Mrazivý březen. Bezbarvá krajina je prostoupena vlhkostí, zasypaná sněhem a přikrytá poklicí tlusté vrstvy šedivé oblačnosti. Když k nám Slunce nechce jít, pojedu mu naproti sám. Listuju atlasem a pohled sjíždí někam na jih. Nic se nemá přehánět. Subtropická třicátá rovnoběžka bude stačit. Pod námi je Lýbie. Na západ se rozprostírá Alžírsko, Maroko a pak hodně vody. Sever Afriky mě ale neláká. Na východ se tu nabízí Egypt, Saudská Arábie a Irán. Vyrazit do pouští mezi Araby taky nehodlám. Vynořují se lákavé krajiny Pakistánu a Indie. Mezi Indií a Čínou je sevřená další malá země. Nepál … Odkud mě je ten název tak povědomý?
          "Doma je sice krásně, ale teprve tam venku začneme rozumět tomu, kde jsme skutečně doma i jak je ten domov malý a omezený. Teprve cizina nám dává příležitost k návratu.“ …, skvěle vystihl smysl cestování Václav Cílek. ….“ Každý by tam měl jet, aby přišel k základům nějaké své dávné civilizace a viděl problémy, které jsou větší, než ty jeho.“.…, ještě kdysi připsal o Indii.