Životopis (26)
Sv. Terezie od Ježíše de Los Andes (1900 - 1920)
"Jsem polapena"
Její zpovědník jí 8. prosince dovolí složit slib čistoty na devět dní. Tento slib bude postupně obnovovat. Znamená to pro ni cestu k duchovní dokonalosti, úsilí být svatá na těle, přípravu na to, aby se mohla stát Ježíšovou nevěstou na Karmelu.
Předchozího dne napsala: "Zítra je největší den mého života - stanu se Ježíšovou nevěstou. Kdo jsem já a kdo je On? On je Všemohoucí a Neskonalý, On, který je Moudrost, Dobrota a Čistota Sama, se spojí s ubohou hříšnicí. Ach, Ježíši, má Lásko, můj Živote, má Útěcho, má Radosti, mé Všechno! Zítra budu Tvá! Ach, Ježíši, má Lásko! Matko moje, zítra budu dvakrát Tvou dcerou. Stanu se Ježíšovou nevěstou. On mi navlékne na prst snubní prsten. Jsem šťastná, protože mohu opravdu říct, že On byl Jedinou Láskou mého srdce" (D 15).
Poté sepíše svůj slib: "Dnes, 8. prosince 1915, ve věku 15 let, slibuji před Svatou Trojicí, v Přítomnosti Panny Marie a všech svatých v Nebi, že nepřijmu jiného Ženicha než svého Pána Ježíše Krista, kterého miluji celým srdcem a kterému chci sloužit až do poslední chvíle svého života" (D 15).
15. dubna 1916 se v dopise svěřuje Rebece se svými úmysly a duchovními úvahami a odhaluje tu své povolání.
"Drahá Rebeko, využívám chvíle přestávky ve studiu a chci ti popřát k tvým narozeninám, protože v dalším roce života bys měla být vážnější a pozornější a tento další rok by také měl být motivem k přemýšlení o povolání, které ti Bůh svěřil. Věř mi, Rebeko, že ve čtrnácti či patnácti letech už člověk dokáže rozpoznat, k čemu je povolán. Člověk slyší Hlas a Světlo, které ukazuje životní cestu. Mne toto Světlo ozářilo ve 14 letech. Změnilo směr mé cesty a já jsem si slíbila, že tuto cestu budu následovat a dnes ti svěřím svůj ideál, k němuž se upínám.
Až dosud nám svítila stejná hvězda, ale zítra už možná nebudeme v jejím ochranném stínu. Touto hvězdou je dům a rodina. Je nutné, abychom se rozdělily; naše srdce, která dosud tvořila jednotu, se možná zítra rozdělí. Zdá se mi, že až do včerejška bys této řeči nerozuměla, ale dnes je ti čtrnáct let a můžeš mě pochopit. Naopak věřím, že mi dáš za pravdu.
Několika slovy ti svěřím tajemství svého života. V budoucnu se rozdělíme a přání, abychom žily stále spolu, které jsme v sobě živily už od dětství, se neuskuteční kvůli ideálu, který je větší než ten z doby našeho dětství. Musíme se ubírat odlišnými životními cestami - mně je souzena ta lepší část, jako Magdaleně. Božský Učitel se nade mnou smiloval, přiblížil se ke mně a pošeptal mi: ´Opusť svého otce a svou matku, i všechno, co máš, a následuj Mě.´Kdo by mohl odmítnout Ruku Všemohoucího, který se sklonil k nejnehodnější ze Svých stvoření?
Jak jsem šťastná, sestřičko moje! Jsem polapena v Sítích Lásky Božského Rybáře. Chtěla bych, abys toto štěstí pochopila. Mohu s jistotou říci, že jsem Jeho snoubenka a že brzy budeme mít svatbu na Karmelu. Budu karmelitkou - co si o tom myslíš? Nechtěla bych před tebou něco skrývat. Víš, že ti nemohu vyjádřit slovy všechno, co cítím, a proto jsem ti to chtěla napsat. Dala jsem se Jemu, 8. prosince jsem se zasnoubila. Nedokážu ani říct, jak moc Ho miluji. Mé myšlenky se zabývají pouze Jím. On je můj Ideál, Nekonečný Ideál. S radostí očekávám den, kdy vstoupím na Karmel a budu se moci věnovat jenom Jemu, splynout s Ním, žít život jenom pro Něj, milovat a trpět pro Spásu duší! Ano, žízním po nich, protože si to nejvíc přeje můj Ježíš. Ach, jak Ho miluji! Chci tě zapálit touto láskou. Jaká by to byla radost, kdyby ses mohla dát Jemu! Nepotřebuji vůbec nic, protože v Ježíši najdu všechno, co hledám!
On mě nikdy neopustí. Jeho Láska se nikdy nezmenší - je tak Čistá a tak Krásná! Je to Dobrota Sama. Modli se k Němu za mě, Rebeko. Potřebuji modlitby. Vidím, že mé povolání je opravdu velké - spasit duše, pracovat na Vinici Kristově. Veškeré oběti, které můžeme učinit, jsou tak málo ve srovnání s hodnotou duše. Bůh za ně obětoval Svůj Život a my se tak málo staráme o jejich Spásu. Jako Jeho snoubenka musím žíznit po duších, nabídnout svému Snoubenci Krev, kterou prolil za každou z nich. A jaký je prostředek ke Spáse duší? Modlitba, umrtvování a utrpení. On přichází s Křížem a na Něm je napsáno jedno jediné slovo, které rozechvívá nejjemnější vlákna mého srdce: ´Láska´. Ó, jak je Krásný se Svou Zakrvácenou Tunikou. Tato Krev má pro mě vyšší Hodnotu než všechny šperky a diamanty na zemi.
Ti, kdo se milují na zemi, moje milá Rebeko, jak to vidíš na příkladu Lucity a Chira (snoubenec Lucity a později její manžel), se snaží mít jednu duši a jeden ideál. Ale je to marná snaha, protože lidské bytosti jsou tak bezmocné. S naší jednotou je tomu ale jinak. Ježíš už žije v mém srdci. Já se s Ním snažím sjednotit, podobat se Mu a splynout s Ním. Jsem kapka vody, která se má ztratit v nekonečném oceánu. Je tam však hlubina, kterou kapka nemůže překonat - oceán ji překoná tehdy, když kapka vody co nejvíce zapomene na sebe, aby mohla žít v šumícím Nekonečnu zvaném Božský Oceán.
Ale já jsem jen ubohý ptáček bez křídel. Kdo mi je dá, abych mohla letět až k Němu? Láska. Ach, jak Ho miluji, chtěla bych pro Něho zemřít! Miluji Ho tak velice, že toužím po mučednictví, abych Mu dokázala, jak Ho miluji.
Tvé sesterské srdce se bezpochyby trápí, když mě slyšíš mluvit o rozdělení, když mě slyšíš šeptat tato slova: Navždy sbohem na zemi, protože se jdu zavřít na Karmel. Ale neboj se, sestřičko moje, naše duše se nikdy nerozdělí. Hledej Ježíše a v Něm mě najdeš a tam budeme spolu všichni tři důvěrně hovořit a budeme tak pokračovat i na věčnosti.
Jak jsem šťastná! Zvu tě, abys v hloubi své duše byla s Ježíšem. Četla jsem o životě Alžběty od Trojice, že tato světice říkala našemu Pánu, aby si v její duši vybudoval příbytek. Udělejme to tak i my. Žijme s Ježíšem v nás samotných, má drahá, a On nám sdělí neznámé věci. Jeho Láskyplný Hlas je tak Sladký. Stejně jako Alžběta pak najdeme Nebe na zemi, protože Bůh je Nebe.
Při Přijímání řekneme Ježíši, aby si v našich duších vybudoval příbytek - my dodáme materiál, což budou naše činy odříkání, zapomenutí na sebe sama a na své já, neboť vnitřně milujeme Boha. Je to náročné a vyvolá to v nás výkřiky bolesti. Ježíš však chce tento trůn a my Mu ho musíme dát. Milosrdenství bude zbraní, s níž budeme bojovat s tímto bohem, kterým je naše já. Věnujme se bližním a služme jim, i když v nás tyto činy vyvolávají nechuť. Tak dosáhneme toho, že trůn našeho srdce bude patřit našemu Pánu Bohu, našemu Stvořiteli.
Přemáhejme se, poslouchejme ve všem, buďme pokorné! Jsme tak ubohé! Buďme trpělivé a čisté jako andělé a Ježíš jako Dobrý Architekt si postaví druhou Betanii ve tvé duši, když budeš sloužit Jemu ve tvých bližních, jak to dělala Marta, a když Ho já, jako Magdalena, budu kontemplovat a naslouchat Jeho Slovům Života.
Milujme Božské Dítě, které trpí, když nemůže najít útěchu v lidských bytostech. Ať najde v našich duších útočiště, kde se může ukrýt před nenávistí svých nepřátel, zahradu rozkoší, v níž může zapomenout na zapomnění Svých přátel.
Končím. Sbohem. Odpověz na tento můj dopis a uchovej ho v naprosté tajnosti. Tvá sestra, která tě má ráda v Ježíši. Juana" (Dp 8)
