Historie hokejového Zlína

Přezdívka: Rachna

Post: útočník
Narozen: 06.07.1981 ve Zlíně
Výška: 173 cm
Váha: 80 kg
Držení hole: levá

Produkuje důrazný způsob hry s rychlým bruslením a tvrdou střelou. Poctivě se vrací, občas se však rozohní na rozhodčí. V civilu je uzavřenější povahy, příliš se neprojevuje. V létě ve Zlíně hraje in-line hokej, letos však letní přípravu pozmění.

S hokejem začínal v šesti letech společně se svým o něco známějším bratrem Karlem na zlínském zimním stadionu, kam je přivedli rodiče. Zlínu také skoro celou svou dosavadní kariéru zůstal věrný. Prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do extraligy, své působení v klubu přerušil jen krátkou epizodou v Americe v roce 1999. "Amerika mě lákala, chtěl jsem to tam zkusit, ale v tom klubu mi to nějak moc nevyšlo, nebyly tam ani dobré podmínky, tak jsem se rád vrátil do extraligy," shrnuje svůj start v patnácti zápasech v dresu Windsor Spitfires (OHL). "Bohužel jsem se ale záhy zranil, a to mě odstavilo skoro na celou sezónu. Vypadl jsem taky z nominace dvacítek (v roce 2000), která pak vyhrála mistrovství světa. Titul se mi podařilo získat až v dalším roce," vzpomíná Rachůnek na svůj zatím největší hokejový úspěch. V juniorech se mu podařilo nastupovat v jednom mužstvu společně s bratrem, který je o dva roky starší. "Brácha je obránce, protože byl vždycky o hlavu větší," dodává s úsměvem.

Na sezónu 2003-04, kdy nastupoval v dresu Českých Budějovic, a ve které se mu přilepila smůla na paty, nerad vzpomíná: "Hned ve čtvrtém utkání jsem se zranil, ale ještě jsem ho dohrál. Nastoupil jsem i do dalšího zápasu, chtěl jsem hrát, ale protihráč mi lehl na zraněnou nohu a dál už to bohužel nešlo a sezóna tak pro mě skončila. Pro hráče to samozřejmě není nic příjemného, když skoro celou sezónu stojí."

Následovalo angažmá ve Znojmě, které pro něj bylo příjemným překvapením. "Byla to pro mě rána z čistého nebe, abych řekl pravdu. Můj agent byl v Americe a vůbec jsem nečekal, že by se mělo něco dít. V klidu jsem se připravoval sám. Z ničeho nic mi ale zavolal pan Dočekal a už to bylo. Byli už dříve domluveni s mým agentem a ten mi říkal, že to měl pro mě schované jako překvapení. Trochu se to ale vleklo, tak to pan Dočekal nevydržel a zavolal mi osobně," objasňuje svůj příchod do týmu Orlů.

Ivan pochází ze sportovní rodiny, oba rodiče hráli basketbal. Otec navíc působil i jako trenér, a tak si basket v mládí vyzkoušeli i oba bratři Rachůnkové. "Víc nás to ale táhlo k hokeji," přiznává. Doma má přítelkyni Michaelu. bydlí s ním ve Zlíně a její blízkost mu velmi vyhovuje: "Dobře se o mě stará, umí výborně vařit a pečuje o mě, když mě něco bolí nebo jsem zraněný." Vyučil se elektrikářem, jako všichni chlapi v rodině. Se starším bratrem Karlem, jenž momentálně hraje za New York Rangers si často telefonuje a ve volných chvílích hrají spolu play station, nebo společně hrají tenis, basketbal, golf, nebo squash. Odpočine si i u rybaření. Radí chodí i po obchodech. Nejmladší z Rachunků Tomáš se letos stal mistrem dorostenecké ligy ve své kategorii a patřil mezi největší opory zlínských mladíků.

Premiéra v extralize: 7. ledna 1999 32. kolo: Třinec - Zlín 7:0

První gól v extralize: 10. září 2000 2. kolo: Zlín - Budějovice 7:2 (v čase 57:52 vstřelil poslední gól zápasu)

statistiky

Stav, děti?
Svobodný, ale šťastně zadaný.

Kde jsem vyrůstal?
Ve Zlíně.

Kdy jsem začal hrát hokej, proč?
Úplně přesně si to nepamatuji, ale myslím si, že to bylo kolem mých pěti nebo šesti let.

Co mě na hokeji přitahovalo?
Ani nevím. Nejspíš to, že ho hrál starší brácha.

Musel mě někdo někdy do hokeje nutit?
Ne. Nebo si to alespoň nepamatuji.

Mé první hokejové zážitky?
Vybavují se mi především žákovské turnaje.

Jaký jsem byl žák, student?
Průměrný. Nikdy jsem se moc neučil. Nebavilo mě to, ale i tak jsem zvládal na trojky, což mi stačilo. Byl jsem s nimi spokojený a neměl jsem ambice mít jedničky.

Chtěl jsem být od malička profík?
Ne. V mládí jsem netušil, že se dá hokejem živit a už vůbec ne, že bych se s ním mohl živit já sám.

Můj hokejový vzor?
Vždy se mi líbil Pavel Bure.

Můj největší hokejový průšvih?
O žádném nevím.

Trenér, na kterého vzpomínám?
Každý trenér mi něco do hokejového života dal. Ať už negativního nebo pozitivního. Na nikoho ale zvlášť nevzpomínám.

Má hokejová finta?
Žádnou takovou nemám.

Co mám rád v tréninku?
Mám rád aktivní trénink ve svižném tempu. A také cvičení jeden na jednoho,dva na dva nebo bago.

Co nemám rád v tréninku?
Nemám rád statické tréninky a taky rozcvičky.

Čím mě spoluhráči pobaví?
Vtipem nebo nějakou historkou, asi jako kdokoliv jiný a tedy ne jen spoluhráči.

Čím mě spoluhráči naštvou?
Někdy vším, někdy ničím. Podle nálady.

Mé oblíbené číslo, proč?
Dřív to bylo číslo 10, teď je to 47.

Typ a držení hole?
Easton. Levá.

Zvláštnost ve výstroji?
Mám na bruslích podložky mezi nožem a botou.

O jakou část výstroje se nejvíc starám?
O hokejky a brusle.

Předzápasový rituál?
Žádný nemám.

Nejsilnější hokejový zážitek?
Titul mistra světa do 20 let v roce 2001 v Moskvě.

Nejúspěšnější sezona?
Sezona 2001/2002.

Po čem v hokeji toužím?
Vyhrát titul. A chtěl bych si také zahrát s mými bratry v jednom týmu.

Vysněný klub, soutěž?
Nezlobil bych se, kdybych si vyzkoušel jakoukoliv kvalitní zahraniční soutěž.

Neoblíbený klub, soupeř?
Třinec.

Soupeř, na kterého se mi daří?
Nemám žádného soupeře, na kterého by se mi pravidelně dařilo.

Neoblíbený stadion, proč?
Třinec. Špatně se mi tam hraje.

Oblíbený stadion, proč?
Domácí Zimní stadion Luďka Čajky, protože jsem tady vyrůstal.

Největší kamarád?
Můj nejlepší kamarád není z hokejového prostředí.

Proč se ráno těším do kabiny?
Už je to rutina. Takže bych neřekl, že bych se nějak zvlášť těšil.

Největší šílenost co jsem v hokeji viděl?
Když obránce soupeře trefil spoluhráče tak, že udělal salto přes mantinel a dosedl na lavičku na střídačce.

Když ne hokej, jaký sport?
Lyžování.

Oblíbený typ oblečení?
Cítím se dobře ve sportovním i elegantním oblečení. A v montérkách takyJ.

Oblíbené jídlo?
Kyselice.

Oblíbené pití?
Voda se sirupem.

Oblíbená značka auta?
BMW.

Motorka? Proč ano či ne?
Ne, protože je to pekelný stroj. :-) Jedině nějaký sběratelský kousek.

Co mě zaujme na ženě?
Pozadí.

Jaké ženy se mi líbí?
Prototyp žen, které se mi líbí mám doma. Víc neprozradím.

Oblíbený doplňkový sport?
Tenis. Rád si také zajdu zacvičit do posilovny.

Oblíbené místo pro dovolenou?
Hory, dokáží mě nabít novou pozitivní energií. K moři jezdím také, ale vysoké teploty mi nedělají dobře.

Oblíbený způsob relaxace?
Regenerace vlastního těla. Nejlépe v nějakých pěkných lázních.

Člověk, kterého obdivuji, proč?
Rodiče. Vytvořili nám pěkné rodinné zázemí. Nikdy nám nic nechybělo a s bratry jsme měli skvělé dětství.

Vysněné bydlení?
Hezká chata v horách.

Životní sen?
Mít zdravou, spokojenou a dobře fungující rodinu.

Komu bych otevřel dveře v deset hodin večer?
Rodině a všem známým.

Co jsem ještě neřekl žádnému novináři?
Toho bude asi víc. Na nic konkrétního si nevzpomenu.

Co chci dodat?
Nic, řekl jsem hodně.

text: www.hcorli.cz , Roman Ordelt, Patrik Kamas

foto: www.hokej.zlin.cz