Jdi na obsah Jdi na menu

*****HOKEJ, VÝKLADNÍ SKŘÍŇ MĚSTA ZLÍNA*****

Jaroslav Stuchlík st.: "Je pěkné, když má klub svou paměť a je na svou historii hrdý.“

SK Baťa Zlín 1928-1945.jpgSokol Botostroj Zlín 1948-49.jpg

ZK Baťa Zlín 1945-1948.jpg

Sokol Svit Gottwaldov 1949-1952.jpgSpartak a Jiskra Gottwaldov 1952-1958.jpg

TJ Gottwaldov 1958-1990.jpg

SK Zlín, AC ZPS Zlín 1990-1997.jpg

HC ZPS Barum Zlín 1997-1999.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Continental Zlín 2000-2002.jpg

HC Hamé 2002-2007.jpg

HC RI Okna Zlín 2007-2009.jpg

 


Předtím, než si přečtete několik let starý report z mého prvního výjezdu, Vás musím upozornit, že je skoro původní až na některé pozměněné, či upravené věty, aby to alespoň trochu dávalo smysl. Avšak jsem nechtěl měnit původní článek za úplně nový, protože jsem chtěl, aby jste měli možnost porovnat, že srdíčko zalité ve zlínském hokeji jsem měl už tehdy a zároveň mohli porovnat fakt, že slovní zásoba, styl psaní a vyjadřování jsem za těch let změnil...

Den 28.3 v roce 2002 byl v mém dosavadním životě jako jeden z nejlepších. Jel jsem totiž na můj první výjezd mimo Zlín, na hokej do Vítkovic. Navíc to nebyl ledajaký hokej v základní části. Byl to totiž 2.zápas semifinále play off České pojišťovny. Jel jsem tam s kamarádem Tomášem, jeho starší sestrou Petrou a s jejími dvěma kamarádkami. Jak jsme nastupovali do vlaku, tak jsme uviděli jednoho zlínského fanouška, který mířil stejně jako my, do Vítkovic.

Vyjeli jsme ráno, protože později žádný vlak, kdy jsme potřebovali, nejel. Cesta tam byla chvílemi nudná a zdlouhavá. To jsme ale netušili, jaká zábava a legrace bude později. Přijeli jsme na nádraží v Ostravě a hned jsem zmapoval okolí.ˇ

Musím říct, že žádná sláva. Ale to se dalo čekat. Ostrava, jak známo, je plná Rómů. Hned z nádraží jsme šli za jednou z Petřiných kamárádek, která nám kupovala lístky. Vstupenka na sezení stála 100 kč. Poté jsme jeli do supermarketu a tam začala už zmiňovaná legrace. Rozdělili jsme se. Všechny čtyři holky nakupovaly společně a já s Tomášem jsme se "jen" dívali a nahlas přemýšleli jestli tam mají to samé, jako u nás v Otrokovicích, nebo ve Zlíně. Něco málo jsme nakoupili a čekali na dámy. Přitom jsem vytáhl svůj dres. Lidé se po mně dívali, jako bych snad spadl z Marsu. To bylo něco! Trvalo to přibližně deset minut. Holky nakoupily a pomalu jsme šli na tramvaj, aby jsme přijeli k vítkovickému paláci. Jízdenka na tramvaj stojí 11kč, je na 45 minut a je přestupná. Jízda tramvají trvala asi kolem 30 minut, ale to už přesně nevím.

Přijeli jsme k PALÁCI KULTURY A SPORTU VE VÍTKOVICÍCH. Hleděl jsem na tu krásu s otevřenou pusou. Udělal jsem pár fotek, obešli jsme ho a vstoupili do vítkovického "chrámu". Předtím jsem ještě potkal oba zlínské trenéry. Na takový luxus nejsem zvyklý, jako byl tam. Například digitální kontrolní strojek na lístky. Vešli jsme do hlediště a hledali, kde máme místo na sezení. Chvíli nám to trvalo. Nakonec jsme to ale našli. Vyfotil jsem si halu zevnitř a čekal až to konečně začne. Mezitím se palác plnil a nechyběl tam ani malý sektor zlínských fans. Rozhodli jsme se, že půjdeme mezi své žlutomodré bratry a sestry ze Zlína. Procházeli jsme kolem policie a tí nás poslali mezi naše kamarády ze Zlína. Bylo asi půl půl hodiny před zápasem. Zápas začínal v 17:00.

KONEČNĚ TO VYPUKLO!!! Přesně v 17:00 vhodil rozhodčí Haškovec bully a hrálo se. V první přestávce jsme postávali pod naším "kotlem" a vykládali si první dojmy. Přišel k nám jeden ze zlínských fanoušků a poprosil mně, jestli ho nenatočím poblíž stojící kamerou. Moje odpověd byla jasná: Ne!! Byla to jen jedna z legrácek. Další přišla za chvíli. Ten samý fanoušek, v kotli známý pod přezdívkou Lukášek poprosil dva mladší fanoušky Vítkovic, jestli mu dají ochutnat "ostravských" chipsů. Myslíte, že mu dali? Jasně, že ano. Po této chvilce odpočinku jsme šli na místa a hlasitě fandili. Ve druhé třetině, asi to bylo kolem destáté minuty začal kolovat "kotlem" papír. Byla to petice, která měla pomoci zažehnat spor se sponzorem. Měl název: SPONZORE, PROBER SE!!! V prvním okamžiku jsem tomu nechtěl věřit. Jak jsem se vzpamatoval, tak jsem si přečetl o co jde. Poté jsem ani nepřemýšlel a podepsal, protože Beran a žlutomodré barvy jsou zlínské symboly a zlínskými taky zůstanou. Fanoušci uspěli jen částečně. Zůstaly barvy, ale berana vystřídal medvěd. Na berana nezapomenu. Třetí třetinu jsem po tom prvním šoku ani nevnímal. Ale byl jsem jeden z prvních, kteří se o tomto kroku zlínského klubu dozvěděli. Ve třetí třetině jsme se zpřátelili se dvěma dalšími zlínskými fanoušky. Mezi námi kolovala slivovice a já jsem neodolal a napil se, protože jsem tzo nikdy předtím nezkusil.

Po zápase jsme rychle zmizeli, protože nám mohla ujet tramvaj. Všech sedm, nebo kolik nás bylo, běželo na zastávku. Ti dva to měli složitější. Protože už něco vypili. Nakonec jsme se všichni pohromadě sešli na zastávce. Znovu začalo něco, na co nezapomenu hodně dlouho. Všichni v dresech a s výkřiky na rtech nasedli do tramvaje. Tam jsme byli ještě s fanoušky Vítkovic, ale naštěstí se nestalo vůbec nic. Jen jsme si povídali přes celou tramvaj. Jízda utekla rychle. A už jsme na vlakovém nádraží. Jeden z těch našich fanoušků se projel na vozíku s balíky. Druhý zase si koupil cigarety tak, že celou hlavu strčil do okýnka. Přijel vlak a nasedli jsme do vagonu společně s negativně známými fanouščky fotbalového klubu Baník Ostrava. Na začátku sice padlo několik ostrých slov, ale zvykli jsme si na sebe. Až nakonec jsme vyřvali buz...ze Sparty Praha. Baníkovci zanedloho vysedli a ve vlaku byl zase na chvíli klid. S námi ve vagoně byl i ten fanoušek, kterého jsme viděli při odjezdu z Otrokovic. Přišla průvodčí a chtěla po těch dvou lístek. Neměli!!! Tak zavolala policii. Policie byla za chvíli u nás. Jeden vytáhl místo občanského průkazu použitý kapesník, druhý zase sebral průvodčímu klobouk a vylezl oknem ven. Oba utekli myslím v Olomouci. Ještě jsme se na památku vyfotili a rozloučili se.My jsme vysedli v Přerově, protože nás tam čekala jedna paní. Byla to Petřiny kamarádky sestra. Ta nás odvezla autem až domů do Otrokovic.

Vysedli jsme u Polikliniky a zbytek cesty došli sami. Už v tom autě jsem hodnotil celý den. A hodnotil jsem ho vesměs výborně. Až na to, že Berani prohráli 5:1. Než jsem usnul, tak jsem si celý den vybavil ještě jednou. Na druhý den jsme se o zážitky podělili s kamarády z Otrokovic. SKVĚLÉ!!! SKVĚLÉ!!! SKVĚLÉ!!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář