Historie hokejového Zlína

1. Jak vzpomínáte na své hokejové začátky? Kdy jste dostal své první brusle?

Úplně první brusle jsem dostal od tatínka. S hokejem jsem začínal v Trenčíně, ve třech letech mě poprvé přivedli na led.

2. Jakým jste byl žákem? Bylo těžké skloubit hokej se školou?

Řekl bych, že průměrný. Bylo na mně vidět, že mě baví více hokej, než škola. Snažil jsem se být spíše poctivý, ale hokej převládal odmalička, takže škola byla u mě druhořadá.

3. Co Vás ještě kromě hokeje baví?

Rád zajdu do kina, přečtu si i dobrou knížku. Baví mě více věcí, nejsem upnutý jen na jednu. Mám hodně zálib, ale nejsem otrok jediné.

4. Musíte se kvůli hokeji omezovat v jídle? Držel jste někdy dietu?

Starší hráči si na to musí dávat pozor. Sám na sobě jsem zjistil, že po úpravě stravy zhruba před dvěma třemi roky se na ledě lépe cítím. Je to způsob, jak si prodloužit hokejovou kariéru. Není možné v pětatřiceti letech jíst úplně vše, na co má člověk chuť. To už k mému věku patří, že se strava musí upravit.

5. Stává se často, že Vás lidé osloví na ulici a chtějí Váš podpis?

Nestává se mi to často, ani po tom netoužím. Popularita je sice pěkná, ale nemyslím si, že by mě lidé nějak zvláště poznávali. To ne.

6. Jak si představujete ideální partnerku?

Ideální není ani jedna. Ideál totiž podle mého názoru neexistuje. Jsem rád za svou manželku a spokojenou rodinu. Není ideál ani u muže, ani u ženy.

7. Vzpomenete si na své první rande?

To tedy! Ve čtrnácti letech jsem někde vymrzl s jednou slečnou. Bavili jsme se v zimě tři hodiny a byl jsem úplně nadšený. Byl to spíše takový tříhodinový monolog. Jo, tak to nějak začínalo…

8. A na své poslední rande?

To mě snad ještě čeká! Randím stále. Rande beru, že vezmu někoho na kávu a nebo tak.

9. Podléháte módním trendům? Snažíte se být "in" (oblékání, účes, tetování…)?

Tetování nemám, starám se o sebe jako každý hráč. Asi jsem přehnaně čistotný, neboť mám rád pořádek a kvalitní věci a oblečení. Podle módních trendů v časopisech se určitě neoblékám. Mám rád kvalitní věci, ve kterých se dobře cítím, jako každý.

10. Máte nějakou přezdívku? Kdo Vám ji dal a proč?

Už od mládí mi říkají Hlína. Zůstala mi po otci, který také hrával v Trenčíně.

11. Jste pověrčivý? Máte nějaký rituál, který děláte před každým zápasem?

Mám rituál, pověrčivý jsem jen trochu. Myslím si, že každý má nad sebou anděla strážného, který mu pomáhá. Já se na to dívám, že nejprve musí každý dělat sto procent a jít mu naproti. Chci být zdravý, každý zápas odehrát na sto procent, protože vidím, že zdraví je bezprostředně spjaté s výkonem.

12. Vzpomenete si na svůj největší trapas - ať už z běžného života, či z hokejového prostředí?

Jsem docela hovorný, takže trapasů mám za sebou dost. Pamatuji si, jak ve Finsku jsem v jeden den zabloudil ve městě, neznal jsem cestu do Hartwall Areny, takže pro mě musel přijet spoluhráč. Po příjezdu jsem zlomil závoru, která vedla do garáží a nakonec byl trénink v tréninkové hale a já nevěděl, kde tam tato hala je. Všichni byli na ledě, já doběhl na hlavní plochu a tam nikdo nebyl. Na jeden den toho bylo docela dost.

13. Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch a čeho byste ještě chtěl v životě dosáhnout?

První je ten, že mám parádní rodinu a příbuzné. To je hlavně takový morální a mentální úspěch. Mezi hokejové úspěchy patří všechny tři medaile z mistrovství světa, účast na Světovém poháru, splnil se mi sen, že jsem si zahrál proti Sakicovi, Lemieuxovi a dalším. Moc se ale nedívám dozadu, jsem na sebe kritický a sám si na sebe vytvářím velký tlak. Jsem rád za každý zápas, který se nám podaří. Nesedím doma mezi plakáty a nevzpomínám, co bylo. Přeji si, aby mančaft šlapal, aby dokázal, co v něm je. Hokej chci hrát dlouho, baví mě. To je mé krédo - dělat vše na sto procent a jít štěstíčku naproti. A to mě uspokojuje, sport je pro mě drogou, že když odcházím ze zimáku, tak v čase stráveným v tomto zaměstnání jsem vše dělal naplno. A že tím naplňuji to, proč tu jsem.

text: www.hcpce.cz ,

        www.vikipedia.cz