KARMEL - Hora Matky Boží

P. Juan Bosco San Román

Mluvíme-li o sv. Janu od Kříže, vyvstanou v hlavě většiny z nás patrně zejména pojmy: mystika, temná noc, poezie... Méně známý je fakt, že Janův hluboký vhled do Tajemství Kristova Kříže, spojený s vrcholným smyslem pro krásu, který je patrný z jeho textů, má přesah i do umění výtvarného. Svatý Jan od Kříže je rozený estét, jehož zušlechtila a vytříbila hluboká asketická očista a intenzivní mystický život. Sochařská a výtvarná dovednost, dvě světcovy záliby, známé z doby jeho pobytu v klášteře Vtělení v letech 1572-1577, kdy zde působil jako vikář a zpovědník, to dosvědčují. Sv. Jan ve volných chvílích nebo během rekreací vyřezává dřevěné krucifixy a kreslí. Právě z této doby pochází slavná kresba, nazývaná „Kristus z kláštera Vtělení“, která se dochovala až do dnešních dnů a která „znepokojuje“ celé generace Janových obdivovatelů. Přestože světec v době svého pobytu v klášteře Vtělení ještě nepíše své nejznámější duchovní spisy, hluboký obsah jeho děl výtvarných jako by je předznamenával. I v odříkavém životě sv. Jana od Kříže, směřujícím k dokonalému splynutí duše s Bohem, mají totiž svaté obrazy své místo: nechávají duši „vzlétnout od malby k Živému Bohu.“

Vznik kresby

O původu slavného „Krista z kláštera Vtělení“, jedinečné kresby svého druhu, vypovídají během procesu Janova blahořečení dva svědci: bosý karmelitán Jan od sv. Josefa, zpovědník Anny Marie od Ježíše, řeholnice z kláštera Vtělení, která kresbu dostala od Jana jako dárek, a ještě jiný bosý karmelitán, Alonso od Matky Boží, světcův důvěrník. K tomu je potřeba připojit další spolehlivá svědectví důvěryhodných osob, časově blízkých událostem: Alonso od Matky Boží a Jeroným od sv. Josefa oba napsali životopis sv. Jana od Kříže a Maria de Pinel z Monroy, karmelitka z kláštera Vtělení, sepsala historii kláštera. Ve všech třech těchto spisech je o kresbě zmínka.

Výjev, zachycený na kresbě, spatřil Jan pravděpodobně mezi lety 1574–1577. Zatímco se modlil na vnitřní tribuně kláštera, která ústí do klenby kostela, obdržel Milost vidění Ukřižovaného Krista. Vzal pak pero a inkoustem nakreslil na malý list papíru to, co před okamžikem mysticky nazíral. Kristus na Kříži je zachycený v pohledu shora, z levé strany, v perspektivní zkratce, obrácen k lidu pod Křížem (což už na výjevu není, to je třeba si domyslet). Hlava visí skloněna až na Hruď, mrtvé Tělo je konicky vypjaté kupředu a pní pouze na Hřebech.

Mystické vidění je zachyceno velice tragickým, až drastickým způsobem, pro tu dobu ve výtvarném umění netypickým. Estetické nároky jsou převáženy touhou po reálném zobrazení Ukřižovaného Krista, tak jak ho sv. Jan v mystické modlitbě viděl. Střídmá a přitom jistá kresebná linka ukazuje Kristovo Tělo s naléhavou intenzitou, rozechvěle a hutně, v geniální perspektivní zkratce. Obsah výjevu je zřejmý. Bůh Otec shlíží na Svého Syna, podobného víc červu než člověku, na Syna, na jehož Těle již není zdravého místa, který je ubit a zmučen lidským hříchem a visí na Kříži nad světem, pro nějž umírá.

Kresba „Kristus z kláštera Vtělení“ vypovídá mnohé. Může se někomu zdát neobvyklým počinem světce, tak zdrženlivého co do sdělování důvěrností o jeho vlastním životě a na cestě duchovního výstupu tolik opatrného vůči věcem nebo jevům smyslovým, vůči našim představám a našemu poznání. Na druhé straně ale takovéto vyobrazení Ukřižovaného naprosto odpovídá kritériu, jímž se podle Janova názoru máme ve svém postoji ke svatým obrazům řídit:

„Církev uložila používání obrazů pro dva hlavní cíle: aby jimi byli uctíváni svatí a aby pohnuly vůli a probudily zbožnost k nim; a pokud tomu slouží, jsou prospěšné a jejich používání je potřebné. Proto se mají volit takové, které lépe znázorňují vlastní a živou podobu a více táhnou vůli k zbožnosti, a na to se má hledět víc než na cenu a originalitu provedení a na ozdobnost.“
A tak můžeme v obrázku spatřovat pokus opravdového „otce“ Jana od Kříže vyjádřit několika tahy kresby skutečnost slovy nevypověditelnou, projev jeho hlubokého vcítění se a soucitu. V 17. století mnozí v geniální kresbě rádi viděli čirý zázrak... Dnes tak silných výrazů neužíváme, nicméně se nedá mluvit ani o čistě lidském výtvoru. Umělecké kvality jeho kresby s velkou pravděpodobností ovlivnil Janův mystický prožitek.

Mnozí autoři přijali naopak výlučně materiální koncepci Janova vidění. Jenže je nemožné zasadit takovéto vidění Ukřižovaného do konkrétní architektury kostela v klášteře Vtělení. Bratr Jan by se byl musel nacházet v naprosto nepravděpodobné pozici, která tam ani nebyla možná. Naopak zasadíme-li takovéto vidění Krista na kříži do kontextu mystického prožitku, můžeme s použitím Janovy vlastní terminologie říci, že se jednalo o vidění prostřednictvím vnitřních smyslů (představivé) anebo duchovní (intelektuální), určité a týkající se předmětů tělesných. V obou případech, oprostíme-li se od prostoru takového, jaký je, je pak možné vidět Krista takto obráceného k lidem. Perspektiva při vidění fyzickém nadpřirozeném by logicky předpokládala, že světec se nacházel na druhé straně klenby. Leč na tomto místě se v minulosti ani v současnosti nikdy žádná tribuna nenacházela.

Historie kresby v následujících staletích

Výjimečná kresba upadá na mnoho desítek let v zapomnění. Autor ji totiž věnoval své nejmilejší duchovní dceři – řeholnici Anně Marii od Ježíše, která ji uchovávala po dobu téměř čtyřiceti let. Na krátký čas ji sice postoupila svému zpovědníkovi, bosému karmelitánu Janovi od sv. Josefa, ale vyžádala si ji od něj brzy nazpátek. Po návratu do kláštera Vtělení sestra Anna Marie během procesu Janovy beatifikace prohlašuje, že má ve svém vlastnictví „papíry se svatými věcmi“, které pocházejí od něj. Pravděpodobně v té době nechává Petr od sv. Marka pořídit kopii kresby, dnes bohužel ztracenou. Když Anna Marie umírá, přenechává originál kresby jiné řeholnici, Marii Pinel. Ta pro něj nechává zhotovit odpovídající relikviář, ve kterém Janovu kresbu kolem roku 1630 shlédnou Alonso od Matky Boží a Jeroným od sv. Josefa. Posledně jmenovaný – velký znalec života Jana od Kříže – pak ve svém životopise Jana od Kříže, vydaném v roce 1641, jako první z těch, kdo se Janovou osobností zabývali, zdůrazňuje zcela výjimečnou povahu kresby. Nechává ji převézt do Madridu, kde podle ní Vlám Hermann Panneels tvoří grafický list, který Jeroným od sv. Josefa otiskuje ve své knize. Panneels ve svém díle skloubil konvenčním způsobem jak samotnou událost Janovy mystické modlitby, tak předmět vidění. Až do 20. století pak byla Janova kresba více známa z tohoto Paneelsova vypodobení než ze samotného originálu. A to i umělcům, kteří se jí nechali inspirovat.
V roce 1641, kdy umírá Matka Maria Pinel – opatrovnice kresby, je Janovo dílo umístěno spolu s jednou kostí světcova těla do nového relikviáře, kde zůstává uchováváno až do roku 1969.

Ohlas Janovy kresby v moderním umění

Uplynulé 20. století, které dalo svatému Janu od Kříže vystoupit ze stínu, znovuobjevilo také jeho kresbu Ukřižovaného Krista. Teologové, historikové umění, kritikové i umělci upřeli pozornost na geniální světcovu kresbu. Oronzo, Sanchez Canton, G. Menendéz Pidal, Camón Aznar, Huyghe, Florisoone, Urs Von Baltasar, Nieto...nemluvě ani o nejlepších znalcích sv. Jana od Kříže – ti všichni popsali mnoho stran a věnovali mnoho studií otázkám, které klade Janův Ukřižovaný Kristus. Z hlediska umělecké koncepce kresby najdeme srovnatelné dílo jen u Michelangela, v benátské škole či u El Greca.

Otec Bruno od Ježíše-Marie, francouzský bosý karmelitán, vyzdvihoval aktuál­nost Janovy kresby a v letech 1945 a 1950 ji jeho přičiněním mohli spatřit dva velcí španělští malíři: muralista José María Sert a surrealista Salvador Dalí.

Sert, specialista na monumentální nástěnnou perspektivní malbu, má „intuici“, že Kristus byl Janem od Kříže spatřen a zachycen již Mrtvý, jako kdyby světec z tribuny viděl Ježíšovo na Kříži Přibité Tělo v horizontální pozici. Dle francouzských kritiků – zejména Huygha a Florisoona – byla tato interpretace fascinující a posloužila jako základ k teoretickému výkladu, vytvořenému tímto kritickým proudem. V té době již José María Sert namaloval tři skicy (sbírka A. Pugiverta v Barceloně), na nichž je Kříž s Kristovým Tělem vyobrazen v horizontální poloze. Analýza těchto skic nám umožňuje chápat horizontální polohu Krista jako Sertovu osobní prioritu. Řada objektivních faktů však dnes potvrzuje, že svatý Jan od Kříže nakreslil Krista na Kříži v pozici vertikální.

V roce 1951 maluje Dalí obraz „Kristus sv. Jana od Kříže“, který je od roku 1952 vystaven v Glasgow Art Gallery. Ačkoli se Janovou kresbou výslovně inspiruje, koncepce, forma i obsah jeho díla jsou rozdílné. Dalího Kristus – chladný a lhostejný, téměř mramorový, s krásným Tělem řeckého boha – je na hony vzdálen impresionistickému naturalismu, dramatickému a živému pohybu Krista z Kalvárie, jak Ho zachytil sv. Jan od Kříže.

Restaurování

Pro historii kresby má zásadní význam oslava výročí čtyř set let od vzniku tereziánské reformy Karmelu v Duruelu (1968). Kresba uzavřená po tři staletí ve svém relikviáři, kořist rozkladných sil přírody a drobné havěti, je svěřena Instituto Central de Conservación y Restauración de Obras de Arte, Arquelogia y Etnologia de Madrid, aby zde byla zkoumána a restaurována. Práce trvá rok a probíhá pod dozorem technického ředitele institutu Vicente Vinas Tornery.

Restaurování je odrazovým můstkem k mnoha zajímavým objevům. Ukázalo se, že kresba byla nalepena na dvou různých podložkách: na pergamenu a na dřevě. Po odlepení kresby z obou podložek je jasné, že kresba je provedena na dvou kusech papíru. První, původní, svrchní, obsahuje Kříž a část Těla, druhý – novější, je umístěn vespod jako podložka elipsovitého tvaru, na níž byl nalepen původní kus papíru a k němu dokreslena anatomie Kristova Těla.
Od té doby vznikla o Janově kresbě spousta hypotéz. Kdo realizoval tak odvážné dokončení, v jaké době a z jakého důvodu? Šlo o ukvapenou nesoudnost? Nebo o nutné restaurování, uskutečněné v dobré vůli dle dobových kritérií? Druhá z těchto hypotéz se zdá pravděpodobnější. Vše nasvědčuje tomu, že k zásahu došlo na konci 17. století, když byla kresba přemisťována do nového relikviáře.

Tyto nejasnosti ovšem nic neubírají na genialitě autora a jeho původního výtvoru. Pozoruhodná kresba k nám dodnes promlouvá nejen o velikém světci, jímž byl sv. Jan od Kříže, ale především o Tajemství Krista a o Velikosti Jeho Výkupné Oběti. Učí nás dívat se očima víry z nových úhlů pohledu.