoliv se stal nejproduktivnějším hráčem, jeho roční angažmá je obecně považováno za neúspěšné, byť z něj má bronzovou medaili. „Byl jsem tam celkem spokojený, ale pak jsme spolupráci ukončili. Pokud je to nevydařené, asi se ode mě čekalo víc. V té době na Spartě nebyly úplně nejlepší vztahy. Byly tam určité dohady, pak změna trenéra. Za Spartu by podle mě měli hrát sparťani,“ myslí si Leška.
Po stříbrné sezoně 2004/2005 zamířil Leška do Petrohradu, jenže tam neodehrál ani jedno utkání a přes šestizápasovou anabázi ve švédském Södertälje se vrátil domů. „V Petrohradě jsem byl s Jirkou (Marušákem). Byl jsem tam tři týdny a byla to spíš krátkodobá dovolená. Chtěl jsem zkusit zahraniční angažmá, ale Rusko je specifické. Ještě tam nebyla žádná pravidla, takže jsem tam neodehrál žádný, byť přípravný zápas a vrátil se do Zlína,“ vybavuje si Leška.
Byl to celkově již Leškův čtvrtý návrat a definitivní. „Nikdy jsem ale ze Zlína neodcházel proto, že bych se tady rozhádal. Vždy jsem tu měl dveře otevřené. Nabídku jsem od Zlína vždy dostal. Nevadilo mi se sem vracet,“ přiznává domovskou náturu Leška, který se na závěr kariéry ještě dočkal druhého mistrovského titulu v roce 2014.
„Nejvíc si vážím určitě obou titulů, které jsme tady ve Zlíně vyhráli. Každý byl ale těžký, nejdou srovnávat. I tím, že je od sebe dělilo deset let. Přesto nemůžu říct, že první by byl hezčí. Oba byly super,“ líčil Leška.
V sobotu 18. ledna 2020 před zápasem s pražskou Spartou (4:1) vstoupil mezi legendy zlínského hokeje, když byl jeho dres jako dvanáctý v pořadí vyvěšen pod strop Zimního stadionu Luďka Čajky.
Daniel Ostrčilík, Zlínský deník
Končící zlínská legenda Leška: Jednou moje rekordy někdo překoná
Narozen: 16. listopadu 1975 v Chomutově. Výška: 175 cm. Váha: 79 kg. Číslo dresu: 19. Hůl: Levá. Přezdívka: Lešoun, Leša
Kariéra: Rögle (1992/1993), Surrey Flint Generals (1994/1995) Zlín (1995-2002), Plzeň (1997/1998), Sparta Praha (2002/2003) Zlín (2003-2005), 2005/2006 (Petrohrad, Söderrtälje, Zlín), 2006 – 2012 (Zlín).
Největší úspěchy: 2x mistr extraligy se Zlínem (2003/04, 2013/14) 3x vicemistr se Zlínem (1998/99 a 2004/05, 2012/13), 2x 3. místo (2001/02 se Zlínem a 2002/03 se Spartou).
Osobní úspěchy: Loni vstoupil jako 60. člen do Klubu ligových střelců (250 gólů), 2001/02 se stal vítězem kanadského bodování.
V extralize: 19 sezon, 1156 zápasů, 281 gólů a 628 asistencí, 909 bodů
V reprezentaci: 15 zápasů - 4 góly
zájmy: Lyžování, americký fotbal, golf
Kdo také ve Zlíně nosil číslo 19?
PREMIÉRY
Premiérový zápas: 12. září 1995, 2. kolo: Zlín – Slavia 2:5
Premiérová branka: 3. října 1995, 9. kolo: Sparta – Zlín 4:5
HATTRICKY PETRA LEŠKY V EXTRALIZE V DRESU ZLÍNA
„Vždy je hezké, když se dávají góly. Když to tam padá, mohou tam spadnout tři čtyři góly. Je to pěkné.“
37. kolo: 22. 1. 1997 Sparta – Zlín 9:5
34. kolo: 5. 1. 2001 Zlín – Kladno 6:1
5. zápas čtvrtfinále: 9. 3. 2004 Zlín – Třinec 8:3
22. kolo: 14. 11. 2008 Zlín – Třinec 7:4
NEJVÍCE BODŮ PETRA LEŠKY VE ZLÍNĚ V ZÁPASE EXTRALIGY
6 KANADSKÝCH BODŮ
15. kolo: 19. 10. 2001 Havířov – Zlín 4:9 (2+4)
5 KANADSKÝCH BODŮ
7. kolo: 3. 10. 2010 Zlín – Litvínov 10:2 (2+3)
4 KANADSKÉ BODY
48. kolo: 17.2. 2004 Zlín – Kladno 5:0 (0+4)
1. čtvrtfinále: 4. 3. 2005 Zlín – Litvínov 5:0 (1+3)
6. kolo: 21. 9. 2008 Zlín – Liberec 6:3 (0+4)
22. kolo: 14. 11. 2008 Zlín – Třinec 7:4 (3+1)
46. kolo: 30. 1. 2009 Zlín – Slavia 4:3 SN (1+3)
BODOVÉ SÉRIE PETRA LEŠKY
11 zápasů (2001/2002) 17 bodů (7+10)
11 zápasů (2010/2011) 18 bodů (7+11)