Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


02.05.2007 01:00 - Placatý kus černé gumy, kterým nastřílel stovky gólů, vyměnil za žlutý míček. Neměl na vybranou. "Prodělal jsem lymskou boreliózu, občas mě bolí klouby. Jak jsem byl celý život aktivní, tak jsem kvůli tomu průšvihu musel překopat způsob života. Ale už sportuju," říká někdejší hokejový útočník Eduard Novák.
V pondělí odpoledne odpočíval dvojnásobný mistr světa, velká postava kladenského hokeje, na chalupě po dopoledním tenisovém zápase. Hýbat se zkrátka musí. "Člověk byl zvyklý pracovat. Jako dostihový kůň, který potřebuje pořád běhat."

Tenisem tedy nahrazuje hokej, u kterého však zůstal naplno. Po letech se vrátil k trenérské kariéře. Ve třetí nejvyšší soutěži vede Řisuty, tým z vesnice se 313 obyvateli.

"Ale dokážou sehnat hráče, peníze. Lidé jsou tam obrovsky zapálení, klobouk dolů. Ovšem je to amatérský klub a to s sebou nese drobná úskalí," říká Novák, který kvůli angažmá v Řisutech ani nestíhal chodit na zápasy "svého" Kladna

Extraliga jej neláká. Kdysi ve Zlíně mu pod tlakem bylo zle, jen si strčil do pusy zubní kartáček. "I v Řisutech je tlak, nikdo nechce prohrávat. Ale v extralize na vás tlačí sponzoři, a když nejste po šesti kolech na špici, vyhazují vás. V současné době bych se vrátit nechtěl. Mám svůj věk, pět let jsem netrénoval, člověku trochu ujíždí vlak."

Spoustu času tráví velebením chalupy. "To je práce od rána do večera, když chcete, aby všechno bylo hezké." Také podniká, s někdejším obránce Františkem Kaberlem mají obchod se sportovním oblečením. "Ale moc nekvete."

Konkurence supermarketů jej žere natolik, že na nákup do nich zavítá zřídka. "Franta Kaberle mi říká, ať se jdu podívat, co prodávají. Ale oni mají takovou prodejní cenu, že já za ni ani nenakoupím. Takže si tam dojdu výjimečně pro čerstvou zeleninu."

S Kaberlem mají hokejovou školu, chystají veteránské turnaje. Hrát však nemohou. "Já koučuju, práci si dělíme na půl. Na turnaj se sjede třeba 250 veteránů z celého světa. Pracujeme na tom celý rok."

I při dřině na chalupě si pustí zápasy z mistrovství světa. A zavzpomíná na ty, jež prožil sám. Medaile má schované v síni slávy u velkého kamaráda Josefa Hoška v Lánech.

"Moje nejlepší mistrovství bylo v roce 1975 v Německu. I když jsme byli stříbrní, tam nám to šlo jako lajně s Milanem Novým a Pepíkem Augustou opravdu dobře." Při triumfu v Katovicích kvůli zranění kolena skoro nehrál.

A když se předloni bojovalo ve Vídni, vzpomněl si, jak také on v roce 1977 zažil v tamní hale problémy s ledem.

"Ovšem čas je neúprosný. Měli jsme v Hustopečích setkání po třiceti letech s bývalými mistry světa, účastníky olympiád. Bylo to hezké, ale bohužel nás bylo už jen osmnáct."

text: Barbora Žehanová www.idnes.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář