7. kapitola
Když jsem byla u vesnice, změnila jsem se zpět do své lidské podoby, ale byla jsem nahá. Běžela jsem co nejrychleji to šlo, protože jsem za sebou uslyšela dusot tlap. Vyšplhala jsem po okapu k parapetu okna, které vedlo do mého pokoje, ale způsobovalo mi to strašné bolesti.
Skočila jsem dovnitř, ale skácela se na zem, protože jsem ztratila již mnoho krve a dostala jsem obrovské křeče. Doplazila jsem se ke stolu a z posledního šuplíku jsem vyndala talisman. Jakmile jsem se ho dotkla, naplnila mě nová energie a síla, protože ten talisman byl plný síly a energie, kterou jsem tam vložila před pár týdny, když se nic nedělo.
Použila jsem kouzlo, které mi schovalo všechny rány tak, že je zneviditelnilo, ale stále tam byly a stále jsem cítila tu bolest, kterou mi dávaly.
Pod oknem jsem uslyšela běh a poté, jak někdo otevřel dveře do hostince. Stála jsem čelem k oknu a zády ke dveřím a poslouchala dupot nohou, které právě běželi po schodech, poté po chodbě a nakonec ta osoba otevřela dveře do mého pokoje.
Hlavu jsem se otočila a ve dveřích jsem spatřila zděšeného Michaela, ale když mě spatřil a viděl, že nemám žádná zranění, rozeběhl se ke mně a velice pevně mě objal. Chvíli jsme se objímali a já při tom tiskla zuby k sobě tou bolestí.
Po chvilce mě však políbil na rty a začal si s nimi vášnivě hrát a to už jsem nevydržela tu bolest a trhla jsem sebou, protože mě Skar jednou škrábl i do obličeje a měla jsem šrám přes celý obličej a měla jsem taky rozříznuté rty.
Ihned se ode mě odtáhl a kousek poodstoupil. Prohlížel si mě a teprve teď mu došlo, že jsem nahá a tak došel ke skříni a vylovil krátké tmavě modré šaty a krátké riflové kraťasy.
Podal mi šaty, které jsem si oblékla.Měly veliký výstřih a krátké rukávy. Pod ňadry byla stuha, kterou jsem si zavázala a pořádně utáhla, protože ta nahrazovala podprsenku. Zbytek šatů byl z průsvitně modré látky a tak tak mě zakrývali. Taky mi podal kraťasy, které jsem si též oblékla.
,,Co jsem udělal?"
Celou dobu jsme stáli po tmě a do pokoje svítil pouze měsíční svit. Bokem jsem se postavila k oknu a tím druhým k Michaelovi a nakonec jsem zrušila kouzlo.
Všude po rukách, nohách a na obličeji se mi objevily škrábance a šrámy. Zděsil se a málem se skácel, ale nakonec se ovládl, přistoupil ke mě a vzal mě za ramena. Což nepředstavitelně zabolelo, protože jsem měla zlomenou lopatku a zlámaná žebra o sebe narazila.
Velice jsem skousla zuby a křečovitě stáhla svaly na obličeji, až mi z očí vytrysklo pár slz.
,,Promiň, omlouvám se." říkal vylekaně a pustil mě a já se zhroutila na zem. Ihned ke mně poklekl a snažil se zjistit co se mi stalo.
,,To nic. Nemohl jsi vědět, že jsem poškrábaná a už vůbec jsi nemohl vědět, že mám asi deset žeber a levou lopatku zlomenou." sykla jsem bolestí, když jsem se s pomocí Michaela snažila postavit.
,,Říkala jsi, že si o tebe nemám dělat starosti a teď si je dělám ještě větší než předtím. Měl jsem tam zůstat s tebou a chránit tě." pomohl mi posadit se na postel.
,,Zabil by tě, kdyby si tam zůstal a to bych nesnesla."
,,Takže Ďábel je dračí kůň, jo?" věděla jsem na co naráží.
,,Michaely, já nechtěla. Omlouvám se ti."
,,Ve všem si mi lhala." řekl zklamaně.
,,Ve všem ne..."
,,Ale ano, ve všem!" byl již velice naštvaný.Nemohla jsem to již snést a tak jsem se postavila a došla až k oknu.
,,Vím co ti všechno Ďábel řekl.Když není ode mně tak vzdálený, tak slyším vše co v mysli řekne." řekla jsem smutně.
,,Takže ty jsi jen nějaký pokusný králík, který skáče tak, jak mu jeho páni nakážou?!" již na mě křičel. Přepadl mě hněv, protože na mě křičel aniž by věděl, jak to doopravdy je.
,,Já vůbec nejsem nějaký blbý pokusný králík! Já je právě vůbec neposlouchám a každou vteřinou čekám kdy si pro mě přijdou, aby mě již konečně potrestali smrtí, protože již před dlouhou dobou zjistili, že fyzické či psychické tresty mi vůbec nevadí!" vrčela jsem na něho.
,,Tak proč jsi mi celou dobu lhala a říkala jak mě máš ráda?!" otočila jsem se čelem k němu a do obličeje mu zasyčela:
,,Lhala jsem ti, protože jsem nechtěla, aby jsi zemřel již jako mladý a aby jsi nedopadl stejně jako já! A to jak jsem ti vždy říkala, že tě mám ráda byla pravda.Kdybys měl mrtvé srdce jako já, co bys dělal na mém místě?!"
To ho úplně ochromilo a nevěděl co má říct. Věděla jsem, že když jsem nakousla to téma s mým srdcem, tak bych to měla dokončil. Došla jsem k oknu, zadívala se na nebe a začala jsem mu vyprávět:
,,Když jsem se narodila, měla jsem si vybrat komu daruji své srdce.Z velmi veliké části jsem ho darovala matce a tu zbylou část jsem darovala přírodě, ale ještě stále malý kousek zbýval.Ten jsem darovala tobě, protože již u matky v břiše jsem slyšela hlasy z budoucnosti a měla vidiny jako teď.Velmi často jsem slyšela tvůj hlas jako chlapce i jako muže."
,,V mých vidinách jsi byl též velmi často a věděla jsem, že v mém životě budeš velmi důležitý.Matka mi brzy zemřela a tak si odnesla velikou část mého srdce.Skoro celé si vzala a jen tu část tvoji a přírody mi nechala. S mým srdcem to šlo z kopce, ale jakmile jsem tě poznala, opět se mi vyléčilo, ale zas jen na tu část, kterou mi matka zanechala.Takže teď tluče velice pomalu a není schopné někoho milovat.Na to je velmi málo živé."
Zavládlo ticho a pak jsem uslyšela jak se Michael zvedl z postele a po chvilce se objevil po mém boku.
,,Omlouvám se za to, že jsem na tebe křičel. Nevěděl jsem, jak jsi na tom špatně."
,,To je v pohodě. Nemohl jsi to o mně vědět."
,,Ale co budeme dělat s těmi ránami, které máš po celém těle? Jsou velmi vážné."
,,Znám jediného dobrého léčitele, a to Ďábla." jakmile jsem řekla jeho jméno, objevil se pod oknem.
,,Cítil jsem každičkou tvoji bolest." uslyšela jsem v mysli.
,,Zvládneš mě vyléčit?"
,,Vyléčím tě, ale musíš jít sem dolů." pokýval hlavou.Otočila jsem na Michaela, který nás celou dobu pozoroval.
,,Celou dobu s ním mluvíš v mysli co?"
,,Ano. Jinak to nejde, ale my dva si rozumíme i bez slov." koukla jsem na Ďábla a ten souhlasně zafrkal.
,,Je z něho velmi chytrý a bystrý muž. Změnil se od toho prvního dne, co jsem ho poprvé spatřil." pohlédl Ďábel svým bystrým zrakem na Michaela.
,,Vím, že něco říkal." usmál se Michael.
,,Říkal, že jsi velmi bystrý a chytrý muž, ale tím, že jsi chytrý se možná trochu zmýlil." a ze srandy jsem ho bouchla do ramene.
,,Ty jsi zase od pohledu super kůň, ale uvnitř jsi ještě lepší Dračí kůň. Ale máš trochu nevychovanou kámošku." jemně a opatrně mě objal kolem pasu a přivinul si mě k sobě.Usmála jsem se, koukla se na Michaela a ve tváři se mi objevil vyzývavý výraz.
,,Co pak?" zeptal se tázavě.
,,Máš odvahu vyskočit tady z okna?" darebácky se usmál.
,,Jsme jen v prvním patře." pustil mě, došel k oknu a vyskočil z něj.Mrštně dopadl na zem a pohlédl na mě. Já se mezitím posadila na parapet.
,,Ne, že skočíš z toho okna." řekl káravě Michael. Já se jen usmála a skočila jsem. Dopadla jsem velice mrštně na zem, ale pak mě Michael musel zachytit do náruče, protože moje zlomená žebra nechtěla spolupracovat.
,,Tebe žádné nebezpečí neodradí co?" zeptal se Michael a postavil mě opět na nohy.
,,Nebezpečí je pro mě důležité, jako pro lidi kyslík." došla jsem k Ďáblovy a ten čumákem šťouchl do ramene.
,,Neměl jsem tě tam nechávat samotnou. Měl jsem tam zůstat s tebou a chránit tě."
,,To samé řekl i Michael." oba dva jsme se na něj pohlédli a on zvedl ruce a řekl:
,,Co je zase se mnou. To vaše mluvení jen v mysli mě už teď štve."
,,Ne nic, jen Ďábel teď řekl úplně stejnou věc, jako ty před chvílí, že měl zůstat se mnou a chránit mě. Ale já vás potěším, protože mě se jen tak nezbavíte." zasmála jsem se a pohladila Ďábla na hlavě, ale on místo toho aby mě šťouchl do tváře čumákem, mě olízl celou tvář.
,,Ďáble!" okřikla jsem ho ze srandy a když jsem se otočila na Michaela, který se smál tak, že se až za břicho popadal, tak jakmile mě spatřil, ihned přestal. Překvapeně se na mě podíval.
Přistoupil ke mně, položil mi ruku na tvář a palcem mi přejel po rtech.Nejprve po tom dolním a poté po tom horním. Necítila jsem žádnou bolest a tak jsem si přejela rukou po celé tváři a škrábance byly pryč.
,,Jak to udělal?" zašeptal Michael.
,,Má léčivé sliny." vysvětlila jsem a otočila se zpět k Ďáblovy.Ten se na mě podíval a začal mi olizovat celou levou ruku. Rány se ihned zahojily. Poté mi olizoval i pravou ruku a obě nohy. Na břiše jsem měla též pár šrámů i na krku a zádech.
,,Máš ještě nějaké zranění?" zeptal se starostlivě.
,,Mám ještě zlomenou lopatku a odhadem asi deset žeber." přistoupil ke mně zezadu a foukl mi na levou lopatku a poté i na žebra. Cítila jsem, jak k sobě všechny zlomené kosti srostli a ucítila úlevu.
Jakmile to skončilo, otočila jsem se k Ďáblovy a objala ho kolem krku a několikrát ho políbila na krk. Spatřila jsem Michaelův závistivý pohled a tak jsem k němu přistoupila a objala jej. Velice těsně si mě k sobě přivinul a dával mi malé pusy na krk.
Věděla jsem, že dnes večer se ode mě už ani na krok nehne a že teď nejméně týden bude neustále po mém boku a nespustí mě z očí. Také jsem věděla, že Skar někam utekl, protože když si s ním chtěl Ďábel vyřídit starý spor, nenašel ho, ale viděl jak v dálce mizí mezi horama.
Michael si určitě myslel, že to nejhorší je už za námi, ale velice se pletl, protože Skar běžel vyhledat nejbližšího Pána, který spí pod vesnicí a měl již navždy spát. Pokud je Skar chytrý, tak vyhledá v horách vchod do podzemních síní toho nejslabšího z Pánů. Již několikrát jsem se s ním setkala, ale to je již mnoho let.
Zítra tu již bude.