Mobilisace 1938
4. 11. 2014
Mobilizace 1938
Maršál SSSR Boris Michailovič Šapošnikov (viz obr.) ve své knize Mozek armády tvrdí, že mobilizace znamená válku - čili mobilizuje-li armáda, tak už musí bojovat!
Pozn.: Škoda, že tento bývalý carský důstojník neradil Ben Ešedovi (i když ten zakomplexovaný "znalec" zahraniční politiky by si od něho asi poradit nenechal), ale I. V. Džugašvilimu-Stalinovi. Ten si ho tak vážil, že Šapošnikov byl pravděpodobně jediný (možná ještě K. K. Rokossovskij), komu říkal křestním jménem a otěčestvem. Stalin totiž všem ostatním říkal soudruhu + příjmení, ale B. M. Šapošnikova si vážil tak, že všechny vojenské otázky s ním konzultoval a říkal mu: "Borisi Michajloviči..."
Když už tedy byla naše armáda mobilizována a připravena (wehrmacht ne), měla bojovat!
Květen 1938
Vyhrocená situace v roce 1938, provokace sudetoněmeckého obyvatelstva, stejně jako provokace ve Velkoněmecké říši a blížící se volby (květen 1938) přiměly vládu ČSR reagovat.
Mobilizován byl (20.5.1938):
jeden ročník záloh (70 000 mužů),
pět ročníků specialistů (114 000 mužů),
příslušníci SOS (15 000 mužů).
Zprávy z Velkoněmecké říše (od agentů) totiž naznačovaly, že se v Sasku, v Slezsku a v severním Rakousku soustřeďuje větší množství vojsk (prý v souvislosti s volbami německé obyvatelstvo vyprovokuje nějaký incident, který bude použit jako záminka vpádu wehrmachtu na naše území). Tato informace se nepotvrdila (zřejmě to byla velice šikovná hra německé zpravodajské služby), ale reagovat se muselo. Vpád německých vojsk se nechystal, wehrmacht na něj nebyla připravena a uskutečnit podobnou akci se Adolf Hitler obával - veškeré informace svědčily o tom, že vojenskou akci proti nám by západní spojenci odsoudili a že by na ni vojensky reagovali!
Vlády Francie a Spojeného království upozornily Německo, že výstřely mohou vyvolat evropskou válku (zejména rozhovor Henderson-Ribbentrop). Vláda Spojeného království sice dávala najevo, že na Československu nemá zájem, ale jak hlásil do Německa Albrecht Haushofer: "Nemáme nic proti skonu Československa, podmínkou ale je, aby bylo udušeno, nikoliv zastřeleno.", příp. "Dejte si pozor na metody, kterých použijete, abyste Chamberleinovi nesvázali ruce a nepřivedli u nás k vládě levici. Bomby na Prahu budou dnes ještě znamenat válku. Když ale ve správné chvíli vystoupíte s heslem plebiscitu, nebudou proti tomu naši demokraté nic říci. Pokud se pražská vláda postaví proti takovému požadavku, a tím na stranu bezpráví, my si umyjeme ruce." (b4)
Podobně Wiedemann: "Od jara 1938 nám Angličané říkali: Bomby shozené na Prahu budou znamenat válku. Nestřílejte na Čechy, zaduste je." (b4)
Úvaha o možném vývoji
Z výše uvedeného vyplývá (bez ohledu na morálnost - ostatně, která velmoc se kdy řídila morálkou?), že obrana Československa by znamenala možnost, a to velmi reálnou, pádu vlád Francie a Spojeného království, podstatnou změnu nahlížení na situaci v Československu a vystoupení na obranu ČSR. To si Adolf Hitler nemohl dovolit - Adolf Hitler moc dobře věděl, a také to generálům wehrmachtu říkal: "...Německo nemůže vést válku na dvou frontách, není na ni připraveno, nemá na ni zdroje, a proto on, Adolf Hitler udělá všechno, aby k válce nedošlo!..." (b5)
Měli jsme se tedy bránit, a vláda ČSR měla udělat všechno proto, aby Německou říši ukázala jako agresora.
Byla to vůbec mobilizace?
Vzhledem k tomu, jaké síly byly "mobilizovány" (velení čs. armády žádalo mobilizaci pěti ročníků) se úvaha o tom, že se vlastně jednalo jenom o takové větší (měsíční) cvičení, a nikoli o mobilizaci, jeví jako odpovídající skutečnosti.
Procvičil se nástup povolaných, a ukázala se skvělá morálka obyvatel ČSR.
Hlášení Hlavního štábu armády: "Nálada mezi vojskem je všude dobrá. Mužstvo plní ukázněně a s chutí všechny rozkazy, pracuje vytrvale a bez odpočinku. Je odhodlaného a sebevědomého chování, místy se projevuje touha, aby došlo k rozhodnutí i za cenu války. Mužstvo v záloze nastupovalo přesně a s nadšením. Vyskytli se i dobrovolníci, kteří se dostavili bez povolání." (b4)
Výsledky této "mobilizace" byly tak skvělé, že byly v Evropě zaregistrovány a pochvalně hodnoceny.
Navíc (kromě zahraničních projevů solidarity s ČSR) se např. v Jugoslávii hlásili dobrovolníci se zájmem o vstup do čs. armády (v tomto případě šlo asi o 3 000 Srbů, kteří si obstarali jak peníze, tak i zbraně).
A co na to Adolf Hitler? Tedy (28.5.1938): "Ještě nemáme dostatečné zbraně na jeho pevnosti - ty ostatně neměli ani na podzim - a také západní val není dosud hotov. Musíme proto chvilku počkat: využijeme toho k psychologické přípravě úderu." (b4)
Branná pohotovost byla odvolána 22.6.1938. (b8)
Září 1938
Na základě předchozích událostí byla 23.9.1938 prezidentem republiky vyhlášena mobilizace armády ČSR.
Mobilizace proběhla téměř bezvadně (až na nástup vojáků německé či maďarské národnosti - ale s tím se muselo počítat), již 15 minut po vyhlášení se hlásili první záložníci.
Generál Krejčí upozorňoval tehdy ministerského předsedu, generála Syrového (oba dva byli ruští legionáři): "Náš voják nikdy nevydá a žádným rozkazem ho nikdo nepřinutí vydat pevnosti. Je to hnutí živelné a to již samo by vyžadovalo, aby bylo lámáno násilím... Vojáci to podle hlášení velitelů přísahají spontánně." (29.9.1938)
Mírová armáda se z počtu 195 000 vojáků (9 000 důstojníků) rozrostla na více než 1 100 000 vojáků (45 000 důstojníků). Všichni důstojníci měli úplné středoškolské vzdělání, mnozí i vysokoškolské, prakticky všichni měli odpovídající vzdělání i praxi pro výkon předpokládané funkce. Hlavním velitelem byl jmenován armádní generál Ludvík Krejčí; velitelství branných sil se nacházelo v Račicích u Vyškova. V celé republice bylo nařízeno zatemnění.
Pěchota za mobilizace dosahovala uvedených stavů, zásady mobilizace dělostřelectva byly obdobné jako u pěchoty s uvedenými výsledky.
I přesto, že objekty stálého opevnění nebyly ještě plně připraveny, polní opevnění bylo dokončeno (ženijní zátarasy, zatarasené předpolí pod palbou automatických zbraní, protipěchotní překážky, průseky, protitankové překážky s protitankovými zbraněmi) a i díky opevněním byla pěchota dobře chráněna proti palbě nepřátelských zbraní (lehkých i těžkých: dělostřelectvo i letecké bombardování). Čs. armáda byla mobilizována a měla dostatek času k úpravě bojiště, a to i prostorů před obrannou linií - čili německé jednotky by se do bojové linie nemohly nerušeně rozvinovat, ba právě naopak.
Předpokládalo se, že čs. armáda bude schopna čelit wehrmachtu dva až tři měsíce, a že bude postupně ustupovat z Čech na Moravu a poté se zachytí na moravsko-slovenském pomezí.
Nástupová sestava k 30.9.1938
Tuto nástupovou sestavu vidíte na obrázku níže. Z něho vyplývá:
Čechy měla bránit armáda "Havlíček" (ag. Sergej Vojcechovský) o celkové síle 14 divizí s rozložením: sever-střed-západ=2-4-8 divizí. Čili nejsilnější zastoupení měly západní Čechy, kde se také předpokládal nejsilnější nápor (viz inovovaný Fall Grün zde). Jak víme, Adolf Hitler pozměnil původní "Případ Zelený", a trval na tom, že nejsilnější nápor musí být veden ve směru Plzeň-Praha (viz obrázek) německou 10. armádou s předstíranou podporou 8. armády. Jak vidno, čs. armádní velitelé zareagovali docela přesně.
Severní Moravu měla bránit 2. armáda "Jirásek" (dg. Vojtěch Luža) o celkové síle 5 divizí za nejsilnějšími opevněními (+ další jednotky snad až do síly 10 divizí - viz obrázek níže). Ze severu tudy měl vést podpůrný útok německé 2. armády (viz obrázek a obrázek).
Jižní Čechy a jižní Moravu měla bránit armáda "Neruda" (ag. Lev Prchala) o celkové síle 10 divizí (z toho 4. rychlá divize a 14. motorizovaná divize) s rozložením: jižní Čechy-jižní Morava=2 (+2)-6 divizí. I zde měly vést podpůrné útoky (viz obrázek), zejména německou 12. armádou. Německá 14. armáda měla útok spíše jenom předstírat
Více zde: http://www.rok1938.cz/republika-ceskoslovenska/armada/mobilizace-1938/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz