Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


 

 

   10.10 2006

Povinný výjezd do „Fsetína“ naruby

 

             Aneb

 

Ku*vy z hamééé to sme mýýý

 

 

Tak už je to tady. Zlín zajíždí na půdu největšího nepřítele. Nepřítele, který hraje, žije a bydlí v podmínkách, které se nedají nazvat jako komfortní. Mezi „dinosaury“ a podobnými potvorami to ani nejde, že jo.    V pořadí 62. nejprestižnější derby v extralize se blíží.  A já tam po roce opět nebudu chybět. Kdo by mu mohl konkurovat? Vítkovice-Třinec? Těžko. Sparta-Slávia? Možná. Karlovy Vary-Plzeň? Asi ne. A derby v první lize? To nestojí ani za zmínku.    Kdo bude králem Valašska? Nebude to vůbec jednoduché, ale taky se nedá říct, že tam jedeme prohrát! Každopádně jedeme bojovat! Bojovat za čest a slávu HC Hamé. Každý po vlastní ose, všichni na své riziko. Správný zlínský fanoušek musí brát výjezd za kopec, jako povinnost.

To si snad vzal k srdci i Petr a toho čeká výjezdová premiéra, jak hrom. A za pár dní jede taky na Slávku. A doufejme, že v nastaveném trendu bude vesele pokračovat. J 

My jsme se domluvili, že se půjdeme podívat i na rozbruslení. Abychom naposled viděli Sekeráše s Tomíkem. Na rychlo jsem něco o něm našel, vytiskl a nalepil nějaké fotečky Luba Sekeráše, abych si ho mohl podepsat i s věnováním…Ráno kolem osmé, jsem vyskočil z pelechu, dodělal poslední úpravy v deníku, ještě musím provést každodenní kontrolu denního tisku a koupit si něco k snědku, jelikož dnes to bude hodně husté. A už od včerejška řeším dilema. Po rozbruslení jet k Petrovi, nebo zpět domů? Zvítězí druhá možnost, takže mám připraven denní lístek. Ještě si domů přinesu peníze, které raději nechám v bezpečí,  protože by se mi to mohlo vymstít.  Ještě chvíli brouzdám na netu a Petrovi ještě písnu, jestli náhodou se mu ještě nezdají hezké sny. J Ale né, je připraven. Po čtvrt na deset vyrážím z domova. Na nádru vidím stojící motorák. Ale pro jistotu se průvodčí ptám, zda mi i tady do vlaku platí denní lupen a jestli náhodou i týdenní lístek. Bez otálení říká že ano, tak nasedám. Nechám se dovézt až do Zlína a hned kráčím areálem Svitu k zimáku. Napadne mě, že bych využil tu oraženou jízdenku a vyjel si trajflem pod Sportovní halu? Tak nakonec ne, odradilo mě od tohoto záměru devítiminutové čekání. Valím pěšky. Na zimáku už je přítomen i Petr, tak jdeme na to. Vycházejívší hráče zdravíme a netrpělivě čekáme na Tomíka se Sekerášem. „Seky“ přichází jako úplně poslední, takže už ho nemíním zdražovat a podepíšu ho až při odchodu do šatny. To se taky stane a už valíme zpět, abych byl co nejdřív doma. Petr ještě jde vybrat peníze a zakoupit kabel k jeho telefonu. Další vymoženost. Bude moct stahovat fotky z mobilního telefonu. Já se nějakým způsobem dostanu vláčejícím trolejbusem domů, přibližně kolem 12 hodiny. Brouzdám po internetu, popapám zakoupený závin a lehce uklidím, aby se neřeklo, že nic nedělám. Ale já dělám, makám, dřu, ale to nikdo nevidí…chjo!  

Ještě si zjistím vlak, abych se zase nemusel trmácet  trolejbusem zase zpět. Jede 13:32, nebo 14:00. Uvažuju jet až tím 14:00, ale něco mi říká, že mám jet prvním. Tak před půl druhou s dresem kolem pasu, šálou na krku a s batohem s nealko pitím  vyrážím z domu. Lístek mám, platí mi, takže o to se starat nemusím. Na hodinách je už 13:35, ale Regionova tam ještě stojí, takže nasedám. Průvodčí se mě ptá, jestli se hraje dnes hokej. Odpovídám ji, že „Ano, ve Vsetíně…“ a dál vyzvídá: „A kam jedete?“ Blbá otázka. „Do Zlína,“ odpovídám ji. Možná si myslela, že uvažuju o tom, že mě ten vlak doveze až před Lapač. J Sedám si na volné místo. Už mi vrní telefon. Na drátě Petr, jestli už jsem vyrazil. Že jsem stále přihlášen na  nových stránkách zlínského fanclubu www.hfczlin.cz Vyjíždíme. Průvodčí kontroluje jízdenky a když ji ukazuju můj denní, namítá, že to asi není platný lístek. Když ji, řeknu že jsem na něj ráno jel a její kolegyně mi sama říkala, že platí…tak znejistěla. Nakonec mě nechala na něj dojet.     V Loukách nasedá Petr. Ptám se ho, kde má dres a šálu a jestli se třeba nebojí. No, má ho, ale že by šel vidět, to se říct nedá. Dres je od toho, aby šel vidět, aby přitahoval pozornost a né ho schovávat. Ve Zlíně vysedám a ještě se ji jednou ptám, jestli zjistila, jak je to s tím lístkem, abych příště věděl. Mám se jít zeptat k pokladně, tam by to měli vědět. No, měla by to vědět i ona, když kontroluje lístky, každopádně by si celá společnost České Dráhy měli udělat v tom pořádek. U pokladny  mi je řečeno, že platný není… takže jsem jel vlastně na černo, ale to nikomu neříkejte. J Jdeme ještě pozjištovat autobus zpět z pravěkého města Vsetína do civilizace. 19:55 a 20:25 jako poslední autobus. A co když ho nestihneme? Bude prodloužení, nájezdy…něco se zkomplikuje. Co pak? To jako budeme muset přespat v pravěku, mezi dinosaury, mamuty a jinými pravěkými příšerami? Maminko, pomoóóóóc! J Ještě si koupím Langoša s hermelínem a jdu na 51, odkud nám to 14:33 jede. A nepojedeme sami. Už na nádru to začíná dostávat grády. Právě přichází známá firma likvidační jednotka Fuksa „s ručním namlácením“ a jeho společnost se dvěma mladičkými děvčaty. Jedna patří k Fuksovi a druhá k jeho kolegovi, kterého znám jen od vidění. A přichází ještě asi jejich tři soukmenovci. Dva lahváče v rukou, zdá se že už se od rána nalejvá, jen co se vleze. Potvrzuje to i tím, že už má v sobě pár Myslivců. A to ještě nevyjeli ani ze Zlína. A jak budou vypadat na cestě na zpět? Třeba ani žádné zpátky nebude, třeba si je tam nechají. Mohli by…!  Padají neuvěřitelné hlášky, které si ani nestačím ukládat do hlavy. Takže jedna za všechny… A VŠECHNY ZA ŠEVCE!!! J J 

„Nemože se nic, krást, bit se ani výtržničit. A stejně se to děje…tak co?“

Přijíždí autobus a v něm postarší řidič, tedy řidič jako řidič s malým eR. Ne, náš Řidič s velkým eR. Eee, už jsem se do toho zamotal, tak toho nechme. J Přichází i Petrův známý, podle úborů asi pozná, kam máme namířeno.Tak prohlašuje jednu z dalších hlášek:

„Když tama projíždím, tak mi okamžitě vypadne rádiové spojení…“

nebo tak nějak to říkal. Nastupujeme i s civilními cestujícími, tentokrát má přednost hrubá síla, tady žádná galantnost, či něco takového nemá místo. Sedají si úplně dozadu, určitě aby mohli dělat bord.., nepořádek. Až jako skoro poslední se dostáváme na řadu my.  Platíme 45 korun českých a vlastně i moravských, ať jsme patrioti. A sedáme si dopředějc, abychom byli co nejdál od nich. Až na občasný hlasitý smích a zvýšený hlas se kupodivu chovají docela slušně. Projíždíme Zlínem, velmi nenápadně, žádné šály z oken nic. Pomalu se blížíme k Vizovicím,a bus se začíná plnit. Ne že by ho vzali útokem fanoušci, ale spíše civilisté. Potichu, jen tak aby to slyšel Petr říkám: „Ani sem nechoťte, nenastupujte.“ Když neuposlechnou mých rad, tak prohlásím: „Já jsem vás upozorňoval“  Za Vizovicemi už začíná houstnout porost, ale sníh ani závěje zatím nikde. Jen slabé slunéčko vystrkuje paprsky. Globální oteplování krajiny už se projevuje i zde, na nechladnějším území Moravy, houby České Republiky, vůbec, střední Evropy, ani to ještě ne, nebo jo? Přesto kouř už se valí komíny z většiny obydlí. Vyjíždíme vysokou horu, rozdělující dva světy. „Sírákov rozděluje civilizaci od NEcivilizace“, prohlašuju holou pravdu. „A z ničeho nic spatřím na levoboku obrovského komára se socákem větším, než je moje ruka.   V údolí se prohání stádo malých dinosaurů a na druhé straně polonahé človíčky s ostrými loveckými nástroji v rukou se právě chystají na mamuta. Už to nejsou chalupy, ale chatrče postavené z darů přírody. Kmeny stromů, liány a listí, to jsou pokrývky střech. Jako by se vrátil čas. Těžký život těchto obyvatel. Pravěk, to je boj o přežití o holý život. Kéž by ti lidé věděli, že o pár kilometrů dál existuje nějaká jiná doba. Moderní doba aut a supermarketů a dokonce MAKROmarketů. Kdyby tak věděli, že se u nás pořád dokola potřetí vyhlašuje superstar…kdyby, tak věděli, že u nás existují mobilní telefony, kdyby tak věděli, že je nějaká věc, čemu se říká internet…ale to oni ještě neumí ani číst, ani psát, natož mluvit, tak je nechejme, tam kde jsou.  Pravěký Vsetín, to je jejich domov.“ Je to pouze scifefiction? Nevěříte mi? Máte smůlu. Já to viděl, já to zažil, takže vím, co píšu. A klidně se zeptejte Petra, ten vám to potvrdí. Vséétíín, Vsééétííín, jachachachacháááá J J J Ve Vsetíně, pod mostem vysedáme i s chuligány, kteří asi nejdřív hledají hospodu, kde vychlastat další piva, nebo nějakou oběť, které rozbít hubu. My valíme k Lapači, abychom zakoupili lupeny. Tu cestu už znám nazpaměť. Tak se taky stane, lístky máme. Zajdeme si koupit čepované pivko a já ještě plechovkové moji oblíbenou značku Zubr.  Už tam postává Defucto, bez dresu, který mu prý ukradli ve Zlíně na hokeji. Nechápeme, komu takový dres bude s jeho jmenovkou, je prakticky nepoužitelný. Potkávám pana Valáška a ptám se, zda nezapomněl na Markusovy fotky. Pak se vydám hledat fanschop, jestli vůbec tady nějaký mají. Přes Sekuriťáky se nakonec dostanu, kteří mi nejdříve moc nedůvěřovali, ale nakonec mě pustili. Tam je totiž vchod do domácího kotlíku a měli obavu, že mám namířeno tam. Pánové, tam bych ani nešel…fuj! Ještě bych chytil choleru a neštovice, jak se to zpívá ve známém popěvku. J A ve čtyři hodiny se začíná pouštět, všichni se tlačí dovnitř, protože jen z mála míst v našem sektoru je vidět dobře na led a to si každý musí vychytat. A vůbec náš sektor je postaven úplně na nejhorším místě, na jakém vůbec mohl být. My si teda s Petrem vybereme  třetí schod zespoda, protože nahoře nám ve výhledu může vadit ta plošina, co ji tam mají. Za ty dva roky se nezlepšilo vůbec nic. Vše při starém. Ba i horším stavu. Lapač chátrá…co už může být horšího, než tato stodola? Asi nic! Domácí příznivci nás přivítají, ne zrovna chlebem a solí, ale když tu nemají ani na to, přece to po nich nemůže chtít.

Haméé, Haméé, ků*vy zaje*anéé…“

zní z druhého konce Lapače od několika odvážlivců.Odpověd na sebe nenechá dlouho čekat a směrem od nás k nim míří provokatitivní odpověď:

„Ku*vy z Hamé, to sme mýý, to sme mýý…“

nebo

„My jsme ku*vy, co ste výý, co ste výý…“

A to se opakuje i několikrát během zápasu. Wesani si tak vylévají své mindráky. Ale to už není náš problém. My si žijeme vcelku dobře, až na tu politickou situaci v zemi, kdy nevíme jestli se máme smát či brečet těm politickým předvolebním „kecoslibům“. Ale že by jsme museli lovit mamuty a bydlet pod kmeny stromů, o tom teda nevím. Nebo vy snad jo?

„Gótwaldóóv!! Gótwaldóóv!!“

Vzpomínají ještě rádi na dobu před revolucí. A my se vesele přídáváme…

„Gótwaldóóv!! Gótwaldóóv!!“

Pan Legendární se baví svým stylem. Bouchne dvakrát do bubnu a čeká. „Bum! Bum!“ ozve se z protilehlé tribuny. Bouchne jednou a zase: „bum!“ Na řadu přicházení těžší věci. Zkouší se rychlíky jednou rukou. Legenda to zvládá, ale podle něj už hůře naši „přátelé“ na druhé straně. Prý sou dvakrát pomalejší, než my. A že by měli mlátit se dvěma paličkami. Na to sou leví. Mezitím se náš sektor postupně plní a zdá se, že by mohlo být plno. Ještě pomluvíme jejich žlutozelenou šopu, protože to je bída zoufalství. Jsme moc zvědaví, jak oni projdou projektem Stadiony 2012, nebo kdy se to má konat. Jestli ještě vůbec budou na extraligové mapě, jestli vůbec bude stát a co když náhodou shoří? Otazníků je dost. A já přidávám  jednu z hlášek večera.

"Do sektoru hostů by měli dát polstrované sedačky..."  

Před zápasem zní tradiční valašská hymna „Dů Valaši dů“ My jsme si ji dovolili před lety trošičku pozměnit:

„Vstávajte Wesani bitva začíná,

dostanete na prdel zase vod Zlína,

my sa vás neleknem,

dneska vás vyklepem,

dů Valaši dů, pi.. vyhrajů“

Začíná nám konečně zápas. Průběh zápasu jen lehce naznačím, ale jinak ho máte na jiné stránce. Tady vám zprostředkuju tu krásně napjatou a vyhecovanou atmosféru derby. Domácí vedou své miláčky do útoku a pokud zrovna nefandíme tak slyšíme:

„Fsetín! Fsetín! Fsetín! Fsetín!“

ale hromadně tomu člověk může rozumět jako „Šefci! Šefci!“ Ale to musíte slyšet. My se taky nenecháme zahanbit a ženeme naše Ševce na zteč Šteflovy branky. Začátek je opatrný, ale Vsetín má navrch. A taky toho využije ke skórovaní. Ševci se zdají ospalí, bez zájmu. Vsetín naopak se dravě dál prodíral přes zlínskou defenzívu a v první třetině taky dvakrát skóroval.

„Sundejte ty boty od hnoje, hej, boty od hnoje…“

Obrazekzní z našeho sektoru hromovým pokřikem. Ten hromový však poněkud opadá, protože prohráváme a to se v našich krajinách nenosí, fandit prohrávajícímu týmu? To je škoda hlasivek, řeknou si mnozí. Marek Ivan má při mém rozhovoru pravdu. Čeští fanoušci by se měli nad sebou zamyslet. Dole u bufetu postávají chuligáni. Kteří s námi cestovali a přítomní jsou zde i vydávající se otrokovické „naděje“ tohoto druhu „zábavy“ Bratři Genčurové a Bielikové i Ondra Navrátil a s nimi i další výrostci. Dokonce Ondra Bielik s dalším kumpánem se dostánou až nahoru k nám i přes ucpanou uličku a já díky nim mám zhoršený výhled na led. A všímám si, jak se na sebe dívají, gestikulují, jako by chystali akci. A to se od nich ozývá:

Hej, Wesani, něco pro vás máme… 

"NENÁVIST! NENÁVIST! NENÁVIST! NENÁVIST!“

O přestávce nejdu nikam, sedím a vykládáme s Petrem a o schod níž stojícím panem Legendárním a prcky. Druhá třetina začala, jak první skončila. Ani náznak zlepšení. Vypadá to s naším týmem hodně zle, ale ještě je tady půlka zápasu. Ještě to zkusme. Každopádně si nemyslím, že  Štefl je lepší než Kuba Čech. On ještě jistě dokáže své kvality, přestože se mu některé branky z minulých zápasů přišily na jeho vrub. Takže ho při zákroku i obdržené brance podpoříme skandováním jeho ctěného jména:

„Kuba Čech! Kuba Čech! Kuba Čech!“

a i on nám pozdravem naznačí, že slyší naši podporu. A ve 14 minutě další pohroma. Prohráváme 3:0 a teď už věří na obrat snad jen snílkové. Jenže o tři minuty později čistého času hry si v přesilovce našel odražený puk Tomík a před odchodem do Švédska se rozloučil stylově. Pátým gólem ve třech zápasech. Jako po mávnutí kouzelného proutku se hra rapidně zvedla, tím i nálada v našem rožku a zase se začalo fandit. Když „Lešoun“ ukradl puk při vlastním oslabení soupeři na modré a namířil ho Šteflovi mezi betony. Nebylo co řešit!!

Góóóóóóóóóoóóóóóóóóól…

Šály se točí nad našimi hlavami kolem své osy. Jsme zpět v zápase!  Rozjeté Ševce Obrazekpřeruší přestávka, takže po dvou třetinách už prohráváme pouze 3:2. O zábavu máme postaráno i o přestávce. Legenda chtěl získat cenný úlovek. Náš dnešní „hlídač“ z bezpečnostní agentury prý ABAS si na svém stanovišti nechal pověšenou bundu a odešel neznámo kam. Toho chtěl využít pan Legendární a získat cenný úlovek. Jenže si nebyl jistý, zda ho čirou náhodou někdo nesleduje, protože je hodně nápadný, takže nebyl rozhodnutý. Buď neměl čekat a vzít to hned, nebo nad tím nepřemýšlet a nepodnikat nic. Mezitím přišel pán zpět a bunda visela na svém místě. A ještě mě zaujala díra na střeše, musel jsem ji Petrovým „mob-aparátem“ vyfotit, protože to se vidí jenom ve Vsetíně.  A už nám končí přestávka a hráči už nastupujou na poslední třetinu.

Naši vtrhli do poslední části jak uragán na Spojené státy Americké a Ivan Rachůnek po příhře Lešky skóroval.

ObrazekGóóóóóóóóóóóóóóóól…

A v našem sektoru vypukne obrovské nadšení, nadšení několika znásobené tím, že jsme srovnali hodně nepříznivý stav, navíc doma u našeho úhlavního nepřítele. Ted jsme na koni my a stačí málo. Přidat ještě góla  a žádný nedostat.Ale hlavně se z této šance neposrat. Z druhé strany slyším pokřik s melodii „slečny Esmeraldy“: „Petr Léška, nemá ču…., Petr Léška nemá čuráka, jeho žená nemá klitoris, jeho žená nemá klitoris“no děs! To nejsou lidi, ale zrůdy!  Ale jedno je jisté. Hlasivkami vládneme momentálně Lapači my! Ale teď nekecám! Hromově, ale opravdu halasně jsme spustili:

Záá-pálte Vsetííín, začněté od Lápačéé,

záá pálte Vsetííín, začněté od Lápačéé,

při-lejte benzín, ať nikdo neútečé,

bude hořet krááásně Vsetííín,

když začnemé od Lápačéé... 

že jsme si na závěr museli sami sobě zatleskat. Fandíme dál o sto šest a další pokřiky se rozléhají po celém Lapači. Až do oného okamžiku. Martin Lučka, momentální parťák v první obraně Martina Hamrlíka srazil rukavicí puk přímo na střelu a mladý Davídek svou příležitost nezahodil. L

 

                       4:3

 

ale na světelné tabuli, kde ani z mého místa pořádně nevidím svítí dvě nuly. Takže oni nemají na kostku, a pokud mají, tak ji tam nemůžou pověsit, protože by nevydržela střecha. A světelná tabule jim nefunguje. Tak kde to sakra jsme. Aha, já už zapomněl, v pravěkém Vsetíně, kde je život o miliony let zpět. A najednou se Wesani probudili. Neskládáme zbraně a věříme na vyrovnání, já si ani nepřipouštím, že zase prohráváme.

„Wesani, Wesani banda zk……“

,hulákáme ve stavu afektivním na přesilu osob kolem nás, avšak o hlasivkové přesile se mluvit ani v nejmenším nedá.Místní obyvatelé začínají slavit. Ale způsobem, jako za dob mistrovských titulů, jako příchod Vánoc a Silvestra. Už jsem pochopil jejich bouřlivé oslavovaní. A našel jsem důvod. Protože oni si těch výher za poslední roky užili málo a o to víc musí oslavovat. Zápas se blíží ke konci, Ševci si ještě vytvářejí šance, ale pozorný Štefl už vydrží…pět, čtyři, tři, dva, jedna..Je DOBOJOVÁNO! Vsetín slaví, vyhrál bitvu, ale ne válku. Bilancovat se bude na konci sezony a je pravděpodobnější, že se budeme smát my. A teď je čas odpovědět na otázku, která zazněla na začátku Sloupku. Kdo je králem Valašska? No, pokud vím, tak přece Bolek Polívka!!! J A zase jsem vás dostal..jachachachachá…

A právě začíná závod s časem, závod, kde náš soupeř čas nemůže podvádět. Máme přesně 19:35 a jsme před Lapačem. Nás čeká asi 500 metrů rychlé chůze, nebo během. Překážky jsou plno lidí na chodníku i na cestě a tma. Takže valím po paměti. Spoléhám na paměť, která mi občas selže. Spoléhám na intuici. Wesani nás provokují, jak můžou, častují nás nadávkami, ale o to samé se snažím i já. S Petrem se jen tak bavíme a mluvím přiměřeně,ale tak, aby mě každý slyšel. A někteří, kdo jde před námi se jen třesou, protože slyší Ševce. Nenápadně se otáčejí, aby nedostali přes ty jejich „ufrněné“ a „promaštěné“ rypáky. A přes cestu si dovolí i nadávat. Úplně nervím a už chcu být co nejdřív v civilizované společnosti normálních a inteligentních lidí..Už se blížíme k nádraží. Stíháme, autobus tam ještě není. Několik lidí už tam postává. Je v celku klid, ale až do doby, kdy přicházejí chuligáni. A začíná to být zas docela zajímavé. Teď tady vložím příspěvek ze vsetínské internetové diskuse, kde Wesan popisuje, jak vznikl konflikt s Fuksou. Myslím, že to popsal docela přesně. Lepší to bude přímo od něho. Tady to je. Já tam občas něco vložím…

 

„Šli jsme směrem na autobusový nádr. Občas jsme provolali nějaké protizlínské heslo, ale to ostatně každý... No, ale my měli tu smůlu, že za námi šli ,, neoznačení " zlíňáci... Starší chlapi, nejmladšímu bych tipoval asi tak 27... Stáhli nám šály a začali si s něma pohazovat... Jednu jsme pak dostali z parkoviště, druhá se ztratila neznámo kde... Hledali jsme, ale nenašli jsme ji... 220,- je docela dost za šálu a tak jsem se šel zeptat na zástavku, jestli by nám ji nevrátili ( teď vím,že to byla blbost ) Nějaký starší ( snad moudřejší ) chlapík o tom nevěděl nic... Tak jsem se ptal dál... Přiběhly dvě holky ( snad tak 15-16, ne-li míň ) a začaly mne vyslékat z dresu a brát mi moji šálu... Tu se jim podařilo vzít, ale nakonec jsem jim ji vytrhl... To se nelíbilo nějakému ZLÍŇÁKOVI ( tipuju tak 22let to byl právě Fuksa ) který na mne naběhl, že si dovoluju na holky... Začal jsem se bránit, že mi ji vzaly, po chvilce strkání do mne mi jednu ,,ubalil" ( já o poznání menší a slabší, je mi 17, si myslím, že bych neměl nejmenší šanci, tak jsem radši odešel... )“ A ještě k tomu doplním, že tu šálu mi Fuksa strkal do batohu, abych si ji nechal. Pak když odešel, tak jsem ji vytáhl a zahodil na zem. Pak někdo přiběhl a vzal si ji. Víc nevím. A ještě jedna scénka. Naproti našemu nástupišti, asi 50 metrů od nás byla partička mladistvých lidí. Myslím, že dva kluci a dvě holky. A děvčata byla nahoře jen v podprsenkách. J No, nám chlapům se to samozřejmě líbilo a chtěli jsme ještě víc. A asi tak podle mého odhadu 4-5 chlapů si žádalo hlasitým pokřikem o striptýz:

„Ukaž kozy! Ukaž kozy! Ukaž kozy! Ukaž kozy!“  

A Fuksa se zase ozval:

„To by ste chtěli, sprosťáci…“

A dívky nám to vrátily podobným stylem:

„Spodky dolů! Spodky dolů! Spodky dolů!“

No, když už nejel autobus, tak jsme aspoň něco viděli. Ti čtyři se tam navzájem provokovali, naháněli, zdálo se, že asi měli už něco vypito. A bylo to zralé na zápal plic, to už je jejich problém. Pak ještě šel Fuksa k nim něco domluvit, ale přišel s nepořízenou. Autobus má mimochodem obrovské zpoždění a začínám mít pocit, zda se nestávkuje jako v Ústí. No, prostě Vsetín je totálně naruby, co tady má být, tu není a co tu je by tu být nemělo. Až 20:18 přijíždí ten zpožděný a 20:25 by měl jet poslední. Přivítáme ho aplausem a řidič asi neví, která bije. Nastupuju jako úplně první…a sedám si. Za chvíli za mnou jde i Petr. Chuligáni jsou jako úplně poslední a přál bych jim, aby se do busu nevlezli. Fuksa z děvčaty se dokonce pokoušel nastoupit zadními dveřmi, které řidič otevřel pro vystupující cestující. Sedím v dresu, takže jsem nápadný a to mi z ničeho nic nějaký Wesan zabouchá na okno a ukazuje prostředníček. Tak mu to vracím dvojnásobný způsobem a ještě se mi něco snaží přes okno říct!

Vyjíždíme ze Vsetína, autobus plný k prasknutí, dokonce Fuksa už musí stát. V autobuse jsou všechny věkové skupiny, takže i dost důchodců. A už to začíná. Chuligáni jsou ve svém živlu. A spouštějí jejich fotbalové, textově spíše NEfotbalové, ale dětínské popěvky okořeněné vulgárními výrazy. Tady jsou některé z nich, které jsem sehnal.

Chorus…
Fuksa: Já jsem Muzikant a přicházím k Vám České země.

Sbor: My jsme muzikanti a přicházíme k Vám.
Fuksa: Já umím hráti.

Sbor: My umíme taky.

Chorus…
Fuksa: A to na bubínek.

Sbor: Jak se na něj hraje?
Fuksa: Bumtarata bum, promrdal jsem dům, tak hraje bubínek.
Sbor: Bumtarata bum, promrdal jsem dům, tak hraju já.
 

Chorus…
Fuksa: A to na housličky.

Sbor: Jak se na ně hraje?
Fuksa: Fidli, fidli, fidli, jen mi ho tam mydli, tak hrajou housličky.

Sbor: Fidli, fidli, fidli, jen mi ho tam mydli, tak hraju já.  

Chorus…
Fuksa: A to na vozembouch.

Sbor: Jak se na něj hraje?
Fuksa: Buchy, buchy, buch, cejtím z kundy puch, tak hraje vozembouch.

Sbor: Buchy, buchy, buch, cejtím z kundy puch, tak hraju já.  

Chorus…
Fuksa: A to na fujaru.

Sbor: Jak se na ni hraje?
Fuksa: Fu fu, fu, fu, fu, prsty do chlupů, tak hraje fujara.
Sbor: Fu fu, fu, fu, fu, prsty do chlupů, tak hraju já.
 

 

 Chorus…
Fuksa: A to na basičku.

Sbor: Jak se na ni hraje?
Fuksa: Basi, basi, bas, jen mi ho tam vraz, tak hraje basička.

Sbor: Basi, basi, bas, jen mi ho tam vraz, tak hraju já.  

Chorus…

Fuksa: A to na rádio.
Sbor: Jak se na něj hraje?
Fuksa: Vlnku naladím, pičku pohladím, tak hraje rádio.

Sbor: Vlnku naladím, pičku pohladím, tak hraju já.

Chorus: ...
Fuksa: A to na vařečku.

Sbor: Jak se na ni hraje?
Fuksa: Hrnec zamíchám, starou vopíchám, tak hraje vařečka.

Sbor: Hrnec zamíchám, starou vopíchám, tak hraju já.  

Chorus: ...
Fuksa: A to na niněru.

Sbor: Jak se na ni hraje?
Fuksa
: Ni, ni, ni, ni, ni jemně mi ho mni, tak hraje niněra.
Sbor: Ni, ni, ni, ni, ni jemně mi ho mni, tak hraju já.  

Chorus: ...
Fuksa: A to na klávesy.

Sbor: Jak se na ně hraje?
Fuksa: Kláves, kláves, kláves píchá celá náves, tak hrajou klávesy.
Sbor: Kláves, kláves, kláves píchá celá náves, tak hraju já.

A tady je další…

Fuksa: „Máme rádi švétky.“

Sbor: „Máme rádi švétky!“

Fuksa: „vypijou nám dědky.“

Sbor:  „Vypijou nám dědky!“

Fuksa: „Až nám je vypijou.“

Sbor: „Až nám je vypijou!“

Fuksa: „Tak se z toho poblijou.“

Sbor. „Tak se z toho poblijou!“

Na na na na na na na na na na…

A ještě jedna…

Fuksa: „Skřítkové,tesaři vylezte z mechu!!“

Sbor: „Skřítkové, tesaři vylezte z mechu!!“

Fuksa: „Chopte se náčiní,postavte střechu!!“

Sbor: „Chopte se náčiní, postavte střechu!!“

Fuksa: „Skřítkové ze skal a skřítkové z lesa!!“

Sbor: „Skřítkové ze skal a skřítkové z lesa!!“

Fuksa: „Pila ať pracuje, sekera tesá!!!“

Sbor: „Pila ať pracuje,sekera tesá!!!!“

(dále moje melodie na mobilu na SMS)

Máme záchvaty smíchu, nejen my, ale i ostatní mladší cestující, ti starší drží huby a poslouchají, čeho je ta dnešní mládež schopná…v takovém duchu se přesouváme přes Sírákov do Vizovic. Nápady ubývají a pak už je ticho. Přijedeme do Zlína, chuligáni pokračujou do hospody „Ke králi“. Výsadají u Bati. My vystupujeme na nádraží a valíme na trolejbus. Stále mi platí denní jízdenka. Už se nastupuje předními dveřmi. Nasedáme, Petr vysedá „U Polanských“ já jedu do Otrokovic. Přijdu domů, něco málo pojím a aspoň si napíšu nadpis k tomuto sloupku. Zhodnocení zájezdu? Super!! I přes prohru nezapomenutelný zážitek. Kdo nejel, má co závidět těm co nechyběli. Sloupek dokončuju…právě teď 14:58 těsně před odjezdem na zápas s Litvínovem.

                                                                                                                                                               15.10  2006                                                                                                                                     DÁÁN

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář