Historie hokejového Zlína

ZLÍN 25.6 2007 – I on patří mezi legendy nejen gottwaldovského hokeje. Bývalý reprezentační brankář, který byl součástí týmu, který v roce 1985 v Praze vybojoval titul mistrů světa. V Baťově městě se podepsal pod tehdy historické třetí místo v nejvyšší soutěži. JIŘÍ KRÁLÍK, dnes vzdělaný muž mnoha funkcí. Spoluvlastní květinářství na zlínském Náměstí Míru a zdá se, že žije spokojený a pestrý život. Posadili jsme se na terasu vedle stojící restaurace a ve slunném dopoledni pracovního dne si našel čas na zodpovězení několika otázek ohledně jeho aktivní      kariéry i tomu, čemu se věnuje v dnešní době.

V tehdejším Gottwaldově jste působil v letech 1963 – 1976. Jak na tuto dobu s odstupem času vzpomínáte?

„Byl to start moji hokejové kariéry a vlastně potom jsem to Gottwaldovu potom vrátil v letech 1983 až 1985. Můj největší úspěch jsem zažil v reprezentaci, kdy jsem oblékal dres tehdejšího Gottwaldova.“

Do ligy jste naskočil v sezoně 1968/1969. Jaká to byla pro vás premiéra? (pozn. aut: obdržel 3 goly, 19 zásahů, 5,45 golu na zápas a 86,36%)

„Premiéra to byla velice zajímavá. Hráli jsme na Kladně, po první třetině jsem vystřídal Františka Vyorala, který shodou okolností nedávno zemřel. Váže mě k tomu taková situace, že můj otec hrával za Spartak Zlín. Když končil, tak tam přišel mladý brankář Vyoral a já jsem v prvním zápase kariéry v Gottwaldově střídal Františka Vyorala. Prohráli jsme, ale byl to můj první start.“

V té době už ve Zlíně působili brankáři jako Horst Valášek, nebo František Vyoral. Jak by jste charakterizoval tyto dva golmany?

„Nejdřív Franta Vyoral. Tak to byl Zlíňák, který se tehdy držel gottwaldovského dresu. Horst Valášek pochází ze Severní Moravy z Kravař a chytával za Motorlet a potom nastoupil myslím jako třetí brankář do Dukly Jihlava a po vojně přišel sem do Gottwaldova. Já, když jsem potom přišel do mužů, tak tady byla dvojice Valášek – Jurka. Také přeřadili sedm hráčů ze staršího dorostu a od následující sezony jsem dělal prvního brankáře a Horst Valášek mi dělal dvojku.“

V těch letech se Gottwaldov pohyboval na chvostu tabulky nejvyšší soutěže a několikrát pendloval mezi 1 a 2 ligou. Proč se nepodařilo stabilizovat výkony mužstva tak, aby udrželo nejvyšší soutěž?

„Byla to otázka finanční, protože hráči i v minulosti šli za výši platu a odměn a to jsme jim v Gottwaldově nemohli nabídnout, takže to mužstvo, které tady tehdy bylo, bylo maximum toho, jak se dalo poskládat. Takže jsme pravidelně sestupovali a postupovali.“

Před vašim odchodem do Dukly Jihlava jste byl s Horstem Valáškem brankářskou dvojicí. Jaký jste měli vztah?

„S Horstem jsme měli dobrý vztah. Žádné nějaké špičkování, nebo něco podobného, protože Horst je takový kamarádský člověk, takže nevzpomínám na to jakkoliv negativně.“

V období 1976-1983 jste strávil v armádním klubu Dukle Jihlava. Tam jste vyrostl v reprezentačního brankáře. To bylo pro vás hodně příjemné období...

„Bylo to to období velkých úspěchů, ke kterým jsem se dopracoval později, ale ono je to trošku jinak, než že jsem vyrostl v reprezentačního brankáře, ale problém byl s tím naším sestupem a postupem do ligy, že jsme pravidelně střídali ligy, takže já jsem byl v té době ve třiadvacítce, což bylo takové béčko národního mužstva a vzhledem k tomu, že jsem byl z Gottwaldova, který byl jeden rok v lize a druhý sestoupil, tak když byly nějaké zajímavé zájezdy, dvakrát do Kanady a do Švýcarska na autosalon, utkání a podobně, tak si vybrali nějaké starší brankáře z jiných klubů. Mně brali jen do Ruska, tehdy Sovětského svazu, tenkrát do Rigy na Turnaj čtyř a podobně. Jenom co jsem narukoval do Dukly Jihlava, tak jsem byl, aniž bych cokoliv předvedl, pozván jako třetí brankář do reprezentačního áčka, takže tady mi Dukla Jihlava úžasně pomohla.“

Vyrůstal jste ve stínu brankářských velikánů Holečka a Dzurilly. To musela být pro vás obrovská konkurence a motivace pracovat na sobě...

„Tehdy to byla konkurence a vlastně řekněme i bezvýchodná situace pro většinu brankářů, protože každý z těch brankářů byl hodně dlouho v reprezentaci, takže se bojovalo o to být jeho dvojkou. Dnes je to něco jiného, když se chodí do Kanady a máme několik mistrů světa v několika letech po sobě a vždycky tam byli jiní brankáři. Ale já jsem tyto brankáře uznával jako vynikající a snažil jsem se jim přiblížit. Od toho roku 1976 jsem dělával dvojku Jirkovi Holečkovi. Ale na Mistrovství světa jsem se dostal jako chytající brankář až v roce 1979.“

Také jste byl u největšího úspěchu gottwaldovského hokeje. V sezoně 1984-1985 jste vybojovali bronzové medaile. V čem byla ta sezona vyjmečná, před sezonami předchozími?

„Ta sezona předtím byla mnohem horší, kdy jsem se vrátil z Dukly Jihlava byla pro mě nešťastná, protože jsem měl několik zranění, jako byla oparace tříselné kýly, na poslední utkání zlomený palec, kdy jsem měl sundávat sádru, nebo zatejpovaný palec na pravé ruce, kde jsem držel hokejku, přesto jsme se zachránili, nešli jsme do baráže, dostali jsme se před Plzeň, kde jsme tenkrát vyhráli 3:4. Ta další sezona se mi už povedla, měl jsem formu, tak jak jsem míval v Dukle Jihlava a pomohl družstvu v úvodních utkáních, kde jsme nadělali body těsnými výsledky a většina mužstva se potom chytila. Hráli jsme velmi dobrý obranný systém a hlavně tam byla výborná parta.“

Avšak vrchlem vaší bohaté kariéry bylo Mistrovství světa v Praze 1985, kde jste se stali mistry světa. Mohl by jste přiblížit toto MS fanouškům, kteří neměli šanci ho vidět a zažít?

„Nebylo to tak, že by na Mistrvství světa nastoupil hvězdný tým, protože tehdy byla mistrem republiky Dukla Jihlava a v té době tam měli vynikající útok. Kameš z Kladna, Rosol – Klíma z Litvínova. Tato jihlavská úderná trojice mistrů ligy měla být i údernou řadou reprezentace. Klímovi zlomili Švédové před Mistrovstvím světa palec, Rosolovi zase natrhli vazy hráči NDR v jednom z prvních zápasů na Mistrovství světa, takže se zcela rozpadla tato úderná lajna. Kameš hrál až na rozhraní třetí, čtvrté útočné řady. Takže my jsme za pochodu budovali takový tým dělníků. Prohráli jsme ve skupině s Amerikou a o postup do finálové skupiny jsme hráli se Švédy, které jsme porazili mám dojem 7:3. To byl ten nejdůležitější zápas základní skupiny. V následujícím utkání jsme hráli o zlato na Mistrovství evropy, což se udělovalo po základní skupině. Prohráli jsme se Sovětským svazem 5:1. Do toho utkání dali tehdy trenéři příležitost Jardovi Šindelovi. Chtěli, abych si odpočinul, protože za dva dny na to jsme hráli se Sovětským svazem první utkání finálové skupiny. Prohráli jsme 5:1 a já bez toho, abych odchytal ten prohraný zápas, tak jsem psychicky odpočinutý naskočil do toho utkání a vyhráli jsme 2:1, takže to byl potom vynikající vstup do finálové skupiny.“

Ani v současné době nezahálíte. Angažujete se v politice, máte reklamní firmu, pomáháte manželce s obchodem s květinami, přednášíte o hokeji a v neposlední řadě taky spolukomentujete hokejové přenosy v České televizi. Mohl by jste být ke každé vaši činnosti konkrétnější?

„Vidím, že jste velice dobře připraven, že jste si pročetl veškeré články, které o mně v poslední době vyšly. Takže, když začneme politikou. Kývnul jsem uskupení „Evropští demokraté, nezávislí starostové pro kraj“ a za ně jsem se stal krajským zastupitelem, sice opozičním, ale mám možnost nahlédnout do krajské politiky. Co se týká té reklamní činnosti moji agentury, věnuji se anketní činnosti, kde mám ochranné známky na Osobnost roku, Pár roku a Politik roku. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo tyto ankety dostat zatím do televize, tak jsem se zaměřil tady na kraj. Děláme docela úspěšně druhým rokem Osobnosti roku ve Zlínském kraji. Takže to je řekněme ta reklamní činnost. Co se týká květinářství, tak práce s květinami mně baví. Na devítiletce jsem se velice rád věnoval biologii a těm příbuzným vědám. Dělával jsem i biologické olympiády a podobně, takže není to vzdálený obor. Pomáhám manželce hlavně se zásobováním, kdy ji jezdím pro květiny. Co se týče sportovní trenérské činnosti, tak mám licenci A, mohl bych trénovat extralize, ale po pokusech, kdy jsem tady trénoval dorost, juniory, potom jsem chvilku trénoval v německé bundeslize Eisbaren Berlín. Nakonec jsem trénování nechal a věnuji se pouze přednáškové činnosti. Jezdím na kempy v České Republice a v poslední době i do zahraničí. Budu na 11. kempu v Maríánských Lázních. Já myslím, že to jsou ty nejlepší a nejkvalitnéjší kempy pro mladé hokejisty.“

Mohl by jste na závěr něco vzkázat zlínským fanouškům?

„Zlínským fanouškům mohu vzkázat pouze to, aby zůstali věrni zlínskému hokeji i přes změny názvu a možná i barev. Protože je to otázka vždycky patriotismu a kvalitního hokeje, který bude zlínský tým v další sezoně předvádět.“

www.daan.estranky.cz                                                                             Dáán