Naši Ševci od Dřevnicéé
ANEB
Jak nám bouchla extraliga napětím nedočkavých fandů a směsící kyslíku
V obchodním řetězci Makro a Metro jsem způsobil doslova směnovou revoluci. Začátkem nového školního roku, začíná i nová sezona, s novým názvem, v novém kabátě, ještě novějšími pravidly a s nimi seriál s určitostí dvaapadesáti dílů vzrušujících a napínavých zápasů. Pokud by se vyvíjela dobře můžeme čekat další porci nečekaných zvratů a neočekávatelných příběhů. Jen kvůli tomu všemu jsem celý měsíc září si udělal přesně podle svého, jak jsem chtěl ,jak jsem potřeboval a nečekaně se mnou spolupracovali i moji kolegové a nadřízení. To vše kvůli jízdnímu řádu hokejové „Ou tů“ extraligy a zápasů Ševců s ostatními celky nejvyšší hokejové soutěže. No jo, závislost se projevuje vždy a všude! Milí čtenáři, vážení fanoušci, věrní fanatici, zadržte dech, začínáme…. Plyn O2 právě
Explodoval…
Dnes jsem v práci zůstal o malinko dél než obvykle. Po celý den jsem sledoval ručičky hodinek a posouval čas směrem k páté hodině odpolední, kdy měl vybuchnout plyn, který odstartoval hokejový kolotoč. Směna mi uběhla velice rychle, od 9 hodiny jsem se pomalu nezastavil. Až 14:25 jsem vše zapíchnul a pomalu v klídku jsem vyrazil ze žlutomodrého paláce všech obchodníků. Zastavil jsem se o dům dál v konkurenčním Tescu, kde jsem prohlídl dnešní tiskoviny. A jeden z nich, nejzajimavější Deník Sport jsem zakoupil. To už jsem kráčel se šálou uvázanou kolem pasu, jako největší King. Vždyt my, Ševci jsme králové tribun, vládci ulic (i všech dalších subjektů na světě) Nasedl jsem na kolo a přes Malenovice jsem si to valil směrem ke Zlínu. Když tak ale sleduju hodinky, mám ještě dostatek času, takže jsem usoudil, že by bylo nejrozumnější si dát menší dostaveníčko na jedné z laviček zlínské čtvrti Podhoří, kde jsem vytáhl zakoupený Sport mezi hrajícími si malými dětmi. Foukal studený vítr, tak jsem si nasadil kapucu. To jsem však neměl dělat, protože stará babka, která seděla naproti mně a vykuřovala cigaretu se zvedla a otráveně odešla opírajíc se o čagan. Nechápu co ji to tak popudilo. No, každopádně se po půl čtvrté zvedám, abych byl před čtvrtou u zimáku. To se mi taky povede. Zamknu zamaskovaně kolo, abych nedělal zbytečné chutě po mém bicyklu eventuálním zlodějům, doufajíc, že i oni budou mít hlad po hokeji. Kráčím dovnitř přes tři černě oděné pány, s tvrdými výrazy na tvářích, takže raději nedělám problémy a na jejich výzvu ukazuju batoh. Dokonce požaduje vidět voňavku, kterou nosím v batohu. Nakonec mě pouští a já valím do rožku na své tradiční místo. Cestou potkávám Jardu Balaštíka a vzájemně se zdravíme. Zamnou jde pan Legendární a ptá se mně: „Viděls ho?“
V kotli se to začíná scházet docela rychle, během chvíle je nastoupena většina fanclubactva a začínají padat až neuvěřitelné hlášky. Pro ty bych potřeboval diktafon, protože zapamatovat takovou masu, je nemožné. Já nemám diktafon, ale fanclubáci mají trošičku větší MEGAfon. Každou chvíli někdo zařve sousedovi do ucha, Radeček zase šíří své výplody po celém rožku. Stihne mi udělat velkou radost, když mi řekne, že i přes plný autobus pojedu do Pardubic. „Budeš mít moje místo, vždyt víš, že já stejně nesedím“ Každopádně všichni mají úsměvy na rtech a všichni se už nemůžeme dočkat až sudí tohoto zápasu vhodí bully. Pět minut před zápasem se začínáme ozývat. Čtyři bubny rozjíždějí strojově naše rychlíky a Legendární vůdce to všechno vede na svém virblu. Vítkovičtí i zlínští nastupují na led a z rožku se ozývá letos poprvé hromové…
Ševci!! Ševci!!
Po prvním obdrženém gólu se rozmohla menší skepse, ale fandilo se dál. Kotel, mimochodem velice slušně zaplněn byl určitě dost slyšet, když nám třeba i s druhého stadionu Ičo Murín zamával na naše skandování. A když od modré napřáhl navrátilec Marušák, do prudké střely vložil hokejku Roman Pšurný a Pinc neměl sebemenší šanci.
Góóóóóóóóóól
Ohromná radost se rozmohla po celé „Čajkárně“ a šály se z vesela točily nad hlavami. K tomu si stovky hlasivek z kotle notovaly oslavný chorál..a tolik radosti nás doufám čeká ještě spousta. První třetina skončila 1:1 a já šel zkontrolovat moje kolo, jestli stojí stále tam, kde jsem ho přivázal. Naštěstí ano a bez újmy. Vracím se zpět do kotle a tam už byli spolu páreček - nepáreček (nevím, jak to momentálně vypadá, je to každý týden jinak) Petr se svoji Luckou. Na druhou i třetí třetinu šli o něco níž, aby nebyli rušeni. Všichni si zvykali na nové změny pravidel, takže párkrát došlo k situaci, kdy lidé pískali, ale neoprávněně. I sudí Smeták si několikrát vyslechl několik peprných připomínek davu. Druhá třetina končila bez branek, ale lepší předvedenou hrou, zejména Zlína. Taky o druhé pauze se jdu kouknout na svůj přepravovací prostředek zda žije. Žil. Ševci lítali na ledě, obrana občas skřípala, ale to co nestihla defenziva jistil skvělý Murín. V útoku to bylo nebezpečí z každé střely. To se potvrdilo, když napřáhl Nosek a jeho pumelica skončila za Pincem.
Góóóóóóóóóól!!!
Larry má učenlivé žáky. Obrana by se mi taky líbila. Ke stabilním bekům přibyl Marušák a na třináct zápasů Sekeráš, škoda, že jen na třináct…uvidíme, jak si dál povede Horáček. Momentálně je tam docela přetlak. Ale to je jen dobře. Za šest minut udělal Lešoun za brankou své piruety, Sekeráš ještě prázdnou branku netrefil, ale na druhý pokus Tomík už ano.
Róóbert Tomík!!!
Ozývalo se od nejvěrnějších fanoušků k ledu. A mohly už nadobro znít oslavné pokřiky a chorály. Stadionem se prohnala jen vlna tsunami, tentokrát neměl Ernesto potřebu vyvolat i hurikán vůči hráčům, který nedávno zpustošil spojené státy americké. A někdo už to nevydržel a…