1966/1967 Gottwaldov - Litvínov 4:2
Říkali mu „Šéf“. Pro jeho charisma i všeobecný respekt. Pro úspěchy v hráčské i později trenérské kariéře.
Ivan Hlinka. Legenda. Osobnost. Vůdce. Boss.
Architekt historického zlatého úspěchu na Turnaji století - na zimní olympiádě v Naganu v roce 1998.
Už tehdy v sedmnácti válel. To měl ještě havraní vlasy. Byl to vůbec poslední zápas sezony, jeho celkově čtrnácté utkání v životě mezi chlapy v jeho premiérové sezoně 1966/1967.
Prvního března 1967 vůbec poprvé přijel Hlinka na zápas nejvyšší soutěže do Gottwaldova.
Byť Litvínov prohrál 2:4, on se zapsal mezi střelce. Byla to jeho celkově čtvrtá trefa v nejvyšší soutěži.
„Sympatickým rysem utkání byla hra mladých hokejových nadějí. O útočné formaci Litvínovských - Machulda - Hlinka - Ruml už toho bylo napsáno dost. Právě v ní lze spatřit budoucnost litvínovského hokeje,“ psal Československý sport ve své reportáži.
„Dorostenci nám vlastně zachránili ligu. Dokázali to, co se zdálo nemožné,“ vykládal trenér Litvínova Plánička.
Aby těch premiér nebylo málo, ve stejném zápase si vůbec první ostrý start připsali i dorostenci Gottwaldova - dnes už legenda klubu, které visí dres pod stropem zlínského zimního stadionu Jiří Vodák a Pavel Foret.
„Snahu jim nelze upřít, musí však dostat více takových příležitostí. Škoda, že jsme neměli ligu záchranou dříve, mohli nastoupit ve více zápasech,“ psaly regionální noviny Naše Pravda.
„Rozhodně nezklamali. Trenér Kobranov zaslouží pochvalu za jejich nasazení alespoň v závěru utkání,“ ocenil zase Vladimír Vojta, redaktor Československého sportu.
Oba týmy měly už zajištěnou záchranu, přitom ještě nedávno měly na kahánku. V utkání závěrečného kola si však mohli zahrát bez obav a výsledek. A podle toho také utkání vypadalo.
Byl to otevřený boj, bez zbytečného taktizování, rychlým soubojem celků, které neoplývají vrcholnou taktikou, ale sympatickou bojovností.
V poctivé snaze bylo hodně nepřesností - více však na holích domácích hráčů, kteří v nástupu promarnili nejméně čtyři vyložené sólové nájezdy. Na jejich likvidaci měl především zásluhu klidně chytající Kočí v litvínovské brance. Částečně si je však pokazili také gottwaldovští útočníci sami nedostatkem klidu v zakončení. Prosadil se jen ve 2. minutě Bavor, o sedm minut později však Hudec vyrovnal.
Po citelném polevení ve druhé třetině a inkasované branky z hole právě Hlinky šel Litvínov dokonce do vedení 2:1. Tentokrát se dočkaly prořídlé ochozy gottwaldovské haly uspokojení až v posledních dvaceti minutách. Domácí ve snaze prokázat svou převahu přidali, zpřesnili kombinaci i střelbu a výsledkem byly tři pěkné branky (2x Heim a Bavor) během sedmi minut v síti Kočího, který však v závěru zlikvidoval nejméně desítku dalších nebezpečných střel.
Nějak takhle kdysi dávno začínal „Šéf“.
36. kolo: 1. března 1967 Gottwaldov - Litvínov 4:2 (1:1, 0:1, 3:0)
Branky: Bavor 2, Heim 2 - Hudec, Hlinka. Rozhodčí: Czerný - Navrátil. Vyloučení: 3:3 a navíc Bavor 5 minut za zranění protihráče. Bez využití. Zásahy brankářů: Valášek 27 (10, 8, 9) - Kočí 37 (10, 11, 16). Diváků: 5000.
Autor: Daniel Ostrčilík s přispěním archívů (Naše Pravda, Československý sport)