Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


  Komediální zájezd na Spartu

                  aneb

     Jak jsme jediný góóól slavili v autobuse

Ani jsme se nenadáli a po výpravě do „Šaška“ arény tu máme další pražský zájezd, tentokrát do „Tý-mobajl“ arény. Oficiální výprava jede autobusem ze společnosti pana Mikesky, ale je jisté, že tam přijedou další a další kolegové ze všech koutů republiky. Auty, vlakem a třeba i letadlem, jak je v dnešní módě  zvykem. Na důležité zápasy, které jsou vzdáleny od domova stovky a tisíce kilometrů. Šetří se čas i svaly a kosti cestujících a na sportovním výkonu je to znát. Představte si, jak fanoušci ve žlutomodrých dresech nasedají na otrokovickém letišti do Boingu  747, na luxusní palubě se koná alkoholový večírek a za hodinu už triumfálně přistávají a vysedají v pražské Ruzyni, tak jako hokejisti po zlatých medailích, kdy pak vítězoslavně projížděli matičkou Prahou.  Po přísných kontrolách na Ruzyni museli zaměstnanci letiště konstatovat, že nenašli nic kromě několika rozbitých flašek od chlastu, bubny a paličky. Střelné, bodné, ani řezné zbraně neobjevili. To jsme klucíí haluzáci, co? Teď  to ještě propašovat to do „Tý-debilní“ arény. Jak krásná je to představa, to však ještě bude několik desetiletí trvat, zatím se musíme spokojit s karosou pana Mikesky, nebo vlaky společnosti ČD.

Přesuňme se do reality a dne, kdy se má konat tento tradiční zájezd do stověžaté Prahy, kde „pražskou ku.vu“ potkáte na každém kroku, kde „zácpy“ jsou na denním pořádku, myslím ty na silnicích a v jednom městě se honosí titulem Sparta a Slávia hned čtyři kluby. Tak kdo se pak v tom má sakra vyznat? J A to všichni nadávali nad dvěma Bohemkami Praha a 1905. Taky pražské. CIRKUS PRAHA!

ObrazekUž jsem zase odbočil. V práci klasika. Dva dny volna. Pro jistotu. Těžko říct, kdy a v jakém stavu přijedu domů. Ráno, jsem se trochu prospal, než jsem předpokládal, nakoupil jsem si drobné zásoby na dnešní výjezd v podobě piva a makového závinu. Poté jsem ještě makal na počítači, do doby, kdy pocit řekl dost, chlape, musíš vyrazit, jede ti vlak. Aby neujel. Vyrážím s luxusním náskokem hodinu před srazem z domu a sotva dojdu k točně, vidím, jak můj vlak právě odjíždí ze stanice Otrokovice.  A z úst mi srší několik nepublikovatelných slov. Jdu tedy na trolejbusovou zastávku, hodím na uši sluchátka, pustím MP3 a nevím o světě.  Až do chvíle, kdy se právě nacházíme u stavby století, obchvatu 2006 a zjistím, že stojíme. Tedy stojíme v koloně v takové, za kterou by se nemusela stydět ani „Dé jednička“. To ještě ale stále nevnímám, kolik je hodin. To zjistím až někde u Tesca a bodne mě to do očí!!! 11:50, tedy deset minut od oficiálního odjezdu od zimáku. Pro mnohé neřešitelná situace. Napadne mě, napsat esemesku Wampovi, že to nemám šanci stihnout až k zimáku, že vězím v koloně a at mě vyzvednou někde na zastávce. Wamp se neozývá. Kolona se naštěstí rozjíždí a někde na Podhoří mu volám. Nezvedá to. A pak slyším „Já už chci být,Obrazek já už chci být homosexuál…!“ moje zbrusu nová melodie se rozléhá trolejbusem. Na drátě Wamp, že kde jsem a kde mě mají vyzvednout. Domlouváme se, že u Polikliniky ve směru na Otrokovice. Volá mi pak ještě raz, že se čeká na Lečika, ale mám zůstat na domluveném místě. V drese už stepuju na zastávce. Lidé otáčejí očními důlky, co to zas má znamenat za divadlo. Za chvíli už nějaký autobus stojí na červené. Šály z oken. To bude náš. A pak odbočuje na zastávku, pouze přibrzďuje, otevírá přední dveře, já naskakuju. Celou tuto situaci sleduje několik civilistů čekající na trolejbus. Navzájem se zdravíme a Lečík použije dokonce naši verzi pozdravu. „Nazdar Ku.vo z Hamé…“V buse zejí prázdná místečka, ale kráčím dozadu, kde bych měl sedět podle zasedacího pořádku já. Jenže. Sedí, tam nějaký nový vetřelec, který měl tu odvahu si sednout na moje místo. Spíš nevědomky. Sedám si vedle něj, ale jinak se ocitám vesměs mezi známými tvářemi. Začíná se popíjet padají neuvěřitelné hlášky, jedeme dál ku Praze. Cesta do Otrokovic je skoro neucpána. Skoro. Odbočujeme na nedávno zprovozněnou komunikaci dálničního typu mezi Otrokovicemi a Malenovicemi. A protože podobnější události i postřehy ze zápasu si můžete přečíst v legendárním článku i v jiných materiálech, protože tyto slova píšu až 14.11 2006, 12 den po zájezdu, takže si už nic moc nevzpomínám a ani nemámObrazek na tuto činnost dostatek času. Tak se ještě zmíním o jedené z důležitých scének cesty do Práglu. Už na dálnici D1 vytasila Betka svoji sparťanskou šálu, přesně jakou mám já vyvěšenou v pokojíčku pod sestřičkou Slávií, které se moc rády nemají. A naše společnost zadní části vozu More, Květák, já, dva nováčci a hlavní protagonistka Betka jsme se po většinu nudné cesty bavili. Ti nováčci teda jen přihlíželi, čeho jsme schopni. V nestřeženém okamžiku sebere někdo ze zadní části autobusu přivázanou sparťanskou šálu a schová ji, tak aby ji Betka nenašla. Hledala a hledala a možná ji ještě hledá doteď …Podezřívala půlku autobusu, poté stáhla počet podezřelých na 3-4 osoby, už výše jmenované. Ne a ne se někdo přiznat. Zazněly i hlasy, že šála vyletěla oknem ven. Šacovala, prohlížela všemožné i nemožné, kouty autobusu, ale po její Sparťanské šále se slehla zem. Já to nebyl, i když jsem měl důvod. Přidat do sbírky další kousek by nebylo k zahození. Ale odcizení, navíc od kolegyně, to není můj styl. Snažil jsem se ji s humorem uklidňovat, že je někde v autobuse. Takhle a podobně se bavíme až do Prahy, přestože čas běží neúprostným tempem a kolona ve které stojíme, nebo popojíždíme se zdá být nekonečná. Ručičky hodinek směřují k šesté hodině odpolední…a najednou, z ničeho nic šála se objevila. Kde? Uvázaná kolem pasu Květáka, tedy pracovně pro tento výjezd „Květyho“ Si říkám, jestli on nedělá reklamu tomu časopisu, nebo časopis mu. Samozřejmě, že ta druhá možnost je správně. Kolona se jak na smilování boží rozjíždí a my tryskovým pohonem pana Mikesky míříme k hale. Po cestě se dozvíme příjemnou novinu. Vedeme 1:0. Slavíme to, jako by jsme byli přímo u toho. Střelcem branky. Pavel Kašpařík. Sotva dojdeme k hale, je vyrovnáno! Co se dělo pak nechám zastřeno tajemstvím… pokud vás to zajímá přečtěte si Legendův článek. Já už prostě nestíhám ani dýchat…J 

                                                                                                                         Dáán

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář